Tajemné

tretia časť... trochu neurčitá a skôr prechodná... dej posúva dopredu...

Sakura pomaly kráčala k nemocnici, kde ju čakalo plno práce. Ako hlavný liečiteľský ninja mala v Konohe práce stále vyše hlavy. Kráčala uličkou a hľadela do zeme.
Slnko už bolo vysoko, ale dnes sa neponáhľala. Vlastne sa neponáhľala od toho incidentu so Sasukem. Prešli už štyri týždne a on sa neozval.

„To na nás nemůže počkat?!“ hudroval naštvaně Sasuke, když nemohli dohonit Tenshi, která naprosto klidně skákala před nimi ze stromu na strom a oni neměli šanci ji dostihnout.
„Tak hele, Sasuke, co proti ní máš? Náhodou se jako jediná snaží, abychom tam byli co nejdřív. A brzdíš nás ty!“ odsekl Naruto.
Sasuke chtěl něco peprného odseknout, ale Sakura je přerušila.
„Nechte toho, oba dva… co se to s námi stalo?! Jen se hádáme a navzájem se urážíme. Prostě toho necháme a budeme se chovat tak, jako dřív!“ sykla Sakura.

„Kam jdete?“ zeptal se Sasuke Kit, když ho pozdravila, stejně jako Kibu a Akamaru kolem ní začal nadšeně běhat a nechal se od ní pohladit.
„Jen se projdu. Obhlédnu okolí a zruším naše ochrany. Pak probudíme ostatní a vydáme se dál,“ odpověděla Kit a odešla. Zamířila k táboru Akatsuki a opět tam potkala Itachiho.
„Máš zase hlídku?“ zeptala se ho a šla po jeho boku dál od jejich táboru.
„Ne. Jen jsem jim řekl, že se jdu projít. Půjdeš se mnou? Ukážu ti jedno krásné místo,“ usmál se na ni Itachi.

Sakirou s Rogenem vyšli z lesa a seskočili na hladinu řeky, protékající propastí pod nimi. Došli až k nějaké červená bráně, ve které byl veliký kámen a bránil vchod.
Sakirou udělal nějakou pečeť a kámen se odvalil stranou.
Dvojice vešla.
Ocitli se ve veliké jeskyni. Načež kámen se za nimi zase zavalil.
Rogen hodil toho rybáře na zem před něj.
Po chvilce se před nimi objevili barevné siluety postav v černých pláštích s červenými mraky.
„Všechno šlo dobře?“ otázal se Pein.
„Jak jinak…“ řekl Sakirou.

Takže, pokračování Elitního Ninjy. Děj se odehrává o sedm let později. Užijte si to!

Putování a marné hledání

„Kiro-sama!....Královno!“
Bílá vlčice zavrčela, ale zastavila. Její útlé lidské nohy se zabořily do trávy a netrpělivě čekala až k ní Dazou doběhne.
„Měli bychom si odpočinout. Hledáme už dva dny v kuse a ostatní jsou už vyčerpaní!“ hlasitě oddechoval a kapičky potu mu stékaly po skráních. Asi dalších deset mužů k nim doběhlo a nevypadali o moc lépe.
„Nemůžeme zastavit, dokud je nenajdeme!“ rozhodnutě zavrtěla hlavou. „Pokud už ale nemůžete, zůstaňte, dál půjdu sama!“

Vyběhla jsem beze slov ven a uslyšela za sebou dupot nohou. Otočila jsem se přes rameno a uviděla zamračenou Kimmini s Kazeke, které mě následovaly. Mířili jsme přímo k Listové nemocnici. Cesta nám netrvala ani pět minut. Rozrážela jsem dveře pokojů a neohleduplně tak probouzela pacienty.
„Taichou,“ vyjekla Kimmini prosebně.
Neměla jsem zrovna hlavu na to, abych slyšela její prosby, abych byla opatrnější a nechala lidi, kteří s tím nemají co dočinění, na pokoji.

S touhle písničkou to zní líp: Kajiura Yuki-Vanity

V zatemněné místnosti se tetelil zkažený vzduch, přesto však nedokázal zabránit ženě tiše vzlykat. Seděla vedle lože, na kterém ležel muž s poklidným výrazem. Vypadal, jako by spal. Ano, opravdu spal, ale navěky. Už neotevře své hnědé oči, nevstane z lůžka, neutiší plakající ženu. Ruce plné mozolů měl položené přes sebe, jindy přísně sevřené rty nahradil lehký úsměv. Ženě z očí skanuly další slzy.

Už hledali několik hodin ale zatím ho ani nezahlídli.
,,Naruto proč si utekl?“ Ptal se sám sebe v duchu Minato
Najednou Itachi něco zpozoroval byl to Naruto a tak ho chtěl uzavřít do genjutsu ale nepovedlo se mu to. Najednou Naruto zmizel a tak Itachi použil svůj Sharingann ale ani tak ho neviděl a tak rychle svolal ostatní.
Za chvíli tam byl Sasuke,Neji a Minato.
,,Tak kde je?“ ptal se Sasuke
,,On najednou zmizel i když jsem použil Sharingan tak jsem neviděl ani jeho čakru.“
,,Já to zkusím“ řekl Neji ale Minato ho zastavil

Hranice přešli hladce. Až do svítání byli stále na cestě. Poslední dobou Sakura trávila více času v nemocnici než na misích, což zapříčinilo to, že jí fyzička drobátko poklesla. Není proto divu, že ráno kolem šesté hodiny již ani necítila nohy a kupředu byla poháněna pouze silovou vůle, aby nepokazila Sasukemu mínění o ní samotné.
„Jsme tady!“ zastavil se Sasuke-kun prudce, když doběhli na okraj lesa. Sakura se udiveně zahleděla na plac před sebou a pak se uchechtla.

V předchozím díle:Kdosi jí probudil ze snu.
Na okno někdo zabušil. Ihned otevřela obě oči a naslouchala okolní tmě. Do tmy se znovu ozvalo hlasité bum, bum. Pomalu vstala a z postranního pouzdra vytáhla kunai. Ihned vyhledala dveře, i když byla tma prakticky neprohlédnutelná a tichými kroky se k nim vydala. Stále pevněji a pevněji tiskla kunai ve své dlani, až svými nehty vyryla do hřbetu dlaně malé čárky.
Přistupovala k dveřím stále blíž a blíž a s každým bouchnutím jí napadal nový a nový plán, jak překvapit protivníka.
Rozhodla se ho dostat zezadu.
Rukou se dotkla kluzké kliky a připravila se na útok.

Jednoho krásného dne, když jarní slunce svítilo a na všech zahradách rozkvétaly první jarní květiny, nikdo z obyvatel Konohy, ba i celé země Ohně netušil, že dny které přijdou, budou plné krve, strachu, smrti a utrpení...

„Hinato, kde se setkáme s informátorem?“ zeptal klidným hlasem Kakashi skákaje z jedné větve na druhou.

„Tak co ještě chceš,“ otočila se na ni rusovláska a založila si ruce na hruď.
„Vemte sebou i Hinatu, Kibu a Shina,“ řekla Tsunade.
„Ani mě nehne! Je to průzkumný tým. Do boje s Akatsuki a Orochimarem by měli jít jenom dobře vycvičení ninjové. To tihle tři naštěstí jsou, ale co ostatní. Nebylo by to dobré,“ zavrtěla hlavou Kit, ale stále se snažila nevybuchnout.
„Umí se ubránit. Kdy jsi je naposledy viděla bojovat?“ zajímalo Hokage.

Naruto s Gaarou se střídali v jeho učení. Jako první začal Gaara, aby ho naučil základní techniky a pořádné ovládání chakry. Michi trénoval opravdu poctivě a za necelé tři dny se naučil základní techniky. Dokázal také vyšplhat na strom bez ruk a to úplně nahorů. Jednou také trénoval chození po vodě, to když narazili na řeku, ale zatím mu to stále moc nešlo. Čtvrtý den začal Michi trénovat s Narutem. S ním zopakoval základní techniky a zároven se učil stínové klony.

[i]Konečně se cítil spokojený, i když jeho dílo nebylo dokonáno do konce. To však neznamená, že to nemůže dokončit později. Někdy, až bude sama. Nebo raději zabít toho kluka. Hlavou se mu honilo tolik myšlenek, až naprosto zapomněl, že mu Sakura už dávno mizela z dohledu. Pohlédl na oblohu. Zadíval se na kulatý měsíc, který ozařoval mýtinku. Postavil se za zadní a hlasitě zavyl na měsíc, aby dal svoji radost najevo.
Téměř okamžitě se mu dostalo odezvy v podobě vytí nějakého psa, který mu odpovídal tak, jak bylo jeho druhu vlastní.

Ryuugan
U ohniště sedělo osm lidí a ohromně se bavili, měli si toho co říct když Naruta tak dlouho neviděli. Devátá osoba seděla bokem, byla to Hinata pořád si prohlížela Naruta, ale nechtěla si k němu přisednout.
,, Tak kde jsi všude byl?“ zeptal se Kiba.
,, To bychom tu byli do zítra, ale procestoval jsem toho hodně.“ usmál se Naruto.
,, Vy dva se vlastně neznáte.“ ozvala se Sakura a přitáhla k Narutovi Mikamiho. ,, To je Mikami a je v našem týmu místo tebe.“
Naruto a Mikami se pozdravili.

         „Přiveďte mi ho konečně!“ zařval rozčileně Pein a všichni se mu klidili z cesty.
         Pein rozčileně chodil tam a zase zpět místností. Byla středně velká, tmavá a bylo v ní jen jedno křeslo. Pein k němu došel a naštvaně do něj klesl.
         „Je mi jedno jak. Už mi uniká tak dlouho! Vymyslete něco a doveďte mi ho!!“

Bylo to už druhý den. Klopýtali jsme skrz les. Já, ona a on. Nesourodá trojice. Já jsem šel v čele. Táhl jsem obrovský bágl, protože k mým vlastním věcem se přidali i věci té holky, Namii. Neji to zhodnotil tak, že když jsem taková dobrá duše, nebude mi vadi nést pár věcí navíc. Myslím, že ho začínám nenávidět.
Za mnou šla ona. Svázali jsme jí provazem, aby nemohla utéct a bylo vidět, že jí to silně vadí. Ani se jí nedivím – nejdřív jí pomůžou, vyléčí… A pak svážou a jde se na pochod.

„Má pravdu... nemusíte to dělat.“ řekl Shikamaru, který se tam objevil.
„Já se s tím smířím.... A naučím se s tím žít...“ řekl Shikamaru.
„Ne... my to tak nenecháme!!! A nemluvte nám do toho.“ řekl Kesidyin otec. A začali provádět složité ruční pečetě. Nejednou se objevila neproniknutelná mlha a Shikamaru neviděl ani na špičky svých nohou. Zadíval se do mlhy a měl dojem, že vidí Asumu, který mimo chodem byl už mrtvý.

Minato začal pomalu otevírat oči. Začala mu být zima a cítil se zvláštně. To, v čem ležel, určitě nebyla jeho postel. Posadil se a rozhlédl se po pokoji. Nebyl doma, vypadalo to jako nějaké vězení, vůbec se mu tady nelíbilo. Začal vyděšeně těkat očima po tmavém pokoji a snažil se v té tmě najít východ. Na konci pokoje byly dveře. Vyskočil z postele, na které ležel, a rozběhl se k nim. Uchopil kliku, ale otevřít nešlo. Několikrát zacloumal klikou, ale dveře se neotevřely.