Sbohem se nedává navždy 007-Teď už nejsi sama

Dívenku začali lechtat ranní paprsky, neprobouzela se. Neskutečně ji bolela hlava, celé tělo ji bolelo. Nedokázala uskutečnit jediný pohyb. Slunce začalo být mnohem víc otravnější než kdykoli jindy. Zamžourala, z posledních sil si zakryla oči rukou, jen aby unikla. Pomohlo to, ale nedokázala se ubránit, té skutečné bolesti hlavy. Takovouhle kocovinu v životě nezažila.
Musela to včera moc přehnat s pitím, ale stále si nemohla vzpomenout jak se dostala domů. Vzpomněla si na mámu, na hádku. Přehnala to, neměla utíkat, měla ji spíš pochopit.
Ruka sundala, rozhlédla se po pokoji. Nebyla doma, tenhle pokoj se tomu její zdaleka nepodobal. Pokusila se přetočit na bok, ale narazila do něčeho teplého a měkkého. Stejně jako z ní to zněj táhlo jako z pivovaru. Bože včera to musela pěkně přehnat.
Pohlédla neznámému do tváře. Černé vlasy a docela fešák, neznala ho. Bála se toho co se včera dělo. Prohlédla si celé jeho tělo, byl nahý, zakrytý do půl těla. Stejně jako ona. Lekla se, už ji došlo co se stalo. Nemohla tomu uvěřit, jak jen mohla. Postavila se tak rychle jak jen ji to bolavé tělo dovolovalo. Chtěla utéct, ale někdo ji uchopil za ruku a zatáhl ji zpět k sobě. Lekla se, chtěla se mu vyškubnout, ale měl moc velkou sílu. Nejspíš se s tím množství alkoholu vypořádal lépe než ona.
Pohlédla mu do očí. Černé, temné, měla zněj i strach, ale při prvním polibku se její obavy rozplynuli. Něco tak krásného nikdy předtím nezažila i když ho neznala, zahalil jí nádherný pocit, kterému nešlo vzdorovat. Ale zanedlouho si uvědomila co vlastně dělá. On však nepřestával, dál si s ní pohrával. Pomalu začala panikařit, ze zoufalství mu prokousla spodní ret. Prudce se od ní odtrhl a setřel si pramínek krve, který mu stékal po obličeji.
„Hm… tak princezna si to rozmyslela.´´ Pousmál se pohladil ji po zmateném obličeji. Ani se nepohnula jen na nevěřícně hleděla.
„PUSŤ MĚ!!´´ Vykřikla, ale bylo ji to k ničemu, celé její tělo přišpendlil k posteli a nedovoloval ji uskutečnit jediný pohyb. Pomalu si začala vzpomínat na včerejšek. Hádka, pití a pak on, jak jen mohla.
Své sevření povolil, dal ji možnost dokonce i utéct, ale ze strachu raději zůstala. Pousmál se, čekat to, věděl, že nemá na to, aby utekla.
Pohladil ji po tváři, slastně se na ni usmál.
„Tak jsi hodná holka, jestli se budeš chovat slušně a bude se kontrolovat.´´ Řekl a jemně jo políbil na ústa.
„Kontrolovat?´´ Poblesklo ji hlavou, vždyť je úplně bez sebe. Ani nechtěla vědět jak by to vypadalo kdyby se nekontroloval.
„Co myslíš bude to tak lepší.´´ Zeptal se ji, tentokrát ne tak mile jak předtím, tentokrát byl z jeho hlasu slyšet chlad. Měla z něj strach, možná je teď čas zmizet.
„Počkat, počkat, nikam miláčku. Včera ses chovala úplně jinak.´´
Znovu ji pohladil po tváři, svou rukou směřoval níž a níž, přes její krk, pak na hruď. Pomalu se ocitl na hýždích a pomalu jí je rozevřel. Začala vzdorovat, bránila se silně, ale byl o moc silnější než ona. Přepral ji.

Tu dobu už Sakura Daisu hledala po celém domě. Už pomalu začala panikařit. Nejprve hádka s Rain a pak i s ní. Bylo toho na nic moc. Oči měla červené, celou moc plakala. Myslela na Naruta, několik let se na něj snažila zapomenout a teď když je naživu. Nemohla zapomenout. Proč ji to neřekla? Nejspíš, aby se netrápila.
Bezmocně se zhroutila do kouta a propukla pláči. Obličej si schovala do rukou, jen aby ji nikdo neslyšel. Pláč sílil, i když se snažila. Nakonec ji našel Sai. Jakmile ho uviděla schovala se mu do náruče a vyplakala se mu na rameno. Pevně ji objal, snažil se ji utišil. Správa o Narutovi ho také šokovala, ale neměl k němu tak blízko jako Sakura. Moc kvůli němu vytrpěla, nechtěl už ji takhle vidět. Dal by cokoli za to kdyby jí už nemusel takhle vidět. Setřel ji slzy, ona pozvedla hlavu. Nemohla takhle dál, už toho na ni bylo moc.
„Polib mě.´´ Řekla na prázdno a pohlédla mu do očí. Zarazil se, něco takového od ní nečekal.
Nabízela mu své rty, nemohl odolat, doufal, že ji to pomůže.
Jemně přitiskl svoje rty na jí, ona polibkem s chutí vracela. Po tvářích ji stékali slzy, ale to neřešila. Pevně se k němu tiskla, ruce mu dala kolem krku. Vše vyhnala v hlavy, naplno si užívala jeho rty. Nechtěla, aby to skončilo.
Rain byla v koupelně, tak mizerně ji nikdy nebylo, byla unavená. Měla pocit, že vyzvrací celý svůj žaludek. Pomalu ji začalo docházet co se stalo, už věděla co jí ubírá všechnu sílu.

Pomalu sešla dolů, už bylo na čase to vše říct mámě, snad ji po včerejšku vyslechne. Jak sešla naskytla se jí zajímavá podívaná. Sama nemohla tušit, jak na ten včerejšek zapomněla. Klidně se dole líbala ze Saiem, i když ji mohl kdokoli vidět.
Stejně jako Daise i jí došla trpělivost, vyrazila ven. Utíkala na kopec se slzami v očích. Měla na mámu vztek, už ji nechtěla ani vidět. Utíkala co mohla až sen nakonec zhroutila do trávy a znovu se rozplakala.
„Ahoj miláčku.´´ Ozvalo se nad ni. Ten hlas, znala ho. Pozvedla hlavu a pohlédla do tváře svému milému.
„Jak, vždyť tě muže někdo vidět.'´ Zaúpěla a skočila mu kolem krku. Tak ráda ho viděla, skočila mu kolem krku. Jak jen uviděl její uplakané tváře trochu se zarazilo.
„Co se ti stalo?´´ Ptal se ji a pohladil ji po tváři. Nechtěl ji takhle vidět. Jemně ji políbil na rty. Trochu se ji ulevilo, znovu k němu přitiskla své rty. Nechtěla už bez něj být ani minutu.
„Miláčku, už nemůžu stále takhle utíkat. Musíme utéct, oba někam daleko, kde budeme sami.´´ Vyvrhl na ni. Dál to v sobě nemohl dusit.
„Já… musím ti něco říct.´´ Začala, už ze začátku byla v jejího hlasu znít nejistota.
„Hmm….jsem těhotná.´´ Dořekla. Na chvíli začalo dlouhé ticho. Itali byl několik minut v tranzu. Sám z toho všeho byl vyděšený, ale měl zároveň ohromnou radost.
Objal ji a radostně se na ni usmál ona mu úsměv oplatila. Radostí byl bez sebe, pevně se k ní tiskl. Nakonec ji musel pustil nebo by ji umačkat. Jemně ji políbil na čelo a pohladil ji zatím po plochém bříšku.
„Nedovolím, aby se mu něco stalo.´´ Špitl a vzal ji do náruče. Nechala se jím nést, bylo ji jedno kam. Hlavně, že bude s ním.