Tajemné
Orochimaru se začal zvedat z pod trosek svého úkrytu a začal se smát.
,,Hahahahahaha tak Sasuke si myslel ,že mně tak snadno porazí ale to se trochu spletl.
,,Kabuto kde jsi?“ptal se Orochimaru svého společníka
,,Tady jsem Orochimaru-sama.“ odpověděl Kabuto
,,Takže jsi přece jen přežil“
,,Ano použil jsem místo svého opravdového těla náhradu takže to Sasuke nepoznal ani svým Sharinganem.
,,To bylo chytré no myslím ,že je na čase obnovit prokletou pečeť ,kterou mněl Sasuke na krku.
V Konoze
Aki se zvedla z postele a vyšla dveřmi. Sasuke spokojeně pochrupoval a tak se vydala hledat koupelnu. Brzy ji našla, ovšem byla nezařízená, žádné ručníky ani šampóny. Sešla po schodech a zamířila do kuchyně, odkud se ozýval cinkot nádobí. Sakura stála u dřezu a umývala hrnky a talíře.
,,Ahoj!“Přivítala ji s úsměvem Sakura. ,,Kde je Sasuke?“
Návrat démonů
Vstup do skryté vesnice
Yuske ucouvl, aby se vyhnul nepřátelské ráně. Dívka však také o krok ustoupila.
„Asi jsem neměla být tak vstřícná, zvlášť když neznámý vypadá jako šašek.“ ušklíbla se a sáhla za sebe, odkud z pochvy, připevněné na svých zádech, vysunula dlouhý meč, Kusanagi, bez záštity; takže rukojeť byla přesně spojená s černě koženou pochvou.
Trochu se předklonila a rukou opsala půlkruh, než ho zcela vytáhla.
Yuti uháněla pouští. Už nemohla být daleko od Písečné vesnice. Nějaký nevysvětlitelný pocit uvnitř jí stále popoháněl kupředu.
Černý plášť za ní vlál. Musela si přidržovat na hlavě svůj slaměný klobouk, proti kterému neřízeně létaly ostré zrnka písku. Jakoby všechno kolem bylo proti ní. Proti tomu, aby se tam dostala za včas.
Konečně za pár neúnosně dlouhých minut mohla spatřit vysoké zdi Suny, které jí obklopovaly jako nedobytné hradby.
Tak jsem odstartoval novou serii.
Doufám, že se vám bude líbit.
Btw pokud jste tak ještě neučinili, zde si prosím přečtěte předmluvu k ději:
zde je můj seznam FF, tam jsi to najděte. Tak přeji příjemné čtení.
„Vstávej!“ ozvalo se. On však dál ležel v posteli, bez jediného pohybu. Slyšel bouchání na dveře.
„Tak vstávej Riko!“ ozvalo se ještě hlasitěji.
Jednoho krásného dne, když jarní slunce svítilo a na všech zahradách rozkvétaly první jarní květiny, nikdo z obyvatel Konohy, ba i celé země Ohně netušil, že dny které přijdou, budou plné krve, strachu, smrti a utrpení...
Ichi, ni, san, yo, čtyři ninjové se proplétají změtí větví a stromů. Míří do Vodopádové vesnice. Je to tým Kakashi a jeho velitel právě uvažuje nad slovy jež mu byla řečena před necelými čtyřmi hodinami, jaká mají smysl, co se skrývá pod povrchem?
Pouze Kazuro a Gaara vstoupili do jeho kanceláře, kde se ještě stále válely po zemi jeho tak pracně skladované papíry. Mezi oběma chlapci až do teď vládlo hrobové ticho. Oba se navzájem snažili dostat se do hlavy tomu druhému. Podezřívavost narůstala s každým dalším pohledem.
„Posaďte se,“ vyzval Gaara svého nečekaného návštěvníka a sám se posadil do obyčejného křesla za svým stolem.
Kazuto ještě chvíli mlčky postával, dokud se ze slušnosti neusadil na židli před psacím stolem.
První se vzpamatovala Sakura. Na tváři se jí objevil zářivý úsměv a safírové oči se jí zaleskly slzami.
„Hinato, moc si mi chyběla!“ vykřikla a pevně jí objala. Dívka stisk opětovala, a i když nechtěla, pár kapek slané vody se jí přece jen do očí nahrnulo.
„Mysleli jsme, že jsi mrtvá.“ ozval se někdo. Hinata se odtáhla od Sakury a ohlédla se za známým hlasem.
6. Starší
"Kdy příjde Namikaze?" zeptal se jeden ze starších.
"Už je tady." řekl Hiashi Hyuuga, když se dveře do místnosti začali pomalu otevírat. Dovnitř vešla Hinata v bílých šatech, které musely nosit všechny ženy Hyuuga klanu, když byly v zasedací místnosti Hyuuga klanu .
"Nejctihodnější členové Hyuuga klanu, chtěla bych vám představit Naruta Namikaze. Posledního z klanu Namikaze." odrecitovala Hinata, jako by to uměla nazpaměť a odstoupila, aby uvolnila cestu Narutovi.
4. Kapitola → Mise
Uběhlo dlouhých a pro někoho strastiplných let, od doby, kdy byl zvolen nový Hokage, kterým se stal Shikamaru Nara. Také tolik let uplynulo od odby, kdy odešel hyperaktivní, suměvavý a tvrdohlavý blonďák, jménem Naruto.
Skoro všichni už se mířili s tím, že se nikdy nevrátí a nevykouzlí na jeiich obličejích úsměv, jako to uměl jen on. Nikdy už se nebude ládovat ramenem, který doslova miloval. Nikdy už nebude říkat: "To je moje cesta ninji." a "Já se nikdy nevzdám!".
Shormita zamyšleně seděl.
„Tentokrát... TĚ PORAZÍM!“ zařval a napřáhl tlapu. Rozmáchnul se a... černou figurkou přeskočil bílou figurku.
„Ha! Už máš poslední kámen, nemůžeš vyhrát,“ posmýval se. Kočka sedící naproti němu se koukla na hrací desku a jedním tahem přeskákala všech šest Shormitových kamínků.
„Jak-jak jsi to udělala!!?“ vykřikl beznadějně. Kočka natáhla pacičku.
Zek dopadl žuchnutím na zem.
„Už nemůžu Lee-sensei!“ stěžoval si. Lee se zastavil a otočil se na něj.
„Už? Běháme teprve chvíli.“
„Možná pro vás je to chvíle! Ale já už necítím nohy!!“ křičel na něj Zek a opět byl plný energie.
„Dobře, dobře... Tak se pojďme najíst.“ navrhl mu. Zek souhlasil a chtěl si sundat závaží. Lee ho však zarazil.
„To už jsi zapomněl? Řekl jsem, ať ho pořád nosíš na nahou.“
Neznámému zmizel úšklebek z obličeje, místo toho mu tvář sklesla údivem. Dobře věděl, co tím myslí, ovšem za celou dobu nepomyslel na to, že to opravdu myslí vážně.
Zpřetrhané sny a plány
Jak se Itachimu krátil čas, byl čím dál nervóznější. Cítil Sasoriho upřený pohled v zádech kamkoliv se hnul a tím více se stávala jejich situace bezradnější. Hachi si všimla jeho změny, ale nedokázala ji vysvětlit. Nelíbilo se jí to, ale když naléhala, aby jí řekl, co se děje, vždy jen odmítavě zavrtěl hlavou, že se nic neděje. Nechávala se utišit jeho polibky a vstřícností, ale přestávalo jí to stačit.
Ráno mě probudil jasný svit slunce. Zamžourala jsem očima, když mi do nich tvrdě uhodilo a narušilo tak můj konečně klidnější spánek. Posadila jsem se na posteli a urychleně si upravila vlasy. Pohlédla jsem směrem k pelechu mého přítele a sama sobě se podivila, jaký pocit zklamání jsem cítila při zjištění, že je prázdná.
„Dobrá ráno,“ pozdravil mě hlas Kimmini, jejíž hlava vyčuhovala zpoza posuvných dveří.
Vešla dovnitř a přešla až k mojí posteli.
„To je nuda. Je tady vždycky taková nuda?“ Akaho ležela v trávě a dívala se na oblohu. Od mise už uběhly asi dva týdny a od té doby neměla co na práci. „Ani není koho prudit,“ povzdechla si, ale z téhle melancholie ji vytrhly čísi kroky.
„Máš jít k Hokage a to hned,“ zazněl ostrý hlas a dívka se usmála. Nuda brzo skončí a pokud jí Tsunade nedá nějaký úkol, tak alespoň bude provokovat...
Vesnicí se ozval obrovský výbuch. Vesnice byla téměř zničena, nikdo už nečekal záchranu. Najednou se však ozvala hlučná rána a před zraky všech se objevil Naruto s žabími bojovníky. Začal nelítostně s Peinem bojovat. Nakonec , ale přišel o svůj sage mód, kvůli jednomu s Peinových těl. Pein se na něj jen ušklíbl. Bodl do něj bodec a ten mu prorazil obě dvě dlaně a upoutal Naruta k zemi.
,,Teď už si můžeme popovídat.“Oznámil mu Pein.
,,Já s tebou nebudu o ničem mluvit a svou vesnici zachráním.“Vmetl mu do obličeje Naruto.
Už dlouho dlouho očekávaný nový díl. Omlouvám se, že dlouho nebyl. Snad mi to odpustíte:)
6.Právě včas
Na louce někde v zemi sopek se zastavil tým z Konohy.
,, Tady přespíme." řekl Shikamaru.
Všichni si začali stavět stany, pár z nich odešlo do lesa sehnat dříví a nějaké jídlo, zbytek se posadil okolo ohně, který rozdělal Mikami a začali se mezi sebou bavit. U ohně zůstal Mikami, Shikamaru, Sakura, Shino a Chouji.
Ina šla nasbírat dřevo a Hinata s Kibou šli něco ulovit.
Nedaleko nich stálo pět postav v oblečení elitních ninjů vesnice ukryté v lávě.
,, Tohle bude zábava, vypadá to že nás nečekají." řekl jeden z nich.
