Gaaro!osud nelze změnit 05: scéna v obchodě

Yuti otveřela oči a první co viděla byl strop jejího pokoje. Zamrkala a zhluboka se nadechla.
Otočila hlavu na pravou stranu kde v křesle seděla pohodlně Temari. Její vějíř si spokojeně hověl na kolenou.
„Tak už ses probudila,“ řekla a trochu se pousmála, „gratuluju, „
„K čemu?“
„Zůstáváš přece ve vesnici, Gaara to potvrdil,“
„Jak je mu?“ vyhrkla z ničeho nic a prudce se posadila.
Když uviděla zvednuté obočí své návštěvnice, hořce zalitovala, že si nedala větší pozor na to co dělá.
„Zvláštní,“ divila se, „první věc na kterou se Gaara zeptal, když se vzpamatoval, bylo jak ti je,“
Yuti se lehce pousmála a tenhle fakt, který jí Temari řekla, jí zahřál nepopsatelně u srdce i když by neměl. Ona sama se divila jak je ráda, že na ni kazekage myslí.
Okamžitě se vzpamatovala, když se Temari měla na odchodu.
„Mám mu něco vyřídit?“ ptala se.
„Umh, pozdrav ho,“ vypadlo z Yuti, kterou nic lepšího nenapadlo.
Sama se proklínala, že nevymyslela něco přijatelnějšího. Kdyby to tak všechno šlo dál, tak je její doprovod na cestu do Konohy jistý.
Plácla sebou znova o postel a podepřela si bradu dlaněmi. Zapřemýšlela se. Myslela na Gaaru a na to, že to nebude trvat dlouho a on bude mrtvý, myslela na způsob jakým ho zabije a na způsob, kterým mu vezme svitky a přívěsek a čím víc nad tím přemýšlela tím víc se jí ta představa přestala zamlouvat.
Okamžitě zapudila myšlenky tohoto typu a vylezla z pokoje. Stála na chodbě a zrovna zamkla dveře, když se z druhé strany vynořila postava kazekageho. Okamžitě chtěla změnit směr cesty, ale on byl už moc blízko a všiml si její přítomnosti.
„Dobrý den kazekage-sama,“ pozdravila ho.
„Přišel….no přišel jsem se podívat jestli je ti už dobře, ale vidím, že jsem si dělal zbytečné starosti,“
„Vy jste si dělal starosti,“ rýpla si do něj a opřela se o zeď.
Gaaru tahle otázka překvapila a chvíli přemýšlel než odpověděl.
„Dělal jsem si starosti jestli jsem tě moc nezřídil, abych potom nemusel mít zbytečné problémy,“ opáčil suše, ale v duchu se sám pro sebe potutelně usmál.
Yuti na něj chvíli navztekaně hleděla než si založila ruce na prsou a oznámila:
„Jistě chápu, chápu, měl byste být rád kazekage-sama, že k vám chovám aspoň malinký druh úcty a nechala jsem vás vyhrát,“
„Nechala vyhrát?To jistě, vždyť už ses neudržela ani na nohou,“ zaprotestoval.
Probodla ho pohledem a prohodila uraženě svými dlouhými vlasy. Gaara ucítil lehký závan příjemné květinové vůně, který ho na malý okamžik jako by omámil.
Yuti si něho počínání nevšimla a ukazováčkem ho bodla do hrudi,když byla tak bízko cítila jeho vůni příjemných bylin.V ten moment se i on vzpamatoval a hleděl jí do očí, ve kterých vztekem plál oheň.
„Kdybych chtěla nakopu vám zadek, že se týden nepostavíte Gaaro-sama, teď mě omluvte rozhodla jsem se koupit si nový lak na nehty a pudr,“ lehce do něj žduchla a když odcházela otřela se nenápadně o jeho rameno. Oboum zároveň projel mráz po zádech a když byla na konci chodby oba se za sebou ještě ohlédli.
Zcházela schody, když jí cestu zastoupil další osoba s pomalovaným obličejem a opřený o drsnou zeď.
„Sotva se zbavím jednoho protivy, tak se mi do cesty postaví další,“ přemýšlela nahlas Yuti.
„Heh,máš smysl pro humor,“ uznal Kankurou, „Kam pak?“
„Copak ti je do toho?“odpověděla přesládlým tonem.
„Ty si ale drzá,“
„A ty zase vlezlý,“
„To víš, já jsem vlezlý, Temari neústupná a Gaara……kazekage,“ pronesl a mávnul ledabyle rukou.
„A co máte vy tři společného?“
Znovu se zasmál a projížděl si jí pohledem.
„Jsme sourozenci ty hloupá,“
„Nejsem hloupá,“ vyštěkla na něj, přeskočila zábradlí a rázem byla pryč.
Na ulici zabrousila do prvního obchůdku s kosmetikou, bylinkami a léčivými výtažky, který byl nejblíž.
Vevnitř to jemně vonělo všemi přírodními vůněmi a oleji na jaké si kdy člověk mohl vzpomenout.
Yuti zamířila k policím s pudry a vybíravě se jimi přehrabovala než našla ten, který hledala.
Opatrně ho otevřela, aby se nevysypal a přičichla si. Voněl přesně tak jak si přála a ona byla nanejvýš spokojená, tedy alespoň do té doby než kdosi drncnul do její ruky a pudr se vysypal.
Ozvalo se zlostné zasyčení a Yuti pohlédla pod sebe. V dřepu tam stál kazekage a v ruce držel hrstku bylinek, které voněly stejně jako jeho oblečení. Prášek pudru teď měl na hlavě. Jeho vlasy místo krvavě červené teď byli pokryté bledým přáškem.
Yuti zadržovala smích. Kazekage se postavil a vražedným pohledem jí zíral do očí. I ramena byly lehce zanesené kosmetikou a osoba, která to všechno zavinila se hluboce omlouvala a poletovala kolem Gaary. Yuti už to nevydržela a vyprskla smíchy.
„Ha, ha,“ ozval se ironicky Gaara.
„Blonďáček, kazekage-sama,“ chichotala se.
On se neudržel a strčil prst do jakési černé hmoty před sebou. Nabral si a pak to nečekaně rozmázl po jejím obličeji. Udělal tak velkou černou šmouhu a ona vylekaně zamrkala.
„To jste neměl,“ varovala ho nebezpečně.
Chtěla mu jeho útok oplatit, ale to už je majitelka krámu hnala ven.
Na ulici se na něj uraženě otočila a on dělal, že její pohled nevidí a vydal se směrem domů.
Když se ale otočil pousmál se a prohrábl si vlasy, ze kterých mu odlétaly postupně snítka pudru.
Yuti se zadívala na jeho záda, setřela si šmouhu z obličeje a usmála se.