Tajemné

Sakura rozhodně vrazila do dveří a vytáhla ze skříně batoh. Myšlenkami někde hodně daleko začala do batohu skládat oblečení, zbraně a vůbec vše co ji napadlo, že by mohla potřebovat. Pevně rozhodnuta v to, co chce. Sbalena byla asi za čtvrt hodiny, ale ještě další půl hodiny seděla na posteli a tupým výrazem zírala na fotku týmu 7 na nočním stolku. Nakonec ji vzala a zastrčila až na dno batohu. Dala si batoh na záda a koukla se z okna. Venku už byla tma.

V předchozím díle: „ Zavolali jsme Vás, protože očekáváme příchod jisté osoby… další informace se dozvíte po zkouškách; pokud je dokončíte s úspěchem.“
Jakmile dořekla, celou třídou se pronesl šum. Hokage však s dalším nádechem pokračovala: „Do doby, než se této návštěvy dočkáme, bude tato vesnice, něco jako vaším domovem. Budou vám vybrány čelenky z vašich vesnic a další průkazy totožnosti a přiděleny nové se znakem naší vesnice. Budete rozděleni do týmů, dle vašich schopností. V těchto týmech pak do příchodu naší návštěvy budete plnit mise a budete se podrobovat tréninkům.“
Znovu se po všech podívala. „A teď k testu!“

4. kapitola: Návštěva

,,Sensei!“ vykřikl Obito a tím na Minata, který zrovna mířil do své kanceláře okamžitě upoutal pozornost svých kamarádů. Změnili směr a přidali se k němu. Už uběhly tak dva týdny od té doby, co se vrátil z Kiri, ale s těmihle třemi se ještě neviděl, protože jim ještě před odchodem stihl zadat misi.
,,Namlátila vám ta Mizukage?“ zeptal se Kakashi místo pozdravu a zkoumavě si Minata prohlížel. Ten mu to oplatil tázavým pohledem.
,,No, samozřejmě že ne, na našeho Hokageho nikdo nemá!“ řekla trochu v ironii Rin.

Naruto se probudil v nemocnici ale nepamatoval si co se stalo
,,Tak jak je?“ ptá se Minato ale Naruto neodpoví ,protože jeho pohled padl na otcovu zraněnou ruku.
,,To jsem...udělal já ,že ano“
,,Ano ale neboj budu v pořádku“ale to už Narutovi tekly po tváři slzy.Minato pochopil ,že bude lepší nechat ho osamotě a tak v záblesku světla zmizel.
,,Proč,proč.…...proč jsem taková zrůda!! křičel Naruto až se celý pokoj třásl
,,Musím s tím něco udělat“ řekl ale než stačil vztanout z postele tak omdlel
,protože byl ještě přílíš vyčerpaný.

Když je znovu otevřela bylo už šero. Naruto nebyl nikde poblíž a tak se zvedla a vydala se ho hledat. Po několika krocích se jí udělalo mdlo a řítila se k zemi. Těsně nad zemí jí však někdo zachytil. Naruto ji zvedl do náručí. Ai se k němu pevně přitiskla. Posadil k ohni a začal připravovat rýži.
,,Promiň, já nebudu.“
,,Ale měla by si něco sníst,“odporoval jí starostlivě Naruto.
,,Ne, já se na to necítím.“Povzdechla si dívka.
,,Fajn, tak já si taky nedám, nějak mě přešla chuť.“
,,Ty si přaštěný.“

Nastalo trapné ticho. Nikdo se nepohnul, já se ani neodvažovala dýchat. Všichni jsme spočinuli jako sochy. Do úst se mi nahrnuly sliny, úplně jasně jsem slyšela tlukot svého srdce, krev mi divoce bušila ve spáncích... začala jsem se cítit jako idiot.
Pak se Mrkváček jakoby probral z tranzu a krátce se nadechl. „V tom případě...“

Město Daimora v severní části Diamantové země
Na velkém, rozlehlém náměstí uprostřed vesnice se právě sešla početná skupina obyvatel tohoto velkého města. Všude se rozléhaly hlasy překřikované jeden druhým. Panoval zmatek, který byl jen těžko někdo dokázal srovnat. Ale i přesto se před skupinu lidí postavila odvážná jednotka vojáků v černém s dlouhými, bílými plášti.

Co je to láska? A k čemu nám vůbec je? K čemu nám je zabývat se někým jiným než sám sebou? Není to zbytečný? Nejsou city svazující? K čemu nám vlastně je, že spolu dva třeba chodí?
On. Všechno se to točí kolem něj. Všichni ho mají rádi. I jejich sestra se pořád stará víc o něj, než o mně. Já ji miluju víc než svůj život. Já bych pro ni klidně zemřel. On ani neví co jsou city, co je láska. Ale ona si vybrala jeho. Nenávidím ho za to...

Slunce už prosvítalo skrz nedotažené závěsy a svými paprsky hladilo spící dívku po tváři. Ve spánku jen něco zamručela a otočila se na druhý bok. Celá ulice se nacházela v ranním oparu mlhy, všude vládla ospalost, která však měla být brzo porušena.
CRRRRR!
Pokojem se rozlehl hlasitý tón budíku. Hitomi vystřelila ruku z postele a budík se rozplácl na zemi.

„Kakashi! Co se stalo Tenshi?“ nechápal Jiraya, když uviděl Kakashiho u brány vesnice, jak nese v náručí jeho neteř.
„Myslím si, že jen omdlela… Itachi jí dal pěknou ránu,“ odvětil Kakashi. Pak se otočil.
„Sasuke… jdi za Tsunade. Všechno jí řekni, určitě ti dovolí se vrátit do vesnice,“ kývl na modrovlasého Kakashi. Sasuke se usmál, ukázal mu zdvižený palec a odběhl do budovy Hokage.
„To byl Sasuke?“ podivil se Jiraya, když s Kakashim běželi do nemocnice.
„Ano,“ přikývl Kakashi.

Dívka neúspěšně bloudila ulicemi Konohy. Noční život byl slyšet daleko od svých zdrojů. Hudba se rozléhala i těmi nejmenšími uličkami. Aki se ztrácely v davech lidí, většinou mužů. Všichni mířili do zábavních podniků. Už nevěděla kam jít. Probrouzdala snad všechny putyky, které našla. Už byly dvě hodiny ranní a Aki nevěděla kam jít. Vydala se směrem k jejich dočasnému domovu. Procházela temnou čtvrtí. Domů už to byl jen kousek. Únavou se jí skoro zavíraly oči.

„Jéminkote! Sotva člověk vytáhne paty ze sídla, už je tu překvapení!“ rozplývala se modrovláska nad novorozenětem. „Jak jste to zvládli? Pomáhali ti aspoň?“ Ihned začala vyzvídat.
„No… snažili se. Ale mám dojem, že byli vystrašenější ještě víc než já,“ přiznala zelenooká se smíchem. Teď už jí bylo dobře. Ninjové se začali vykrucovat, že toho udělali až přespříliš, a pak vyčetli své parťačce, proč nebyla doma.

Stáli v tichu lesa proti sobě. Ruce měla jeho tvářích a usmívala se. Vypadala šťastná. Oči upřené na jeho víčka. Čekala. Nesnažila se pospíchat. Nemělo to smysl. Také se trochu bála. Nevěděla jestli se jí to povedlo, ale on musel dostat čas. Čas na to, aby pochopil co se stalo. Čas na to, aby překonal strach. V jejích očích byla jakási podivná radost. Jako kdyby všechno čím dosud trpěla, zmizelo, jen proto že se rozhodla to udělat. Ovšem byl v nich i stín nejistoty, očekávání, možná i strachu.

„Pusťte mě!! Nic jsem neprovedl!"
„Zrůdo." ušklíbl kdosi.
„Ne! Nechte mě!" snažil se vyprostit ze sevření několika rukou malý,
černobílý chlapec.
Ze skupinky přihlížejících dětí se ozval smích.
„Nikdy tě nepřijmeme mezi sebe!" zavřeštěl posměšně jeden z chlapců a kopl
Zesua do břicha.
"Táhni, táhni pryč ty zrůdo!" uchechtl se další chlapec.
„Zrůdo! Zrůdo!!Zrůdo!!" znělo ze skupinky.

Slzy zouflaství a odhodlání

Probrala se s krutou bolestí hlavy. Otevřela oči, ale hned je zavřela před přímým sluncem. Bolest jí stále bránila pořádně myslet, ale poslední události jí proběhly myslí jako blesk.
„Itachi!“ vykřikla a prudce se zvedla. Zjistila, že se nachází v prosluněném pokoji na velké posteli a na sobě má čistě bílé, lehké kimono.

„Dokázali jsme to!!“ radovala se Kesidy a podívala se na Temari.
„AAAAA!!!!“ zakřičela, když ji uviděla. Temari měla břicho probodnuté katanou a krvácela. Temari povolila stisk Kesidyiny ruky a spadla na zem.
„POMOC!! POMOC!!“ křičela Kesidy na všechny strany. Po chvíli se před bránou objevil Shikamaru. Jakmile uviděl Temari rozběhl se k ní.
„Temari! Prober se, prosím. Podívej se na mě.. prosím, Temari!!“ křičel Shikamaru a podepřel jí hlavu.

„To je vše co jsem vám chtěla,“ukončila jejich konverzaci na téma tým geninů Tsunade a poslala je pryč ze své kanceláře.
„Naruto! Postarej se o to, abys ty i Hinata byli zítra na cvičišti číslo tři. Budeme pokračovat v tréninku,“ křikla za ním Hanaya.
Naruto se překvapeně otočil a chvíli nechápal co vlastně řekla.
„Hinata?“ zopakoval.
„No ano. Hinata bude trénovat s námi,“ vysvětlila mu trochu zaraženě. „Přijďte něco kolem poledne, abychom mohli začít.“

Máme tu pokračovanie Poslednej misii.

Ráno sa stretli, vybrali sa teda do Dediny.
Naruto bol nervózny, nevedel, čo si má myslieť. Po rozume mu behali len zvrhlíkove slová:
„Je silná. Úprimnosť v očiach. Zabila rodičov. Vtedy mala prsia ako teraz Saku..“
„Naruto už si dosníval? Počkať a o kom si sníval.“ Sakura vyzvedala.
„O Suwa...Surata....“
„O Surawatari?“ doplnila ho Sakura.
„Áno, ale nie tak ako si myslíš, len som rozmýšľal nad tým čo mi zvrhlík povedal.“
„A čo ti povedal?“

,,A kdo je tohle?“ zeptal jsem se Naruta.
,,Tohle? To je předseda školní rady Hyuuga Neji, Hinatin bratranec.“ odpověděl jen tak.
,,Aha...“ kývl jsem. Ti dva přešli celou jídelnu a sedli si ke zbytku ke stolu pod okno.

7.Ino

Sakura šla ke svému domu s úsměvem na tváři a Juno v náručí. Hned, když Sakura otevřela dveře, Juno jí vyskočila z náručí a utíkala na gauč, kde vesele zaštěkala. Sakura se začala smát. Po hodně dlouhé době, přestala Juno skákat po všech různývh věcech a vesele štěkat a šla k Sakuřa, která si četla knihu o lékařském jutsu. Juno si vylezla na stůl a "četla" s ní. Okolo desáte se sakura podívala na hodinky.