Tajemné

Už jen chvíli. Touro říkal, že v nejbližších dnech by se měl narodit. Můj syn, můj prvovrozený syn. Chlapec, který se jednou stane vůdcem toho nejsilnějšího klanu. Klanu Uchiha.
Můj manžel je slaboch. Nemyslí na moc, jde mu jen o to aby klan přežil. Ale neuvědomuje si, že klan přežije jen když má moc. Nemyslete si, že jsem krutá nebo bezcitná, nejsem. Ale jen vím co je potřeba k přežití. Vím, co je nejlepší pro mého syna.

„Tak mi pověz, jaktože tam kde je našli byla mýtina místo lesa?? Byla to Temari, tak si to přiznej!!“
„To byla jen náhoda. Temari určitě není jediné kdo ovládá vítr a Temari by nepracovala pro Orochimara. Pak by nikdy nic nepráskla na bráchy i otce. A Kankuro určitě není mrtví.“ řekl Shikamaru.
„Je mrtví.. O to jsem se sám postaral!!! A Shikamaru už mně nebaví schovávat tvář.“ řekl muž a sundal si masku. Shikamarovi se údivem prolomila kolena.

Temari bodla Kankura do krku a on se zhroutil na zem.

Naruto se probudil a vedle něj seděla Sakura.
,,Co se stalo?" zeptal se Naruto ale Sakura mu neodpověla.
V tom tam přišel Kakashi a Tsunade.
,,Jak ti je?" zeptal se Kakashi.
,,Bolí mně hlava" řekl Naruto a pak se zeptal co se stalo tak hroznýho, že se probudil v nemocnici.
Kakashi věděl ,že Naruto dřív nebo později stejně příjde na to, co se stalo, a tak mu to raději řekl.
,,Naruto, při tvém běsnění se už objevil pátý ocas a proto jsi tak zřízený že jsme tě museli hospitalizovat do nemocnice".

Kráčeli zvolna, svítilo slunce a vzduch už nebyl tak otrávený, jako na tom příšerném místě, kde byli nuceni chvíli se zdržet. Moriko cupitala za dvěma muži, ani nedutala.
„Neztratili jsme ji?“ znejistěl Sasori.
„Ale kdepak,“ zachechtal se jeho slizký společník. „Jde pořád za tebou… jako poslušný pejsek.“
„To je tvůj způsob řeči, nebo úmyslně protahuješ každé slovo?“ utrhl se na něj.
„Tajemství.“ Ninja zvedl oči k nebi a pokrčil rameny.
„Provokatér, já to věděl,“ zněla mladíkova odpověď.

„Haha no tak Zeku, co je s tebou? Proč mi pořád tak odporuješ? Nechápeš, že se mnou můžeš získat sílu, se kterou bys toho nepřítele zvládl? Ty a já můžeme provést jakékoliv věci! Se mnou nebude problém zachránit svého Mistra, a to je co to chceš Zeku…“ přemlouval Zeka Hisshi.
„Zachránit Mistra…?“ říkal Zek.
„Ano! Jen uvolni tu pečeť a vše bude jak budeš chtít!“ naléhal Hisshi.
Zek pohlédl na svého Mistra zmítající se v bolestech.
Ne! Nezklamu vás mistře! Zachráním vás!
„To je ono!“ ozýval se Hisshi.

Na vodě:

„Tajine-sama,“ oslovil feudálního pána Země Kopců jeho rádce, Gonruo, „posily by sem měly do týdne nebo do dvou dorazit.“
Feudální pán se svýma bílýma očima díval na horizont za oknem. Stejně jako obvykle, svého rádce ignoroval.
Gonruo se uklonil a odešel z komnaty.
Jakmile za ním zaklaply dveře, vletěl oknem do komnaty feudálův modrý orel. Sednul si na bidýlko poblíž svého pána a tiše něco zakrákal.

Jejich kunaie se vrhly proti sobě. S kovovým třísknutím se odrazily každý na jinou stranu a dopadli na prašnou cestu.
"Itachi, Itachi, Itachi," jejich pohledy se zabodly do sebe a nespouštěli jeden z druhého z očí.
"Vážně nechápu proč tohle děláš. Jsi nemocný, nemůžeš ho bránit do nekonečna!" řekl mírným a pošetilým tónem muž s dlouhými černými vlasy.

Dívenku začali lechtat ranní paprsky, neprobouzela se. Neskutečně ji bolela hlava, celé tělo ji bolelo. Nedokázala uskutečnit jediný pohyb. Slunce začalo být mnohem víc otravnější než kdykoli jindy. Zamžourala, z posledních sil si zakryla oči rukou, jen aby unikla. Pomohlo to, ale nedokázala se ubránit, té skutečné bolesti hlavy. Takovouhle kocovinu v životě nezažila.
Musela to včera moc přehnat s pitím, ale stále si nemohla vzpomenout jak se dostala domů. Vzpomněla si na mámu, na hádku. Přehnala to, neměla utíkat, měla ji spíš pochopit.

Jj je to tu trochu dýl než jsem původně plánoval, ale co se dá dělat!
Tak je teda tady v pořadí už třetí díl téhle série. Snad nebude nejhorší a zalíbí se! Itadakimasu všem!

03-Silnější než Biju!

„Ten pták!? Nejenom, že na mě působí jeho horko. Ten Fénix částečně vysává mou čakru. I proto jsem zřejmě teď tak slabý!“ Přemýšlel Naruto.
Ale na to už bylo příliš pozdě. Na všechno bylo už příliš pozdě!

Kyuubi a Temní Archandělé

Kiba utíkal co nejrychleji mohl s Hinatou v náručí do nemocnice.

Když byl kousek od Koniny, dopadly na něj a Hinatu první paprsky měsíce a vtom okamžiku Kiba pustil Hinatu a byl odhozen hodně daleko a z Hinaty začala vylézat rudá chakra, která se začala formovat vedle ní.

Minato se zastavil na střeše a rozhlédl se, pak se usmál a vyrazil směrem z Konohy.

2.kapitola - Na stopě
Pršelo již několik hodin a skupina lidí procházelo liduprázdnou cestou vesnicí. Skupinka se pohybovala rychle a obezřetně. V těchto dobách nebylo kam se schovat.
Všichni byli zahaleni kápěmi , nebylo jim vidět do obličeje. Obyčejní lidé se jich báli, ačkoliv v téhle vesnici byli jediní, kteří ovládali techniky.
„Kapitáne Nibori, tady je poslední stopa.“ Prohlásila náhle osoba.
„Tady?“ podivil se typicky mužský hlas.
„Ano.“ Přikývla opět stejná postava.

Tři měsíce už uplynuli a Reina se začala zakulacovat. Itachi byl celé ty tři měsíce s ní. Všichni jí obskakovali a Reině to vadilo. Každý den plynul pro Reinu strašně pomalu. Seděla na posteli a četla různé knížky a vyprávění od ostatních. Poslechla si dokonce kázání o Jashinovi.
„Jakže se ten tvůj bůh vlastně jmenuje, Hidane?“ zeptala se ho Reina jednou.
„Jmenuje se Jashin..ty neznabohu..proč to chceš vědět?“ podíval se na ní zamračeně.

„Hele, já jen byla by jich škoda. A navíc o nich rozhoduju já.“ řekl Kankuro.
„Kankuro uvědom si prosím!!! Jestli jednu neobětuješ, tak se z tadyma nikdy nedostaneme. A tomu chlapovi venku určitě brzo dojde trpělivost, vejde sem a je po nás... No po tobě možná ne, ale po mně jo!!!“ křičela Temari na Kankura. Bylo jí jasné, že to je marné a zkoušela vymyslet něco jiného.

„Nikdo tu není!“ informoval chladným hlasem Gaara a ostatní se vyhoupli k úkrytu.
„Musíme se nepozorovaně dostat z vesnice.“ řekl Jimon a všichni přikývnuli.
„Půjde to, když tady ledová královna nebude dělat problémy!“ neodpustil si Gaara.
„Šlo by to, kdyby tu někdo držel zobák!“
„Vím, že se opakuju, ale.....NECHTE TOHO!“ zakřičela Temari.
„No vidím, že já nebudu ta, kdo nás prozradí!“
„Zkus aspoň předstírat, že seš vděčná za to, že tě ochraňujeme!“ už i Kankuro ztrácel nervy.

Na louce, kde předtím trénovala Momiji
„Proč sme jí nechali upláchnout?!“ ptal se naštvaně Deidara Peina.
„Nemusíme plýtvat chakrou ani časem na nějaký holce,“ odpověděl s klidem Pein. „A teď už žádný řeči a jde se na Konohu!“ zavelel pak.

V kanceláři Hokage
„To nemyslíš vážně! Čekala jsem, že přijdou, ale tak brzy?“ nemohla uvěřit Tsunade svým uším. A se stejně překvapenýma očima na ni i koukali Shikamaru, Naruto a Ino.
„Vždyť je to jen malá holka, co ona o tom může vědět?“ řekl pochybovačně Naruto.

Varování, autorka se dala na nonsensovou prózu, olalá!

You and me...

Proč jsou tolik potřeba slova...? Slova, okolnosti, děj...
Nechci je říkat, protože její důvod to vůbec nezmění. Nezmění to ani příčinu a ani ji samu...
Tak proto...

V ruce držel kytaru, pomaličku vybrnkával tu melodii, která plnila tmu lehoučkými akordy...
Seděl na rámu okna, jako už po několikáté... Nemohl usnout.

Vzbudila se ráno orosená potem. Vyděšeně hleděla před sebe. V hlavě se jí pořád míhala vzpomínka na otce a matku.
„Ne..už ne..“ zašeptala. Otřela si čelo a usmála se. Už asi neusnu. Pomyslela si. Vylezla z postele. A šla se nasnídat. Vzala si cornflaky a najedla se. Oblékla se a vyrazila ke kanceláře. Sice bylo teprve šest, ale už chtěla mít všechny ty papíry za sebou. Šla po temné chodbě a zakopla o hromadu papírů přede dveřmi. Neslušně zaklela a třela si bolavé místo na noze. Stěží se zvedla a dopajdala do kanceláře.

O několik let později

Zazvonil budík a brunetka na posteli se posadila. Protřela si oči a vylezla z ní. Oblékla se jako každé ráno a sešla dolu na snídani se svou rodinou. Matka před ní postavila talíř se snídaní a vesele se na ní usmála. Od té doby co byl z Kameko jounin už se dalo s matkou vyjít.
„Budou se konat chuuninské zkoušky.“ Upozornila jí matka. Kameko se na ní nechápavě podívala.
„No a?“ zeptala se. Až teď jí to docvaklo, Shikamaru skládá letos chuuninské zkoušky. Smutně se usmála a pustila se do jídla.

„Temari?? Jsi.. to ty??“ zeptal se jí skoro neslyšným hlasem a pomalu otevíral oči.
„Kankuro?? Ty žiješ!! Jsem tak ráda!! Já jsem myslela!!! Ale to je teď jedno. Musíš do nemocnice. Kankuro, chyť se mně.“ řekla Temari starostlivě. Najednou ji napadlo:
„A sakra, Gaara je v nemocnici. Teď Kankuro je zraněný.... Možná je to jen náhoda nebo se někdo chce zbavit naší rodiny.“ a už jí bylo jasné, že teď je neřadě ona.