Nepřítel z druhé strany 1

Byla noc, všude vládlo ticho. Ninjové, kteří se vraceli z mise právě seděli kolem ohně a vyprávěli si zábavné příběhy. V rámci možností. Snažili se tím zakrýt strach, který panoval hluboko v jejich duších. Najednou ale pocítili velký nával chakry a postavili se do bojové pozice. Nepřátelé byli ale příliš rychlí. Ozvala se rána, bolestný výkřik a okolní stromy zdobila krev listových ninjů...

,, To snad nemyslíš vážně?" zařvala Godaime hokage přes celou kancelář a tvrdě uhodila do stolu, který se v tu ránu rozpadl na miliony malých třísek.
,,O takové věci bych si nedovolil žertovat." odpověděl nervózním hlasem Kakashi. Tsunade se znovu posadila a vylila do sebe litr saké. Potom se podívala na Kakashiho a vyzvala ho, aby mluvil dál.
,,Přišli jsme o další čtyři jounini. Ostatní mají strach, už nechtějí žádné další mise, prý raději umřou hlady, než aby byli zabiti takhle." řekl ustaraně Kakashi. Tsunade se na svém křesle otočila, takže její pohled směřoval na spící Konohu. Hlasitě si povzdechla.
,,Co navrhuješ?" zeptala se ho.
,,Možná by sis s ní měla promluvit."
,,Proč myslíš, podle mě by toho nebyla schopna." odporovala Tsunade, stále hledící na ranní Konohu.
,,Aspoň by ti řekla, proč slábnou živly." nedal se Kakashi. Tsunade chvíli přemýšlela, ale později přikývla.
,,Dobře, zajdu za ní." řekla a dala mu najevo, že chce být sama. Kakashi kývl a zmizel.
,,Shizune!" zakřičela Tsunade a v tom se ve dveřích objevila hnědovlasá žena s prasetem v náručí.
,,Ano Tsunade-sama?"
,,Půjdu si teď něco vyřídit, kdyby mě někdo hledal, tak se vrátím za hodinu."
,,Ale Tsunade-sama..." nedořekla Shizune, protože v kanceláři zůstala sama.

Tsunde se octla u nevelkého domku na kraji Konohy. Chvíli váhala, ale nakonec zazvonila. Po necelých třech minutách se dveře otevřeli a Tsunade spatřila psa, opírajícího se o kliku. ,,Kdo je to Domari?" uslyšela hlas pravděpodobně z kuchyně. Pes hlasitě zaštěkal.
,,Jen pojďte dál Tsunade-sama." Řekla dívka, opírající se o rám dveří do obývacího pokoje. Tsunade jí následovala, přičemž pozorovala dívku jak si nemotorně sedá do křesla. Smutně se usmála a udělala totéž.
,,Tak copak je za problém?" přišla dívka hned k věci. Tsunade si povzdechla.
,,Víš, Atashi, po celé naší zemi se nachází mrtvá těla listových shinoby a my si myslíme..."
,,Vy si myslíte, že to udělali ONI." Řekla v poklidu Atashi.
,,Ano, nevidíme totiž jiné vysvětlení." Odpověděla Tsunade. Tentokrát si povzdechla Atashi. ,,Jednou jsem se za ně snad zaručila. Celou dobu to dodržovali, nic neprovedli, spíš sloužili vesnici a vy mi řeknete, že to udělali oni? Jaký by měli důvod?" rozkřikla se na Tsunade.
,,Na to jsem se chtěla právě zeptat tebe."
,,Klidně si s nimi osobně promluvte, potvrdí vám, že nic neudělali." Řekla naštvaná Atashi.
,,Dobře, když s tím nemáš, ani jsi neměla nic společného, mohla by jsi nám s tím aspoň pomoci ne?" řekla Tsunade a propíchla Atashi podezíravým pohledem. Ta cukla a z hrnku, který držela skápla na podlahu voda.
,,Ty víš, kdo to je, že?" nedala se Tsunade. Atashi chvíli váhala, ale nakonec řekla.
,,A kdyby? Čekal by mě za to nějaký trest?" Nastalo ticho, ani jedna z nich nepromluvila. Až po chvíli se Tsunade zvedla a než odešla stačila ještě říct.
,,Zítra posílám tým, aby té záhadě přišel na kloub."
Atashi tam zůstala sedět sama. Její pes k ní přišel a položil jí smutnou hlavu na kolena. Usmála se a pohladila jí. Následně se, vedená Domari, přemístila z obýváku na zahradu. V tu chvíli vše utichlo. Bylo slyšet jen cupitání malé kočičky, která vylezla Atashi na rameno a jazykem jí přejela po tváři. Atashi ji podrbala na malýma ušima a následně hlasitě zapískala. Chvíli se nic nedělo, ale za chvíli se zvedl vítr a před Atashi přistáli dva velcí draci. První, Černočervená dračice k ní přišla a jazykem jí oblízla obličej. Druhý, černomodrý drak jen stál za svou matkou a čekal na pokyny.
,,Jsem ráda, že jsi tak rychle přišla." Řekla Atashi a její kroky smiřovaly k velkému stromu. Dračice jí následovala.
,,Co jsi potřebovala?"
,,Po celé ohnivé zemi se nacházejí mrtvá těla našich shinoby. Tsunade má podezření, že jste to udělali vy, ale přitom se sem dostali ONI a snaží se to na nás hodit. Chtějí nás zničit!" řekla zoufale a po kmeni stromů sjela k zemi. Dračice si jen odfrkla.
,,Neboj, jsem si jistá, že se to nějak vysvětlí."
,,A jak prosím tě? Už ani nejsem pořádnou dobu spojena s ostatními."
,,Mám se o to pokusit? Myslím, že tohle se jich také týká." Atashi pokývla hlavou. Dobře Assionaro, leť, ale zítra se vrať, půjdu s týmem, který vyšle Tsunade na výpravu za odhalením toho tajemství." Assionara přikývla, udělala tah křídly a byla pryč. Druhý drak se na Atashi otočil s otázkou v očích.
,,A co já?"
,,Jsem ráda, že se ptáš, poletíš najít Kimochi, Grikaona a Adena. Vyřiď jim, že se starý tým dává znovu dohromady!"

Další den ráno si Tsunade zavolala tým 8. Kurenai, Hinata, Kiba ani Shino z toho nebyli příliš na větvi, protože chodit v tomto období na mise byla sebevražda. Neznámá síla využila každičké příležitosti pro to, aby mohla ochutnat lidskou krev.
,,Čím jsme si zasloužili tu poctu jít na misi?" zeptala se sarkasticky Kurenai, čímž dala Tsunade najevo, že jí to není příliš po chuti. Ta ale její sarkastický tón ignorovala, i když jí to dělalo nemalé problémy. Nejraději by tam nikoho neposílala, ale přece nebylo možné, aby se nezjistilo, co za tím vším stojí!
,,Půjdete zjistit příčinu toho všeho. Máte dobré schopnosti se stopováním, a navíc, jestli se něco nezmění, budete pod dobrou ochranou." Vysvětlila jim svůj plán Tsunade a lokla si ze skleničky Saké.
,,Jakou ochranou? Vždyť nás posíláte na smrt! Nikdo nepřežil útok ,,toho!" rozkřikl se Kiba. ,,Ten kluk má pravdu, opravdu je posíláš na smrt." Řekl od dveří dívčí hlas. Všichni se otočili. O rám dveří se opírala asi devatenáctiletá dívka, měla delší, tmavě hnědé vlasy, červený šátek zavázaný kolem očí, ninja čelenkou na krku a katanou na zádech.
,,Věděla jsem, že mě v tom nenecháš Atashi." usmála se Tsunade.
,,To je samozřejmé, jen se potřebuji po cestě s někým spojit." Řekla Atashi. Tsunade se na ni napřed podezíravě podívala, ale potom pokynula.
,,Dobře, je přece v našem zájmu, aby se to co nejdříve vyřešilo." Potom si znovu usrkla ze skleničky, zahrabala v papírech a potom nějaké podala směrem k Atashi.
,,Tady máš nějaké papíry, které se týkají mise. Jako velitelka si projdi nějaké podrobnosti, třeba ti to pomůže."
,,Ehm... myslím, že jste na něco zapomněla Tsunade." Odpověděla smutně Atashi. Tsunade napřed nechápala, ale potom se jí stydem zarudly tváře.
,,Promiň, hned jsem si to neuvědomila. " omluvila se Tsunade a papíry hodila na Kurenai, která je pohotově chytla.
,,Tak řekne nám už sakra někdo co se tu k čertu děje?" rozkřikl se Kiba. Atashi i Tsunade k nim otočili tváře. Tsunade vrhla na Atashi pohled, ta to vycítila a povzdechla si.
,,Dobře, ale je to na dlouho, takže bych vám radila, abyste se posadili." Všichni kývli a tak začala Atashi s vypravováním.
,,Víte, ten masakr se neděje jen tak. Jako má všechno svůj důsledek, má i příčinu. Všechno to začalo po tom, co jsem se stala vyhnancem. Náš klan byl jeden z nejlepších v kamenné. Byli jsme proslulí tím, že se rodíme spolu s našimi nejlepšími přáteli, vy byste jim říkali normálně zvířata. Pro nás byli ale něco mnohem víc. Ovšem se mnou byl trochu problém. Všichni z našeho klanu se rodili většinou se zvířaty, kteří byli ,,reální." Já se ale narodila s drakem. Kvůli tomuto ,,nebezpečí" jsem i přes odpor mé matky byla vyhnána, abych zůstala na pospas tomu, co se narodilo se mnou. Ovšem nějak jsme to s mojí kamarádkou překously a já se dostala sem, kde jsem se postupně zlepšovala a stala jsem se elitním ninjou." V prostřed jejího vyprávění ji ale přerušil Kiba.
,,Je mi líto, že to takhle musím říct, ale nás teď nezajímá tvůj životopis, tvoje minulost, my chceme vědět, co způsobuje ten masakr." Atashi na něj obrátila hlavu.
,,Kdyby jsi mě nepřerušoval, už jsem mohla být u toho, co to způsobuje. K tomu, abyste to pochopili je důležité znát aspoň okrajově moji minulost." Vysvětlila to jasně a zřetelně a pokračovala dál.
,,Jednou, bylo mi asi dvanáct let, jsem konečně pochopila to, proč jsem se narodila s drakem. A jsem na to patřičně pyšná....

Flashback

Nemohla jsem tomu uvěřit. Já i Assionara jsme se octly na moc zvláštním místě. Všude byla zeleň, kolem zpívali ptáci, hučely potoky a uprostřed toho všeho se tyčila mohutná skála s devíti výběžky. Byla jsem tak omámená, že jsem nebyla schopna vydat ani hlásku.
,,Tak pojď už, určitě na nás čekají." Probudila mě ze snění má dračí kamarádka. S očima vykulenýma na všechny strany jsem ji následovala a prohlížela si vše krásné kolem. Když jsme došli ke skále, mohla jsem s jistotou říci, že je tam pět postav a s nimi pět dalších draků. Assionara se napřed pozdravila s ostatními a potom se ujala představování mé osoby.
,,Ehm.. takže když jsme se konečně dostali sem a všichni se tu sešli, ráda bych vám představila mou svěřenkyni, její jméno je Atashi." Všichni se na mě obrátili, potom chvíli měřili pohledem, a nakonec se jedna dívka vydala směrem ke mě a natáhla ruku na pozdrav.
,,Ahoj, já jsem Shadow, těší mě, že tě konečně poznávám." Představila se mile, přičemž jí pramínek černých vlasů spadl do tváře.
,,Já tě taky hrozně ráda poznávám." Přitakala jsem s úsměvem. Po tom, co se mi představila Shadow, dostali odvahu i ostatní a taktéž se mi představili. Nakonec jsem měla hlavu plnou jejich jmen. Dračice, jejíž byla Shadow svěřenkyně se jmenovala Sorrowbringer. Mé oči uchvátily modré šupiny a pevný ocas, ovšem na mou milou Assi neměl nikdo. Dále tam byl Damachi, asi stejně starý kluk se specializací na Dotton. Jeho hnědý a dobře stavěný drak nosil se ctí jméno Doran. Ptáte se proč se ctí? Doran byl totiž v dračí mytologii, kterou mi vyprávěla Assionara, velice mocný drak, který dal sílu zemi. Za Damachim se mi představila o rok starší Ataki. Byla mi stejně jako Shadow už na pohled hrozně sympatická, a to nejen pro to, že měla podobné jméno, ale měla hrozný smysl pro humor. Představila mě i své dračici, Garzle. Garzla byla vzrůstem trochu menší, ale za to ,,prořízlopusá" dračice. Ty dvě se k sobě mimořádně hodily. A abych nezapomněla, Ataki ovládala snad jako jediný člověk, kterého jsem potkala, Mokuton. Hned po představení těch dvou humorných bytostí kolem mě začal běhat menší a mladší kluk, který se mi představil jako Nori. Měl ještě ne plně dorostlého draka, Mizuriho, ovládajícího vodu. Ta se ovšem vypařila hned na to, co zasáhl Shivan, velký, oranžovo červeno žlutý drak s ještě více uzavřeným svěřencem. Jeho jméno bylo Takato, ale abych pravdu řekla, připadal mi hrozně divný. Byl až nezvykle tichý. Tedy, já byla ve svém světě taky hodně uzavřená, ale tady, mezi ,,svými" jsem to pustila naplno, zato on ne. No každopádně byl poslední z těch, kdo tam ještě byli. Už jsem se chtěla zeptat Assionary co teď, když v tom mi nad hlavou přeletěl černý stín a já otočila hlavu rychle nahoru. Nad námi se prolítával stříbrný drak s klukem na hřbetě, který na nás hlasitě volal a jak bylo poznat, let si ohromně užíval. Ostatní se jen usmívali a kroutili nad tím hlavou, ale já jako opařená jsem pořád stála, hlavu nahoru, pusa otevřená... no prostě jsem musela vypadat jako profesionální idiot. Drak postupně klesal, až přistál přímo před námi. Jeho svěřenec ke mě ihned přiskočil a uklonil se.
,,Je mi velikou ctí, že tě konečně poznávám." Řekl s úctou, vzal moji ruku a políbil ji na hřbet . Myslela jsem, že shořím. Moje tváře se okamžitě zbarvily do ruda a já na sobě cítila pohledy všech ostatních.
,,Dobře Akiko, to stačí, vždyť ji ještě vylekáš." Řekla se smíchem Ataki. Nechápavě jsem se na ni podívala.
,,To víš, brácha si potrpí na společenskou etiketu." Taky jsem se zasmála. Takže už víte i poslední jméno. Ten kluk se představil jako Akiko, jehož drak nese jméno Hírador a ti dva se zabývají Hyoutonem. Konečně jsme měli představování za sebou. Neměla jsem ho nikdy ráda, ani jsem si nepotrpěla na formality, takže to pro mě byl konec mučení.
,,Co teď?" zeptala jsem se nedočkavě Assionary.
,,Ještě se to musí představit nejdůležitější z nás." Řekla mi, čímž mi na radosti moc nepřidala. Zase další nudné představování. Rozhodla jsem se čas zkrátit tím, že jsem si sedla k ostatním a poslouchala jejich vyprávění ze života.
Asi po dvou hodinách co jsme tam jen tak seděli, jsem začala cítit velké energetické pole. Vyskočila jsem a rozhlížela se okolo, ale ostatní byli v pohodě. Jako by věděli, co se to blíží a že jim to nechce ublížit. Rozběhla jsem se k Assionaře.
,,Něco se blíží." Informovala jsem jí.
,,Já vím, nemusíš se bát, všechno je v pořádku." Odpověděla a usmála se na mě. Najednou se ale zvedl vítr a před námi přistáli dva velcí draci, o hodně větší než byli ti naši. Ostatní kamarádi se k nim obrátili a čekali, co bude dál. Ani oni zřejmě neznali tyhle dva velké draky. Za chvíli ale zpoza toho největšího draka vyšel muž k plášti. Kapuci naštěstí neměl, tak jsem mu odhadovala kolem pětačtyřiceti let. Odkašlal si a začal k nám promlouvat.
,,Jsem rád, že jsme se tu konečně všichni sešli. Pravděpodobně nás ještě neznáte, proto si dovoluji nás představit. Jmenuji se Moren a jsem tu něco jako panovník lidí, lépe řečeno zástupce, v téhle zemi. Jsem svěřenec nejvyššího draka, strážce energie, Ung-Aghora." Řekl a pokynul hlavou k tomu největšímu drakovi, jakého jsem kdy viděla. Měl sametově černou barvu a pronikavé zelené oči. Přeměřil si mě pohledem a k mému potěšení se usmál. Úsměv jsem mu opětovala a podívala se na Assionaru, která vypadala potěšeně, že se zamlouvám jejímu veliteli.
,,A tohle je Unh-Aghorův bratr, Megrim. Představil nám toho druhého giganta. Otočila jsem se na něj a podívala do jeho očí. Byly krvavé, měla jsem z nich hrůzu. Chvíli jsme se měřili pohledy, až nebezpečně vycenil zuby. Stáhla jsem se blíž k Assionaře, která přede mě natáhla křídlo jako důkaz obrany. Megrim si jen odfrkl a otočil se zpět k Ung-Aghorovi. Ten kývl. ,,Dobře, myslím, že představování bylo dost. Teď přejdeme k věci, přejdeme k tomu, proč jste vlastně tady. Vaši draci jsou takzvaní ochránci živlů. Každý z nich má na starost jeden živel. Vás si ještě před narozením vybrali jako ty, kteří budou jejich partnery až do konce. Nyní mi dovolte představit místo, kde se koná slet všech draků, jak před válkou, tak jen k obecným prohlášením. Je to právě tahle skála. Možná vám připadá divné, že má devět výběžků, ale ty jsou především pro vás. Každý stupínek je připraven pro jeden živel, jednoho draka a jednoho svěřence. Byl bych vděčný, kdybyste si neříkali dračí jezdci, protože to velice ponižuje Dračí rasu." Udiveně jsem hltala a poslouchala vše, co nám Ung-Aghor říkal.
,,Nyní mě prosím následujte. Na každém stupínku je vyryto znamení vašeho živlu, tak se tam prosím postavte, ať si zapamatujete, kde je vaše místo." Dokončil vysvětlování Ung-Aghor, nechal nasednout Morena a on i Megrim zmizeli na téměř vrcholku té hory. Všichni jsme se na sebe podívali a přikývli. Postupně jsme začali odlétat na naše předurčená místa. Assionara se sehnula a nechala mě vylézt na hřbet. Potom roztáhla velká křídla a my se vznesly. Uviděla jsem z té výšky tu krásu, která byla po celém dračím území. A ke všemu ten úžasný pocit z letu... srdce mi skákalo vzrušením. Jak pak by ne, když jsem byla na hřbetě své nejlepší kamarádky a létaly jsme po obloze. Byl ovšem už čas ukončit naši ,,výletku", protože jsme se dostavily do blízkosti našeho stupínku. Celkem mě překvapilo, že jsme byyi tak vysoko. Nad námi byly totiž už jen dva stupínky. Ung-Aghorův a Megrimův. Asi ve stejné úrovni kotvil Hírador s Akikem a úplně dole byla Garzla, Ataki, Doran a Damachi. Pořádně jsem se nadechla toho čerstvého vzduchu a čekala, co bude dál.Ung-Aghor se vznesl a dostal se do takové výšky, aby ho viděli všichni ze svých výběžků.
,,Nyní máte svou pozici, na které budete zůstávat vždy, když vás svoláme. Právě teď jste oficiálně dostali na starost jeden ze sedmi živlů a budete ho opatrovat. To však znamená, že jestli se něco stane vám, nebo vašemu drakovi, živel se rapidně oslabí, nebo zmizí úplně jestli ho ovšem nestačíte předat vašim potomkům." Dovršil všechno Ung-Aghor. Po jeho řečech jsem s sebou rázem trhla a octla se zase ve svém světě s Assionarou po boku.

End Flashback