Elitní Ninja I - Rozloučení[18]

Zek dopadl žuchnutím na zem.
„Už nemůžu Lee-sensei!“ stěžoval si. Lee se zastavil a otočil se na něj.
„Už? Běháme teprve chvíli.“
„Možná pro vás je to chvíle! Ale já už necítím nohy!!“ křičel na něj Zek a opět byl plný energie.
„Dobře, dobře... Tak se pojďme najíst.“ navrhl mu. Zek souhlasil a chtěl si sundat závaží. Lee ho však zarazil.
„To už jsi zapomněl? Řekl jsem, ať ho pořád nosíš na nahou.“
„Omlouvám se.“ omluvil se Zek a zvedl se závažím na nohách. Došli k ostatním. Byli tam všichni. Naruto se hned otočil na Zeka.
„Dobře, že jsi tady. Měli bychom vyrazit. Už jsme tu ztratili dost času.“
„A můžu se alespoň najíst?“
„Najíš se po cestě.“ řekl Naruto přísně, až to Zeka zarazili.
„Dobře...“ řekl jen a díval se do země. Hinata se mezitím chystala oznámit Sakuře, že do vesnice dorazí později.
„Sakuro, chtěla bych tě o něco požádat.“ začala nevině. Sakura pozvedla obočí.
„Je to kvůli Narutovi?“ vytušila.
„Ano, chtěla bych ho doprovodit. Do vesnice přijdu později. Bude to jen pár dní. Tak mě prosím omluv u Tsunade-sama.“ řekla Hinata a už chtěla odejít.
„A co tvé zranění?! Nemůžu tě nechat jen tak jít!“
„Budu v pořádku, neboj se. Naruto se Zekem se o mě když tak postarají.“ řekla s úsměvem.
„No tak dobře.“ souhlasila nakonec Sakura.
„Ale jestli se něco stane. Nechci si to vyběhávat u tvého otce.“ varovali jí.
„Nic se nestane.“ usmála se znovu Hinata.
„Hinato! Jdeš s námi?!“ volal na ní Naruto, který už byl se Zekem na odchodu. Hinata k nim hned doběhla.
„Ona jde s námi? Proč?“ ptal se Zek. Naruto se na něj podíval a s úsměvem řekl:
„Ve třech se jde lépe, než ve dvou. Navíc by ti také mohla pomoci s tréninkem.“ Hinata už byla u nich.
„Tak můžeme vyrazit.“ řekla, stoupla si vedle Naruta a chytla se s ním za ruku tak, aby to ostatní neviděli. Naruto se otočil na ostatní a mávnutím ruky, se s nimi rozloučil. Dostali se na lesní pěšinu a šli směrem k zemi vodních vírů. Zek se po chvilce začal zajímat o Hinatu.
„A odkud se vy znáte?“ začal.
„Známe se od mala. Chodili jsme spolu na akademii a plnili společně mise.“
„Aha. Hinato-san chtěl jsem se zeptat na vaše oči. Všiml jsem si toho během boje. Nikdy jsem nic takového neviděl a v akademii “ Hinata se na něj podívala.
„Hmm. Je to oční technika. Očním technikám se také říká doujutsu. Je jich několik druhů a každá má jiné vlastnosti. To co mám já, se jmenuje Byakugan nebo také Bílé oko. Díky ní dokážu vidět skrz věci a provádět techniky, které by byli bez těchto očí nepoužitelný. Dalo by se říct, že každý kdo vlastní doujutsu, nemůže být průměrným ninjou.“ vysvětlila mu Hinata.
„A můžu to doujutsu nějak získat?“ zajímal se Zek.
„Bohužel. Doujutsu je kekkei genkai. Tudíž se s ním buď narodíš, nebo máš prostě smůlu. Jinak ho získat, se zatím nikomu nepodařilo.“
„A co vy Naruto-sensei? Vy máte také doujutsu?“ skočil jí do řeči Zek. Naruto zakroutil hlavou.
„Ne, nemám. Ale když se člověk nenarodí s nějakými zvláštními schopnostmi, neznamená to, že se nestane silným. I tak se můžeš naučit nebo stvořit techniky, které budou pouze tvé.“ na chvíli se odmlčel.
„Mimochodem chtěl jsem se zeptat. Co to máš na nohou?“ ukazoval mu na závaží.
„To mi dal Lee-sensei. Prý mi to pomůže zvýšit rychlost.“ Naruto se jen uchechtl.
„Co je?“ ptal se Zek.
„Ale nic. Jen pobavuje ten způsob. Rychlost se dá dosáhnout mnoha způsoby. Ano, tenhle je účinný, ale já jsem se bez něj obešel.“
„A jak se ještě dá získat rychlost?“ zajímal se Zek.
„No... Pomocí chakry pochopitelně. Ale teď, když o tom přemýšlím. Využívat rychlost, pouze pomocí fyzických schopností může být taky velká výhoda v úspoře chakry. Zvol si jaký způsob chceš, nebo kombinuj oba. Ale teď rychlost přeskočíme. Vrátíme se k tréninku přírodní rekombinace.“
„Cože? Ty už jsi ho učil ovládat přírodní chakru?“ skočila mu to řeči Hinata.
„No ano... a šlo mu to výborně. Že jo Zeku?“ podíval se na něj.
„No myslíte, jak jsem ztratil vědomí?“ ptal se Zek.
„Cože? On ztratil vědomí?! Ach jo Naruto. Na to přírodní rekombinaci je ještě mladý.“ kárala ho Hinata.
„Ale proč? Základy ovládaní chakry ovládá výborně. A aby mohl používat silné ninjutsu, měl by se naučit ovládat přírodní rekombinaci.“
„A co třeba tvůj Rasengan? To je čistá chakra, nemám pravdu?“ stála si za svým Hinata.
„To jo. Ale umíš si představit učit Rasengan takové děcko?“ tohle to se pomalu vyvinulo v malou hádku.
„Dost už!“ přerušil je Zek. Hinata i Naruto se na něj udiveně podívali. Hádali se sice kvůli němu, ale úplně na něj zapomněli.
„Promiň Zeku. Tak co by ses chtěl naučit?“ navrhl mu Naruto.
„No třeba genjutsu? To jsem vždy obdivoval nejvíce.“ řekl Zek.
„Hmmm. Genjutsu... V tom bohužel nejsem moc dobrý.“ řekl mu. Zek byl očividně zklamán. Otočil se Hinatu.
„A vy? Umíte genjutsu?“
„No, taky ne. Ale zhruba vím, jak funguje. Myslím, že společně s Narutem, bychom ti mohli, alespoň nějaké základy vysvětlit. A prosím tě, nemusíš mi vykat.“
„Dobře Hinato-san. A jak tedy genjutsu funguje?“
„No...“ začala pomalu. „Znáš účinky genjutsu, že?“
„No vím pouze, že ninja může protivníkovi ovládat všech pět smyslů. Také vím teoreticky jak se proti němu bránit.“
„Hmm. Dobře. Tak základem je, že musíš použít protivníkovu chakru proti němu. Tím, že ovládneš jeho chakru, můžeš pak manipulovat s jeho smysly. Abys ale dokázal ovládnout cizí chakru, musíš se nejprve naučit vnímat chakru okolí...“ Zek hltal každé její slovo. Potom došlo aby jsi to vyzkoušel v praxi. Soustředil se na okolní chakru. Hinata a Naruto, mu to ulehčovali tím, že uvolňovali svou chakru. Zek jí konečně zachytil a snažil se, aby její vlastník slyšel jeho hlas. Zkoušel to několik hodin. Byla však už tma a musel si odpočinout.
„Cítili jste alespoň něco?“ zeptal se jich.
„Je mi líto.“ řekl smutně Naruto. „Ovšem s genjutsu, nemám zkušenosti, tak nevím, jestli tě učím správně. Ale najdu pro tebe někoho, kdo ti to vysvětlí. Teď však půjdeme spát.“ rozhodl Naruto. Utábořili se u nedalekého vodopádu. Rozbalili stan, v tom však Zekovi svitlo.
„Počkejte, máme stan, pouze pro dva lidi a jsme tři. Co s tím?“
„To je jednoduché.“ usmál se Naruto. „Ty budeš mít hlídku a zůstaneš venku. My si půjdeme lehnout.“
„Cože?! Je to můj stan!“ vyjel na něj Zek.
„To je sice možný, ale teď máš hlídku ty! Neboj se, vystřídáme tě.“ řekl a spolu s Hinatou zalezl do stanu.
„Do háje!“ ulevil si Zek a pozoroval vodopád. Měsíční světlo se odráželo od vody a díky šumu vodopádu nebylo nic slyšet. Podíval se na stan.
Co tam asi dělají? pomyslel si, ale hned to vyhnal z hlavy.
„No nic. Když už tu mám tolik času, zkusím ještě vnímat okolí.“ řekl sám pro sebe a sedl si do tureckého sedu. Zavřel oči a začal se soustředit na okolí. Už mu to docela šlo. Přemýšlel však, jak dokázat, aby ovládnul cizí smysly. Z přemýšlení ho však vytrhl hlas.
Haha! Pořád jsi tak sám, co Zeku? ozval se známý hlas v jeho hlavě.

celá má fanfiction