Uzumaki no monogatari – část 4 – Nový život, stát se ninjou

Za několik málo týdnů po vypálení její rodné vesnice se Mizuki nechala zapsat do ninja akademie v Listové. Nevěděla, co jí může v jejím novém životě čekat a i přes všechno zlé, co ji v poslední době potkalo, mohla být šťastná. Šťastná, protože se jí ujala milá žena. Nakonec nezůstala úplně sama, ani jedna z nich.
Mizuki se až za několik málo dní, co bydlela u Kushiny dozvěděla, že její příjmení, je stejné jako jméno jejího kamaráda. Pokaždé, když uslyšela její příjmení, tak jí zabolelo u srdce. Možná proto, že tam Uzumakiho nechala. Ano, Mizuki si dávala za vinu vše, co se stalo Uzumakimu. Ale rovněž se zatvrdila, zatvrdila tak, že se rozhodla najít Uzumakiho, až toho bude schopná.
„Jenom vydrž Uzumaki, já tě rozhodně jednou najdu,“ přísahala si Mizuki a zároveň doufala, že Uzumaki ještě žije.
Mizuki si jej připomínala každý den a i když to bolelo, tak to dělala záměrně. O Uzumakim se Kushině zatím nezmínila, protože viděla některé fotky v jejím pokoji. Na těch fotkách byla Kushina těhotná a objímal ji nejspíše její muž. Ale ani dítě ani muž nikde nebyli. Mizuki s byla téměř jistá, že o ně o oba Kushina přišla a proto jí nechtěla zatěžovat ještě svým trápením.

„Konečně jste dorazili,“ řekl Pátý Hokage svým dávným přátelům.
„To, že se za těch pět let, co zemřel Minato a náš mistr nic zlého nestalo, nevděčíme určitě tobě, Orochimaru,“ řekl jeho týmový kolega.
„Ale no tak Jiraiyo, to mi tak moc nevěříš?“ Zeptal se Pátý Hokage – Orochimaru.
„Přiznej si to, vždycky si měl i postranní úmysly. Nemám snad pravdu Tsunade?“ Řekl tázavě Jiraiya.
„Je pravda, že málokdy jsme věděli, co doopravdy chceš Orochimaru. Ale teď, když jsi Hokage jsi snad spokojený, ne?“ Zeptala se Tsunade.
„Samozřejmě, že jsem spokojený, ale proč jste vy dva přišli až po pěti letech, co jsem Hokagem?“ Odpověděl na otázku otázkou Orochimaru.
„Jak jsem řekl. Musel být snad zázrak, že za těch pět let se z Listové nestaly trosky,“ řekl Jiraiya.
„Tudíž mi oznamuješ, že na mě jdete dohlédnout, přátelé,“ řekl Orochimaru.
„Kdo ví?“ Pokrčil rameny a pousmál se Jiraiya.
Všichni tři Sanninové nyní byli v kanceláři Hokageho, kterým byl jeden z nich. Mohli začít vzpomínat na staré dobré časy, ale bylo to pro ně nyní možné? Každý měl své vlastní trápení a šrámy na duši, ale byli přátelé nebo alespoň v to doufali.

Ve skryté Oblačné se po několika týdnech v bezvědomí probudil malý Uzumaki. Celou dobu na něj dohlíželi nejzkušenější ANBU z celé Oblačné. Ale nebyli to jenom oni, kdo u něj trávil spoustu času. Rovněž zde byla skoro každý den Yugito. Nevěděla proč, ale Uzumaki jí prostě nějak přirostl k srdci. Podobně na tom byla ještě s jedním člověkem a to mladším bratrem Raikageho. Bylo tomu tak, protože všichni tři měli něco společného a to démona uvnitř sebe.
„Už by se mohl probrat,“ říkala si Yugito spíše sama pro sebe.
„Yugito-neechan,“ řekl Uzumaki, když se probral a uviděl ji u sebe.
„Už ses probral Uzumaki?“ Řekla mírně překvapeně Yugito, zároveň však byla ráda, že je Uzumaki už vzhůru.
„Kde to jsem?“ Zeptal se možná ještě trochu mírně vyděšeně.
„Jsi v nemocnici ve skryté Oblačné. Za chvíli sem přijde Raikage-sama a bude s tebou chtít mluvit,“ řekla Yugito.
„Kdo je Raikage?“ Položil další otázku Uzumaki.
Musel se zeptat, protože o systému ninja vesnic mnoho nevěděl. Celé jeho znalosti těchto vesnic končily pouze u jejich existence. Neměl se to jak dozvědět, protože jeho otec byl vždy proti, když došla řeč na ninji. Ve stejnou chvíli si Uzumaki uvědomil, že jeho otec, matka i celá vesnice, jsou pryč. Pohlcovala jej zloba, ale pak si uvědomil ještě jednu věc a to, že už není těch, kteří mu způsobili bolest. On sám je všechny zabil. Bez milosti, bez slitování. Bál se o to, jestli je ještě člověkem.
„Raikage je vůdce vesnice,“ řekl Raikage, když vstoupil do nemocničního pokoje, kde byli Uzumaki a Yugito.
„Raikage-sama, promiňte. Já mu to nestihla vysvětlit,“ omluvila se Yugito.
„Dost omluv, Yugito! Teď mě nechte mluvit s klukem. Osamotě!“ Zahřímal Raikage.
Raikage počkal, než se nemocniční pokoj vyprázdní. Nevěděl, jestli má být už od začátku na kluka přísný a nebo jestli si může dovolit chovat se alespoň trochu mile. Nakonec se rozhodl, pro střední variantu.
„Nebudu na kluka příliš přísný, ale ani zase moc mírný. Prostě musí vědět, kdo je tu šéf,“ uvažoval Raikage.
„Takže Uzumaki. Víš, co jsi dělal v úkrytu těch banditů?“ Zeptal se trochu mírnějším hlasem Raikage.
„Všechny jsem je zabil, že? Pomocí nějakého hlasu,“ řekl Uzumaki.
„Hlasu?“ Podivil se Raikage.
„Když jsem se topil, tak jsem se ocitl u takových obřích mříží a zpoza nich vycházel hlas, co mi dal sílu pomstít mámu a tátu, všechny,“ řekl možná trochu rozrušeně Uzumaki.
„A víš, co to bylo, ten hlas?“ Ptal se dále Raikage.
Uzumaki zavrtěl hlavou na znamení toho, že netuší, o co mohlo jít.
„Byl to démon, kterého do tebe někdo zapečetil. Ptám se tě tedy rovnou, chceš toho démona ovládnout a získat, tak jeho sílu?“ Položil otázku Raikage.
V tuto chvíli se Raikagemu naskytovaly dvě možnosti. Buď bude Uzumaki souhlasit a on mu pomůže démona ovládnout nebo Uzumaki souhlasit nebude. V druhém případě se byl pevně rozhodnut démona z něj vyjmout.
Uzumaki se ještě stále dělalo špatně z toho, co udělal minule, když použil démonovu sílu. Už nikdy v životě ji nechtěl použít, ale pak si vzpomenul na Mizuki. Ano Mizuki, musel ji najít!
„Chci démona ovládnout! Chci ho ovládnout, protože potřebuji sílu, abych našel svoji kamarádku,“ řekl rozhodně Uzumaki.
Dokonce i Raikage měl v tuto chvíli radost, protože mu Uzumaki ulehčil práci.
„Tak dobře, ale nejdříve se musíš naučit ovládat svoji chakru,“ řekl Raikage.
„Chakra? To říkal i vůdce těch banditů,“ podivil se Uzumaki.
„Ano chakara. To je síla nás ninjů. Vzniká spojením síly těla a síly ducha,“ vysvětlil Raikage.
„Aha, takže to dělám celou tu dobu,“ pousmál se Uzumaki.
Raikage v tu chvíli nechápal, co tím Uzumaki myslí, ale krátce na to se mu naskytla možnost pozorovat perfektní ovládání chakry v podání tohoto pětiletého dítěte.
„Kdo tě to naučil?!“ Zeptal se překvapený Raikage.
Bylo pravdou, že Uzumaki nepředvedl žádnou úžasnou techniku. Ne, on předvedl něco neskutečného. Něco rovnajícího se snad zázraku.
„Nikdo, tohle umím odjakživa,“ usmál se Uzumaki a stále předváděl překvapenému Raikagemu kouli divoce rotující chakry ve své ruce.
Raikage se tedy mohl teprve začít divit. Kdo byl tenhle kluk zač, to vážně ani netušil. Věděl však, že když jej získá na stranu Oblačné, tak budou neporazitelní. Navíc Uzumaki chtěl nyní sílu a on mu ji mohl nabídnout.
„Nakonec mi kluk ještě bude vděčný,“ smál se uvnitř Raikage.
„Takže chakru ovládat umíš, ale i tak se máš ještě co učit. Mohl bych tě nechat zapsat do ninja akademie, ale to by bylo plýtvání tvým talentem. Hm. Víš co, budeš se učit přímo od Yugito a mého mladšího bratra,“ spíše než Raikage fakticky něco sděloval, tak uvažoval nahlas.
O několik hodin později byl Uzumaki propuštěn z nemocnice a musel se jít zabydlet. Raikage ho chtěl mít pod dozorem, takže nakonec padla starost o Uzumakiho na Yugito. Ta s tím nejdříve nesouhlasila, protože Nekomatu Kyuubi znervózňoval.
„Takže tady budeš bydlet Uzumaki,“ ukázala Yugito Uzumakimu relativně malý pokoj, který od této chvíle byl jeho.
„Kdy začneme s tréninkem?“ Vyzvídal Uzumaki.
„Brzo a bude to pořádná dřina,“ ušklíbla se Yugito.
Během krátké chvíle se Uzumaki zabydlel, protože neměl žádné věci. To mu však nijak nevadilo. Bylo mu dopřáno se ulívat od povinností až do příštího dne. Poté mu Yugito a Bee nasadili tvrdé tréninkové tempo.
Za dva roky se Uzumaki hodně vypracoval a i přestože byl jinchuuriky, tak si získal podobnou oblibu u lidí, jako měl Bee. Ve svých sedmi letech uměl Uzumaki to, co umějí ostatní, až když dostudují ninja akademii. Měl tedy před ostatními pět let náskok.
„Uzumaki, ty musíš být vážně asi génius, protože všechno, co ses naučil za ty dva roky, by mi trvalo minimálně deset let,“ řekla Yugito Uzumakimu, když se vraceli domů z tréninku.
„Ty víš Yugito-neechan, že mám dobré důvody rychle zesílit,“ odpověděl Uzumaki.
„Takže pořád chceš najít tu svoji kamarádku?“ Zeptala se Yugito.
„Jistěže chci, máme spolu přece slib,“ odpověděl Uzumaki a rozhodil si svoji zlatavou hřívu.
Yugito do teď stále nevěděla, co ti dva mezi sebou měli za slib. Nakonec však začala něco tušit. Uzumaki si nikdy nenechal ostříhat svoje vlasy, takže nyní je měl skoro až po zem. Jednak byly jeho vlasy strašně dlouhé a jednak nebyl vzrůstem moc vysoký. Dalo by se říci, že měl spíše dívčí postavu.
„Dívky v jeho věku mu musí ty jeho vlasy závidět,“ říkala si pro sebe Yugito.
Konečně dorazili domů a Uzumaki si šel okamžitě lehnout, tak byl unavený. Ve chvíli, kdy si Yugito dávala koupel, tak někdo zazvonil.
„Proč?! Proč zrovna v nejméně vhodnou chvíli se mnou potřebuje někdo mluvit,“ litovala se Yugito.
Nakonec jí nezbývalo nic jiného než vylézt z vany, dát přes sebe minimálně župan a jít otevřít.
„Co tu chceš Bee?“ Zeptala se mírně podrážděně Yugito.
Nebyl by to Bee, kdyby na Yugito pořádně nezíral, ale přes jeho tmavé brýle nešlo vidět, jak valí oči, aby toho viděl, co nejvíce.
„Alé, šel jsem kolem, abych mohl mluvit s liščím klukem,“ rýmoval pro sebe typicky špatným stylem Bee.
„Uzumaki už spí,“ oznámila mu Yugito.
„Tak ty taky kotě hurá na kutě, zítra s Liškou se budem bít ukrutně,“ stále se snažil Bee.
„Cože, ty už ho chceš nechat začít trénovat s Kyuubim?!“ Zeptala se hodně překvapená Yugito.
Bee jí pouze gestem naznačil, že má naprostou pravdu a že Uzumaki bude trénovat s Devítiocasou Liškou – Kyuubi no Youko. Yugito z toho byla mírně v šoku, ale jediné, co se mohl Uzumaki více naučit, tak to byly zkušenosti. Ve svém útlém věku sedmi let byl Uzumaki schopný rovnat se některým jouninům. Měl neuvěřitelnou zásobu chakry, skoro jako démon samotný a to ještě navíc v kombinaci s jeho bleskovým postřehem a genialitou analyzovat situaci. On byl prostě dokonalým jinchuurikim.
„A až získá kontrolu nad Kyuubim, tak nebude člověka, který by se mu mohl rovnat,“ říkala si Yugito.
V tu chvíli si uvědomila, že vůbec nepochybuje o tom, že Uzumaki přemůže Lišku.

V Listové už dva roky Mizuki studovala ninja akademii. Z počátku se bála komunikovat s ostatními, ale nakonec musela svůj strach překonat. A když jej překonala, tak byla schopná si najít spoustu kamarádů i kamarádek.
Všichni na akademii se nejprve učili, to co je chakra a jak ji utvářet. Mizuki studovala, jak nejlépe mohla a nakonec se i ona naučila tuto chakru používat. Nezdálo se jí to nijak těžké, jenom ze začátku tomu nějak nemohla přijít na kloub. Podařilo se jí to až po několika Kushininých radách.
Ale ať už byla, kde byla, tak si rozuměla spíše s chlapci než s děvčaty.

„Kluku, už je to dlouho, co jsi za mnou přišel,“ řekl hlas zpoza mříží.
„Takže ty jseš vážně Kyuubi no Youko?“ Zeptal se ho Uzumaki.
„Ano, to jsem já. Proč jseš tady kluku?“ Zeptal se Kyuubi.
„Mám s tebou prý uzavřít dohodu, nebo tě porazit a získat, tak tvoji sílu,“ odpověděl Uzumaki.
„Porazit? Nebuď směšný kluku. Ale řekněme, že dohodu s tebou klidně uzavřu, mám však několik podmínek,“ řekl Kyuubi.
„Jakých?“ Zeptal se Uzumaki.
„Existuje jeden muž, který mě vyrušil z mého spánku a ovládl,“ řekl Kyuubi.
„A co s ním máš v plánu?“ Ptal se dále Uzumaki.
„Ten muž, je živá mrtvola. Určitě víš, co tím chci říct,“ řekl Kyuubi.
„Že se mu chceš pomstít,“ řekl Uzumaki.
„Ano a ty mi v tom pomůžeš. Ten muž má jistou sílu, které nejsem sám schopný odolávat, a proto jsem celkem rád, že jsem skončil v tobě. Na kluku, užívej moji sílu, jak uznáš za vhodné, ale až se střetneš s tím mužem, tak ho zničíš,“ řekl Kyuubi.
Uzumaki v tu chvíli pocítil, jak jeho síla roste. Ne to nebyla jeho síla, ale síla démona.
„Tak, co Uzumaki?“ Zeptala se Yugito.
„Uzavřeli jsme dohodu,“ řekl Uzumaki v klidu.
„Dohodu?“ Divili se Yugito i Bee zároveň.
„Ano, dostanu jeho sílu za to, že zabiju jednoho člověka,“ řekl Uzumaki.
Dále už Bee i Yugito mlčeli. Nyní se mohl Uzumaki pustit do tréninku s démonovou silou. Byl dopředu upozorněn, že mu to rozhodně zabere více času než předchozí trénink.

Mizuki právě dokončila akademii a byla přiřazena do týmu s Haruno Sakurou a Uchihou Sasukem. O Sakuře věděla asi tolik, že je blázen do Sasukeho, stejně jako všechny ostatní dívky v jejich věku. Mizuki to však nevadilo, protože ona byla vůči Sasukemu imunní, nešílela po něm. A Sasuke už nebyl vůbec žádná záhada. Jeho matka se znala s Kushinou, takže se navštěvovaly a občas Mikoto vzala Sasuke s sebou nebo Mizuki doprovázela Kushinu. Mizuki Sasukeho litovala, protože byl strašně plachý, ale nedával to na sobě znát, takže působil až neuvěřitelně záhadně a proto po něm skoro všechny holky letěly. Bylo to pro něj každodenní trápení, protože ani s jednou z těch holek nebyl schopen mluvit a proto radši nemluvil vůbec, ale k jeho smůle to byla právě ta věc, co na něm milovaly.
Nakonec dostali snad nejšílenějšího mistra ze všech. Hatake Kakashi, chodil vždy pozdě a neustále si četl nějaké knížky.
Sasuke byl možná plachý, ale rozhodně byl nadaný snad i geniální. A to nebylo vše. Byl odhodlaný, ale především měl hodně chakry. To se zamlouvalo dvěma ze tří sanninů. A tak jednoho dne přišel Jiraiya navštívit Hokageho.
„Chtěl bych s tebou mluvit o Sasukem, Orochimaru,“ řekl Jiaraiya.
„Ano?“ Vyzvídal Hokage.
„Sasuke má potenciál naučit se umění poustevníků,“ řekl Jiraiya.
„Zajímavé. A ty po mě nejspíš chceš, abych ti dal povolení ho to naučit, že Jiraiyao?“ Řekl tázavým tónem Orochimaru.
„Přesně tak. Byla by škoda nevyužít jeho potenciálu. Ve prospěch vesnice,“ řekl Jiraiya.
„Kdyby jenom neřekl ve prospěch vesnice! Teď budu muset Sasukeho pustit!“ Vztekal se neslyšně Orochimaru.
„Ale má teď zrovna před chuuninskou zkouškou,“ řekl Orochimaru.
„Uznávám, že je Uchiha, ale jestli tu zkoušku udělá o pár let dříve nebo později, na tom nesejde,“ řekl Jiraiya.
„A co druzí dva členové jeho týmu?“ Stále se snažil Orochimaru.
„To je pravda,“ připustil si Jiraiya.
„Tak vidíš,“ řekl Orochimaru a snažil se znít zklamaně.
V tu chvíli si myslel, že vyhrál.
„Špatné správy pro tebe Orochimaru. Obě dvě členky týmu sedm byly při misi vážně zraněny,“ řekla Tsunade, které vstoupila bez zaklepání.
„Co se jim proboha stalo?!“ Zeptal se ustrašeně Jiraiya.
„Z mise na které byli se vyklubala mise typu A, takže můžeme být rádi, že ještě žijou,“ vysvětlila Tsunade.
„Takže pustíš Sasukeho, Orochimaru?“ Zeptal se náhle Jiraiya.
„Co mi zbývá,“ procedil mezi zuby Orochimaru.
Tsunade i Jiraiya vyšli z kanceláře Hokageho.
„Myslím že Orochimaru něco chystal na Sasukeho,“ řekl Jiraiya.
„Taky jsem to viděla a neboj, těm dvěma se nestalo nic tak vážného. Jenom jsem je trochu více zafačovala,“ usmála se Tsunade.
Jiraiya se divil, jak nemůže zdravotnický personál přijít na to, že pacientovi vlastně nic není? Tsunade mu vysvětlila, že co ona v nemocnici řekne, tak to je svaté a nikdo se jí neopováží zpochybňovat.
„Ale stejně by mě zajímalo, čím si ty dvě uplatila, že se nechaly připravit o možný postup?“ Zeptal se Jiraiya.
„No, trochu jsem je postrašila, že celá chuuninská zkouška je neuvěřitelně těžká a že jim pomůžu zesílit, tak aby ji zvládly napoprvé,“ řekla Tsunade.
Jiraiyiovi v tu chvíli došlo, jak moc rafinovaná Tsunade je.
Za několik dní se Sasuke odebral společně s Jiraiyiou odebrali na horu Myoboku, kde se Sasuke začal učit umění poustevníků.

„Uznávám tě Uzumaki. Uznávám tě za to, že jsi dokázal plně ovládnout schopnosti Lišky za pět let. Jseš prostě génius,“ řekl Bee tentokráte normálně.
„Opravdu Uzumaki, tak rychle ses dostal až na Beeho úroveň. Nepochybuji, že ho za nedlouho překonáš,“ řekla Yugito.
„Vážně díky vám oběma. Bez vás bych to nedokázal,“ řekl Uzumaki.
„Ale stále používáš jen chakru Lišky, až ti dojde, spadneš na hubu z výšky,“ vrátil se ke svému obvyklému způsobu komunikace Bee.
„Tím chceš říct, že teď mám zapomenout na vše, co jsem se až do teď naučil a začít používat vlastní sílu? K čemu to?“ Divil se Uzumaki.
„Víš Uzumaki, když tě pošlou na misi, tak se nemůžeš hned od začátku ohánět silou démona. Jednak by si nepříteli odhalil svoji pravou sílu a stal by ses hlavním terčem, a jednak by vznikaly příliš velké škody,“ vysvětlila Yugito.
„Takže mě čeká další trénink. Hm. Ale Bee mě naučí používat katanu,“ stanovil si podmínku Uzumaki.
„Zajímavý, bude prča trénovat s někým, kdo je jako brácha rychlý. Seš rychlej kvůli tomu, že seš jak Liška, ne malej jako holka,“ dráždil Bee Uzumakiho.
„Bee!“ Upozornila až příliš pozdě Yugito.
„Kdo že je tu jako holka?!“ Zuřil Uzumaki.
A zuřil pořádně, protože i nyní byl relativně malý a díky délce vlasů hodně připomínal dívku. Dalo by se říct, že mu dívky v Oblačné záviděli jeho postavu.