Tajemné
[color=purple]Slunce proniklo zataženými roletami v mém pokoji. Unaveně jsem se posadila na posteli a mžourala jsem po okolí. Potichu jsem si zívla a rozhodla jsem se vylézt z postele. Zvedla jsem se, ale naráz jsem padala k zemi. Ozvalo se trojí vyjeknutí. Udiveně jsem se odplazila ke dveřím.
Když jsem poprvé spatřil tu dětskou tvář, která se na mě usmívala, toužil jsem rozplakat se štěstím. Naplnil jsi můj život pocitem cennosti, pocitem, že jsem dopomohl přivést na svět dítě, které jednou změní dějiny světa shinobi. Toužil jsem být ti dobrým otcem, takovým jakého měli ostatní děti. Přál jsem si, abychom spolu trávili ty krásné chvíle tvého dětsví. Místo toho jsem ti zanechal bolest, smutek, utrpení a nenávist, kterou vůči tobě cítili ostatní.
Nevieme, aký to má zmysel.
Ale bez ohľadu na to, čo sa stane a koľko krát spadneme, vždy sa musíme postaviť na nohy a pokračovať za každú cenu.
1. kapitola – Nová nádej.
Proč musím trpět,
životem sám si jít.
Nedívám se raději zpět,
chtěl jsem přítele mít.
Všechny mi SMRT vzala,
nikdo tu nezbyl,
samotu mi ONA dala,
přoč jsem JÁ jen přežil?
Chci konečně zemřít,
hned, teď a tady,
nechci už sám být,
nevím si už rady.
Klečím v kaluži krve,
není to ale má vlastní,
leží tu tělo mrtvé,
byl to přítel poslední.
Žlutě vlasy zářící,
do ruda se barvící.
Oči modré jako nebe,
ztratil jsem už i tebe.
Kdyby si se nevrátil,
ve vesnici zůstal,
nikdy bych tě nezabil,
Kde to jsem? Proč je tu takové ticho? Jsem mrtvá? Elišce se hlavou honily otázky, na které nedokázala odpovědět. Pomalu s námahou otevřela oči. Proč je tu taková tma? Co se děje? Kde je nahoře a kde dole? Rozhlédla se. Všude, kam dohlédla, se táhla nekonečná tma. Zjistila, že pohybovat se může volně, ale necítila žádnou gravitaci. Vydala se dopředu. Doufala, že nezačne bloudit v kruhu, ale tady si nemohla být ničím jistá. Pomalu se kolem ní začaly rozsvěcovat bílé tečky, vypadaly jako hvězdy.
„Eliško?“ náhle se za ní ozval známý hlas. Překvapeně se otočila.
"No tak, snaž se!“ okřikl mě strýček. Protočila jsem oči v sloup a zkusila jsem nové jutsu.
„Živel země: Střely draka země.“ Vyhnul se. „Sakra…“ zaklela jsem.
„Ty se vůbec nesnažíš Setsuki.“ Zavrtěl hlavou. „Zkus to ještě jednou.“ Co si o sobě myslí? Že se dost nesnažím? Tohle mě dokáže vytočit.
„Živel země: Střely draka země!“ tentokrát se mi to konečně povedlo a zasáhla jsem ho, ale jenom částečně, skoro jsem mu nic neudělala, jen asi vykloubila ruku.
„Když se rozčílíš, jde ti všechno lépe.“ Osvětlil mi.
Poslední souboj
Sedmnáctiletý blonďatý chlapec padal ze skály velkou rychlostí, ale než dopadl zvedl se vítr a on neškodně přistál na zemi, pak se vydal do Konohy.
Na chvíli se zastavil a zaposlouchal se, vzduchem se nesla nenávist.
,,Sakra někdo tam z Temných Archandělů zůstal na živu." řekl a rozeběhl se do Konohy co nejrychleji mohl.
V Konoze se opravovaly všechny škody, které byly napáchány Temnými Archanděli a večer se měl konat pohřeb všech padlých.
Byla noc. Všichni byli už dávno doma. Tedy až na tři dívky, které se pomalým krokem blížily k bráně do Konohy, ale každá z jiné strany. Tiše kráčeli po pěšině. Tma je zahalovala, vítr silně vál, a proto přidaly do kroku. Setkaly se u brány. Udiveně se na sebe podívaly.
„Co vy tady?“ odfrkla si hlasitě blondýnka. Upoutala tím na sebe pozornost.
„Jdeme za Tsunade-sama.“ Ozvali se stejně. Blondýnka se ležérně opřela o zavřenou bránu.
„Dajte na seba pozor, a skoro sa navečerajte!“
„Áno mami, neboj sa!“ zvolala som s úsmevom.
„A dlho neponocujte! Nieže zabudnete...“ prikazovala mama odo dverí, zatiaľ čo si obliekala kabát.
„Mamiii, prestaň! Predsa je so mnou Teawa!“ zasmiala som sa.
Mama mala zbytočné obavy. Síce sme boli prvýkrát samé doma, ale čo by sa mohlo stať?
Naviac, rodičia nejdú preč na dlho. Hovorili, že najneskôr po polnoci sú späť.
„Půjdu si lehnout. Jdeš taky?“ zeptala se ho Liam. Itachi zavrtěl hlavou a dál se díval na západ slunce.
„Chci tu ještě zůstat.“ Zamumlal. „Přemýšlet…“
„Nesmíš se užírat Itachi, ničí to i mě když tě vidím smutného. Jsi přece můj bratr.“ Smutně se pousmála a odcházela. „Dej na má slova, bráško.“ Naposledy se otočila a vydala se do úkrytu.
„Dám neboj.“ Usmál se a dál pozoroval západ slunce.
Liam vešla do úkrytu zamávala ostatním a přišla k nim.
Reina měla neklidný spánek. Skoro každou chvíli se budila a Itachi proto nemohl spát. Bál se o ní více než o svůj život.
„Bojím se…“ špitla Reina.
„Nemáš proč… jsem tu s tebou.“ Usmál se Itachi.
„Já vím…“ usmála se. „A jsem za to ráda.“ Kývla hlavou.
„Čeho se tak bojíš?“ zeptal se jí. Otočila se k němu zády.
„Kdybych to věděla, tak tomu zabráním. Jen vím, že se má něco stát.“ špitla.
„Uvidíš…to se spraví.“ Zašeptal a objal jí kolem pasu.
Orochimarův trest
Ororchimaru zuřil, když zjistil, že mu je Akari už k ničemu. Poznal to ještě v noci, kdy mu stále bezvládnou dívku přinesli jeho věrní hadí druhové do podzemní skrýše. Vzteky bez sebe chodil po místnosti a každé vyrušení poddaných trestal smrtí.
Akari sebou zanedlouho zavrtěla a otevřela oči.
„Co se to...“ mžourala očima do šera.
Neviděla jsem mu do tváře. Stál blízko. Slyšela jsem jeho dech, ale noc byla příliš neprohlédnutelná, takže jsem nemohla zahlédnout jeho tvář. Byla jsem unesena, ale protože jsem byla až příliš vyděšená, neuvědomovala jsem si to.
Až moc dobře jsem odhadla jeho pohlaví. Byl to muž. Měl silný dech. Jeho srdce tlouklo silně a odvážně. Když na mě promluvil, jeho hlas měl skákavý podtón, stále však stejně hluboký.
Odhadla jsem jeho naložení se mnou. Chce mě k něčemu využít. Už pro to, že mě dokázal donést až sem.
Itachi sa otočil s Rain v náručí a už chcel odísť no v tom niekto za nimi zakričal.
„Tak to teda nie mladá dáma!“
V Akatsuki sídle Pein spovedá Naruta o jeho najnovšej misií.
„Takže tvrdíš, že Itachi má nejakú frajerku? To sa mi nezdá. Nepodobá sa to naňho. Vždy mal len chvíľkové pobavenia.“
„Len kvôli “pobaveniu“ by nešiel tak ďaleko. Musí v tom byť niečo viac.“
[i]„No dobře. Řeknu ti pravdu. Ale musíš mi slíbil, že to nikomu neřekneš.
„Spolehni se.“ Naruto se naklonil k Sasukemu uchu a začal mu něco šeptat. Když skončil, Sasuke měl vykulené oči a otevřenou pusu dokořán.
„To... To si děláš srandu!“
„Nedělám.“
„Ale, to je přece ÚŽASNÉ!“ Teď pro změnu vyvalil oči Naruto.
„Ty si myslíš, že je to úžasné?“
„Samozdřejmě! Ale musíme dávat pozor, ať ji nechytí Akatsuki.“ Naruto se zamračil.
„Tak toho se právě bojím.“ Sasuke ho polácal po rameni.
Moonshine
„Nemám rád noc. V noci mi všechno připadá jako mrtvé. Stejně jako naděje. Naděje, že bude jednou stejně silný jako můj otec. Nebo jako má matka.“
Je úplná tma. Je vidět jen jeden pár rudě zářicích očí.
Ale Sharingan nedovede prohlédnout tmu. Chlapec zavře oči. V duchu si představuje své rodiče, kteří o něj určitě mají strach.
Elitní ninja Sasuke Uchiha a Hinata Hyuuga.
,,Hokage, znovu útočí!" uslyšel jsem ode dveří uječený hlas mé žačky. Jak nejrychleji to bylo možné, vtrhla do mé kanceláře a všechny přehledně uspořádané papíry v tu ránu poletovaly všude po kanceláři.
,,Yuki, kolikrát ti mám říkat, aby jsi..." nenechala mě domluvit a jako obvykle mi skočila do řeči.
,,Pane, znovu útočí a jsou v mnohanásobné přesile!" vykřikly její nedospělé hlasivky a ona se na mě podívala naléhavým pohledem.
,,Kdo, kdo útočí?" chytl jsem jí za ramena a začal s tou nebohou dívenkou třepat.
„No jo, ale řekneš mi o až někdy jindy. Musíš odpočívat.“ řekl Gaara a pokračoval:
„Mám za tebou poslat Shikamara??“
„Jo...“ řekla Temari a zvedla se jí nálada.
„Shikamaru, máš jít dovnitř.“ řekl Kankuro, když vyšel ze dveří.
„Jo, už jdu.“ řekl Shikamaru a šel za Temari. Shikamaru vešel dovnitř a Temari ho začala varovat:
Dělejte… pospíchejte… už tu dávno měla být… Kyuubi se brzy osvobodí a pak už nebude možné nic udělat. Tuhle techniku už dlouho neudržím a musím si ponechat dostatek chakry na tamto jutsu…
UPOZORNĚNÍ:Text obsahuje zmínky z Naruta (konkrétně v něm poznáte asi myšlenky a slova z dílů 115 až 117, kdy Neji bojuje s Kidoumaruem). Kromě toho některé situace mohou připomínat části posledních dílů mangy, kde se píše o zničení Konohy - resp. o tom, jak to vypadá.
