Děti Suny - 7. kapitola - Gaara má přítele

Blonďaté dívence se na Akademii líbilo. Před obědem se učili nejrůznější zajímavosti o místech, lidech, rostlinách a zvířeně. Odpoledne byl výcvik zaměřen na tělesnou zdatnost a ovládání chakry. Bylo zcela jisté, že malému dítěti, i když se v budoucnu mělo stát plnohodnotným ninjou, nemohou dát cvičitelé hned do rukou zbraň. Všechny děti byly ve věku kolem šesti let, některé o rok starší. Museli se nejdříve naučit disciplíně, než je seznámí s něčím opravdu nebezpečným.

Temari však i přes vlnu nových zážitků nepřestávala myslet na své nejbližší. Obzvlášť to, s čím se jí svěřil malý Gaara, ji nepřestávalo znepokojovat.
Gaara a střapatá blondýnka zůstali sami na veřejném pískovišti. Yashamaru a Kankurou museli nutně někam odejít, ale jim to nevadilo, stavěli si hrad. Temari svou jemnou ručkou tvarovala věžičky, její malý bratříček zas stavěl pořádně vysoké opevnění.
„Temari… já ti musím něco říct.“
Dívka vzhlédla. „Jen se svěř, bráško.“
Gazdovi jako by něco bránilo promluvit. „Já… mám… přítele. Mluví se mnou… v noci. A… vypráví… divné věci.“
„Pojď sem,“ vyzvala ho Temari. Udělal to a ona ho k sobě přitiskla, jak mohla nejvíc. „Pověz mi… Co ti říká, Gaaro? A… odkud se vzal?“
Chlapeček se usmál. „Mluví se mnou… jako… jako by byl někde uvnitř mě. Ale rozumím mu jen někdy. Jinak říká divné věci… o zlu, démonech a smrti.“
„Uvidíš, že to bude zas dobré. Musíš hlavně pořádně spát,“ chlácholila ho sestřička.
„Nemůžu. To on… krade mi spánek, ale… cítím se s ním bezpečně.“
„Cože?“ zděsila se dívka.

Vzpomínka se rozplynula stejně rychle, jako se nečekaně objevila. „Gaaro!“ vykřikla malá holčička do tiché noci. Uvědomila si, že není doma, ale stále v Akademii. Zavrtěla hlavou. Musí se přestat ničit. Jejího brášku jistě trápí jen nějaký zlý sen.

Přišla doba návštěv. Dívenka se nemohla dočkat příchodu otce, ale její tiché prosby k bohům nebyly vyslyšeny. Nepřišel, nikdy nepřijde. Poprvé ji zašel navštívit jen strýc Yashamaru, který jí vysvětlil, že bratříčci jsou oba nemocní a nemohli jít s ním. Vyslechl všechny dívčiny obavy, řekl jí pár povzbudivých slov a odešel. Temari strašně mrzelo, že sama za příbuznými jít nesmí. Strýček přišel ještě mnohokrát, několikrát přivedl i usměvavého Gaaru, který opět malinko povyrostl. Jedna věc jí však stále vrtala hlavou. Kam zmizel Kankurou?