Tajemné
„Klid? Tomuhle ty říkáš klid?“ Reina se pousmála. „Tomu se nechce věřit.“ Usmála se.
„Jo..to jo..“ pokrčila rameny. „Ale je tu tišeji než jindy.“ Mrkla na Reinu. Reina si sedla na gauč a zavřela oči. Hidan to bral jako příležitost jí udělat nějaký žertík.
„Přiblížíš se blíž jak na metr a něco uvidíš.“ Mrkla na něj Reina. Hidan se zamračil a šel si sednout na židli.
„Žádná zábava tu není.“ Zamumlal.
„Ale je..“ usmála se na něj Reina. „Strýčku Hidane.“ Zašklebila se na něj.
Pomsta s odkladem
„Ty hajzle!“ zařvala a ohnala se po něm drápy. Orochimaru se ušklíbnul a tasil proti ní své hady, které ji obmotaly nohy a ruce. Praštila sebou na zem, ale v mžiku hady roztrhla jako kousky nití a znovu šla po něm. Skočila a povalila ho do prachu. Špičáky se jí rozšířily do mocných tesáků a jimi mu šla po krku. Odtrhnul ji od sebe a jedním mocným rozmachem ji odhodil do zřícenin. Tvrdě dopadla a tvář jí zkřivila bolest.
Jako každé ráno jsem vstala, oblékla se a sešla jsem dolů na snídani. Posadila jsem se ke stolu, ale dneska bylo něco jinak. Uslyšela jsem nějaký křik z vedlejší místnosti. V hlasech jsem rozpoznala mámu a tátu. Zajímalo mě, proč se hádají, a proto jsem se potichu připlížila ke dveřím.
„Je to pro ni pocta!“ Tenhle hlas patřil tátovi. Pocta? Pro koho? Myslí tím mě?
Jak Atashi dovyprávěla svůj příběh, neozvala se ani hláska. Dokonce i samotná Tsunade neznala plnou minulost Atashi a tohle jí tedy opravdu zaskočilo. K prvnímu slovu se nečekaně odhodlala Hinata.
,,Takže to znamená, že tohle mají na svědomí draci?" Atashi se zamračila.
,,Možná, ale rozhodně ne ti mojí." Řekla ostře a otočila se na Tsunade.
,,Já neříkala, že to udělali ti tvoji, ale jen, že to možná byli draci." Bránila se Hokage. Atashi si povzdechla.
„Možná jsem to trochu přehnala...“ pomyslela si a změřila Aneki tep „Je v pořádku... tak a teď si půjdu pohrát s tím démonem“ položila ruce zpátky na pečeť a zavřela oči když je otevřela stála u klece ve které byl uvězněn Gobi...
„Hej... pejsku... jak se ti líbí tohle vězení?... A neboj se teď nás nikdo nebude rušit... ta holka je teď mimo... bezmoc jí opravdu sluší že?“ zasmála se a čekala na démonovu reakci
[hide=Poznámka pouze pro hrdiného kri.tika Talla...](hrdiný proto, že se to odvažuje číst... 
) Je to tak... Protože první dvě kapitoly jsou to nejlepší, co jsem kdy napsala, nemůžeš je srovnávat s tímhle blábolem.
Temní Archandělé vs. Konoha
První Hokage proti Lauře
Laura se na svého protivníka rozeběhla, ale ten před sebou udělal dřevěnou zeď a zpoza ní vysílal na Lauru své techniky.
Yuti udýchaně dobíhala k hlavní bráně kde Gaara čekal se svým klasickým postojem. Když přiběhla nehnul ani brvou a jen si jí prohlédl.
„Do-dobré ráá-no,“ oddychovala.
„Jdeš pozdě,“ sjel jí místo odpovědi.
Se znechuceným výrazem si prohrábla vlasy a hodila nevraživý pohled směrem ke kazekagemu.
„Jo to teda jdu, zaspala jsem sorry, ale kvůli vám jsem si nestihla ani pořádně učesat vlasy,“
„Radši vyrazíme,“ poznamenal.
S Uchihou přichází pravda
Přivítání v Suně
Ano… To je pravda, ale nevíš všechno. Když jsem zapečetil Kyuubiho, tak si všichni mysleli, že jsem po smrti. Ale byl to omyl, plánoval jsem to.‘‘ Začal a hned mu z tváře zmizel ten milý úsměv. Teď ještě přemýšlel, zda jí má plně důvěřovat. Sice o něm nikomu nic neřekla, ale teď ví, kdo je. Nakonec se však rozhodnul ji věřit.
[font=Verdana]Víte, přemýšlela jsem nad jedním docela zásadním rozhodnutím. Asi vám to bude připadat, jako kdybych byla pyšná arogantní mrcha, která si o sobě hodně myslí, ale opak je pravdou. Nicméně, řeknu vám tedy svůj problém. Inu, dejme se do vypravování.
Asi bych měla zprvu zmínit, jaká jsem. Převážně zamilovaná, což je ten hlavní problém. Zamilovaná, docela bezhlavě, ale co nadělám no. Ale to je jedno. Další zauzlení spočívá v tom, že mám celkem dva cíle. Oba dva jsou stejně staří.
„Co?? Nechte mně!!“ řekla Temari ospale. Temari se snažila nechat oči otevřené,ale sami od sebe se jí zavíraly. Shikamaru ji vzal do náruče a řekl Kankurovi:
„Vezmeme ji do nemocnice.“
„Hele, nevykládej mi, že ji bereš jen kvůli tomu.“ rýpnul si Kankuro.
„Jo, beru.“ řekl Shikamaru.
„Možná tě bude zajímat, že je do tebe ségra úplný blázen.“ řekl Kankuro a čekal, jak Shikamaru zareaguje.
„A co jako??“ řekl Shikamaru, kterému docvaklo o co Kankurovi jde.
Byla noc, všude vládlo ticho. Ninjové, kteří se vraceli z mise právě seděli kolem ohně a vyprávěli si zábavné příběhy. V rámci možností. Snažili se tím zakrýt strach, který panoval hluboko v jejich duších. Najednou ale pocítili velký nával chakry a postavili se do bojové pozice. Nepřátelé byli ale příliš rychlí. Ozvala se rána, bolestný výkřik a okolní stromy zdobila krev listových ninjů...
Sasuke:
„Pomohl jsi někdy někomu? Jedině do hrobu.“
Nagatovi přes oči spadli vlasy. Sklopil je k zemi aby se nemusel dívat pravdě do očí. Kruté pravdě, ale přece jenom pravdě. Pravda je zlá.
„Pomohl…“ namítne a já se jen zasměju. „Vážně, pomohl!“ brání se. „Pomáhal jsem všem!“
„Lžeš…“
„Ne!!“
Nevnímám ho a otočím se na karin, která je na řadě.
Karin:
„Dodržel jsi někdy slib?Možná párkrát.“
Byl krásný den. Sluneční paprsky dopadaly na vesnici zvanou Konoha a všude byl klid. Všude… Až na pracovnu drahé paní hokage. Bylo jasně vidět, že Tsunade-hime není v dobré náladě…
„Tady budeš bydlet.“ Otevřel dveře na konci chodby. Vešla jsem do místnosti plné pavučin.
„Tady?“ zamračila jsem se. „Jak dlouho tady nikdo nebyl?“
„No to já nevím.“ Pokrčil rameny. „Ale zabydlíš si to tady.“
„Myslíš?“ zapochybovala jsem. „Vypadá to tady děsivě.“
„Snad se nebojíš pavouků.“ Zašklebil se na mě.
„A co když jo?“ podívala jsem se na něj s úšklebkem ve tváři.
„Pak bys měla problém. Jiný pokoj tu už není.“ Naoko jsem si povzdechla a sedla jsem si na postel.
„Půjdete na misi do Zvučné. Velitelem vaší skupiny bude Mitarashi Anko. Teď na vás čeká před bránou, vysvětlí vám, co máte za úkol.“ Řekla Tsunade za stálého chrochtání Ton Tona. Kiba, Shino i Naruto se vydali ven.
Před branami Konohy zahlédli netrpělivě postávající Anko, která jim už z dálky mávala, aby si pohnuli.
„Konečně! Tak a teď vám vysvětlím účel vaší mise.“
„Miseeeeeee!“ Vykřikl Naruto.
„Ticho, blonďáku!“ Sykla na něj.
Nenávist či láska?
Každá minuta jakoby působila bolest, každá slza jakoby se pořád vracela, každá vteřina aby nám připomněla, že chceme žít. Život je nespravedliví, ale někteří si to neuvědomují a slepě bojují za spravedlnost. Tohle je jejich chyba, ta odporná naivita.
Pomalu se blížil nový den, odbívala půlnoc a slunce se rozhodlo vrátit k nám, osvítit naše temné dny a pohladit nás po tváři. Ona to tak neviděla, měla raději tmu a raději byla sama. Ale nebyla nikdy sama.
„Hej, Amayo, co tam zas děláš?“ zeptal se mužský hlas.
„Pro nás dva?“ podivila se Reina a Itachi kýval hlavou.
„Jo jak pro nás dva? Vždyť je Reina těhotná! Nebude plnit žádnou misi. Ta tvoje minulá lehká mise jí málem stála život.
„Nenechali jste mě to doříct. Je to mise pro vás dva, protože tu nikdo jiný není. A tak si Itachi můžeš vybrat jestli půjdeš s Reinou nebo sám?“
„Půjdu sám.“ Kývl hlavou.
Patnáctiletá dívka s vlasy barvy ohně a levandulovýma očima sedí v pokoji na plošince z písku , která se vznáší uprostřed místnosti...Okolo dívky se točí písek v malé bouři... občas jako by splynul s jejím tělem... občas vytvoří podobu psa s pěti ocasy... ona smutně vzpomíná na předchozích patnáct let jejího života...
Flashback:
