Tajemné

Yondaime

„Kde jste byli?‘‘ Optal se jich Sai a na chvíli nechal balení stanu. Nauto se začervenal, Sakura se tvářila trochu rozpačitě a snažila seza ním skrýt. Ani jeden z nich neodpověděl, jen přešli ke svému stanu a začali ho balit stejně jako ostatní. Ovšem ostatní už pomalu končili.

Žila svůj život jako nelítostný zabiják po boku svého otce ... pak do jejího života vstoupil přítel a její minulost začala dávat smysl...

kdo je? čím je? a zůstane navždy takovou, jakou ji vychovali?

povídka o tom, jak to také mohlo a může být aneb každý příběh má mnoho konců i začátků ...záleží na osudu

seznamte se s Akari..

Konečně vyřčená otázka

Zavřela jsem oči a na chvíli jsem zůstala stát u okna. Potom jsem oči znovu otevřela a otočila jsem se do místnosti. Stáhla jsem ze sebe oblečení a oblékla jsem se do pyžama. Pak jsem si lehla do postele a ve vteřině jsem usnula. Ráno mě probudil nastavený budík. Unaveně jsem s ním flákla o zeď. Další budík zničený. Vyštrachala jsem se z postele a vešla jsem do koupelny. Omyla jsem si obličej, učesala jsem si vlasy a natáhla na sebe oblečení. Nezapomněla jsem si nasadit masku a oknem jsem opustila pokoj aby mě nikdo neviděl.

Slzy dopadaly na čisté prostěradlo. Otevřely se dveře a v nich rusovlasý mladík.
„Můžu s tebou mluvit?“ zeptal se jí. Kývla hlavou a usmála se.
„Ty si nikoho nepamatuješ, ale Deidaru ano, že?“ zpříma se jí podíval do očí.
„Jo, ale na to nesejde.“ Zakroutila hlavou.
„Jak nesejde? On tě má rád, ty jeho, na tom nesejde?“ podíval se na ní udiveně Sasori.
„Prostě on mě nechce, chápeš to?“ podívala se mu do očí. „Nebudu se snažit tam, kde nemám šanci.“ Pokrčila rameny.

Za vodopádem

„Co to? To je…?‘‘ Vyjekla. Byla v šoku. Ani nevěděla, co má říct. On sám na tom nebyl zrovna nejlíp.

Aime konečně utekla davu rozzuřených dívek, které jí pronásledovaly chodbami akademie. Když je setřásla, opřela se o roh stěny a ztěžka oddechovala. Hřbetem ruky si otřela kapičky potu a sesunula se po zádech k zemi.
Chvíli seděla než se její tep uklidnil do původní podoby.
Prázdnou chodbou se nesly tiché ozvěny pomalých kroků.
Aime trochu zbystřila a hledala původ toho ruchu.

„Yoru, zvedni se a znovu!“ zazněl rázný, ale i vlídný mužský hlas. „Zase špatně! Ne, ty to prostě pořád nechápeš. Ať dělám, co dělám, nejsem schopný ti nějak rozumně vysvětlit, že musíš prostě poslouchat, co ti říkám.“
„Já vím strýčku, ale…“ ozvala se zpátky odpověď.
„Žádné ale, když to víš, tak nediskutuj a udělej to, co ti říkám,“ ozval se opět starší muž.
„Jenže já pořád dost dobře nechápu ten princip a tak nevím, co přesně po mě vlastně chceš,“ ozval se opět ten mladší hlásek.

Reina ležela na posteli a vzpamatovávala se z mise. Itachi za ní každý den chodil a staral se o ní.
„Byla jsem pitomá, že jsem tam šla.“ Broukla.
„Byla..“ odvětil Itachi, ale okamžitě se chytil za pusu.
„Tím chceš říct, že jsem pitomá?“ podívala se mu do očí.
„Uhm…ne!“ vyhrkl.
„Ale jo! Chtěl jsi to tak říct!“ uraženě se k němu otočila zády.
„Nechtěl!“ bránil se.
„Ale jo!“ zvyšovala hlas.
„Nene!“ rozčílil se.
„Už se zase hádáš!“ okřikla ho.

Ten naňho nečakal a rozbehol sa mu na proti.
Keď boli blízko seba Hidan vykríkol:„Mittsu dopraj mu trochu svojej rozkoše, Seppun Bure-do no jutsu.“ a hodil Mittsu po Shininovi.
Ten sa jej tesne uhol a sám prešiel do útoku: „Shinsou prebodni toho červa, Ishi Hari no jutsu.“ a hodil ju po ňom.

Jak jste si možná všimly povídka bude postupně procházet úpravou. Za tuhle upravu bych chtěla poděkovat Tenny.

Blonďaté dívence se na Akademii líbilo. Před obědem se učili nejrůznější zajímavosti o místech, lidech, rostlinách a zvířeně. Odpoledne byl výcvik zaměřen na tělesnou zdatnost a ovládání chakry. Bylo zcela jisté, že malému dítěti, i když se v budoucnu mělo stát plnohodnotným ninjou, nemohou dát cvičitelé hned do rukou zbraň. Všechny děti byly ve věku kolem šesti let, některé o rok starší. Museli se nejdříve naučit disciplíně, než je seznámí s něčím opravdu nebezpečným.

,,Jste mi odporní. Jak se vůbec můžete divit, že vás nenávidí? Každý kdo věří své krvi, by se proti vám obrátil," usykla se zlobou v hlase.
,,Ale on je zrádce! Musí být popraven!" vyřkl starý muž rázně a prudce se postavil. Prstem ukázal do Itachiho tváře.
,,Ne! On není zrádce!" vykřikla Mira rozhořčeně a zabodla krvavou katanu prudce do stolu.
,,Byl to váš příkaz! Vy jste mu přikázali vyvraždit všechny Uchihy!"
Muž nevěřícně zalapal po dechu.
,,Jak se opovažuješ?! Vůbec nic o tom nevíš!" vykřikl.

Uběhly dva dny a oni spolu pořád nepromluvili. Na chodbách se uraženě míjeli bez pozdravu a pokud se setkali, předstírali, že ten druhý tam vlastně vůbec není.
Gaara nemohl překousnout, že někdo jako je ta „umíněná, drzá holka“, si k němu dovolí to co by si k němu nikdo jiný v žádném případě nedovolil.
Na druhou stranu Yuti nemohla překousnout to, že někdo jako je ten „věčně nabručený kazekage se smrtícím pohledem“ si k ní dovolí to co si k ní nikdy žádný chlap nedovolil.

Reina rozhodně nakráčela k Peinovi do kanceláře s úmyslem pohovořit si s ním o misi, kterou chtěla podniknout ještě před tím než porodí.
„O čem si chceš promluvit?“ usmál se na ní Pein a slušně se jí zeptal i když věděl přesně co chce.
„O misi.“ Odvětila a lehce se usmála. Pein nakrabatil čelo a zamyslel se.
„Proč chceš misi?“ zeptal se jí. „Nudíš se snad?“
„No nudím..a chci být aspoň teď ještě chvíli použitelná..“ zamyslela se.
„Jakou misi bys chtěla?“ podíval se jí do očí.

Ehem.. no, priznám sa, nechcelo sa mi samu seba cez sviatky zaťažovať robotou; ja to tak volám Tak ale lenivosť mi nesadne, ta som niečo splácala ;)

10,12 m od väzenia :D

Yuti otveřela oči a první co viděla byl strop jejího pokoje. Zamrkala a zhluboka se nadechla.
Otočila hlavu na pravou stranu kde v křesle seděla pohodlně Temari. Její vějíř si spokojeně hověl na kolenou.
„Tak už ses probudila,“ řekla a trochu se pousmála, „gratuluju, „
„K čemu?“
„Zůstáváš přece ve vesnici, Gaara to potvrdil,“
„Jak je mu?“ vyhrkla z ničeho nic a prudce se posadila.
Když uviděla zvednuté obočí své návštěvnice, hořce zalitovala, že si nedala větší pozor na to co dělá.

Venku přes sídlem docela početné skupinky vrahů bylo příjemně. Dva ninjové tam právě trénovali. Orochimaru se uchechtl, lusknul prsty a vypustil z rukávů dva hady. Sasori se nenechal zmást a rychlým pohybem omotal hadům kolem krků chakrová vlákna a začal je utahovat, aby donutil svého partnera odvolat útok.
„Neškrť mi je!“ zaskučel Orochimaru.
„Říkal jsem ti aspoň stokrát, aby sis vymyslel něco originálnějšího!“ namítl Sasori.
„To není fér! Nikdy se nenecháš nachytat!“

„O čem na tohle téma chcete mluvit?“ zkoumavě se na ně podívala
„No na kdy to plánuje.“ Pokrčila rameny Konan.
„Co na kdy plánujeme?“ zeptala se Reina zmateně.
„No svatbu.“ Usmála se na ní Konan.
„Aha..nevím..tohle jsme neprobírali.“ Pokrčila rameny.
„To byste měli.“ Přitvrdila Konan.
„A proč? Času je dost.“ Zastal se Reiny Itachi.
„No to teda není! Měli byste to naplánovat! Trvá to strašně dlouho.“ Odvětila Konan.
„Netrvá..“ zavrtěla Reina hlavou.. „Trvá to jen chvíli.“