Skryté má zůstat skryté a nebo ne? 029: Konec mise! Nic se nestalo!

„Klid? Tomuhle ty říkáš klid?“ Reina se pousmála. „Tomu se nechce věřit.“ Usmála se.
„Jo..to jo..“ pokrčila rameny. „Ale je tu tišeji než jindy.“ Mrkla na Reinu. Reina si sedla na gauč a zavřela oči. Hidan to bral jako příležitost jí udělat nějaký žertík.
„Přiblížíš se blíž jak na metr a něco uvidíš.“ Mrkla na něj Reina. Hidan se zamračil a šel si sednout na židli.
„Žádná zábava tu není.“ Zamumlal.
„Ale je..“ usmála se na něj Reina. „Strýčku Hidane.“ Zašklebila se na něj.
„Tak strýček jo? Už né individuum?“ usmál se.
„No..i individuum.“ Mrkla na něj. „Ale už ne takové jako předtím.“
„To potěší..“ usmál se. „A proč už jsem menší individuum?“ zeptal se.
„Znám tě skoro čtyři měsíce.“ Usmála se. „Už jsem poznala jaký doopravdy jsi.“ Snad takový i zůstaneš, potom co se stane. Pomyslela si.
„Přátelé?“ usmál se.
„Přátelé.“ Kývla hlavou. „Napořád..“
„Napořád..“ usmál se.
„Musíte mi slíbit jediné..To, že i kdyby se mi něco stalo..Zůstanete stále takový…“ šeptla.
„Co by se ti mělo stát?“ podivil se Hidan zmateně.
„Něco..slibte mi to..prosím..“ v její hlase zazněl smutek, to vyvedlo všechny z míry. Takhle Reinu neznali a to jim dělalo starosti. Konan se na ní smutně usmála. „Prosím..“
„Slibujeme..“ všichni kývli hlavou.. „A ty slib nám, že na sebe dáš pozor.“ Podíval se jí do očí Kisame.
„Slibuji..dám na sebe pozor…“ kývla hlavou. Jejich veselá nálada byla pryč.
„Dobře..“ pousmála se Konan. „Dobře..“
„Mám strach…“ špitla Reina.
„Z čeho?“ zeptal se Hidan.
„Z budoucnosti.“ Zamumlala.
„Nemáš proč..Jsme tu pro tebe a vždy budeme..Jsme přeci přátelé..napořád..“ chlácholil jí.
„Nevím, co bych bez vás dělala..“ usmála se na ostatní.
„Zapijeme žal..“ navrhl Kisame.. „A utopíme smutek..“ Všichni se otočili na Reinu. Ta se jen usmála.
„Můžete pít..Nevadí mi to..Já nebudu pít..“ odvětila.
„Ještě, že tak. Ještě by z dvojčat byli alkoholici.“ Pokusil se o vtip Hidan, ale pochopil, že nikdo nemá na vtipy náladu..
„Neboj nebudou..“ usmála se Reina.. „Nepila jsem alkohol asi pět měsíců.“
„Tak to je dobře.“ Kývl hlavou a sám se napil. „Protože by bylo špatné aby z dětí byli alkoholici.“ Mrkl na ní.
„Bylo..“ usmála se. Posadila se na židli vedle Konan a nalila si skleničku džusu. Po chvilce se k nim přidal Pein. Hidan byl už mírně podnapilý, takže žvanil.
„Šéfe? Jste můj kamarád?“ zeptal se Peina, který už v sobě měl také nemálo alkoholu.
„Jasně..já jsem kamarád všech…“ zamumlal. „I tady Reiny, viď.“ Mrkl na ní.
„No jasně.“ Kývla hlavou Reina. „Ale neměl bys tolik pít..“ usmála se.
„Jednou můžu..“ zavrtěl hlavou.. „A kdeže je Itachi?“ podivil se.
„Na misi, kterou jsi mu zadal..“ usmála se na něj Konan.
„Aha..ta končí už zítra, co?“ zeptal se.
„Jo…Až zítra..“ šeptla Reina.. „až zítra..“
„Stalo se snad něco?“ podivil se Pein
„Ne..nic..“ zamumlala.
„Dobře…“ kývl hlavou a napil se. „Kdybys něco potře*škyt*bovala tak řekni.“ Kývl hlavou.
„No tobě určitě ne.“ Zamumlala Reina a odešla do kuchyně. Posadila se na linku a dívala se na dveře.
„Jsi tady?“ otevřeli se dveře a v nich Deidara.
„Hm..“ broukla.
„Děje se něco?“ podivil se. „Chybí ti Itachi?“ dovtípil se.
„Hm..“ zamumlala.
„Hele holka! S tebou není v poslední době žádná legrace, víš to?“ zasmál se.
„Hm..“ Deidara se na ní zmateně podíval.
„Posloucháš mě? Hele, co kdybych se ostříhal tak jak to má Kisame a obarvil bych se na růžovo. Myslíš si, že by na mě letěli holky?“
„Hm..“ zamumlala.
„Hej!“ okřikl jí.
„Co se děje?“ zeptala se zmateně.
„Jen to, že mě neposloucháš..“ zašklebil se. „Ale to je jedno.“ Mávl rukou.
„Když je to jedno, tak proč tu jsi?“ podivila se.
„Ale jen jsem tě hledal.“ Pokrčil rameny. „Jdu za ostatními.“ Mrkl na ní a vyšel z místnosti. Reina se za ním zmateně dívala a nakonec vyrazila za ním. Vešla do dveří ve chvíli, kdy někdo hodil flašku do dveří. Stihl uhnout stranou, ale trochu jí to pořezalo na ruce.
„Jaký pako!“ rozkřikla se po nich.
„Promiň.“ Omluvil se Hidan. „Bolí to hodně?“
„Ne je to v pořádku..Jen to štípe..Půjdu si to umýt.“ Usmála se a vydala se do koupelny.
„Nemůžeš být opatrnější Hidane?“ okřikla ho Konan. Hidan neodpovídal, jen konsternovaně hleděl na mizící Reinu. „Posloucháš mě vůbec?“
„Nezdá se vám nějaká jiná?“ zeptal se po chvíli Hidan.
„No jo..už na tebe tolik neječí jako dřív..“ zamyslel se Kakuzu.
„Nejen tohle..Je taková uzavřená..jako by něco tušila..“ prohlásil Hidan.
„To máš pravdu.“ Pokývala Konan hlavou. „Ale co se s ní děje..to mi nezjistíme..“
„Víš jak nám říkala, že má strach z budoucnosti?“ podíval se po ní Pein. „To musí něco znamenat, ale co?“ zamyslel se.
„Jediný, který to může vědět je Itachi..“ zamumlala Konan. „ale ten je pryč..“
„Už je ráno..Za pár hodin je zpátky..zeptáme se ho..“ navrhl Kisame.
„Tak domluveno.“ Kývl na ostatní Pein. „Necháte to na mě já si s ním promluvím.“
„S kým si promluvíš?“ zeptala se ho Reina, která se vracela s obvázanou rukou.
„Ale s nikým..Už tě ruka nebolí?“ snažil se to zamluvit.
„Ne už ne..“ kývla hlavou. „Asi si půjdu lehnout..je pozdě..“ zamumlala a odešla z místnosti. Pomalu došla do svého pokoje a lehla si na postel. Ve vteřině usnula.

Mezitím v obýváku se ostatní dále bavili o tom, co se s Reinou stalo.
„Mě by to vážně zajímalo..“ brblal si Kakuzu. „Kde ten Uchiha vězí?“
„Co mi chcete?“ ozvalo se u dveří.
„Promluvit si.“ Odvětil Pein a kývl na něj ať se posadí. Itachi pokrčil rameny a posadil se na židli.
„O čem?“ zeptal se jich.
„Něco se s Reinou děje a myslíme, že to víš.“ Usmála se na něj Konan.
„Toho, že se s ní něco děje jsem si všimnul už předtím, ale nevím přesně co..“ podíval se po ostatních.
„Tak nám řekni aspoň to, co víš.“ Kývl na něj Deidara.
„Asi vám Reina řekla, že má strach z budoucnosti, že? Má pocit jako by se mělo něco stát. Něco hrozného. Někomu z nás nebo jí.“ Všichni se na něj vyvaleně dívali.
„To myslíš vážně?“ zeptala se ho Konan.
„Taky jsem tomu nechtěl věřit…Ujišťoval jsem jí, že se o sebe a o ní postaráme, ale ona mi vždycky tvrdí, že to nedokážeme…Že se něco stane..“ zavrtěl hlavou.
„Ale..proč bychom to nedokázali?“ podivil se Hidan.
„Třeba má strach z porodu.“ Navrhla Konan.
„Nevypadá to na to... Když o tom mluvíme...usmívá se, ale když mám jiné téma jako naše budoucnost…začne brečet…“ pokrčil rameny.
„Tohle bude něco horšího…“ zamumlal Pein… „To je psychický strach… S tím jí pomoci nemůžu…“ pokrčil rameny.
„Po spánku nám to bude myslet víc...jdeme spát.“ Navrhla Konan. Všichni kývli hlavou a šli do svého pokoje.