Nebylo nám přáno 39

Když Minato vyšel ven, zjistil, že už na něj čeká sensei.
Naoko vesele se ho zeptal: „Co vy tady?“
„Čekám na tebe a nemysli si, že nepoznám, kdy se směješ falešně.“ Odpověděl mu s pobaveným úšklebkem.
„Omlouvám se. Ale proč na mě vlastně čekáte?“ Zeptal se už bez úsměvu.
„Zítra ráno se vracím na frontu a tak jsem chtěl vědět, jak se máš.“ Prohlásil s trochu lhostejným pokrčením ramen.
„Jak už jste poznamenal, tak očividně ne moc dobře, ale to jistě není všechno.“ Konstatoval Minato trochu ponuře.
„Tak fajn.“ Uznal prohru Jiraiya. „Jak ti to jde s týmem?“
„Ne moc dobře. Mají spolu spory, takže je to trochu problematické.“ Přiznal Minato neochotně a i trochu váhavě.
„Máš čas i sám trénovat?“ Zeptal se sensei nečekaně a vyvedl tak Minata z míry.
„Proč si všichni myslíte, že netrénuju?“ Zeptal se nakonec trochu dotčeně.
„Kdo všichni?“ Odpověděl Jiraiya otázkou.
„To máte jedno.“ Odbyl ho Minato pohotově a naoko lhostejně.
‚Takže je v tom zase Kushina.‘ Pomyslel si Jiraiya a nahlas se zeptal: „A trénuješ teda?“
„Pracuju na nové technice, ale nemám v plánuj i ukázat vám, ani nikomu jinému, dokud nebude bojeschopná.“ Odpověděl Minato neochotně a Jiraiya se raději rozhodl nevyzvídat.
„Tak ji rychle dokonči, z těch dětí udělej pořádné shinobi a přijď mi pomoct na frontu.“ Prohlásil Jiraiya po chvilce ticha s úsměvem a zmizel dřív, než otrávený Minato stihl otevřít pusu. Sice by ho mohl docela snadno chytit, ale byl upřímně docela rád, že odešel.

Jakmile se Kushina vrátila domů, zavřela za sebou dveře a unaveně padla do křesla a přiznala si, že nic nevychází tak, jak by chtěla. Nebyla si úplně jistá, co přesně chce, čeho se bojí ani co ji čeká. Byla prostě zmatená sama sebou, skoro jako by měla rozpolcené srdce.
Co nejrychleji zapudila všechny chmurné myšlenky a pokusila se uklidnit. Stále si nebyla jistá, jestli se chce Minatovi přiblížit nebo před ním chce utéct. Jasno si udělala vlastně jen v jediné věci: ‚Jen tak tu sedět nic nevyřeší!‘
Trvalo ještě několik minut, než se přinutila zvednout z křesla a najít věci, které bude potřebovat na misi.
Nakonec se ale spokojila jen s tím, že našla svoje kunaie.
Po chvíli bohužel zjistila, že se zase vrátila k původnímu trápení. Už zase musela myslet na budoucnost, na všechno čeho se bojí, ale i na to dobré, co by ji mohlo potkat, kdyby byla o něco odvážnější a neutíkala před Minatem.
„Nenajdu odpověď.“ Přiznala po chvíli neochotně a podívala se z okna.
Vesnice za oknem jakoby ani nevnímala všechno to nebezpečí a trápení, jakoby byla stejná, jako když tu byla Kushina poprvé.
Rozzlobeně se od okna odvrátila a podívala se na kunaie ležící na stole. Byla pevně rozhodnutá udělat si v hlavě jasno, hned jak se vydá z mise na cestu zpátky. Nemohla se vrátit do vesnice s pochybnostmi. Nezvládla by to.

Když Minato další den přišel na trénink, měl v hlavě ještě pořád Kushininu misi.
Z rozjímání ho nakonec probrala až Rin, když na něj zavolala: „Dobré ráno, sensei!“
„Dobré, Rin.“ Odpověděl Minato trochu zmateně a rozhlédl se po zbytku týmu, který nikde neviděl.
„Obito tu samozřejmě není!“ Oznámil mu Kakashi otráveně a seskočil ze stromu.
„Dobré ráno i tobě, Kakashi.“ Řekl Minato sarkasticky, ale Kakashimu to zřejmě ani trochu nevadilo.
„Nepůjdeme bez něj? Aspoň by se poučil.“ Zeptal se Kakashi otráveně a Minato si povzdechl.
„Počkáme. Času máme dost.“ Prohlásil nakonec a unaveně se posadil do trávy.
„Je vám dobře, sensei?“ Zeptala se Rin ustaraně a její zdvořilý tón ho trochu uklidnil.
Minato po chvíli s povzbudivým úsměvem odpověděl: „Ano je, jen se toho poslední dobou děje až příliš.“
Rin trochu váhavě přikývla, jakoby nezahnal všechny její obavy, a Kakashi si Minata jen zvědavě prohlédl.

Kunai se zabodl dva centimetry od středu a Kushina se nespokojeně zamračila a tiše zašeptala: „Tohle prostě nestačí!“
Už dvě hodiny trénovala a stále nebyla schopná se pořádně soustředit, aby trefila střed.
Když se další kunai zabodl asi půl centimetru napravo od středu, Kushina se unaveně posadila, dobře si vědoma, že podobná nesoustředěnost jí v bitvě klidně může být osudnou.
V zlosti na sebe a kupodivu i na Minata hodila další kunai, ale tentokrát terč minula úplně.
Kushina se unaveně svalila do trávy a i přes všechny starosti nakonec usnula.