Tajemné

K zemi sa niesli drobné ružové lupene. Dopadali pomaly k zemi v teplom jarnom vánku. Prikrývali kamenný chodník, a drobnú zelenajúcu sa trávu. Pomedzi zelené lístie a ružové kvety stromov, prenikalo večerné slnko, ktoré sa odoberalo na západ. Obloha sa sfarbila do teplého odtieňa červenej. Atmosféra prichádzajúceho večera dopadla i na ľudí v dedine. Len tak posedávali alebo sa lenivo niesli domov. Atmosféra bola kľudná a vpíjala sa do okolia.

„To si taky myslím, ale proč?“ podivil se Hidan.
„Třeba si myslí, že se to tu změní, když je tu Reina a budou tu prcci.“ Pokrčil rameny Pein.
„Mluvíte o mě?“ ozvalo se ode dveří.
„Zetsu není rád, že tu jsi.“ Usmála se na ní Konan.
„Nevím a je mi to jedno.“ Pokrčila Reina rameny.

Sedla si k Itachimu a nabrala si trochu salátu na talíř.
„Co se bude dneska dít?“ zeptala se Reina. Všichni pokrčily rameny a dál se věnovali snídani.

Je to takové doplnění k moji povídce VYVOLENÁ...Hezké čtení .

Co se to se mnou děje? Skoro nic nevidím, ale moje oči jsou otevřené. Stačím zahlédnou jak Orochimaru dělá nějaké pěčetě a potom padám do prázdna....
„ Naruto! “ To je Sakura? Snažím se oči otevřít, ale nejde to. Snažím se promluvit. To také nejde.
Zmocňuje se mě strach. Co když se ji něco stane? Nemůžu ji ochránit, když u ní nejsem a nevidím. Znovu se pokouším otevřít oči, ale pořád to nejde.

Cestou neprohodili ani slovo. Asi v půlce cesty Temari uviděla kavárnu a řekla:
„Kankuro jdi napřed, já si ještě zajdu do kavárny." usmála se a šla.
„Tak jo, ale buď brzo doma.“ řekl Kankuro starostlivě.
„Neboj.. A nechovej se prosím jak můj otec.“ řekla Temari a usmála se na něj. Temari šla ke kavárně a sedla si na krajní židli.
„Dobrý den, jedno expreso." objednala.
„Dobrý den, hned to bude." odpověděla servírka.
„A prosím, zabalit." poprosila Temari.
„Ahoj" pozdravil Shikamaru. Temari se ho lekla a rychle s sebou cukla.

V noci se u ní střídali. Měli strach, že by se jí mohlo něco stát. Liam sebou škubala a třásla se. K ránu to ustalo, jakoby se snad bála té tmy, která byla kolem ní. Když u ní seděl Kisame. Liam se probrala, pohled jí padl na žraločáka. Vyděšeně se na něj dívala. Kisame se na ni usmíval, ale když si všiml jejího vystrašeného pohledu, ustoupil stranou.
„Liam?“ pokusil se promluvit.
„Kdo-kdo jste?“ zakoktala vyděšeně.

Sešli dolů, kde na ně čekala Konan s Peinem.
Do dveří právě vcházeli Kakuzu a Hidan.
"Co tu dělá?" pošeptala Faith do ucha modrovlásce a ukázala na Peina.
"To jste nás přišli uvítat, no to je od vás hezké. Mimochodem kdo je tahle kočka?" ozval se Hidan a pokukoval po Konan.
Ta se jen potěšeně usmála a Pein něco vztekle zabručel.
"Ne, jdeme na diskotéku." řekl Deidara a podal Faith kabát.
"Tak to teda ne, s tímhle tě nepustím. Kdoví kam by tě zatáhl!" zařval Kakuzu a propichoval blonďáčka pohledem.
"Já ji budu chránit." bránil se Deidara.

„ Já..te..be..miluju..“ vydechl.
Naruto byl očividně mrtvý, ale mě pořád zůstavala naděje proto jsem pokračovala v léčení. Zkusila jsem jestli dýchá.
„ Nedýchá. Kua, Kyuubi pomož mi. Pomož mi s léčením, přece ho nenecháš jenom tak umřít?! “
Orochimaru, který to vše pozoroval z dálky měl na tváři škodolibý úsměv. Kdybych teďka nemusela léčit, vytloukla bych mu ho z tváře.
„ Sakuro. A to jsem si myslel, že jsi chytrá. A prdlajs. Nevyléčíš ho a ani ten démon ne. Jsi moc hodná, žesho zabila. “

Po nějaké té době mé bezmoci, jsem se rozhodla přestat trucovat a ukázat tomu otrapovi, že nejsem nějaká jeho hračka. O jeho návštěvě z koupelně mluvit nebudu, jinak by to zkusil i někdo jiný z nich. Dole však bylo prázdno, co to? Moji pozornost tentokrát zaujal kus papíru ležící na stole. Jednou rukou jsem ho zvedla a přečetla jsem si co na něj stálo.
Jsme na misi, zůstaň tady.
Znělo to jak rozkaz, kam bych asi teď šla, možná tak na verandu, dál jsem se neodvážila.
Nu což jsem tu sama tak co si třeba neudělat pohodlí.

Jednorázovka od Ailie a Minnie (xD), aneb spolupráce 4ever Přejeme hezký počtení :)

[font=Comic Sans MS]Jenže pak taky budu potřebovat, aby mě někdo zastoupil ve funkci Hokage – i když mi ta noha sroste, asi si vezmu trochu volna…“

38. kapitola: Úkoly

Kdyby někdo upustil špendlík, jasně by bylo slyšet jeho dopad.
,,Hups,“ zamumlala Hedanna, jenže Tsunade ji slyšela a bohužel nesrozumitelně, takže řekla:
,,Dobře, vezmi si to ty, Hedanno,“ ale nedokončila.
,,Co já?“
,,Budeš mě na dobu neurčitou zastupovat, i když nevím, jestli je to dobrý nápad, když máš taky nohu v sádře…“

info: Orochimaru a Sasori jdou na místo, kde mají sbírat informace. Naleznou však jen vypálenou vesnici a vystrašené děvče. Jak se zachovají? V jednom z nich se skrývá zrnko žárlivosti, které pomalu klíčí a následky mohou být nedozírné...

Důležité: Sasori nám zatím ještě nezloutkovatěl ;-)

Povídka

„No vidíte ani šéfovi to nevadí.“ Zakřenil se Hidan.
„Když teď Reina nesmí plnit mise, kdo je bude plnit za ní?“ podíval se po ostatních Pein. Reina se na něj dotčeně podívala a už se nadechovala, že mu něco odpoví pěkně od plic, ale Pein jí zastavil.
„Budete muset plnit dvakrát tolik misí.“ Oznámil jim Pein.
„Kolik ona může mít misí za týden proboha?“ zeptal se posměšně Hidan.

„Hinato – chan ! Hinato – chan !

SAKURA, ZA BRANAMI:

„To ty jsi se taky zlepšil.“ odpověděla jsem mu a chystala dát další polibek.
„Nechci vás rušit.“ ,řekla Tenten, „ Ale Kabuto zdrhnul, Dal jsi mu sice pár hodně závažnách ran, ale nezapomeňte že je ninja medic.“
„ Dobrá, jdeme za bábi Tsunade, mimochodem ta teď musí mít aspoň 100 let.“ prohlásil Naruto a větčina z týmu se zasmála.
„ A co Hin? To ji tu tak necháme? “zeptal se Neji a z očí se mu kouleli slzy.

Kuchař se na nás koukl a zašeptal : „ Měla by jste se schovat..Třeba pod pult. “
„ Neznám důvod. Lidi jenom šílejí. “
„ Jste teďka nejznámnější osoba. Udělají všechno aby třeba dostali pár vlasů nebo kousek ruky. “
To mě vyděsilo. Kousek ruky?! Raději jsme se s Narutem schovali.
Hlasy lidí se neustále blížili. Až se celý dav vecpal do obchůdku.
„ Kde je! Dělej starče nebo...“
„ Nebo co? “ odpověděl klidně.
„ Nebo se vydáš směrem Amerika! “ křičel jeden vysoký muž z davu.

„Rain! Rain! Počkaj ma! Rain! Zastav sa už konečne!“ snažila sa ju dobehnúť Daisa ale Rain nemala najmenšiu chuť sa jej spovedať. Naštvane je zabuchla dvere priamo pred nosom. To sa už aj Daisa naštvala. Ona sa snaží byt na ňu celý čas milá a ona ju úplne ignoruje.
„Tak to by stačilo! Čo tým chceš dosiahnuť Rain?! Správaš sa ako primadona, ktorej všetci ubližujú ale ty sama všetkým robíš zle. Správaš sa ako drbnutá! Čo sa to s tebou stalo?! To nie si ty! Spamätaj sa už konečne, Rain. Týmto nič nedosiahneš!“

„Myslím, že tu budete docela dlouho. Zbývající tři dny prázdnin nám nějak nepomohou.“ podotkla Zuzana. Všichni na ní hleděli zděšenými výrazy. Nejen Naruto, který teď zhlížel sám na sebe i v těch nejtrapnějších situacích, ale i Sakura a Sai, jenž měli také tak vykulený výraz.

„Já se bojím.“ Zastavila se Reina v půli cesty.
„Nemáš čeho, sama si je slyšela, že mít v Akatsuki nějakého prcka není vůbec špatný nápad.“ Uklidňovala jí Konan.
„Tohohle se nebojím.“ Zavrtěla hlavou. „Mám strach, že to nezvládnu. Nikdy jsem nemusela brát ohled na někoho dalšího. Všichni kolem mne měli vlastní hlavu.“
„Neboj mi ti budeme pomáhat. I Pein bude rád strejdou.“ Usmála se na ní Konan.
„Děkuji.“ Oddechla si Reina.

Ona však stále mlčela, už se jí nebála, ale stále ji moc nevěřila. Patřila přece k němu, pořád je nepřítel, avšak její milí obličej ji přesvětšil. Posadila se vede ni podívala se ji hluboko do jejích zelených očích. byla jediná, kdo se k ní tak pěkně staral.
„Já… jmenuji se Anny.‘‘ Špitla. Měl tam příjemný hlas, ale byl z něj slyšet žal. Proč?
Sakura na ni stále nevěřícně hleděla, tolik se ji podobala. Znovu nastalo ticho, přerušovalo je jen slabé bubnování deště na okna.

[i]Slunce pomalu zapadlo za hory. Teplý, podzimní den vystřídal noční chlad. Setmělou krajinou se nesla píseň větru a poslední z bdělých zvířat se ukládali ke spánku. Celý kraj ztichl jen na zvuky přírody.
Klap,klap,klap…