Nepolapitelná mrcha-8.kapitola

„Proč tak toužíš po smrti? Tenkrát v akademii, teď tahle mise. Zabít se můžeš sama, ale nepřipadá ti to zbytečný?“ založil si Shikamaru ruce v bok.
„Ty máš proč žít! Máš rodinu, přátele, tu blbou vesnici, spoustu jiných věcí...“ Akaho došla řeč. „Tys nevypálil vlastní vesnici. Nechápeš, proč jsem taková, jaká jsem. Proč si tak libuju v ubližování ostatním.“ Po tváři ji stekla jedna jediná slza.

Slzy? To byla voda, na kterou už dávno musela zapomenout. Voda jí zakázaná. Jen samotná voda pro ni vždycky znamenala nepřítele. Dokázala uhasit oheň... nebo přivodit ještě větší nenávist.

„Zapálila jsi vesnici? Jsi horší než jsem myslel,“ ušklíbl se Shikamaru.
„Nebyla to taková sranda,“ odsekla sedící dívka. „Mohli si za to sami. Neměli provokovat. Já jsem byla nevinná,“ zahučela.
„Tak o tom silně pochybuju, i když nevím, co se stalo. Ty jsi nikdy nemohla být nevinná, tys musela být zlá už v kolébce,“ prohlásil Shikamaru otevřeně.

Zlá už v kolébce? Tak sladké miminko to bylo... a tak hrozná kunoichi se z ní stala. Jenže ona tenhle osud musela naplnit. Její oheň neměl chránit nejdražší, měl ničit, to byla jeho úloha. Ta síla se za ta léta změnila...

„A tys musela být už v kolébce otrávený životem,“ zasmála se neupřímně. „Měli bychom jít, mám chuť si s někým pohrát,“ vstala rozhodně.
„Pořád jsem se nedozvěděl, jak bojuješ. Potřebuju to vědět,“ strčil Shikamaru ruce do kapes. Akaho se rozčileně nadechla.
„Dám ti hádanku. Je to živel, s kterým není radno si zahrávat. Protože on si nerad hraje na povel a má vlastní hlavu,“ ušklíbla se na něho. Shikamaru si ji prohlédl. Nešlo to neuhodnout, ta červená na ní jen zářila a navíc slyšel o incidentu se Shinem.
„Oheň,“ odpověděl prostě.

Oheň... To byla odpověď na všechny otázky. Živel, který nejde tak snadno zkrotit. Živel stejný jako ta dívka. Stejně nebezpečný, stejně hravý, stejně nepolapitelný.

Akaho se usmála. „Správně. Pokud si to chceš zavařit, naštvi mě. Mám ráda extrémy. Ne vlažný, ale horký. Ne studený, ale ledový. Ne svit nebo šero. Buď světlo nebo tma. Taková jsem i v boji.“
„Bože, ty jsi akční. Už teď cítím problémy,“ zavrčel Shikamaru a vydali se na cestu.

Akční... Ano, vždycky bývala velmi impulsivní. Možná právě to ovlivnilo její budoucnost. Teď, tady na té misi, ale i její další cestu.

„Netušila jsem, že to půjde až tak hladce. Bylo to primitivní,“ zasmála se a spokojeně strčila svitek do brašny. Shikamaru chtěl něco odseknout, ale okamžitě se zarazil. Ne, mise ještě neskončila a hladce určitě neproběhla. To by proti sobě neměli nepřítele.
„Hele, někdo si chce hrát,“ pronesla výsměšně Akaho nahlas, než stačil zareagovat někdo jiný.
„Kotě vystrkuje drábky,“ ušklíbl se jeden z mužů. „Ale umí to kotě vůbec bojovat? Vypadáš, jako bys teď vylezla z akademie. Odkud vůbec jsi? Nevidím čelenku!“ zamračil se. Dívce zmrzl úsměv na rtech.
„Jaký kotě?!“ rozkřikla se. „Akademie?! Držte mě někdo, než se naštvu!“ zařvala do nastalého ticha. Muži se rozesmáli.

Naštve se... Vždycky se rychle vyprovokovala. To byla její neuváženost, bohužel ta onehdy zaslepila nepřítele. Jenže její další kroky byly vždy pečlivě promyšlené.

„Asi sis to zavařil,“ prohodil druhý muž směrem k prvnímu a otočil se na Shikamara. „Zbýváš na mě, bráška se postará o tu tvoji krasotinku,“ zasmál se zle.
Shikamaru protočil oči. „Já jsem říkal, že budou problémy,“ zamumlal.
„Tak schválně, umíš vůbec nějaký techniky? Uhm, chakru z tebe cítím. Jsi kunoichi. Ale moment... co to v ní cítím?!“
„Správně, nepodceňuj nepřítele,“ poradila mu Akaho a zaútočila.

„To bylo tak problematické,“ postěžoval si Shikamaru, když si naposledy prohlížel tělo padlého muže.
„Pro tebe je vždycky všechno moc těžký,“ zaslechl za sebou hlas. O strom se opírala Akaho, zjevně spokojená sama se sebou a na sobě neměla ani jedno škrábnutí. „Tak pojď, ty hrdino, mise ještě neskončila,“ pobídla ho a sama se vydala napřed.

Pokud by oininové hledali pozůstatky po jejím nepříteli, nic by nenašli. Opět dokonale zahladila stopy a jejího nepřítele doslova rozfoukal vítr po okolí. Nikdo by neměl mít šanci poznat, že se tam bojovalo, či tam dokonce někdo padl...