HRANICE MÍRU (4. kapitola)

4. kapitola: Návštěva

,,Sensei!“ vykřikl Obito a tím na Minata, který zrovna mířil do své kanceláře okamžitě upoutal pozornost svých kamarádů. Změnili směr a přidali se k němu. Už uběhly tak dva týdny od té doby, co se vrátil z Kiri, ale s těmihle třemi se ještě neviděl, protože jim ještě před odchodem stihl zadat misi.
,,Namlátila vám ta Mizukage?“ zeptal se Kakashi místo pozdravu a zkoumavě si Minata prohlížel. Ten mu to oplatil tázavým pohledem.
,,No, samozřejmě že ne, na našeho Hokageho nikdo nemá!“ řekla trochu v ironii Rin.
,,Jestli vás ta Mizukage tolik zajímá, můžete se přesvědčit sami,“ odpověděl sensei. ,,Pozítří se sem totiž přijede podívat…“ Včera mu došla souhlasná odpověď na jeho pozvánku do Konohy. Jeho žáci na něj vyvalili oči.
,,Tak doufám, že to aspoň není nějaká stará rašple…“ zamumlal Obito bez přemýšlení mozkem a Kakashi s Rin vyprskli smíchy.
,,To se nemusíš bát,“ zazářil na něj Hokage úsměvem.
,,Když to říkáte vy, tak to asi bude pravda…“ neodpustil si Obito.
,,Tady někdo vstával pravou nohou.“
,,Ani nevíte, sensei,“ začala Rin, ,,jak dokáže být v takovém stavu otravný…“
Obito se na ni ublíženě podíval. Vypadal dost komicky, ale Minato se ubránil úsměvu.

,,Vítej v Konoze, Mizukage!“ řekl o dva dny a několik hodin později, když Kushina dorazila k jedné z vedlejších bran. Byla ráda, že tam nebyl nikdo jiný, ostatně ho v dopisu žádala, aby s její návštěvou nedělal zbytečný rozruch.
,,Musíš mi tak říkat?“ zeptala se ho ale, protože i když jí to oslovení patřilo, nechtěla ze sebe dělat nadřízenou.
,,Oficiálně jo,“ odpověděl Minato. ,,Ale jinak nemusím…“ A jakmile k němu došla ji ,líbl na uvítanou‘ – takže se to spíš podobalo něčemu jako když se viděli naposled.
,,Teď mě tak napadá, jak by to vypadalo – Hokage a Mizukage…“ zamumlal Kushina, když se od sebe odtrhli.
,,Jak BY vypadalo?“ zeptal se Minato s úsměvem. ,,Snad jak vypadá, ne?“
,,No, to je pravda,“ uznala po chvíli.
,,Já už dneska mám volno, takže tě zvu na večeři,“ navrhl s úsměvem a Kushina přikývla.

,,Á, Yondaime,“ zahlaholil mužík za pultem, jakmile spatřil postavu, která vešla do jeho krámku. ,,Vás už jsem tu dlouho neviděl.“ Podíval se na Kushinu a dodal: ,,A vás, slečno jsem tu neviděl vůbec.“ Znělo to v určitých mezích trochu pohoršeně.
Minato se podíval na Kushinu. Ta přikývla a Minato řekl: ,,Ani jste nemohl. Tohle je totiž Mizukage.“ Stařík se nezatvářil překvapeně. Už byl ze svého života na leccos zvyklý a kde je koneckonců psáno, že i žena by nemohla být kage?
,,Tak v tom případě si dál obzvlášť záležet, ať mám dobrou reputaci,“ zasmál se.
O chvíli později už před každým ležela miska voňavého Ramenu a nestačili si pochutnávat.
,,Vaří se tady takhle normálně, nebo se opravdu jen snaží o dobrý úsudek?“ zeptala se Kushina.
Minato se zašklebil. ,,Ne, v Ichiraku se dobře vaří pořád.“
,,Děkuju,“ usmál se a jak ty dva pozoroval, řekl si, že je radši nerušeně opustí a půjde do skladu zkontrolovat zásoby.
,,Já mám dost,“ zamumlal Minato, když dojedl svou porci. Kushina jen přikývla a strčila si do pusy poslední sousto.

Pak se vydali k hotelu, kde se v Konoze vždycky ubytovávali významné návštěvy, mezi něž vládci ostatních zemí rozhodně patřili.
,,Máte tady pokoj pro Mizukage?“ zeptal se Minato zvesela u recepce.
,,Nemáme,“ odvětila mladá recepční bez jakéhokoli tónu hlasu.
Minato pozvedl obočí. ,,A to ani pro oficiální návštěvy Konohy?“ Slečna zakroutila hlavou a Kushina se snažila ovládnout výraz ,To je teda oficiální…‘.
,,V téhle sezoně hotely ve vesnici plné bývají,“ zamumlala recepční a dodala ,,Zvlášť v srpnu, jako byste to sám nevěděl, Hokage.“
Minato si povzdechl a poděkoval s konstatováním, že třeba ještě někde bude volno. Jenže sezona je sezona a všude, kde to zkoušeli neměli místo. Tak se stávalo, že už pomalu hotely zavíraly a oni hledání volného místa vzdali. Minato nabídl, že může přespat u něj, načež Kushina sice zrudla, ale kde teď chtěla najít něco lepšího?
Prošli branou do malé čtvrti Namikaze, kde s pozdní dobou už na ulici nikdo nevycházel, a zapadli do jednoho menšího domku.
Minato zavřel dveře a rozsvítil v předsíni. Ukázal jí dveře do koupelny, kam po chvilce zapadla a sám si hodlal ustlat na pohovce v obýváku.
Vytáhl si deku a hodil ji na sedačku, a za chvíli Kushina vyšla z koupelny.
,,Máš tu něco na pití?“ zeptala se nesměle.
,,V ledničce je džus… Možná…“ odpověděl Minato a tím donutil Kushinu k úsměvu.
Zamířil do koupelny, zatímco nalévala oběma džus.
Kuchyně byla moc pěkná a měla dřevěné obložení. Z bílých keramických kachliček, kterými byla vydlážděna, Kushinu zábly bosé nohy, takže zamířila do obýváku.
Když uviděla, že na pohovce leží složená deka, pomyslela si, že je to nachystané pro ni a po tom, co skleničky s džusem položila na stolek se do deky zachumlala.
Minato přišel do obýváku a jak viděl Kushinu ležet, rozesmál se.
Ta se na něj překvapeně podívala.
,,Já jsem si jen myslel, že tady si lehnu já a ty na mou postel…“ zamumlal Minato na vysvětlenou.
Kushina ale odporovala: ,,Já jsem tady návštěva!“
,,To neznamená, že tě nechám ležet tady na té pohovce.“
,,Já ale chci spát tady.“ Minato si povzdechl.
,,Kompromis?“ navrhl a Kushina, protože rozhodně nechtěla, aby Minato kvůli ní musel ležet na té pohovce přikývla.
Minato se pousmál, a než se nadála, vzal ji do náruče.
,,Minato, neblbni!“ vyjekla, ale ten ji odnesl k němu do ložnice a tam ji položil na postel.
,,Řekls kompromis!“ zamračila se Kushina.
,,Však jo,“ pousmál se Minato – a lehl si za ní.
Kushina měla štěstí, že tam byla tma, protože úplně cítila, jak rudne.
,,Minato, máš rozum?“
,,Ne, nemám…“ zamumlal a Kushina se chtě – nechtě musela usmát, takže se nebránila, když ji políbil.