Izimoto-Kapitola 18:Nemožné se stalo možným

„Sasuke Uchiha?“ Zopakoval jeho jméno překvapeně Izi: „To není možné...“
„Ale je, stojím tu před tebou. Kdo vlastně jsi ty?“ Opětoval mu otázku Sasuke.
„Izimoto... Uchiha Izimoto.“ Sasuke se tvářil ještě překvapeněji než Izi.
„Tak tohle je nemožné...“ Podotkl s úsměvem.
„Tohle teď dejme stranou... Ty nevíš to o Itachim?“ Zeptal se vážně Izi.
„Ne...“ Tak tedy Izi začal vyprávět příběh o velikánovi jakým byl Uchiha Itachi. Yanahi ten příběh znala, ale přesto si ho poslechla znovu. Když Izi skončil s vyprávěním tak jemu i Sasukemu stekla slza po tváři, kterou následovalo ještě pár dalších.
„Tak takle to bylo... kdo ty doopravdy jsi Izi? Myslím, že jsi mi neřekl všechno.“ Zeptal se náhle Sasuke. Yanahi vytušila, že je to osobní a tak se nenápadně vrátila do sídla.
„Jsem tvůj syn.“ Sasuke se tvářil víc než překvapeně, zatím si dával dohromady všechny věci v hlavě, a jeho výraz se měnil z překvapení na radost.
„Tak proto se kvůli tobě Itachi obětoval....“
„A proto se snažím co nejvíc jít v jeho stopách.“
„Proto jsi vstoupil do Akatsuki?“
„Ne.. to, že jsem Uchiha přede mnou ve vesnici tajili. Přišel na to Itachi a i díky němu jsem rozvinul mangekyo sharingan, jednou jsem Itachimu zachránil život... a poté si ho ze své vlastní vůle vzal, abych já mohl prchnout před Peinem...“ Sasuke náhle Iziho objal a na tváři se mu objevil upřímný úsměv.
„Netušil jsem, že mě tahle cesta přivede k mému synovi...“

Mezitím v sídle:
Všichni seděli mlčky v obýváku a čekali na Iziho. První prolomila ticho Konan.
„Yanahi... chtěla jsem se zeptat, furt uvažuješ o opuštění Akatsuki?“ Se smutným výrazem koukla na Yanahi. Ta jen zastavila pohledem o Konan a v klidu odpověděla:
„Víš Konan něco jsem si uvědomila. Dokud mám kolem sebe Iziho a vás, tedy úžasnou partu lidí a... kytiček nemám vlastně důvod odcházet. Vy jste nyní má rodina. Nebudu se ohlížet na to co bylo v minulosti a budu se těšit na budoucnost. S vámi!“ Její sladký úsměv dodal všem elán a nyní už si všichni povídali, jedli a smáli se jako vždycky.
Izi a Sasukem se mezitím přesunuli k Itachiho pomníku. Po chvíli ticha se Sasuke rozpovídal.
„Mám tak talentovaného syna, ale je mi líto, že opět musím jít. Slibuju, že se ještě někdy uvidíme...“ Než stihl Izi zareagovat, byl Sasuke pryč. Zůstal nehybně stát u pomníku, pomalým pohybem si utřel slzy a vyrazil do sídla. Vmísil se mezi ostatní lidi do obýváku tak, že si ho skoro nikdo nevšiml. Náhle všichni utichli, když do místnosti vešel Tobi.
„Jelikož už naše sídlo Listová objevila, musíme se přemístit. Už jsem všechno zařídil a tak máte čas do zítra, abyste si zabalili. Je to pár hodin na jiho-západ. Zítra přesně v osm buďte všichni připraveni před sídlem. Vemte jen své osobní a důležité věci o zbytek věcí a nábytku se později postarám. A Izi ty a Yanahi přijďtě za deset minut ke mně.“ A po tomto proslovu odešel k sobě do pokoje.
Izi s Yanahi se jen na sebe nechápavě podívali. Ostatní se pomalu rozcházeli do svých pokojů s úmyslem si zabalit.
„Tohle nebude jen tak... myslíš, že nám vynadá za ten incident s Ryuem?“ Zeptala se náhle Yanahi.
„Mám takový pocit, že to nebude příjemná chvíle.“ A tak vzal Yanahi za ruku a vyšli společně k Tobimu. Izi poté zaklepal a vešli dovnitř s velkými obavy. Ani nestihli pořádně zavřít dveře a Tobi spustil:
„Možná vám to není jasný, ale my jsme proti Listové! Proti všemu co se příčí našemu cíli. Jednou už ti to prošlo Izi, když do organizace vstoupila Yanahi. Tenkrát jsme jí ušetřili, protože se za ní zaručil Itachi i ty. Ale tohle je jiný příběh. Kamarádit se se členem Anbu?! Vy jste snad zešílely.“
„Tobi...“ Chtěl se rozpovídat Izi, ale Tobi ho hned přerušil.
„Ticho Izi! Pokud ti jediná osoba brání v plnění poviností v Akatsuki pak musíme odstranit danou osobu. Izi,Yanahi máte nový úkol. Zabít onoho člena Anbu zvaného Ryu.“ Yanahi se podlomily kolena a nyní zaujímala místo na zemi. Izi jen zahleděný do země stál jako přibitý a jeho výraz naznačoval absolutní nesouhlas. Náhle se rozeběhl s velmi rychle vytvořeným chidori a zaútočil na Tobiho, který stál v klidu jako by jeho útok čekal. Izi však s jeho technikou k jeho překvapení jen Tobim proletěl, poté i zdí za Tobim a zastavil se až ve stromu za sídlem. Hluk přivolal i ostatní členy Akatsuki, všichni přiběhli za sídlo a viděli ležícího Iziho na zemi, díru v sídle a klidného Tobiho.
„Jsi předvídatelný Izi. Mě ale ublížit nemůžeš. Buď splníš misi, kterou jsem ti zadal nebo tě zabiju jako zrádce Akatsuki.“ Kolem Tobiho rychle proběhla Yanahi, která přispěchala k Izimu.
„Tak mě rovnou zabij! Já mu neublížím!“ Křičel rozzuřeně Izi.
„Jak je libo.“ Tobi ve mžiku přiběhl k Izimu, avšak chytil Yanahi a během chvíle zmizela. Izi se jen začal rozhlížet kolem sebe a za pomocí Sasoriho a Kakuza nezopakoval svůj kousek s chidori.
„Tak, aby bylo jasno Izi, buď zabiješ Ryua nebo tě donutím se dívat na to jak budu pomalu zabíjet Yanahi. Doneseš jeho hlavu do 3 dnů do nového sídla. Pro vás ostatní zítřek platí v osm u hlavního vchodu.“ A v tu chvíli zmizel. Iziho nálada se pomalu měnila ze vzteku na smutek.
„Tohle je nelidské. Vsadím se, že Tobi není člověk.“ Pronesla náhle Konan: „Nutí Iziho si vybrat mezi životem nejlepšího kamaráda z Konohy a svojí milovanou. Odporné. Netušila jsem čeho všeho je Tobi schopen...“
„To nikdo z nás...“ Přidal se do konverzace Sasori. Izi se náhle od ostatních vzdálil a zmizel v sídle.
„Myslíte, že to udělá?“ Zavedl řeč od Tobiho Kakuzu. Náhle se rozhostilo hrobové ticho a nastaly jen výměnné pohledy mezi přítomnými členy Akatsuki.
„Iziho láska k Yanahi nezná hranic. A navíc i loajálnost k úkolům. Mám pocit, že tento úkol splní.“
„Myslím, že máš pravdu Sasori. Nechme to na něm jak se rozhodne. Měli bychom si jít zabalit. Brzo se začne stmívat nezbývá moc času do přesunu do nového sídla.“ Řekl rázně Deidara, který rovnou vyrazil do sídla a za ním i zbylí přítomní.
Pozdě večer se procházela Konan po sídle. Bude jí to tu chybět. Když tu náhle jí z jejich pochodu myšlenek vyrušil rámus u hlavních dveří. V otevřených dveřích stál Izi, který se chystal k odchodu. Přišla tedy k němu blíž.
„Vážně to chceš udělat Izi?“ Izi se jen pootočil, aby se mohl podívat Konan do očí.
„Nemám na výběr. Miluju Yanahi. Bohužel musím kvůli tomu zabít přítele.... nedá se nic dělat. Jak to tak vidim Tobiho neporazim a tak se mu musim podvolit....“ Konan přišla blíž a objala Iziho, který to očividně nečekal.
„Buď silný Izi a hlavně se nenech zajmout.“ Izi už se jen pousmál a vyrazil na cestu do Konohy. Konan se ještě chvíli dívala směrem, kterým odešel a poté odešla zpět do pokoje.
Izi byl utopen ve vlastních myšlenkách, ani si to pořádně neuvědomil a došel ke Konoze.
Snažil se potichu plížit kolem vesnice, avšak slyšel jak ho někdo sleduje. Rychle se ohlídl a za ním stála jednotka Anbu.
„Vy snad nikdy nespíte.“ Pronesl drze Izi a začal připravovat pečetě.
„Počkej Izi..“ Izi reagoval na známí hlas a zrušil chidori, které měl připravené v ruce. Náhle se téměř všichni Anbu vrátily do vesnice až na jednoho. Poté co na sebe několik minut bezeslovně koukali si Anbu sundal masku.
„Takže ses přece jen objevil Izi. Co tě přivádí do Konohy?“ Izi v mžiku opět vytvořil chidory a rozeběhl se proti Ryuovi. Zastavil se několik málo centimetrů od něho. Z blízkých křoví a stromů přiběhlo několik jednotek Anbu. Náhle Izi zrušil chidory a Ryu otevřel strachem zavřené oči. Všechny jednotky Anbu se zastavily a čekali co bude dál.
„Chci si s tebou promluvit, ale osamotě.“ Řekl klidným hlasem Izi. Ryu překvapený kolik lidí ho hlídalo, všem dal gestem najevo, že mají odejít. Poté se odebrali s Izim kousek dál od vesnice. Izi poté začal vyprávět Ryuovi vše co se stalo a co musí udělat, aby zachránil Yanahi.
„Izi..odkdy jsi ty ochoten pracovat pod takovým lidmy? Vždycky jsi měl v povaze mířit co nejvýš a nepodřizovat se skoro nikomu.“
„Nevěděl jsem čeho je schopen... Ale tenhle úkol splnit nemůžu. Já ti neublížím. Musím vymyslet nějakej jinej způsob.“ Řekl smutně Izi a zahleděl se do země.
„Izi s něčím jsem se ti nesvěřil...“ V tu chvíli se zvedl vítr a před dvojící ninjů se objevil zčistajasna Tobi.
„Proč tu jsi?!“ Vykřikl okamžitě Izi.
„Nebyl jsem si jistý, že úkol splníš a tak jsem na to přišel dohlédnout. Snad nemáš v úmyslu udělat nějakou hloupost. Doufám, že stále pamatuješ na naši dohodu.“
„Čeho chceš tímhle docílit Tobi?!“
„Máš se hodně co učit Izi, život není fér. Mimo to zabil jsi už spoustu lidí, takže po tobě nechci nic novýho. Proto ti říkám, zabí ho!“ Po chvíli ticha naplněnou jen nemilými pohledy Iziho na Tobiho vlétl mezi tři ninji výbušný kunai. Všichni jen lehce odskočily a čekali až se rozptýlí kouř.
„Kdo teď?“ Řekl si pro sebe Izi.
„Tohle nedovolím. Dva moji studenti se přidali k Akatsuki a třetí má zemřít?! Jen přes moji mrtvolu.“
„Kopírovací ninja Kakashi...“ Řekl klidným hlasem Tobi.
„Ať jsou tvé úmysli jakékoliv, Ryua nezabiješ!“ Řekl rozzuřeně Kakashi.
„Já ho nezabiju, to Izi.“ Pronesl Tobi a během několika vteřin zmizel. Poslední slova která byla slyšet než se vypařil zněla: „Nezapomeň na Yanahi, Izi.“
„Kakashi... prosím nepleťte se do toho.“ Po této poznámce ze strany Ryua, se Kakashi zastavil a zůstal stát opodál a sledoval podezřele Iziho.
„Něco jsem ti neřekl Izi. Nebyl jsi jedinný, kdo byl v našem týmu zamilovaný do Yanahi, ale ona milovala jen tebe a já to chápu. Rád se obětuju pro vaši lásku.“ Dořekl s úsměvem Ryu.
Naopak Izimu to moc do úsměvu nebylo, nevěřil vlastním uším a Kakashi na tom byl stejně.
„Nemůžu tě zabít, jsi můj přítel a navíc Yanahi by mi to nikdy neodpustila kdybych to udělal. Tahle možnost nepřichází v úvahu.“
„Ale pokud to neuděláš tak jí ten člověk zabije... a to zas nepřichází v úvahu pro mě. Kakashi zařídíte to prosím nějak v Konoze? Řekněte rodičům a všem, že jste mi zadal misi na delší dobu nebo tak nějak však to určitě nějak zařídíte věřím vám, a nerad bych, moje smrt byla na Iziho než se tamto projeví.“ Kakashi vypadá čím dál víc vyvedený z míry.
„Tamto?“
„To je jedno Izi. Prostě to udělej.“ Ryu vyndal kunai a dal ho Izimu do ruky.
„Tohle nejde Ryu, musí být jiný způsob jak...“ Ryu ho rychle objal a nabodl se, s mírným zasténáním bolestí, na kunai jenž Izi svíral v ruce. Izi jen cítil jak mu Ryuova krev stéká po ruce. Vzpamatovával se z šoku, poté si však vše uvědomil a po tváři mu začli stékat slzy.
„Sbohem Izi... vyřiď moje poslední sbohem Yanahi a buďte spolu... šťastní.“ Poté co z posledních sil řekl tyto slova bezvládně spadl k zemi. Izi poklekl k němu a dál pokračoval ve svém sebepohrdajícím pláči.
Po chvíli k němu přišel Kakashi a položil mu ruku na rameno.
„Tohle se nemělo stát...“Pronesl mezi pláčem.
„Víš Izi... Ryu ti neřekl celou pravdu. Nedávno byl zraněn v boji a nakažen neznámým druhem jedu. Ani Sakura ho nedokázala vyléčit. Zbývalo mu už jen pár dní života...“
„To nic nemění... i tak měl těch pár dnů... ale teď tady leží a nemá nic...“
„Vím, že je to těžké Izi, ale měl bys už jít. Naruto se nesmí dozvědět, že jsi tu byl. Poté co jsi zabil Hinatu ti jen tak neodpustí. Ryu se za tebe s Yanahi obětoval a nemělo by to přijít nazmar.“ Po těchto slověch odešel. Izi ještě chvíli seděl u Ryuova těla a poté si začal sám pro sebe povídat.
„Proč... kdybych neodešel z Listové nic z tohodle by se nestalo, ale asi má Kakashi pravdu. Ty ses pro nás obětoval a nemělo by to být zbytečné. V mém srdci budeš stále příteli.“ Náhle znejistil jelikož vycítil přítomnost i někoho jiného. Po chvilce vylezl ze země Zetsu.
„Co tu chceš Zetsu?“ Promluvil Izi na onu masožravku.
„Mám vzít jeho tělo Tobimu, aby se ujistil, že je skutečně mrtvý.“
„No.. dobrá, snad mi ho poté povolí pohřbít.“ Řekl Izi, ale to už se Zetsu zahrabával zpět do země i s Moshiho tělem. Izimu se poté naskytl přerásný pohled na východ slunce. Vzpomněl si na všechny krásné chvíle, které zažily společně jako tým čtrnáct. On, Ryu a Yanahi. V očích se obnovily slzy. Už neváhal ani chvíli a vydal se na cestu k novému sídlu. Po cestě se všechny jeho myšlenky blížily jen ke třem osobám. Ryu, Yanahi a Tobi. Cesta byla pro něj skoro nekonečná, ale nakonec dorazil k novému sídlu Akatsuki. Nebylo tak hezké jako minulé sídlo, ale to on zařídil tohle stěhování Akatsuki a tak se nad tím nějak nezamýšlel. Čím dál víc spíše přemýšlel co se stane až dorazí. Hlavně až se Yanahi dozví co udělal.
Náhle se ozval výkřik: „Katsu!“ a obrovský výbuch z budovy. Izi se dost lekl a poté se rozeběhl do sídla. Hned jak rozrazil dveře viděl hlavně hodně kouře a poté Hidana se Sasorim jenž se hádali o to , kdo uškrtí Deidaru, mezitím však přiběhl Kakuzu a kopem odpálil Deidaru nyní oteřenýma dveřma ven. Deidara sebou vzal na výlet i Iziho, který už stačil jen vykřiknout:
„Kruci...“ Poté co se společně zastavily o skálu, se Deidara s problémy sesbíral ze země. Izi však schytal většinu nárazu a to ho omráčilo. Po chvíli k nim přiběhli Hidan, Kakuzu a Sasori. Deidara jen co se postavil ho dost silným pohlavkem dostal Hidan zpátky na zem a společně s ostatními se pokoušel vzbudit Iziho.
„Koukej co jsi provedl Kakuzu. Nemohl by ses trochu krotit?“ Podíval se na něj Sasori.
„Nemohl jsem tušit, že tam bude stát a navíc ohledně Deidary jsem menší dát nemohl.“ Bránil se Kakuzu. Ke všem přiběhla i Konan, která si z okna všimla letícího předmětu a poté běžící trojce ninjů k místu dopadů.
„Co tu provádíte...?“ Začla Konan, poté si však všimla ležícího Iziho a zbytek Akatsuki přejela nehezkým pohledem. Všem to nahnalo hrůzu.
„Nebudu se radši ptát... prostě ho odneste do jeho pokoje, a žádný odmlouvání.“ Čtyři ninjové jen jako smyslu zbavený uposlechly hrůzunahánějící Konan. Poté co Iziho odnesli šli na smluvenou schůzi. V obývacím pokoji již čekali Tobi a Zetsu, ale všichni co přišli vytřeštili oči na mrtvolu ležící uprostřed místnosti.
„Takže to nakonec udělal.“ Řekl náhle Deidara.
„Rozhodl se správně.“ Promluvil sedící Tobi. Ostatní přihlížející se posadily na volná místa.
„Splníš co si slíbil Tobi?“ Optala se opatrně Konan.
„Myslím, že ne.“ Řekl Tobi a dost vychytralím hlasem pokračoval: „Tím, že mám pod palcem Iziho dalo by se říct jako loutku je lehké jím manipulovat. A to vše jen kvůli nějaké holce...“
„To nemyslíš vážně Tobi. To Izimu nemůžeš udělat.“
„Dovol mi tě vyvést z omylu Sasori, můžu to udělat. A nejen můžu, já to udělám.“
„Ty nejsi člověk Tobi. Lidé mají city a ty si myslíš, že jsou to jen stroje na zabíjení pro tvé potěšení.“
„Ty nemáš co mluvit Sasori, sám nejsi ani z poloviny takoví člověk jako já.“ Sasori jen sklopil hlavu po narážce ze strany Tobiho: „On by rád abych ji pustil a poté by spolu utekli.“ A poté se psychoticky zasmál.
„Není to tvoje věc Tobi. Já jí miluju a osvobodím ji i kdyby to znamenalo moji smrt!“ Všichni se obrátili ke dveřím, kde spatřily Iziho, který se stěží držel na nohou.
„Nemáš šanci mě zabít Izi. Možná jsme ze stejného klanu, ale naše schopnosti jsou na úplně jiné úrovni.“ Na všech byli vidět překvapené výrazy, po slovech stejný klan.
„Kdo vlastně jsi Tobi?“ Zeptala se podezíravým hlasem Konan.
„Jsem jeden z nejsilnějších shinoby všech dob, jsem Uchiha Madara.“ Po vyslovení toho jména se v místnosti rozeběhla diskuze diskuze mezi členy Akatsuki.
„To přece není možný...“ Řekl překvapeně Kakuzu.
„Věřte čemu chcete, ale stojím tady před váma.“ Řekl sebejistě Tobi.
„MADARO!“ Rozkřikl se Izi na celé sídlo: „Okamžitě pusť Yanahi!“ Chidory, které mezitím vytvořil zahnalo zbytek Akatsuki do kouta kromě Madary. Blesky se metaly do všech stran a pomalu, ale jistě ničily všechno kolem.
„Uklidni se Izi, zničíš sídlo!“ Řval Hidan. Chidory se stále zvětšovalo, Izi se poté rozeběhl přímo proti Madarovi. Avšak poté co opět proletěl Madarou, skolaboval.
„Asi nechápe, že to nemůže přehánět po takovém zranění.“ Řekl Sasori a poté chtěl Iziho odnést k němu do pokoje. Náhle si však všiml Madary jak se kácí k zemi.
„Jak?!“ Řekl Madara, již trochu slabším hlasem. Otvor po chidory nikde, avšak na pár místech se mu roztrhalo oblečení a objevily se popáleniny.
„Nemožné... možná přece jen v tom klukovi něco je... snad správně využije budoucnost pro klan Uchiha, s Yanahi.... Tohle bych do něho nikdy neřekl...“ Šeptal si pro sebe a z posledních sil, náhle se vedle něho objevila na zemi Yanahi v bezvědomí a Tobi se zkácel k zemi.