Pýše předchází pád

Sasuke:
„Pomohl jsi někdy někomu? Jedině do hrobu.“

Nagatovi přes oči spadli vlasy. Sklopil je k zemi aby se nemusel dívat pravdě do očí. Kruté pravdě, ale přece jenom pravdě. Pravda je zlá.
„Pomohl…“ namítne a já se jen zasměju. „Vážně, pomohl!“ brání se. „Pomáhal jsem všem!“
„Lžeš…“
„Ne!!“
Nevnímám ho a otočím se na karin, která je na řadě.

Karin:
„Dodržel jsi někdy slib?Možná párkrát.“

Zasyčím a čekám na jeho reakci. Nagato mi smutně pohlédne do očí. Posunu si brýle a usměju se:„No?“
„Dodržel“ zasyčí vražedně a pokusí se vstát. Madara ho zase strčí k zemi, spadne na kámen a rozbije si nos. Po tváři mu stéká krev a on slzý. Ostatní se rozesmějí.

Juugo:
„Dokázal jsi někdy něco? Co? Nic!“

„Sklapni“ sykne a utře si krev z nosu. Pokusí se postavit. Madara ho znovu podrazí a on znovu padá obličej na kamení. Rozesmějemě nás to, jen Karin se neusmívá. „Dokázal jsem spousty věcí!“
„Dokázal si všechno ztratit“ oponuje mu Madara. Sasuke přikývne: „Úplně všechno od A do Z“
„Zmlkni holobrátku..“

Suigetsu:
„Cítil jsi někdy něco? Možná Sasukeho ponožky…“

Sasuke se rozčílí a dá mi pěstí do nosu. Bývalému silnému Peinovi to přijde náramně vhod a postaví se. Madara ho chytne za ruce a přirazí ho k zemi celým tělem. Nedivil bych se kdyby se už neprobral. Ale Nagato se stejně pokouší zvednout.
„Mám..“ zasýpe „Mám city.. a měl jsem..“
Madara ho vytáhne za vlasy a uhodí do břicha. Nagatovi je to jedno, nebrečí, nekřičí, nic. Nechává si vše líbit

Madara:
„Miloval si někoho? Nikdy.“

Nagato mě odstrčí a já vím, že je vzteklý: „Ano miloval! Miloval jsem ji.. a ty to víš!!“
„Samozřejmě, jinak bych jí nezababil“ rozesměju se. „A to vaše dítě, byla těhotná, ne?“
Je mi jasné jak moc jsem Nagata ranil. Nagato spadnul na kolena a koukal na zem. Celý tým hebi měl vánoce ze slabosti toho cvoka.
„Neboj se, Rikudou.“ Rozchehchtám se. I když je úplně na dně nenechá si nadávat : „Někoho jako jsi ty? To nikdy!“
„Už tě zabiju“ řeknu sebejistě a rozpřáhnu se po něm katanou…

Sasuke:
Jeho katanu něco zastavilo, nějaká hmota či co. Rozpoznávám v ní člověka. Vypadá to na nějakou ženu. Madarova katana se zasekne u ženy v krku. Ta jí vytáhne. Nezačne jí téct krev nic, jen Madaru probodne pohledem a odhodí ho. „ Kdo.. Kdo si?“ Lapá po dechu Madara.
„Tvoje noční můra“ zašeptá. Okolo ní se objevují další a další zářící bytosti a Peinovo Yahiko tělo.

Karin:
Vyděsí mě, když se nějaká ze zářících bytostí vydá ke mně. A další dvě jdou k Sasukemu a Suigetsovi. Zářící muž a Yahiko tělo pomáhají Nagatovi na nohy.
„Chlapče, chlapče, proč tě vždycky musím tahat z problémů“ usmívá se na něj zářivý muž.
„Tati?“ Podiví se Nagato „Co to má znamenat?“
„Sám bys to tu nezvládl, Nagato“ usměje se i Yahiko tělo.
„Yahiko…?“
„Co tak překvapeně…?“ směje se Yahiko „Pojď musíme zabít tydle magory a vydat se pro Kyuubi.“

Juugo:
Peru se s nějakou zatraceně rozčílenou holkou. Ta holka mi sebere kunai a šrábne mě s ním do obličeje. Spadnu na zem, protože ze zadu na mě jde jiná ženská. Vezme si od té druhé kunai a vrazí mi ho do srdce… umírám…
Suigetsu:
Po tom co se stalo Juugovi se na mě vrhlo hned několik zářivých bytostí, ty dvě co porazily Juuga, nějaký muž a ještě jedna z žen.
„Pamatuješ si na mě, Sui?“ zeptá se sladce.
„Yonda?!“ zalapám po dechu. Ostatní tři mě kyždý z jedné strany probodnou… už mě to ani nebolí…

Madara:
Sakra! Všechny ty blázny zabíjejí a já těm zářivým bytostem musím čelit sám, jak nespravedlivé! Teď, když už jsou všichni mrtvý po mě jdou všechni ti zářivý a i Yahiko… a Nagato…
„Jsi ubožák Madaro…“ řekne jedna z bytostí.
„…takhle si zahrávat…“ poznamená druhá.
„…s Bohem.“ Zasyčí třetí, ta co zabila Juuga. Yahiko mezitím rozdělává chakru s jedním ze zářích, jejich chakra se mísí je duhová a mění se na zelenou. Jedovatě zelenou co otravuje mozek. Koukám na tu zářící věc co drží Yahiko v ruce, jakoby se mi zažírala pod kůžy. Jako kunaie, jako jehly, jako katany jako všechny zbraně co sem kdy držel v ruce. A že jich bylo hodně. Nedotíká se mě, jen mě nechává koukat a i tak trpím, trpím pohledem na tu hmotu co mě jistě zabije. Yahiko vykročí ke mě i s chakrou v ruce. Blíží se ke mně hrozně rychle a myslí, že se nebudu bránit, přepočítal se, hlupák jeden. Vytáhnu katanu a říznu ho do ruky.
„Ty šmejde“ neodpustí si nadávku Nagato.
„Jen klid, klid.“ Odpoví Yahiko. Vezme chakru a namíří jí na mě. Uhíbám, utíkám, mizím. Nedostane mě. Ne v tomhle životě.
„Kampak?“ zastaví mě jeden ze zářivých lidí. „Ne tak rychle“
„Pusť mě!“ Zasyčím zlostně. Vytrhnu se mu a utíkám. Pryč. Jinam. Daleko. Rozprší se, to mi útěk značně ztěží. Uklouznu po blátě a spadnu na zem. Yahiko se smíchem přide až ke mně a …

„Je mrtvý.“ujistil je a šel k ostatním. Zářivý lidé se pod vlivem deště proměňovali na lidi. Tony, Elisabeth,Otec, Matka, Konan, Zetsu, Flora, Tori, Neiko, Liss… všichni co kdysi dávno měli co dočinění s mým nejlepším přítelem. Nagato vykročil k nim, ale když mezitímpřestalo pršet měnili se jeho někdejší přátelé zpět na hmotu. Ne na lidi, ale na motýly. Zlatý motýl, ve kterého se proměnila černovlasá dívka, vražedkyně Juuga, sedl Nagatovi na tvář, jakoby ho políbil a s ostatními se vydal nahoru do slunce…