Namikaze kuran no shinjitsu 08

Hádka
Sakuře se zdál krásný sen. Zdálo se jí, že je s Narutem v Konoze. Z Naruta je Hokage, mají spolu spoustu dětí, Naruto se s nimi hraje a věnuje se jim. Pořád jim nosí dárky a to i jí. Nic, ale netrvá věčně. Sakuru probudily hlasy vycházející z chodby. Rozhlédla se po místnosti. Když zjistila, že je v nemocnici, tak se trochu uklidnila, pak začala vzpomínat na večer, poslední co si pamatovala bylo to, že seděla v Ichiraku. Sakura si nevšimla,že dovnitř vešla Tsunade.

„Omdlela jsem.“ Konstatovala Sakura.

„Ano.“ Souhlasila Tsunade, Sakura sebou cukla a překvapeně se na ní podívala.

„Promiň, nechtěla jsem tě vystrašit.“ Omluvila se Tsunade rychle.

„To je v pořádku, neslyšela jsem vás přijít.“ Odpověděla Sakura a usmála se.

„Sakuro, musíme si promluvit.“ Konstatovala Tsunade. Sakura přikývla, a chtěla si dát ruku do kapsy. Tu, ale nemohla najít, podívala se na sebe, a zjistila, že je oblečená do nemocničního.

„Sakuro, jsi těhotná.“ Oznámila Tsunade a podívala se na ni. Sakura vypadala vyděšeně, ale nebylo to kvůli tomu, že je těhotná. Rychle vstala a namířila si to do skříně, kde měla oblečení. Otevřela ji, a začala prohledávat oblečení. Tsunade na ni nevěřícně koukala.

„Sakuro, slyšela jsi, co jsem řekla?“ optala se Tsunade nevěřícně. Sakura mezi tím našla to, co hledala. Usmála se, vrátila věci do skříně, a lehla si do postele. Tam k sobě přitiskla Narutův přívěšek.

„Sakuro…“ začala Tsunade. Sakura ji ale přerušila.

„Ano, slyšela jsem vás. Jsem asi v šestém týdnu, není od vás pěkné, když podceňujete svého studenta.“ Řekla Sakura trochu dotčeně.

„Promiň, nechtěla jsem tě urazit, ale teď zpátky k věci. Proč jsi nikomu neřekla, že jsi těhotná?“ optala se Tsunade.

„A proč bych měla? Jsem dospělá, je to moje rozhodnutí.“ Odpověděla Sakura. Tsunade nevěřila vlastním uším, tohle od Sakury nečekala.

„Kdo je otec?“ řekla Tsunade. Sakura nic neřekla, jen pevně sevřela přívěšek.

„Je to ta záhadná osoba?“ optala se. Odpovědí ji bylo jen přikývnutí.

„Proč neřekneš kdo to je?“ zeptala se Tsunade.

„Slíbila jsem mu, že to nikomu nepovím.“ Odpověděla Sakura, podle hlasu Tsunade poznala, že to myslí vážně. Pak se Sakura otočila na bok, a ignorovala ji.

„Dobře, jak chceš.“ Řekla Tsunade po patnácti minutách, kdy ze Sakury nedostala ani slovo. Když Tsunade odešla, tak se sakura ujistila, že je opravdu pryč, nikde necítila její chakru. Sedla si na postel a podívala se na přívěšek.

-Kdy se vrátíš? – zeptala se sama sebe. Bylo jí smutno, chtěl aby se Naruto ukázal, chtěla mu říct, že je těhotná, přemýšlela jak bude asi Naruto reagovat. Přemýšlela nad tím až do oběda. Když sestra odnesla prázdný tác, tak si Sakura lehla a zavřela oči. Tušila, co se teď stane. A taky se to vyplnilo, ozvalo se klepání a hned potom vešla dovnitř Sakuřina matka.

„Ahoj.“ Pozdravila a usmála se na Sakuru. Ta jenom kývla a pevně sevřela přívěšek.

„Tsunade-sama, mi říkala, že jsi těhotná, je to pravda?“ optala se. Sakura zase kývla.

„Nemusíš, se mně bát, nechci ti ublížit broučku.“ Řekla mile Sakuřina matka.

„Kdo je otec? Ten pan záhadný?“ dodala. Sakura nic neřekla, a sklopila hlavu.

„Broučku, proč nic neříkáš? Bojíš, že ti něco udělá, když nám o něm něco řekneš, nebo se bojíš, že se nevrátí?“ optala se.

„On se vrátí, slíbil mi to, slíbil, že se vrátí.“ Odpověděla Sakura, byla o tom přesvědčená.

„Řekneš mi kdo to je?“ zkusila to znovu Sakuřina matka, ale bez úspěchu, Sakura nic neřekla.

„Je to Sasuke, že ano.“ Konstatovala Sakuřina matka. To co následovalo, ji ale překvapilo.

„NE, není jeho, nenávidím ho! Už ho nikdy nechci vidět!!!“ křikla Sakura, d očí se jí nahrnuly slzy. Lehla si na bok, přitiskla k sobě přívěšek.

„Není jeho? Tak čí to je! Koukej mi to okamžitě říct, nebo si mně nepřej!!!“ řekla naštvaně Sakuřina matka. Sakura ale nic, neřekla, jen potlačovala slzy.

„Dobře, jak chceš, Tsunade mi naznačila, že si chceš nechat, je to pravda?“ optala se. Sakura jen kývla, chtěla si ho nechat, to malé si zasloužilo žít, nikomu nic neudělalo. Její matka se pousmála a řekla:

„Tak to máš smůlu, půjdeš na potrat, nechci mít v rodině nějakého bastarda!!!“ Sakura ztuhla, podívala se na svoji matku.

„Ne, to nesmíš!“ křikla Sakura.

„Můžu, jsem tvoje matka.“ Odpověděla.

„NE, nemáš na to právo, to malé je nevinné, nic ti neudělalo, nemůžeš ho zabít. Je moje a …“ začala Sakura, pak jí to došlo, chtěla, aby řekla, čí je to dítě.

„NE, nedovolím ti, abys mu ublížila, já si ho nechám, a vychovám ho, i kdybych to měla udělat sama a proti tvé vůli!“ křikla Sakura, pak zmáčkla tlačítko na přivolání sestry a zavolala: „Pomóóóc, přiveďte někdo Tsunade-sama, prosím! Pomóóóc!“ Její matka se jí snažila uklidnit, ale to se jí nedařilo. Zrovna se napřahovala, a chtěla jí dát facku, když do místnosti vešla Tsunade a měla výraz vraha. Okamžitě udělal krok od Sakury. Ta hned jakmile byla volná tak se na kraji postele schoulila do klubíčka, tiskla k sobě přívěšek a brečela.

„ANBU!“ zahřměla Tsunade. Hned se kolem ní objevili čtyři.

„Zatkněte ji, a odveďte ji do mé kanceláře.“ Rozkázala Tsunade.

„Ne to nesmíte, nemůže to udělat, já jsem její matka, vím co je pro ni správné!“ bránila se Sakuřina matka, ale marně. Když se jí nedařilo spoutat, bez násilí, tak ji velitel uspal, další ANBU ji svázal a hodil ji dalšímu ANBU na rameno jako pytel brambor, pak všichni zmizeli v obláčku kouře.

„Šššš, už je to dobré, už jsi v bezpečí, nikdo tobě, ani tvému děťátku neublíží.“konejšila ji Tsunade, ale bez úspěchu, Sakura ji taky ignorovala, bála se, že jí taky chce vzít její malé děťátko. Tsunade to tušila, zůstala u ní a hladila ji po vlasech a uklidňovala. Po hodině, se Sakura pomalu začala uklidňovat.

„Jak se cítíš?“ optala se Tsunade.

„Zrazená.“ Odpověděla Sakura smutně, tohle nečekala, ne od vlastní matky.

„Trochu ti rozumím, neboj, určitě bude líp.“ Povzbuzovala ji. Sakura se pousmála a přikývla.

„Takže, otázka jestli si ho chceš nechat je zbytečná, že ano?“ řekla Tsunade.

„Ano, nechám si ho.“ Odpověděla Sakura odhodlaně.

„Dobře, řeknu sestrám, že jsem, nesmějí nikoho pustit, jen když to budeš chtít, ano?“ optala se Tsunade. Sakura se usmála a přikývla.

„Jo, a abych nezapomněla, byli tu rookies, ptali se na tebe, nic jsem jin neřekla, chtěli tě taky vidět, na to jsem jim odpověděla, že mají přijít zítra.“ Oznámila Tsunade.

„Dobře, ti jsem, mohou.“ Řekla Sakura, Tsunade se usmála a přikývla.

„Zatím a vyspi se.“ Rozloučila se Tsunade a odešla z pokoje. Sakura si dala přívěšek na krk a lehla si. Za chvilku usnula, zdálo se jí o Narutovi, jako vždy. Mezitím si to Tsunade namířila do své pracovny. Tam si sedla do svého křesla a pokynula ANBU aby pustili Sakuřinu matku. Když ji pustili, tak zmizeli v obláčku kouře.

„Proč?“ optala se Tsunade. Nechápala proč to udělala.

„Nemusím vám nic říkat!“ odsekla naštvaně Sakuřina matka a probodávala ji nenávistným pohledem.

„Nezahrávejte si se mnou. Klidně vás nechám zabít, bez výčitek.“ Oznámila Tsunade klidně.Sakuřina matka se zasmála. Nevěřila jí.

„To byste neudělala.“ Konstatovala. Tsunade přivřela oči, a probodla ji vražedným pohledem.

„Když si to myslíte.“ Řekla Tsunade.

„Můžete jít, ale jestli se to bude opakovat, tak vás zavřu.“ Oznámila Tsunade a začala číst dokumenty.

„Dovolila jsem vám, abyste ji učila, ale to je vše! Já jsem její matka, vím co je pro ni dobré. Nepřeji si, abyste se s ní stýkala, nechte ji nepokoji.“ Řekla Sakuřina matka. Tsunade se pousmála a odpověděla:

„O tom dost silně pochybuji a navíc, jsem její lékař, takže se bude vídat hodně často, a jestli zjistím, že ji něco děláte, cokoliv, tak vás zabiju.“ A dál ji nevěnovala pozornost.
„To se ještě uvidí.“ Řekla Sakuřina matka a odešla.