Namikaze Sora: 002: Hádka a asi konec přátelství

Vzbudila se ráno orosená potem. Vyděšeně hleděla před sebe. V hlavě se jí pořád míhala vzpomínka na otce a matku.
„Ne..už ne..“ zašeptala. Otřela si čelo a usmála se. Už asi neusnu. Pomyslela si. Vylezla z postele. A šla se nasnídat. Vzala si cornflaky a najedla se. Oblékla se a vyrazila ke kanceláře. Sice bylo teprve šest, ale už chtěla mít všechny ty papíry za sebou. Šla po temné chodbě a zakopla o hromadu papírů přede dveřmi. Neslušně zaklela a třela si bolavé místo na noze. Stěží se zvedla a dopajdala do kanceláře.
„Soro-sama.“ Usmál se muž u stolu.
„Tenzou, tebe sem se lekla.“ Oddechla si a usadila se. „Co potřebuješ?“
„Domluvit se na Té misi.“ Usmál se. Sora kývla hlavou a usmála se.

Domluva trvala déle než Sora čekala a proto hned, jak Tenzou odešel zmizela s kupou papírů k Hokage-sama. Otevřeli jí dveře a ona urychleně vešla do kanceláře. Položila papíry na stůl, kývla na Hokage-sama a upalovala zase zpátky. Po cestě jí zastavil Kakashi.
„Sejdeme se dneska?“ zeptal se. Sora kývla hlavou a urychleně vypálila pryč. Kakashi se za ní zmateně díval. Bylo toho na ní moc.

Na večer se setkala s Kakashim.
„Ahoj..Promiň mi, že jsem tě odpoledne odbyla, ale byla jsem unavená a k tomu jsem spěchala.“ Usmála se.
„V pohodě, já v té době měl být na cvičišti.“ Pokrčil rameny.
„Ty už zase svůj tým necháváš čekat?“ zašklebila se.
„No a?“ vždyť je to jedno..
„Protože…už je necháváš čekat pořád.. I u ANBU jí necháváš…“ usmál se.
Debata se stále rozvíjela. A od jejich stolu se ozýval bujarý smích.
„Už si to Narutovi řekla?“ zeptal se jí.
„Proč bych měla? Neví to už 13 let..Teď je pozdě..“ usmála se.
„Soro! S tímhle mě neštvi..Tvůj otec by si nepřál aby ses o Naruta nepostarala.“ Rozčílil se
„Co by chtěl a nechtěl můj otec se už nedozvíme. Je totiž po smrti.“ Odsekla mu.
„Jak můžeš takhle mluvit o svém otci?! Byl to hrdina..“ nevěřil svým očím Kakashi.
„Můžu a lehce.. Štve mě tahle debata..Čím si starší tím si víc nabroušený a uzavřený. Už jako dítě jsi byl tichý ne jako Obito.“ Vmetla mu do tváře. To Kakashiho naštvalo.
„Nemám potřebu být hlučný jako ty a tvůj bratr. Jste oba stejní a tohle my nevymluvíš. Znal jsem tě už od malička.“ Rozčílil se. Postavil se a třísknul hůlkami o stůl. Sora na něj udiveně hleděla neschopna slova.
„Nech už toho..“ zavrčela na něj a též se postavila. „Jsi trapný.“
„Jak se opovažuješ?“ nevěřil svým uším. „Jak se opovažuješ takhle semnou mluvit?!“
„Normálně..Až budeš milejší stav se.“ Odfrkla si a odešla od stolu.

Venku jí zastihl její starý známý.
„Neměla bys ho takhle rozčilovat. Zmínky o jeho bývalém týmu ho skoro vždycky rozhodí..“ potáhl z cigarety Asuma.
„Nemůžu za to. To on mě rozčílil. Nemá se míchat do věci, do kterým mu nic není.“ Pokrčila rameny. Asuma se tajemně usmál a odešel.
Sora se na něj zmateně dívala do té doby dokud nezmizel. On byl vždycky tajemný..Zavrtěla hlavou a znovu šla do kanceláře…