Nepřítel z druhé strany 2

Jak Atashi dovyprávěla svůj příběh, neozvala se ani hláska. Dokonce i samotná Tsunade neznala plnou minulost Atashi a tohle jí tedy opravdu zaskočilo. K prvnímu slovu se nečekaně odhodlala Hinata.
,,Takže to znamená, že tohle mají na svědomí draci?" Atashi se zamračila.
,,Možná, ale rozhodně ne ti mojí." Řekla ostře a otočila se na Tsunade.
,,Já neříkala, že to udělali ti tvoji, ale jen, že to možná byli draci." Bránila se Hokage. Atashi si povzdechla.
,,Už delší dobu podezříváme jednoho draka, že donáší našemu nepříteli. Je to mocný drak, vládne temné energii, konkurent Ung-Aghora, a chce ho svrhnout z vlády nad dobrou energií."
,,Ale co s tím máme společného my?" divil se Shino.
,,Bude to tím, že určitý drak chce, aby to vypadalo, že to dělají moji draci, takže vraždí ninji v našem světě. Jediná možnost, jak to zastavit je se tam vydat a pomoci Ung-Aghorovi k poražení protivníka." Nikdo nic neřekl, jen přemýšleli nad tím, co jim právě Atashi řekla. ,,Dobře, takže kdy vyrážíme?" rozhodla se Kurenai. Ostatní na ni jen otočili hlavu a nevěřícně se na ni podívali.
,,No co, aspoň zažijeme nějaká dobrodružství." Odůvodnila to a pokrčila rameny. Tsunade si povzdechla a hodila do sebe celé saké.
,,Tohle je moje smrt."

Ani ne za hodinu se všichni sešli před branami Konohy. Izumo i Kotetsu je vyprovázeli s lítostí v očích.
,,Však nebojte, my se určitě vrátíme." Ujišťoval je Kiba.
,,Nějaký sebevědomý ne?" usmála se Atashi.
,,Však jsi říkala, že se nám nemůže nic stát." nechápal její reakci.
,,Ne, nic takového jsem neříkala. Každou chvíli se ti může něco stát."
,,To je blbost." Odfrkl si Kiba, jenže ihned nato zakopl o vyčnívající kořen a natáhl se jak široký, tak dlouhý.
,,Já ti to říkala." Řekla s úsměvem Atashi a rozběhla se po stromech dál. Akamaru smutně zakňučel.
,,Ta holka mi začíná lézt na nervy." Rozčiloval se Kiba, když vstával.
,,Ale měla pravdu Kibo-kun, musíme si dávat pozor." Bránila ji Hinata.
,,Ještě ty se k ní přidej." Vyjel na ni a pokračoval dál.
,,Tak tohle bude velice zajímavá mise." Vzdychla Kurenai a následovala svého žáka. Všichni teď skákali po větvích téměř ve stejné úrovni. Kurenai se přiblížila k Atashi a začala konverzaci.
,,Mohla bych mít na tebe pár otázek?"
,,Ale jistě, jen se ptejte." Souhlasila Atashi.
,,Možná to bude znít z mé strany velice blbě, a proto se ti předem omlouvám, ale proč máš kolem očí ten šátek? To přes něho vidíš?" nechápala Kurenai. Atashi jakoby zpomalovala, nic neříkala, jen zpomalila na malou rychlost. Ostatní se po ní se zájmem otočili.
,,Jděte napřed, asi kilometr odsud je jezero, tam na nás počkejte." Rozkázala.
,,Ale proč? Nemáme náhodou zůstat poh...." oponoval Kiba, ale byl tvrdě přerušen.
,,Řekla jsem JDI!" vyjela na něj Atashi a tak celý tým raději neprotestoval a dal se do pohybu. Na místě teď zůstali jen Kurenai a Atashi.
,,Chcete to opravdu vědět?" Kurenai neodpovídala.
,,Tak chcete?!" teď už Atashi křičela.
,,Je mi líto, jestli jsem se tě nějak dotkla." Omlouvala se Kurenai. Atashi dala ruce za hlavu a prudce si začala šátek rozvazovat. Najednou jí sklouzl dolů a Kurenai se dívala do hluboce tyrkysových, popálených a zohavěných očí. Nevydala ani hlásku, stála tam jako opařená, nemohla vůbec nic dělat. Najednou se cítila hrozně. Ta holka musela být chudák a ona se jí na to jen tak zeptá. Z Atashiných očí se začaly kutálet slzy a tak vzala znovu šátek a oči si zakryla.
,,Mám spálené oči, vidět dokážu jen na chvíli, potom se to ještě zhorší. Nemůžu číst, nemůžu psát, bez očí nejsem nic! Kdybych neměla svého psa, jsem ztracená." Odpověděla na dřívější otázku, kterou ji Kurenai položila. Ta jen němě přikývla a obě dvě se dali znovu do pohybu. ,,Domari, už tu pravděpodobně bude Umag, jdi po čuchu a potom ho zaveď k nám, ale buď opatrná, ať se ti nic nestane." Dala psovi rozkaz a Domari se v tichosti vypařila.
,,Kdo je Umag?" nechápala Kurenai.
,,Chvíli si počkejte a uvidíte." Odbyla jí Atashi. Kurenai chtěla ještě něco namítnout, ale to už se obě octly u jezera, kde na ně čekali ostatní.
,,No to je dost? Kde jste byli?" rozčiloval se Kiba a Akamaru vroucně zaštěkal. Atashi ale neodpověděla, jen kolem něj mlčky prošla, nemotorně si klekla na břeh a žíznivě se napila z jezera. Kibu to dopalovalo, ale uklidnil se potom, co mu Kurenai položila ruku na rameno. ,,Nech jí být, je to naše velitelka, tak nezapomeň." Připomněla mu, kdo je tu velitel a šla si sednout ke zbytku svého týmu. Rozdělali nějaké jídlo a napili se vody, když v tom se Atashi najednou zvedla a podívala se k obloze. Vítr začal silněji foukat a před slunečními paprsky se mihl černý stín. Atashi se usmála a otočila se k lesu. Právě v tu chvíli z něho vyběhla Domari a přiběhla k ní.
,,Má je všechny?" zeptala se svého psa. Domari zaštěkala a Atashi pokývala hlavou. ,,Výborně." Vítr se trochu utišil, ovšem Tým 8 z toho byl ještě pořád zmatený.
,,Co se to děje?" zmatkoval Kiba a vytáhl kunai pro svoji případnou obranu.
,,Schovej ho zase zpět, nebudeš ho potřebovat." Krotila ho Atashi a natáhla ruku směrem k obloze. Ozvalo se hlasité žuchnutí a před všemi přítomnými se objevila, jak ji nezasvěcení nazvali, velká létající nestvůra.
,,Ahoj Umagu, jsem ráda, že jsi to stihl takhle brzy." Přivítala draka Atashi a pohladila ho po mokré hlavě.
,,Adena jsem našel hned, ale s Grikaonem a Kimochi byl trochu problém. Musel jsem je hledat ve velké smečce a oni, jelikož mě neznají, se mnou odmítali dobrovolně jít." Vysvětlil Umag.
,,A jak se ti je tedy povedlo dostat je sem?" nechápala Atashi.
,,Musel jsem přemluvit Adena, aby mi je sem pomohl dostat, ovšem nějak ten létající cosi zestárnul a tak byl mrzutý." Odfrkl si černomodrý gigant a otočil svou pozornost na tým 8.
,,A tohle je zase kdo?" řekl nechápavě a začal se k nim přibližovat. Hinata a Akamaru se málem potentovali strachy, a tak raději zalezli za Kurenai, Shina a Kibu. Ti se jen v neuvěření dívali na to, co se právě blížilo k nim.
,,To je tým, který se mnou poslala Tsunade. Chce, abychom to vyřešili, takže je tady asi budeš muset strpět." Řekla s humorem Atashi a otočila svoji hlavu k lesu. Ostatní si toho všimli a tak se podívali jejím směrem. Nic přesného tam nebylo, viděli jen částečné černé mžitky.
,,Co to je?" nechápala Kurenai a směrovala dotaz na Atashi.
,,Však uvidíte, chvíli počkejte."
,,Tyhle tvoje překvapení, málem jsme z tvého draka dostali infarkt!" vyjel na ni Kiba. Umag však jen výhružně zavrčel a tak se psí ninja raději stáhl do ústraní. Mžitky byly čím dál pomalejší, až z nich mohla Atashi vycítit své spolubojovníky. Jako první vylétl z lesa velký grif. Udělal menší otočku ve vzduchu a následně dopadl na hlavu Atashi. Ta jen zvedla ruku a pohladila Adena po hlavě. Ten se blaženě prohnul a dal znamení svým kamarádům. V zápětí od Adenem vydaného zvuku se z lesa vyřítili dva vlci. Jeden černý jako eben a druhý bílý jako sníh.
,,Kimochi, Grikaone, tak dlouho jsem vás neviděla!" přivítala se s nimi Atashi a pokynula týmu 8, aby se přestal schovávat a vylezl. Poslušně se postavili a podívali se na zvěřinec, jaký měla jejich velitelka.
,,To je přece grif!" vykřikla Hinata a podívala se na Adena sedícího na Atashině hlavě. Ten se na ni otočil a přátelskýma očima na ni mrkl.
,,Ale to je přece nemožné! Vždyť grifové už dávno vyhynuli!" vysvětlovala Hinata a s neuvěřením se dívala na toho ,,lvoorlotvora."
,,Aden je sice grif, ale není obyčejný. Je to speciální druh, nejsou tak velcí, jako bývali předešlí strážci oblohy. Tohle je druh, který přežívá z posledních sil u hory Fuji." Vysvětlila Adenovu existenci Atashi a obrátila se na Umaga.
,,Poletíš nad námi a v noci si vezmeš hlídku, nechci, abychom někoho ztratili." Pošeptala mu a Umag přikývl. Roztáhl křídla a v tu ránu byl pryč.

,,T-to b-byl dr-ak." Koktali vyděšení svědci. Atashi protočila zavázanýma očima a otočila se k nim.
,,Ano, byl to drak, vlastně to byl víc než drak. Je to syn mé dračice, ale s tou se setkáme až později." Řekla klidně a napustila do láhve vodu.
,,Pojďte, do večera musíme být na místě." Popoháněla své chráněnce.
,,Na místě? Na jakém místě?" divili se všichni, zatímco sbírali ze země své věci.
,,Máme sraz s mými vrstevníky, s těmi, o jakých jsem vám vyprávěla." Řekla, už trochu podrážděně z nechápavosti těch ninjů. Ani jeden z týmu osm zatím nic nechápal, ale později se jim nad hlavami objevily žárovičky a oni pochopili.
,,Jo ty myslíš ty s těma drakama?" vyhrkl Kiba.
,,Angeku." Ulevila si Atashi a nahodila si batoh na záda.
,,Tak pohněte, už nezbývá moc času." Zavelela a na místě, kde před chvílí proběhlo zajímavé setkání, zbyly jen otisky drápů velkého tvora.

,,Už tam budeme?" zeptal se nedočkavostí Kiba, který měl dost toho ustavičného skákání po stromech.
,,Vydrž, ještě pár kilometrů." Odpověděla Atashi a sundala si z hlavy Adena.
,,Leť k Umagovi a řekni, že dneska už tam nestihneme dojít, bude muset hlídat celou noc." Řekla a grif, jakmile dostal příkaz, letěl ho splnit.
,,Co jsi mu řekla?" zajímala se Hinata, která byla t létajícího tvora nadšení. Atashi se usmála a otočila se na ni.
,,Dneska jsem to nějak špatně propočítala, do tábora dorazíme až zítra. Bylo by totiž ode mě sobecké nechat vás běžet celou noc." Řekla a otočila se zpět na cestu. Byla hrbolatá, plná černého kamení. To se Atashi nelíbilo, vyzařovalo to takovou zvláštní energii. Nemohla jí popsat, ale rozhodně to nebylo nic příjemného.
,,Stalo se něco?" zeptala se Kurenai, která vycítila Atashin neklid.
,,Ne, nic... vše je v naprostém pořádku." Řekla nyní už vyrovnaně a znovu se dala do běhu.
,,Poblíž je skalní úkryt. Přespíme tam do zítřka." Houkla, aby to bylo slyšet i do zadu, kde se plazili Shino, Kiba i Akamaru.
,,Ta holka je otřesná, copak nás chce zabít?" skučel Kiba, těžko oddechujíc.
,,Netuším, ale za chvíli si budeme moci odpočnout, alespoň něco." Odpověděl tiše Shino a přidal na tempu. Kiba i Akamaru znovu osaměli.
,,Proč zrovna mi? Proč jsme museli my dostat tuhle misi? A zrovna s tou děsnou dračí holkou. Myslí si, že všechno ví nejlíp a přitom by měla sedět doma v blázinci." Utrhl se v samotě na svoji velitelku Kiba.
,,Kibo, co tam děláš? Pohni si, nebo na tebe nezbude jídlo." Slyšel hlas jeho senseie a tak přidal. V duchu ale přísahal, že až se vrátí domů, bude se obloukem vyhýbat té divné holce.