Tajemné
Tenshi vrtalo hlavou to jméno, které říkala Karin. Pořád jí to běželo v hlavě…
‚Sasuke nás pomstí… Sasuke nás pomstí… Sasuke pomstí… Sasuke…‘ honily se Tenshi myšlenky hlavou neuvěřitelně zmateným stylem. Nevěděla, co si má myslet.
Část devátá - Tady
Část desátá – O tom, jak se zadávají mise a o tom, že baka bakou zůstane
,,A co jako?“Zeptala se ho naoko nechápavě.
,,Znak klanu Uchiha na tvých zádech. Znáš Sasukeho Uchihu?“
,,To je vážně milé přivítání.“Podotkl Sasuke s úsměvem.
,,Uchiho Sasuke, pokud půjdeš s námi dobrovolně, nic se ti nestane.“Nabídl mu jeden z ANBU agentů, nejspíš jejich velitel.
,,Chachacha.“Zasmál se lhostejně Sasuke, ale Aki ho zastavila.
,,Nebudeme s nikým bojovat.“Poznamenala Aki ke všem.
,,Jsme tu jako hosté vašeho Hokage.“
,,Tímhle se nenecháme oklamat. Sasuke Uchiha je hledaný ninja a uprchlík, navíc přívržencem a členem Akatsuki.“ Vypočítal jeden z agentů.
„Sasuke…!“ Polovýkřik ze sna zazněl do tmy. Temná silueta sedící vedle spící ženy jen zvedla ruku a pohladila ženu po vlasech. Věděl, že budit jí by nemělo smysl. Jakmile by usnula, tak by se jí ten sen vrátil zpátky. Každou noc od doby co vyrazili uniklo jeho jméno z jejích rtů. Někdy hněvivě, někdy nevěřícně, někdy s lítostí, ale pokaždé to bylo jedno jméno. Mnohem horší, ale bylo když spolu s jeho jménem vyslovila i to druhé.
Čekal tu už docela dlouho… vlastně ho to už přestávalo bavit.
„Dobře, vím, že to byl můj nápad, ale je hrozně unavující čekat tady…“ přemítal.
„Neboj, už se blíží,“ ozval se mu najednou v hlavě známý hlas.
Postavě v černém plášti, stojící už nějakou chvíli nedaleko města Drasu, se na obličeji objevil arogantní úsměv.
„Ještě pořád mi hodláš číst myšlenky, když o to nestojím, Midori?“ odvětil.
,,Ani netuším, čo to je za mesto!“
- povedala blondína dosť rozhorčene a blúdila prstom po mape. ,,Niekde na mape to predsa musí byť.“
,,Aj keby bolo, nevieme o tomto mieste nič!“
povedal Neji a vzdal sa všetkých pokusov zistiť si o tomto meste viac.
,,A navyše tu nieje živej duše, aby sme sa na to niekoho spýtali!“pritvrdil ešte k tomu všetkému. Ino si povzdychla a pokrčila mapu.
,,Je len jedna vec, ktorou som si istá. Toto je územie Suny.“
Další díl je tu....
Díl-2
„A kolik ti vlastně je?“ zeptal se Jiraiya Noriko asi v půlce cesty do Listové.
„No skoro třináct.“ odpověděla Noriko po chvilce váhání.
„Hmm...“ zamyslel se Jiraiya. „... takže budeš asi genin ne?“
„Ne nejsem genin... Jsem už chuunin. Chuunínské zkoušky jsem složila už v jedenácti.“
„Aha. To jseš asi dobrá A nevíš kdo na vás zaútočil?“
„Nevím. Ale hned jak to zjistím tak pomstím své rodiče.“ řekla velmi rozhodně
Hachiin původ
Strávili dobré dva dny v posteli a ven vycházeli jen na jídlo a do sprchy. Když už se Hidan nedostal do koupelny druhou hodinu, začal nabroušeně brblat. Když zevnitř zaslechnul Hachin smích, začal toho mít právě dost.
„Tohle už není normální! Buď je vykopneme z baráku nebo musíme postavit druhou koupelnu!“ vlítnul s osuškou kolem ramen do obývacího pokoje, kde se poflakoval zbytek Akatsuki.
„Tak si to tak neber!“ snažil se ho uklidnit Kisame.
Hinata otvorila oči. Keď sa rozhliadla, zistila, že sa nachádza pred dverami do kancelárie hokage.
„Naruto, čo tu robíme?“ spýtala sa vyplašene.
Čo ak chce Naruto všetko povedať godaime? napadlo Hinatu Nechcem , aby vedela, čo zažívam doma...
No Naruto už ju ťahal za ruku dnu. Samozrejme, nezaklopal a jeho hlasné zvolanie jej mena, teda skôr jej prezývky ju vytrhlo z opileckého spánku.
„Vzbuď se!Zůstaň tady!Slyšíš!“ kričel Kakashi, držící Hanayu v náručí.
Sakura se dala do léčení a pomalými tahy vytahovala ostrý meč.
„Sai, pošli vzkaz Tsunade-sama, myslím, že jí určitě budeme potřebovat,“ poprosila svého přítele a vrátila se zpět ke zranění.
„Je to zlé,“ zavrtěla hlavou. „Nemůžu zastavit krvácení.“
„Sakra neechan bojuj!“ zakřičel Naruto.
Jednoho krásného dne, když jarní slunce svítilo a na všech zahradách rozkvétaly první jarní květiny, nikdo z obyvatel Konohy, ba i celé země Ohně netušil, že dny které přijdou, budou plné krve, strachu, smrti a utrpení...
Znovu ráno a jak to bývalo každý den, nespala jsem. Jen jsem pozorovala spícího Naruta. Myslela jsem si, že jsem tím snad posedlá, ale nemohla jsem přestat. Možná to bylo tím, že jsem takhle pomalu zapomínala na Minata. Trochu mě to i uklidňovalo. Pohladila jsem ho po vlasech, které mu spadly do tváře. Za tu dobu, co jsem s ním, mu hodně narostly. Už je měl dlouhé stejně jako Minato. Hodně mi ho připomínal. Jak by taky ne.
4. kapitola - Návrat
Hinata zočila na druhej strane miestnosti bezvládne Kibovo telo.
"Kiba? Čo je s ním?" Hinata pevne zovrela Narutovu mikunu a pritisla sa k nemu. Vedela, čo jej odpovie. Do očí sa jej nahrnuli slzy.
"On... je mŕtvy." Naruto objal Hinatu ešte silnejšie.
"Povedz, že som to nespravila ja. To som nemohla byť ja." Hinata plakala Narutovi do šiat tak silno, akoby nikdy nemala prestať.
Tak a další dílek...
3-Díl
„Thampir, ty houby jedlé nebyly.“ usmála se Orino na sestru, když se probudila. Nacházeli se u Thampir v pokoji. Thampir ležela na posteli a Orino u ní klečela.
„Tak proč si mě je nechala sníst? A co se stalo, když jsem byla mimo? A jak dlouho jsem vůbec byla mimo?“ vychrlila spěšně Thampir a všimla si bolesti břicha v oblasti žalůdku.
5. Dáreček
Sakura se probudila z krásného snu. Zdálo se já, že jsou s Narutem-kun na pláži. Vstala a podívala se na budík, s hrůzou zjistila, že má jen hodinu na to, aby sa najedla, umyla, oblékla a došla k Narutovi domů. Rychle se tedy najedla, umyla a onlékla se do svého normálního oblečení, ve kterém trénovala a vydala se rychle za Narutem.
3. Kapitola → Přítel?
U Sakury doma
Když se ráno probudila, tak si první nemohla vůbec vzpomenout, co se včera stalo a proč brečela, protože měla opuchlé oči. Až po chvíli, když se pořádně probudila, tak jí to došlo.
"Naruto odešel." řekla ponuře přes celou místnost a chtěla znovu zalehnout, ale něco jí vyrušilo.
*Crr.* ozvalo se protivně na celý dům a Sakura tedy musela vstát. Rychle na sebe hodila oblečení, které našla a celekm jí to i slušelo, měla na sobě tričko, s jkrátkým rukávem a sukni.
„Tak jak ti to dopadlo u Tsunade Shikamaru?“ Přivítal ho doma hlas matky.
„To jsi to nepoznala z toho jak se tvářil? Jistě že mu to dovolila. Jinak by přišel domů až večer, shrbený a se zoufalým výrazem ve tváři. Rozhodně by sem nevrazil jako kulový blesk. Tohle poprvé za hodně, hodně dlouhou dobu co ho vidím, tak nadšeného. Přece jen to možná nebyl špatný nápad.“ Usmál se Shikaku a pohladil Yoshinu po vlasech.
Všichni jsme stáli před velkými vraty vedoucí do obrovského sálu. Trvalo jen chvíli než se dveře pomalu s tichým skřípěním začaly otevírat. Naprázdno jsem polkla. Byl to tak nepříjemný pocit. Sotva se dveře otevřely jen kousek, už jsem mohla spatřit zvědavé tváře některých lidí, kteří se dívali našim směrem.
[i]„Sasuke, Naruto, musíme okamžitě vyrazit,“ zakřičela na ně.
„Co se děje,“ zeptal se v klidu Sasuke.
„Šla jsem pro vodu, když vtom jsem uviděla čtyři osoby v pláštích Akatsuki. Nevšimli si mě, ale určitě míří sem!“
„Sakra, sakra!“ zpanikařil Sasuke a začal pobíhat kolem, čímž vyděsil i ostatní. Dokonale probuzený Naruto na něj klidně promluvil.
