Gaaro!Osud nelze změnit 06: Jed...to je dokonalá zbraň

Uběhly dva dny a oni spolu pořád nepromluvili. Na chodbách se uraženě míjeli bez pozdravu a pokud se setkali, předstírali, že ten druhý tam vlastně vůbec není.
Gaara nemohl překousnout, že někdo jako je ta „umíněná, drzá holka“, si k němu dovolí to co by si k němu nikdo jiný v žádném případě nedovolil.
Na druhou stranu Yuti nemohla překousnout to, že někdo jako je ten „věčně nabručený kazekage se smrtícím pohledem“ si k ní dovolí to co si k ní nikdy žádný chlap nedovolil.

Gaara seděl ve své pracovně, opřený v křesle. Jediný zvuk, který se rozléhal místností byl tikot hodin.
Povzdechl si a do nosu ho praštila znovu tak květinová vůně, která mu byla tolik známá a přesto si nemohl vzpomenout odkud jí zná. Vlastně nikdo jiný než on by jí v tu chvíli necítil, on sám si na ni jen vzpomněl a zavřel oči.

Yuti ležela na své posteli a hypnotizovaně civěla na strop kde zrovna odkapávala malá kapka vody.
Ona odpočítávala v duchu sekundy kdy už spadne ale do myšlenek se jí vloudil obraz kdy si Gaara prohrábl vlasy a ony se zaleskly ve slunci. Usmála se sama pro sebe. Úsměv jí spadnul sotva uslyšela v hlavě známý hlas Itachiho.
Znovu se posadila a zavřela oči. Itachi vyvolal její astrální projekci.
„Tak jak se vede Yuti?“ zeptal se sotva se před ním zjevil její obraz.
„Výborně,“ zívla znuděně.
„A jak se vede tvé misi?“
„Taky výborně,“
„Už ti řekl o doprovodu?"zajímal se Itachi.
„Ne,“
„A kde se stala chyba,“
„Jsme tak trochu na ostří nože, abych pravdu řekla,“
„Nedělej blbosti a konečně udělej co máš, hned co vyrazíte a budete dostatečně daleko od Písečné, tak mu vem svitky, přívěsek a zabij ho,“ poradil jí přítel.
Úzkostlivě se na něj podívala, ale pak hned zdrceně přikývla. Všimnul si její reakce a zabodl do ní svůj pohled.
„Něco se ti nelíbí?“zajímalo ho.
„Nečum na mě tím svým sharinganem šerloku, stejně nic nezjistíš,“ sjela ho.
„Tak to vyklop,“
„Nemůžu ho nechat žít?“ vyhrkla okamžitě, „Tedy jde o to, že, že, že….že to nebude lehké, ho chrání písek automaticky, fyzicky mu vlastně nemůžu ublížit,“ řekla mu s nadějí v hlase.
Místo toho jí podal malou tmavě modrou ampulku, velkou sotva pár milimetrů.
„Co je to?“ zeptala se vystrašeně.
„Jed, jedová ampulka, ty si s tím poradíš,“
„Itachi já--“
„Líbí se ti co?“ přerušil jí tiše.
Přikývla a nepodívala se mu do očí.
„Musíš se rozmyslet co je důležitější, jestli náš úspěch nebo tvoje láska s někým s kým stejně nemůžeš být,“
Přikývla a stiskla jed v ruce. Naposledy se podívala na přítele a vypařila se.

Otevřela oči a vědomím byla zase zpět v pokoji. Civěla do holé zdi naproti sobě. Ruku měla pořád stisklou v pěst a neodvažovala se podívat na její obsah. Hlavně, že ho tam cítila. Cítila jak jí ampule s jedem poklidně a nic nerušeně dřímá v dlani a čeká na svojí chvíli. Otevřela svou dlaň a konečně se odvážila pohlédnout na vykonavatele Gaarova osudu.
Modř, kterou tekutina zářila se ve slunci zlověstně zaleskla a Yuti si povzdechla.
Kolik lidí už jsem byla schopná zabít, kolik misí jsem už splnila, ale co mám dělat teď?
Proud jejích myšlenek vyrušilo lehké zaklepání na dveře. Rychlostí blesku schovala ampuli do svého váčku a pokynula klepajícímu ke vstupu.
Do místnosti vstoupila drobná dívka s hnědými vlasy a vypadala docela ostýchavě.
„Umh, Yuti-san, kazekage-sama si přeje, abyste za ním přišla do pracovny,“ řekla jí.
Yuti přikývla. Nesnažila se tvářit zrovna přívětivě ani vesele. Naopak měla zmučený smutný výraz, který se jí na obličeji objevoval málokdy.
Dívka odešla a nechala jí v pokoji samotnou dokud se nevydala napospas kazekagemu.
Kráčela prázdnou chodbou přímo k jeho kanceláři a chtěla už už zaklepat, ale hlasy a rozhovor, který se ozýval zevnitř jí zastavil a tak zaujatě poslouchala.
„Gaaro!Jsi si tím jistý?“ ptala se ho zrovna Temari naléhavým hlasem.
„Naprosto, nedělej si starosti,“ujistil jí hlasy Gaary.
„No tak Temari, Gaara je kazekage, ví co dělá,“ vložil se do toho i jejich bratr Kankurou.
„Skoro jí neznáš a chceš, aby tvým doprovodem byla ona! Můžeš přece mít jakéhokoliv jiného ninju!“namítla opět sestra.
„Ne Temari, věř mi, že nikdo ve vesnici neoplývá takovými schopnostmi jako ona,“
Yuti se s uchem přitisknutým na dveřích potěšeně ušklíbla, právě uslyšela první pochvalu od kazekageho na svou osobu.
„Musí s tebou jít někdo komu věříš!“ nedala se odbýt.
„Věřím jí,“
„To snad nemyslíš vážně!Znáš jí sotva přes týden!“
„Chtěl jsem ať to vy dva víte ne se o tom s vámi dohadovat,“ podotkl Gaara rozhodným hlasem, kterým dal jasně najevo, že žádné další námitky nebude brát v potaz. Temari ani Kankurou už nic neřekli a Yuti uznala, že pokud má tento rozhovor přerušit, tak v tuto chvíli.
Odkašlala si a třikrát lehce zaklepala. Ozvalo se „dále“ a ona vstoupila dovnitř.
Gaara seděl za svým stolem, Temari stála naproti něj v protestantské poze a Kankurou si hověl pohodlně v sedačce. Očividně si ze sestřiných obav nic nedělal.
„Prej jste se po mě sháněl kazekage-sama,“pronesla do trapného ticha, které po jejím příchodu nastalo.
Místo odpovědi se podíval na své sourozence a ti beze slov opustili kancelář.
„Posadíš se a nebo zase raději postojíš?“
„Postojím,“ přikývla s úsměvem.
„Mám pro tebe misi,“informoval jí ledabyle.
„Skutečně?“ protáhla na oplátku znuděně.
„Ano, chtěl bych, abys mě doprovázela na cestě do Listové na sraz kagů, ne že bych nějaký doprovod potřeboval,“ ujišťoval jí rychle, „ale rada a mí sourozenci trvají na tom, že není bezpečné, abych cestoval sám,“
Yuti se zamyšleně podrbala na krku a podívala se nahoru, věděla že tímto chováním ho alespoň trochu vytočí. Ovšem on nedával stopy sebemenšího vzteku najevo, nejspíše se rozhodl pro volbu sebeovládání po výstupu v krámě.
„Beru to,“ řekla po chvíli jako by nic a měla se na dochodu.
„Zítra ráno za rozbřesku vyrážíme,“křiknul za ní ještě, když vycházela ze dveří.
Ona se o kousek vrátila a vykoukla hlavou zpět do kanceláře. Mrkla na něj a pousmála se.
„Takže výlet ve dvou kazekage-sama, jak si přejete,“ a s těmito slovy za sebou zavřela dveře a zmizela.
Nechala Gaaru napospas úsměvu, který mu svou přítomností vykouzlila na rtech a napospas všem myšlenkám. Opět po celé kanceláři cítil ten květinový závan a okamžitě si vzpomněl komu patřil.
Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Před očima mu vyskočil obraz Yuti a jejího typického úsměvu.
Jemu se po těle při tom pomyšlení rozprostřelo příjemné teplo.

Yuti vyšla ven a do očí jí uhodilo žhnoucí slunce. Hlavu měla plnou myšlenek a nápadů, které se snažila zapudit pomyšlením na jídlo i když ve skutečnosti neměla vůbec hlad.
Hlavu měla plnou Gaarových očí, jeho bylinkové vůně a tajemného hlasu, při kterém jí pokaždé přejel mráz po zádech.