Jen klidně spi, bratříčku

Jejich kunaie se vrhly proti sobě. S kovovým třísknutím se odrazily každý na jinou stranu a dopadli na prašnou cestu.
"Itachi, Itachi, Itachi," jejich pohledy se zabodly do sebe a nespouštěli jeden z druhého z očí.
"Vážně nechápu proč tohle děláš. Jsi nemocný, nemůžeš ho bránit do nekonečna!" řekl mírným a pošetilým tónem muž s dlouhými černými vlasy.
"Zrovna ty mi něco takovýho říkej! To ty jsi ten kdo zradil celou naši rodinu! Ten, kdo zradil všechny! Tak se nepleť už do naší rodiny!" křikl mladík a zuřivě po svém soupeři hodil kunai, který se s řachnutím odrazil pryč.
"I já jsem přece tvá rodina," nevzdával se.
"Ty nejsi má rodina," řekl Itachi a jeho spocený obličej se sklopil do země. Snažil se alespoň trochu vydýchat.
"Moc dlouho to nevydržíš, já tě přece znám," odfrkl si Madara a jednou rukou si mírně odsunul ofinu s očí, aby stále dobře viděl svého soupeře.
To se mladšího Uchihy dotklo a zapomněl na všechnu svou bolest i na svou únavu, i na rány které utrpěl a rozběhl se s katanou v ruce napříč Madarovi.
Ten jen povzvedl obočí a vytáhl z pochvy také katanu, která vykryla Itachiho útok.
"Jak dlouho si myslíš, že ho budeš moci chránit, co? Ani on nebude chtít věčně bratrskou podporu a ochranu! I on bude chtít být jednou dospělý, statečný a silný shinobi, kterého se bude každý obávat. V tom mu ani ty nezabráníš, Itachi Uchiho," řekl Madara a jejich skřížené meče u obličejů se od sebe odtrhly.
"Neříkej mi co mám dělat! Nedovolím ti na něm ani vlásek skřivit!" řekl výhružně Itachi a rozmáchl se s katanou.
Jeho útok by opět vykryt Madarovým ostřím.
"A co když tady už nebudeš? Jak mi zabráníš?" uchechtl se starší Uchiha, kterého očividně bavilo sledovat měnící se barvu v Itachiho tvářích.
"Víš, jak tenhle boj skončí, že?" zeptal se Madara s úšklebkem ve tvářích.
"Vím, ale i tak se navzdám!" řekl přesvědčivě Itachi a dál bránil své tělo.
V povzdálí je sledoval ten, kvůli kterému to všechno bylo. Slzy mu tekly proudem a jeho malé dětské ručičky se drželi kmene stromu, jako by se měl každou chvíli zřítit. Jeho oči se upírali na boj, který se před ním odehrával. Cítil bratrovu bolest při každém úderu, jako by byl zasažen on sám, cítil jak moc ho to bolí. Sledoval temně rudou krev stékající po bratrově paži a jeho křečovitý výraz, pokaždé, když nezasáhl cíl. Nejraději by se do boje vložil sám, ale copak by dítě mohlo řešit "problémy dospělých", jak říkají jeho rodiče a bratr? Ne. Nemohl. Jediné co mohl bylo, sledovat sled událostí a jen marně doufat.
Náhle se v boji ozval trhavý zvuk při protržení šatů a následně mlaskavý zvuk.
"Bratříčku! Itachi!" vykřikl Sasuke a Madara s Itachim mírně povzvedli hlavu k malému divákovi.
Itachi padl na zem na kolena s katanou v hrudi. Z jeho úst se vyvalila krev. Očividně se mu nadavovalo krví, ale i tak se jí snažil udržet. Madara meč postil a nechal ji v Itachiho hrudi.
Sasuke se rozběhl krátkýma nožkama k Itachimu, který padl na břiho, při čemž se mu meč zabodl ještě hlouběji.
Bolstně zaskučel.
Sasuke doběhl k Itachimu a opatrně se slzama v očích ho nadzvedl aby na sebe viděli.
Madara se otočil k odchodu a Sasuke se na něj zlověstně podíval.
"Co jsi to udělal? Nenávidím tě!" vzlykl Sasuke a polkl příval slz, "počkej, až vyrostu! Budu trénovat a jednoho dne přísahám, že tě zabiju!" vyřkl onen slib a Madara se s prázdným výrazem otočil a jeho dokonalá silueta mizela v povzdálí.
Sasuke se podíval na Itachiho, který se klepal a z úst mu tekla krev. Jeho oči už moc nevnímaly, ale stále byly upřené na Sasukeho. Při jeho slovech se mu koutky povznesly do mírného úsměvu, který brzy opadl.
"Bratříčku, neumírej!" prosil Sasuke a jeho slzy dopadali na Itachiho tváře. Přes slzy skoro už nic neviděl.
"Sasuke, buď silný. Postarej se o rodiče a buď hodný na své kamarády," řekl Itachi a zakuckal se.
"Neumírej, Itachi." řekl Sasuke.
Itachiho pohled padl na noční oblohu. Pomalu z posledních sil napřáhl ruku k nebesům, jako by se jí chtěl dotknout. Jako by chtěl utrhnout jednu hvězdu i pro Sasukeho jako zralé jablko.
Ten den byla obloha plná zářivých hvězd. Vypadaly jako slzy skanující z očích bezmocných. Tak, jako ty Sasukeho.
Najednou se Itachiho ruka přestala snažil vynést se co nejvýše a bezvládně dopadla na Sasukeho klín.
Sasuke se podíval na Itachiho. Na jeho prázdný výraz, který se upínal stále na oblohu s mírným úsměvem.
Sasuke se dotkl jeho víček a jemnými pohyby je sesunaval dolů, jako by byli z porcelánu. Letmo ho políbil na čelo a uhladil pramínek vlasů.
"Jen klidně spi, bratříčku. Já tě pomstím. Já tě přijdu navštívit," hlesl Sasuke a přitiskl si k sobě ještě víc Itachiho hlavu.