Rozená otrokyně - díl 1.

Patnáctiletá dívka s vlasy barvy ohně a levandulovýma očima sedí v pokoji na plošince z písku , která se vznáší uprostřed místnosti...Okolo dívky se točí písek v malé bouři... občas jako by splynul s jejím tělem... občas vytvoří podobu psa s pěti ocasy... ona smutně vzpomíná na předchozích patnáct let jejího života...
Flashback:
Malé čtyřleté děvče leží v kleci a nad ní stojí muž se zkrvaveným nože... na tváři mu hraje ďábelský, pobavený úsměv... ještě jednou na děvče pohlédne, odhodí nůž do písku a odejde z klece, která má být domovem děvčátka...
Čtyřleté holčičce se z krku valí krev a vsakuje se do písku, který jakoby ožíval a začal se obalovat okolo těla holčičky... Muž se do klece vrátí a do dítěte ještě kopne, písek na ni doslova nahází a pak řekne někam do tmy... „Ona jednou bude tvoje... postarej se o ni až ztratí vědomí... nenech se zatím poznat“ po těchto slovech z klece odejde...
Po půl hodině dívčina utrpení se rána zacelí a ona ještě chvíli ležela, z očí jí tekly slzy bolesti a strachu... vždy se k ní chovaly špatně... zvykala si, ale tohle bylo na ni moc... upadla do dlouhého hojivého bezvědomí...
Flashback end
Dívka se na obláčku z písku přenesla ke dveřím...
„Bratříčku Gobi, nechám ti teď písek na starost“ usmála se a písek za ní se začal seskupovat do podoby miniatury Gobiho no Houkou...
„Jak chceš, sestřičko Aneki, budeme si hrát“ Ozval se milý, vrčivý démonův hlas v hlavě dívky jménem Aneki... Aneki se vyhoupla na záda písečného psa objala ho kolem krku...
Pes vyběhl z pokoje a rozběhl se po chodbách...
V akademii se rozpoutal chaos , není se čemu divit, když vám po chodbách běhá pětiocasý démon... Písečný pětiocasý pes s Aneki na zádech se ,potom co několikrát oběhl školu, zastavil před dveřmi jednoho z profesorů, Aneki seskočila a zaklepala... lehce ne nijak silně...
„Co když mě za to potrestají“ pomyslela si a čekala na vyzvání nebo otevření dveří...
Dveře se po minutě pomalu otevřeli a v nich stál profesor se zářivým úsměvem
„Ahoj Aneki, co potřebuješ?“ zeptal se a trošku zamračil na podobiznu Gobiho...
Aneki sklonila hlavu a Gobi ji podepřel jedním z ocasů
„Já... chci... chtěla... ráda bych... ráda bych věděla kdo, je můj nový nový pán a majitel?“ zeptala se což profesora zaskočilo tak že jen chvíli stál s vykulenýma očima...
„Co?... Co že?... Aneki... drahá... tady tě nikdo nevlastní, nemáš pána... tady jsi svobodná“ řekl profesor a zadíval se jí do očí
„Nikdo?... já nemám pána?... To... to není možné... to-tomu nevěřím.... vždy jsem měla pána... vždy jsem měla majitele, VŽDY... narodila jsem se pro to“ řekne zmateně, zatočila se jí hlava až ji démon musel ocasy obtočit aby nespadla...
„Pojď... odvedu tě do tvého pokoje“ chtěl ji pohladit po vlasech ale zastavil ho písek, část kterou vzala démonovi z opatrování, Aneki nasedla na démona který ji k sobě přichytil pískem a rozběhl se rychle do pokoje...
Za chvilku dívka ležela ve své posteli, znehybněna pískem aby si neublížila, ani nevěděla jak se do ní dostala
„Bratříčku, co... co budu dělat bez pána?“ písek z ní začal opadávat
„Buď budeš svobodná... nebo... což není dobrý nápad... si najdeš nového pána, který tě bude bít, týrat, ponižovat, dělat s tebou experimenty a bude z tebe mít hračku“ řekl a myslel si že ví kterou možnost si Aneki vybere... to se ale velice spletl...
Aneki se usmála „Děkuji za radu Gobi... najdu si někoho jiného kdo bude můj pán,... vždy mi říkaly že jsem se pro to narodila...“ zašeptala, zavřela oči a usnula...

Druhý den – ráno
Aneki pomaličku otevírala oči a na posteli vedle ní někdo seděl a díval se na ni, nemohla zatím určit kdo to je protože, zatím, ještě nemohla zaostřit a tak viděla jen rozmazanou temnou postavu...
„Dobré ráno, Je ti dobře?“ ozval se dívčí hlas od rozmazané postavy...
„D-dobré ráno... Ano je, k-kdo jste?“ začala vystrašeně vyzvídat Aneki
„Neboj se, nic ti neudělám , jsem tvá nová spolubydlící, jmenuji se Kin... měla jsem o tebe starost... byla jsi úplně bledá a měla jsi slabý dech i tep“ řekla ,teď už představená, Kin a pohladila Aneki něžně po tváři... Ohňovlásce se už začal vracet zrak a něžné pohlazení ji uklidnilo...
Přikývla „Ano...Děkuji... Já... já jsem A-aneki“ pípne ale jinak je stále bez jediného pohybu...
Kin se usmála a pohodila dlouhýma černýma vlasama, které vypadaly jako noc, a její zelené oči se zabodly do Anečiných levandulových
„Však já vím... Jsem dcera tvého bývalého pána, moje malá Aneki... Doslova moje, ty totiž teď patříš... jsi moje, má drahá... … … víš, teď jsi tak krásně bezmocná, - jsi tak roztomilá když se nemůžeš bránit nebo cokoliv dělat“ přiblížila se těsně k Anečinému obličeji... „Tak co na to říkáš?... vím že víš že když nebudeš souhlasit nic to nezmění a ty stejně budeš má, ale... zkus mi odpovědět popravdě... to co řekneš budu brát jako pravdu“ řekla Kin a Aneki nejen že každé slovo slyšela, ale i cítila na své kůži, cítila i vůni Kinina dechu...
„Mám radost, má paní,... jsem zrozena pro to abych někomu patřila... budu pro vás vším co jsem byla pro vašeho otce“ usmála se Aneki, ale to už ji Kin vrazila facku
„Ne... ty pro mne budeš víc než jsi byla pro otce...“ Aneki na tvář přilétla další facka „A skloň zrak, když s tebou mluvím a nepřikážu ti něco jiného“ zakřičela Kin na svou novou otrokyni, pak se ale znovu usmála a svou otrokyni pohladila, od rtů přes krk, mezi ňadry až k místu kde Aneki končilo krátké fialové tričko...
„Víš o tom že jsou prázdniny? Můžeme být pár dní, celou dobu, spolu na pokoji samotné“ lehla si vedle Aneki „Dám se do tvého výcviku“ řekla a začala něco vyndavat z taštičky na zbraně, Aneki se na ni pokusila otočit ale nešlo jí to... „Ah... málem bych zapomněla“ Kin se znovu objevila v Anečině zorném poli, to co Aneki viděla ji trochu vystrašilo... Kin měla v puse rukojeť tenkého biče ve kterém zářila chakra, vždy natáhla ruku k Aneki a držela v ní o jednu zkrvavenou jehlu víc, při čemž Aneki cítila bolest v té končetině ze které jehlu vytáhla... Když Kin skončila obkročmo se posadila nad Aneki a olízla jehly od krve, přivřela oči a olízla Aneki krk... „Otec říkal že chutnáš skvěle ale to se nedá slovy popsat... dnes je to poprvé co jsem tě ochutnala... a už vím proč jsi byla otcův oblíbený experiment“ usmála se, posadila se vedle své otrokyně a skopla ji z postele dolů na zem...
„Jdi dál... klekni si zády ke mně a svlékni si svršky“ Křikla příkazy na Aneki, která uposlechla a klečela kousek od své paní, svlečená... teprve teď si všimla že místnost je odhlučněná... takže jakkoli bude křičet nikdo ji neuslyší...
Záda Aneki políbil bič, Aneki zaječela bolestí ale rána se téměř okamžitě zahojila...
Takhle se to opakovalo dalších třicet minut než se Aneki zhroutila... Kin k ní přišla s ďábelským úsměvem a otočila ji k sobě, znovu si nad ni obkročmo sedla ale teď se dotkla její pečetě... „On tě léčí, ale to se mi nelíbí... to si to budeš muset zopakovat“ upravila pečeť ku svým potřebám a chudinku Aneki probudila... zarazila hluboko do zdi dva kunaie a k nim Aneki přivázala... Kin ji bičovala dalších deset minut a Aneki křičela a plakala... pak Aneki začala Kin prosit aby přestala a slibovala ji vše co ji napadlo...
Kin k ní přišla a odvázala, otrokyně spadla na zem, Kin jí několikrát olízla záda od krve, přičemž ona při každém olíznutí sykla bolestí. Za každé syknutí,ale dostala od Kin facku...
„Neboj se, teď už budu něžná“ zašeptala Kin Aneki do ucha a odnesla Aneki do postele... začala její rány léčit svým lékařským jutsu „Nechci abys měla jedinou jizvičku... ... … líbíš se mi když jsi tak bezmocná... ovládám tě i toho tvého démona, otec by se divil že jsem jeho hračku zvládla ovládnout za jediný den“ dokončila léčení a po zranění nebylo ani stopy, otočila Aneki a znovu se posadila obkročmo nad ni... „Proč jsi tak zamlklá? Řekni něco... Teď jsi moje hračka... Můj mazlíček... tak něco dělej pobav mě... - … vlastně... ještě neznám tvé tělo... prozkoumám si tě“ nešetrně z Aneky stáhla i zbylé části oblečení a oči jako by se jí změnily v kočičí... začala si prohlížet a zkoumat tělo své otrokyně... občas jí někam zabodla jehlici nebo i jinak způsobovala Aneki bolest
„Tak budeš mluvit nebo ne?“ zeptala se Kin a Aneki teprve teď pochopila co její paní po ní chce...
„Ano paní, čím chcete abych... – AU...“ za bolestné vykřiknutí dostala další facku
„Ale, ale , přece nebudeš křičet proto, protože jsem tě trochu píchla drahoušku“ usmála se Kin a pohladila Aneki po vlasech „I přes to jak se k tobě otec choval jsi opravdu nádherná a krásně voníš, jsem na tebe pyšná, víš i já jsem na tobě prováděla několik pokusů, ale také jsem se o tebe starala když jsi byla v bezvědomí“ zašeptala Kin Aneki přímo do ucha takže na ní teď skoro ležela „Pořád nevíš jak mě pobavit?“ zeptala se najednou a začala jehly opět vytahovat z Anečina těla. Vstala z Aneki a došla si pro něco do tašky, to něco byl fotoaparát... „Posaď se... tak dělej nemám na tebe tolik času“ zakřičela na Aneki, která rychle poslechla a posadila se, Kin si ji párkrát vyfotila...
„Obleč se a pak pojď ke mě“ poručila a odešla si lehnou do své postele...
Aneki se pomalu oblékala a občas ucukla nebo sykla jak ji něco zabolelo „Proč mě Gobi neléčí a nemluví se mnou“ pomyslela si a pokračovala v oblékání...
Když už zbývalo obléct jen krátké fialové tričko Kin se k ní neslyšně přiblížila a vrazila Aneki surovou facku, až otrokyně spadla na zem, Kin ji chytila za ruku a vytáhla na nohy, bolestivě jí zkroutila ruku za záda a chytila za vlasy...
„Jsi moc pomalá, měla by si zrychlit... teď jsem nespokojená a naštvaná...“ zašeptala jí a odhodila ke své posteli... „Tak co bude?... Mám z tebe tu omluvu vymlátit?“ přišla k ní, popadla jí za vlasy, vytáhla jí za ně tak aby se jí mohla podívat do očí a vrazila jí další surovou facku po které otrokyně opět ležela na zemi...
Aneki si klekla před svou majitelku a sklopila hlavu „Omlouvám se, má paní, zasloužím si trest za svou neschopnost“ omluvila se a čekala na další trest... ten však nepřicházel...
Kin se usmála a pohladila ohňovlásku po tváři „Tak se mi to líbí... moje malá otrokyně, Sabaku no Aneki, znám celé tvé jméno, vím o tobě všechno, teď znám i celé tvé tělo... … Sedni si na postel!!“ říkala nejdřív klidně a líbezně ale příkaz vykřikla, Aneki ho rychle uposlechla a seděla na Kinině posteli
„Tak a teď si na tobě něco zkusím... můžeme začít?“ oznámí Kin a jen tak se zeptá
„Ano má paní, jsem celá vaše, můžete si se mnou dělat co chcete“ řekla Aneki a podívala se na svou paní, ale pohled sklopila když se jejich oči setkali...
Aneki seděla na Kinině posteli jen v krátkých kalhotách, krátké sukýnce a síťovaném tričku...
Kin k ní pomalu došla, položila jí ruku mezi ňadra a povalila jí na postel, srovnala ji tak aby se obě cítili pohodlně a obkročmo si nad ní sedla, jak už bylo Kin zvykem,usmála se na ni a vyhrnula jí síťkované tričko aby lépe viděla na Gobiho pečeť, přejela po pečeti prsty... po každé lince pečetě a při tom vzdychla, jako by to bylo umělecké dílo „Otec odvedl skvělou práci a naučil mě ji ovládat... proto tě pětiocasý neléčí a nemluví s tebou...“ usmála se a rozhodla se změnit téma... „Řeknu ti něco o svých rodičích... otce už znáš... ale má matka... no... víš má matka... byla také experimentem mého otce, dostala DNA dvou nejobávanějších klanů Konohy a DNA jednoho otcova pomocníka... Uchiha klan, Hyuuga klan a klan Kagyua... její vlastní schopnost byla ta že se dokázala přeměnit na kočku... a s tím co se k ní přidalo vznikla technika Kočičí oko, dokážu s ním prozkoumat živou bytost a zjistit jeho body chakry, a body bolesti, akupresurní body a body kterými tě mohu znehybnit a tak dále... dokážu taky ovládat kosti... a mám zvýšenou regeneraci... no... má matka skončila tak... že jsem jí v pěti letech zabila... bavilo mě si s ní hrát když už byla skoro mrtvá a nemohla mě vůbec ohrozit...“ vesele se zasmála nad vzpomínkou na to jak zabíjela svou matku, což Aneki vyděsilo tak že se roztřásla...
Některým věcem o rodině chápala ale nedokázala si představit že by zabila svou matku... že by to někdo vůbec mohl udělat....
„Eh?... Aneki?... Copak se děje?... Proč se třeseš?... Máš snad z něčeho strach? Z čehopak?“ všimla si toho Kin a sklonila se k ní, pohladila ji jemně po tváři... Aneki se pokusila zastavit třes ale dosáhla pravého opaku a roztřásla se ještě víc...
„Omlouvám se... já...já... bojím se vás má paní“ vysoukala za sebe a pevně zavřela oči, čekala trest...
Kin ji objala, z prstu ji vyjela malá ostrá kůstka, kterou škrábla Aneki na krku a políbila ji na tom místě aby se mohla napít její krve... Aneki tušila co znamenají polibky...
„P-P-Paní, Co... Co... Co děláte?... omlouvám se... nemám právo se ptát... jsem vaše a vy si se mnou můžete dělat co chcete, omlouvám se“ vypustila Aneki zmatená slova... v hlase byl slyšet strach a zmatek...
„Ale no tak koťátko... uklidni se už... neboj se, budu na tebe hodná, ale jestli se neuklidníš něco ti udělám“ zašeptala Kin Aneki a chvíli čekala...
Když se Aneki stále třásla nechala si Kin narůst dlouhé špičáky a Aneki kousla, při tom se napila její krve a kousnutí jí zahojila... To pomohlo a Aneki vykřikla bolestí, ale už se netřásla...
„Varovala jsem tě... tak teď si budu hrát a TY – budeš mou hračkou... ale nejdříve tě chci mít tak jak se mi líbíš nejvíce... bezmocnou“ ušklíbla se Kin a stiskla několik paralizujících bodů takže Aneki nemohla pohnout rukama ani nohama...
„Vidíš ani to nebolelo... nebo ano?...“ zeptala se Kin s úsměvem
„Ne, nebolelo to ,má paní“ souhlasila Aneki a Kin ji něžně pohladila po vlasech...
„Ale tohle bude... a ty budeš křičet“ zasmála se Kin a dotkla se Aneki tam kde byla pečeťa začala do Aneki vypouštět chakru v nějakém mučivém jutsu... Aneki pár minut křičela bolestí, ale pak ztratila vědomí, protože už mučení déle nevydržela... Kin si začala hrát s Gobiho pečetí...