Osudové rozhodnutí 04

4. Kapitola → Mise
Uběhlo dlouhých a pro někoho strastiplných let, od doby, kdy byl zvolen nový Hokage, kterým se stal Shikamaru Nara. Také tolik let uplynulo od odby, kdy odešel hyperaktivní, suměvavý a tvrdohlavý blonďák, jménem Naruto.
Skoro všichni už se mířili s tím, že se nikdy nevrátí a nevykouzlí na jeiich obličejích úsměv, jako to uměl jen on. Nikdy už se nebude ládovat ramenem, který doslova miloval. Nikdy už nebude říkat: "To je moje cesta ninji." a "Já se nikdy nevzdám!".
Tyto časy už minuli a pouze ojedinělý lidé stále věřili, že tam někde venku je a jednou se vrátí.
Bohužel poslední dobou už i oni ztráceli naději, neslyšeli o něm 10 let a za tu dobu už mohl být dávno mrtvý.
I když chtěli, aby bylo vše jako dřív, už to nešlo. Nikdy už nebudou ten starý tým, už se nebudou předhánět, kdo je lepší a společně plnit mise.
"Ahoj Sakura." řekl šedovlsý muž, oblečený v jouninské vestě a s maskou skoro přes celý obličej. Bylo vidět pouze jedno oko. Právě svou bývalou studentku vytrhl ze zamyšlení a ona sebou trhla, ale když uviděla Kakashiho, usmála se.
"Tak jak se máš? Dlouho jsme se neviděli, slyšel jsem, že jsi se stala ředitelkou nemocnice." začal konverzaci Kakashi, když Sakura neodpovídala.
"Mám se dobře a ano, stala jsem se ředitelkou nemocnice, Tsunade řekla, že to chce předat někomu mladšímu, nakonec to přenechala mě." odpověděla růžovláska s úsměvem.
"To jsem rád, za tu chvilku, co jsem tu nebyl, se tu hodně změnilo." řekl a myslel hlavně na to, jak se všichni dali dohromady a Sakura to pochopila.
Má pravdu, Kiba má Hinatu, i když dlouho musela myslet na Naruta, Neji požádal TenTen o ruku a Shikamaru a Temari se dokonce vzali, ale to už bylo měsíc. A nakonec tu byl Sasuke a Ino, byli šťastní, viděla jim to na očích, zato ona jediná zůstala sama.
Právě by se dalo říct, že se všem dařilo, pouze Sakura byla stále v práci a skoro ani nechodila domů, její přátelé říkali, že to přehání, ale ona je neposlouchala. Ale možná měli pravdu.
Ale co Naruto? Co ten asi dělá? Zeptala se sama sebe znovu Sakura a podívala se do země.
"A abych nezapomněl, tým Naruto se má dostatvit za Shikamarem." řekl najednou Kakashi, když viděl, že o něčem přemýšlí, ale když Sakura zvedla hlavu a ještě se na něco zeptala, tak už tam Kakashi nebyl. Sakura si povzdychla a otočila se směrem ke kanceláři šestého Hokageho.

Zatím někde v lese

Sakra, pořád mě sledují. Musím se dostat za hranice, pak už si na mě netroufnou. Pomyslela si hnědovlasá dívka a dál utíkala před svými pronásledovateli. Bohužel měla veliký šrám na noze a tak trochu kulhala. Veděla, že jí pomalu dohánějí a hranice byli ještě hodinu cesty.
Musím se dostat k hranicím Země ohně, potom mě možná někdo najde. Pomyslela si zoufale, ale najednou zakopla o větev a začala padat dolů, ze stromu, na kterém předtím stála.
Sakra..., pomyslela si před tím, než upadla do bezvědomí.

Zpět v Konoze v kanceláři Hokageho

"Chtěl jsi nás vidět Shikamaru?" zeptal se znovu ten šedovlasý muž a podíval se na černovlasého muže, který měl své vlasy svázané do culíku a na sobě měl plášť Hokageho.
"Jistě, chci, aby jste hlídali hranice, získali jsme informace, že se tam pohybují nebezpeční vrazi. Hlídejte hranice na severu a sledujte ty vrahy, aby nepřekročili hranice Země ohně, pokud se vám naskytne možnost je zabít, udělejte to." řekl stručně a dál se věnoval svéé práci.
"Hai." proneslo pět lidí jednohlasně a všichni zmizeli.
"Takže se běžte připravit a za hodinu vyrážíme." rozkázal Yamato, všichni souhlasně kývli a každý se vydal směrem ke svému domu.

Když přišel Sasuke domů, slyšel z kuchyně hlas jeho lásky.
"Už jsi doma miláčku? Ale budeš muset chvíli počkat, ještě nemám udělaný oběd." křikla na něj Ino.
"Ne, mám misi. Musíme hlídat hranice, potulují se tam nějací vrahové." řekl Sasuke trochu smutně a přešel do kuchyně, kde blonďatou kunoichi objal a políbil do vlasů.
"Už máš zase misi? To mi ten Shikamaru dělá schválně." řekla naštvaně Ino a Sasuke se jenom záhadně usmál a zmizel do ložnice, aby se připravil na nadcházející misi.

Zato u ostatních to probíhalo úplně jinak, na ně nikdo nečekal, aby jim udělal oběd nebo si stěžoval, proč dostává ten druhý tolik misí.
V jeich domech byl naprostý klid a tak si všichni ihned začali připravivat věci, stejně jako Sasuke.

Za hodinu, už tam byli všichni, samozřejmě kromě Kakashiho.
"Ach jo, to ani jednou nepříjde včas." říkala nahlas Sakura a nervozně se dívala na hodinky.
Za hodinu konečně přišel i Kakashi a tak mohli konečně vyrazit na misi.
K severním hranicím to neměli moc daleko a tak plánovali, že tam budou zítra, kolem poledne, nejpozději navečer.
"Tak, tady postavíme stany." rozhodl jako velitel Kakashi a všichni zastavili na malé mýtince, u které bylo veliké jezero, Sakura se ihned šla vykoupat a tak zůstalo stavění jejich i jejího stanu na nich. Sakura si zatím užívala teplé vody a byla tam asi hodinu, ale pak jí začala už být zima a radši vylezla a rychle se osušilo ručníkem, který jí tam někdo dal a vzala na sebe oblečení, pak se vydala zpět ke stanů, kde na ní čekal opečený králík.
Po večeři si všichni sesedli kolem ohně a bavili se, všichni se smáli a říkali si vtipy. Ale kdyř Sakura zívla, tak ihned Kakashi potučil večerku a všichni, až na Yamata zalezli do stanů, aby se na zítřek pořádně vyspali a dorazili na mísot, co nejdříve.
Bohužel se ráno nikomu nechtělo vstávat a tak byl Yamato necen na všechny vychrstnout vědro (to si udělal sám) plné ledové vody, z nedalekého pramenu.
"Ááááá!" ozvalo se ze všech stanů, kdyř se probudili trochu netrdičním způsobem a jakmile vylezli ze stanu, podívali se na strůjce toho všecho, Yamata, který byl nucen urychleně opustit tábořiště, jinak by mu hrozilo vážné nebezpečí.
Asi po hodině, když uznal, že je už bezpečné se vrátit, si i on konečně sbalil stan, protože nikdo mu takovou laskavost, po tom budíčku udělat nechtěl, tak mohli všichni vyrazit na cestu.
"Jak je to ještě daleko?" zeptala se po dvou hodinách Sakura.
"Ještě tak dvě hodiny a už tam budeme, stohneme to ještě do poledne." odpověděl jí Kakashi a všichni ještě přidali.
Čím víc byli na severu, tím víc byla zima, ale stále ne taková, kvůli které by se museli třást zimou.
"Jak tu vůbec někdo může vraždit?" zeptala se Sakura, když se otřásla zimou.
"Tomu se Sakuro říká chladnokrevný vrah." řekl s úškelbkem Sasuke.
"Heh to je dobrý." řekl Yamato a všichni se začali smát.
Když tam konečně po dvou hodinách dorazili, našli jen malou chaloupku a starého pána.
"Vy hlídáte severní hranice?" zeptal se udiveně Sasuke, když je pán uvítal a ihned jim šel uvařit čaj, aby se zahřáli.
"Ano, na severu se nikdy nic nedělo, a tak tu jsem pouze já, ostatní už odešli zpět do Konohy, nebo do jiných vesnic." přitákal stařec a sedl si s nimi okolo stolu.
"Až doteď, tu byl klid, ale asi týden už se tu potulují tři vrahové a zabijí neviné lidi, jako ženy a děti."
"To je hrozné. Musíme s tím něco udělat." poznamenala Sakura a napila se čaje.
"Ano, budu vám velmi vděčný, když nás jich zbavíte." řekl stařec a po půl hodině, kdy se trochu ohřál, popovídali a dopili čaj, vyrazili, aby ty vrahy našli dřív, než znovu něco provedou.
"Nedělejte si starosti, až se vrátíme, tak už od nich budete mít pokoj." křikl Sasuke a následoval ostatní, kteří již skočili na nejbližší větve, aby se pustili do prohledávání lesa.

Poznámky: 

Myslím, že dneska (v pondělí) mi to už nevydají, tak to tu máte až v úterý.

Tipněte si

Můžete si tipnout, kdo byla ta hnědovláska, asi jí znát nebudete, není z Naruta a vlastně ani v anime neexistuje, ale její jméno jste (doufám ) slyšeli, kdo to uhodne, tak mu pošlu další díl