Sen (5. část)

Na louce, kde předtím trénovala Momiji
„Proč sme jí nechali upláchnout?!“ ptal se naštvaně Deidara Peina.
„Nemusíme plýtvat chakrou ani časem na nějaký holce,“ odpověděl s klidem Pein. „A teď už žádný řeči a jde se na Konohu!“ zavelel pak.

V kanceláři Hokage
„To nemyslíš vážně! Čekala jsem, že přijdou, ale tak brzy?“ nemohla uvěřit Tsunade svým uším. A se stejně překvapenýma očima na ni i koukali Shikamaru, Naruto a Ino.
„Vždyť je to jen malá holka, co ona o tom může vědět?“ řekl pochybovačně Naruto.
„Já nejsem žádná malá holka, je mi sedmnáct!!!“ obořila se na něj Momiji.
Naruta nejspíš její věk trochu vyvedl z míry, a tak už nic neřekl.
„A nevíš náhodou, kdo všechno tam byl?“ zeptala se jí Tsunade nevšímajíc si krátké hádky, která právě proběhla.
„Viděla jsem jen Itachiho, ale myslím si, že tam nebude jediný,“ odpověděla zamyšleně Momiji.
„Uchiha Itachi…“ vydechl Naruto. Hned mu na paměti vytanul Sasuke a přemýšlel o tom, že by tu snad někde poblíž mohl být.
„To však mění naše veškeré plány!“ mluvila Tsunade tentokrát spíš pro sebe. Na chvilku se odmlčela.
„Sizune! Ať za mnou přijdou veškeří ninjové, které se právě nacházejí v Konoze!“ zavelela.
Shizune se už ani neobtěžovala se svým obvyklým Ano! a běžela shánět všechny dostupné ninji.
Když všichni dostali úkoly, zůstala ve Tsunadiné kanceláři jenom Momiji.
„Nechceš mi říct, co se včera stalo ve tvém domě?“ zeptala se jí celkem mile.
Momiji se potřebovala někomu svěřit s tím, co se jí včera stalo. A Tsunade se jí zdála celkem důvěryhodná osoba. Dala se tedy do vyprávění.

Před branami Konohy
„Asi jsme měli tu holku zabít…“ pronesl Kisame, když uviděla Konohu, která byla celá obrácená naruby. ANBU a ninjové byli rozmístěni všude, kde by jen mohlo být případné napadení ze strany Akatsuki. Všichni občané byli evakuováni.
„Jo, nečekal jsem, že by mohla udělat takový rozruch,“ přiznal svou chybu Pein.
„Já jsem vám to říkal!“ vyjel po něm zase Deidara.
Pein ho zpražil chladným pohledem a přemýšlel o vhodném napadení Konohy.
„Nic na našem plánu se nemění!“ řekl nakonec. „Možná budou nějaké komplikace, ale s tím jsme počítali už od začátku. Teď už nemůžeme dál ztrácet čas!“
Po těchto slovech dal znamení, aby všichni šli na svá místa. Po pár zmatených chvílích, kdy nikdo přesně nevěděl, co má dělat a při krátkých, ale velmi slyšitelných hádkách se všichni Akatsuki octli na místech, na kterých se měli objevit spořádaně bez jakéhokoliv rozruchu. Teď už jen čekali na svou chvíli.
Po velkém Deidarově výbuchu, který měl zničit hradby Konohy a zároveň byl pro Akatsuki dalším znamení, vyhnali se členové této zločinecké organizace ze svých zcela zbytečných úkrytů přímo do vesnice.
Nikdo z vesnice nečekal tak ohlušující výbuch. A pak tu bylo to druhé překvapení. Akatsuki pronikli nesledovaně do vesnice a nikdo tomu nebyl schopen zabránit.
Tento výbuch také přerušil Momiji ve vyprávění. A pak se ve dveřích kanceláře Hokage objevila Shizune.
„Tsunade-sama! Tsunade-sama!“ nemohla popadnout dech. „Akatsuki pronikli do vesnice a zabijí kohokoliv na potkání! Nikdo se s nimi nemůže rovnat!“
Tsunade mlčky vstala od stolu a rychlým krokem přešla kancelář. Ve dveřích se ještě zastavila a otočila se na Momiji: „Ty tady zůstaň! Jestli tě dostají pod svou moc, vše je ztracené! A ty Shizune, buď s ní tady, aby se jí nic nestalo!“
Po těchto slovech opustila místnost zanechávajíc po sobě dívku, která se rozhodně nechtěla schovávat v rohu, když kvůli ní všichni bojují. Jakmile přestaly o zem klapat Tsunadiné boty, nevšímaje si Shizune, která si zrovna napnutě sedala na židli, s rozeběhem se vyřítila z okna. Zvuk rozbitého skla postavil Shizune zpátky na nohy.