HRANICE MÍRU (2. kapitola)

2. kapitola: Bílé pláště

,,…Tímto Vás zveme na slavnost k příležitosti přijetí nové Mizukage…“ četl nahlas mladík v bílém plášti. ,,Ach jo…“ povzdechl si, postavil se a zamířil k dokořán otevřenému oknu.
,,Sensei, vám se tam nechce?“ pípla tak o deset let mladší rudovlasá dívenka, která stála u dveří.
,,Abych řekl pravdu, tak ne, Rin,“ odpověděl jí učitel a tišším hlasem dodal: ,,Děsí mě ženská na úrovni kageho…“ Tmavovlasý chlapec stojící vedle zrzky vyprskl smíchy a ten šedovlasý s páskou přes tvář očividně neměl moc daleko k tomu, aby ho napodobil.
,,Ale vždyť vy sám jste Hokage!“ začala znova Rin.
,,Ech, to je… těžký na vysvětlování…“ dostalo se jí v odpověď. Oba chlapci zavyli smíchy. Hokage se na ně podíval s jedním obočím vysoko ve střapatých blonďatých vlasech a jen zamumlal: ,,Jestli já byl v patnácti taky takový, tak to potěš pánbů…“ Tentokrát se začala usmívat i Rin.
Když se brunetovi podařilo jakž takž přestat, začal: ,,Ale s tím přece VY nemůžete mít problémy… Říkají vám… Jak že vám to říkají?“
,,Obito!“ zasípala dívka v záchvatu smíchu.
,,No ne, Žlutý blesk z Listové, génius Namikaze, že by si neporadil s ženskou…“ přidával se mezi smíchem šedovlasý chlapec.
,,A že to říkáš zrovna ty, Kakashi,“ odpálkoval ho sensei a na tváři se mu vyrýsoval široký úsměv. Obito se smíchy válel po zemi, Kakashi se tvářil poněkud zmateně a Rin jen zasyčela. Hokage je chvíli pozoroval, pak přešel znova ke svému stolu a četl si dál dopis z Mlžné. To už ale neměli jeho žáci co dělat, takže se jim naskytl krásný pohled na změnu jeho výrazu – nejdřív jen znuděně koukal, a pak vytřeštil oči. Ty mu pak sklouzly na pohihňávající se skupinku u dveří.
,,Bude oběd…“ poznamenal.
,,Za hodinu,“ opáčil Obito.
,,To je jedno… Mazejte domů, vaši rodiče určitě budou rádi, když se tam taky občas ukážete.“
,,OK,“ zamumlal Kakashi a sbíral se. Už ho nebavilo tady postávat. Rin šla za ním a pak se k nim přidal i Obito.
Když se za nimi zavřely dveře, zamumlal si Hokage pro sebe ,,Tak to budu muset vyrazit co nejdřív, abych to stihl…“

Od severu vane mírný vítr, v takovém vedru moc líný na to, aby někoho chladil pořádně.
Dva hlídači čekají už od rána na břehu moře.
,,Nevidíš něco?“ zeptal se první ležící v trávě. Byl rád, že už nemusí hlídkovat. Žvýkal v puse stéblo a liboval si, jak tu může ležet a nechávat si slunečními paprsky olizovat tvář.
Druhý přešel kousek od stromu, o který se opíral a zadíval se na horizont. Všude jen voda. Pohled mu sklouzl téměř ke břehu…
,,Jo, něco vidím,“ odpověděl. První se začal s námahou zvedat a vyplivl stéblo.
,,A co vidíš?“ zeptal se, když se držel na nohou.
Druhý rukou znaveně ukázal o kousek dál k molu a řekl: ,,Kachnu…“ První se na něj uculujícího podíval vražedným pohledem a znova sebou sekl do trávy.

,,Haló!“ ozvalo se a jediná reakce byla taková, že se jeden spící trochu zavrtěl. ,,Slyšíte mě?“ zkusil to hlas znovu.
,,Ještě pět minut, mami,“ zamumlal druhý prosebně z polospánku.
,,Tak hele,“ řekl naštvaně majitel hlasu, spícího nebožáka chytl za límec a prudce ho zvedl nahoru. ,,Nejsem žádná tvoje máma!“
,,Co – co se děje?“ probíral se spáč pomalu. ,,Proč mě budíš, člověče?“
,,Napsali jste na tenhle papír ,Nechť nás budí jenom Hokage‘, tak jsem to vzal vážně…“
Hlídač vytřeštil oči a pak se podíval na ruku, která ho pořád držela. Hokage jej pustit a on vzbudil kamaráda.
,,Seš pěknej vůl, víš to vůbec?“ vyhrkl na něj, jakmile si byl jistý, že ho vnímá.

,,…A slibuji, že budu všechny vesničany Kiri chránit i za cenu vlastního života…“ odříkávala osoba v bílém plášti stojící na podiu ženským hlasem.
,,To je tak řeč vždycky stejná, nebo se mi to jen zdá?“ zamumlal Kazekage a ostatní, kteří seděli na VIP místech pro kagy téměř vyprskli smíchy, naštěstí se zdáli být natolik dospělými, aby se ovládli.
,,No mě se určitě neptej,“ odpověděl Raikage.
,,Kruci,“ začal Tsuchikage, ,,co je to za ženskou na naší úrovni?“
,,Taky bych rád věděl,“ přidal se Hokage.
,,To vám tak naháním strach?“ ozvalo se za nimi. ,,Kagové a takoví zbabělci…“ Vůbec si nevšimli, že ,přednáška‘ už skončila.
,,Pozor na jazyk, dámo,“ otočil se Tsuchikage.
,,Nemám proč,“ odpálkovala ho Mizukage.
,,Tak asi má důvod míchat se do věcí kagů,“ zasmál se Kazekage.
,,Správně,“ řekla Mizukage vítězně a dodala: ,,Tak kdo mě vyzve k tanci? Tady je to slušnost.“
Kagové se po sobě podívali.
,,Los?“ odhadoval Raikage.
,,Dobře,“ souhlasil Tsuchikage.
,,Já mám doma manželku a dvě děti,“ bránil se Kazekage.
,,Vy jste teda hrdinové,“ povzdechl si Hokage, vstal a sundal si plášť, pod nímž měl světlé kimono stejného odstínu, jako jeho modré oči.
,,Zelená, modrá pro blba dobrá!“ začal Raikage, jakmile ho uviděl. Všichni se po něm podívali.
,,Idiote!“ zavrčel Tsuchikage se zelenobílým kloboukem.
Kazekage si z hlavy sundal ten svůj modrobílý a Hokage ho okázale ignoroval. To se ovšem nedalo říct o Mizukage:
,,Seš mrtvej!“ zasyčela a popadla ho za límec. Tím mu poskytla příležitost k vidění jejích jasně zelených očí.
,,Ale přece si s takovou chátrou nebudete špinit ruce, paní!“ pousmál se Hokage.
,,Slečna!“ opravila ho Mizukage a s výrazem ,kdo by to pak uklízel‘ pustila chudáka Raikageho.
,,Fajn, smím prosit, slečno Mizukage?“ zeptal se Hokage a s mírnou poklonou nabídl ženě svou ruku.
,,Děkuju,“ pousmála se Mizukage, odložila si plášť na vedlejší židli, spražila ostatní hrušky v kagovských pláštích pohledem ,vidíte, takhle se chová pravý džentlmen‘, položila svou ruku na nabízenou Hokageho a společně zamířili na taneční parket. Jen je provázely tři páry očí.
,,Zamlouvám si příští,“ zamumlal Kazekage při pohledu na tmavé zelené šaty povlávající za postavou s dlouhými rudými vlasy.
,,Ale!“ řekl Tsuchikage. ,,A nemáš náhodou doma manželku a dvě děti?!“