Nepolapitelná mrcha-9.kapitola

„To je nuda. Je tady vždycky taková nuda?“ Akaho ležela v trávě a dívala se na oblohu. Od mise už uběhly asi dva týdny a od té doby neměla co na práci. „Ani není koho prudit,“ povzdechla si, ale z téhle melancholie ji vytrhly čísi kroky.
„Máš jít k Hokage a to hned,“ zazněl ostrý hlas a dívka se usmála. Nuda brzo skončí a pokud jí Tsunade nedá nějaký úkol, tak alespoň bude provokovat...

„Ne!“ Godaime se usmála. Přesně tuhle reakci čekala, takže si z toho nedělala těžkou hlavu. Konec konců má s ní smlouvu. „Proč mně, elitní kunoichi dáváte takový ponižující úkol?“ zatnula dívka ruku v pěst a udeřila s ní do stolu.
Pátá se pohodlně opřela v křesle. „Ale ano. Není to žádný ponižující ůkol. Iruka je nemocný, tak za něho zaskočíš. Ve vesnici je nedostatek ninjů a ty nemáš co dělat. Navíc tohle je rozkaz,“ pronesla výhružně poslední větu.
„Ano, pane,“ odpověděla kysele Akaho, zasalutovala a práskla za sebou dveřmi.

Ponižující úkol? Učit děti na akademii... to si jako malá přála. Proto studovala, aby mohla své znalosti předávat dál. Vše se ale změnilo v tom hrozném ohni před deseti lety. Tam její naděje i sny shořely...

„To jsem zvědavej, kdo nás bude učit,“ zajímal se malý klučík.
„Prý přijde nějaký opravdu dobrý shinobi,“ rozzářila se očka druhému. Děti se ve třídě dohadovaly, jen jednoho to nechalo klidným. Možná navenek. Uvnitř byl nervózní a prosil nebesa, aby to nebyla ona osoba... Aby znovu nechtěla, aby zabíjel. Ji zabíjel...

Ano, takto Akaho často působila na lidi. Uměla si udržet respekt, i když se jí lidé vysmívali, dělali to za jejími zády. A naivně si mysleli, že ona nic netuší. Ale ona věděla... Věděla, že jakmile místo svého působení opustí, všichni si oddechnou...

Dveře se s trhnutím otevřely a do dveří vstoupila Akaho. Všichni ztuhli. Klučík vyvalil oči a tiše zasténal. Noční můra se stala skutečností. Dívka se škodolibě usmála a praštila papíry na katedru. Přivřenýma očima si prolétla obličeje dětí a zastavila se u jednoho. Její úsměv se roztáhl ještě víc a děti si pomalu začaly oddechovat. Ona vypadala jako kunoichi. Jako pravý shinobi...

Pravý shinobi... To byl někdo, kdo si doopravdy zasloužil její respekt a obdiv. Bohužel se její požadavky staly náročnějšími a její respekt už dlouho nikdo nezískal. Ta osoba o tom alespoň nevěděla.

„Bože, vy jste malí,“ pronesla škodolibě a rukama se zapřela o stůl. Děti její první slova zarazily. Čekaly skoro všechno, ale tohle opravdu ne. „No, protože váš učitel je nemocný, na chvíli ho nahradím já. Pokud čekáte, že se budu starat, koho co bolí, komu co nejde a tak dál, tak na to zapomeňte. Máte se stát ninji a získat čelenku, která je důkazem vaší dospělosti a způsobilosti. Každý si musí pomoct sám. Jasné?“ vyštěkla a děti sebou trhly.
Holčička v první řadě zaváhala, ale pak zvedla ruku. Akaho po ní střelila pohledem a dívence se ruka zachvěla. Přesto ji nedala dolů.
„Otázka? To se divím,“ utrousila, ale kývla hlavou.
„A kde máte svoji čelenku vy?“ zeptala se holčička roztřeseným hlasem. Dívka ztuhla.

Jaké je vysvětlení tohohle? Jak říct, že byla pouhé dítě, když zapálila vlastní vesnici a utekla? Jak říct, že její síla je darem i prokletím zároveň? Ano, tenkrát to pochopila. Její síla bude i její záhuba. To ona ji dovedla až sem. Byl to osud, ať si říká, kdo chce, co chce. Toto se mělo stát.

„Kde mám svou čelenku? Zopakovala otázku. „Na bezpečném místě,“ vzchopila se a pomalu zajela rukou do rukávu. Všichni zatajili dech. „Takové napětí snad není ani potřeba,“ dodala ironicky a vytáhla ji. Oči děti se upřely na ten podivný předmět v jejích rukou. Nebyla to čelenka v pravém slova smyslu. Byl to šátek. Krvavě rudý šátek s vyšitými plameny. Akaho se v očích objevilo cosi zvláštního, ale nakonec si ho uvázala jako čelenku do vlasů.
„Nebudu ztrácet čas vypravováním starých a dávno zapomenutých příběhů. Stejně vám do toho nic není. První hodinu si máte zopakovat pravidla, druhou budeme probírat různé techniky. Příklad máte na tabuli, pak se sejdeme venku,“ rozhodla pevně.

Dávno zapomenutý příběh Kasei. Dávno zapomenutá legenda, o které ví jen nositel... Šátek znovu zmizí i s posledním výdechem svého bojovníka... A znovu se objeví teprve tehdy, až se narodí bojovník hoden té zvláštní síly. Ne, Kasei je jen symbol, který provází nezkrotitelný oheň už od pradávna... A tak to má být. Jen nositel zná pravou sílu.

Vysvětlivka:
Kasei - Mars (planeta ohně)