O dva roky později a co dál?:07-Poslední sbohem(END)

Dívka neúspěšně bloudila ulicemi Konohy. Noční život byl slyšet daleko od svých zdrojů. Hudba se rozléhala i těmi nejmenšími uličkami. Aki se ztrácely v davech lidí, většinou mužů. Všichni mířili do zábavních podniků. Už nevěděla kam jít. Probrouzdala snad všechny putyky, které našla. Už byly dvě hodiny ranní a Aki nevěděla kam jít. Vydala se směrem k jejich dočasnému domovu. Procházela temnou čtvrtí. Domů už to byl jen kousek. Únavou se jí skoro zavíraly oči.

Vešla do obýváku. Tam však zahlédla něco, při čem se jí skoro zastavilo srdce. Na gauči ležela Sakura a na ní ležel Sasuke. Oba dva se vášnivě líbali. Aki se hrnuly slzy do očí. Jak jsem mohla být tak blbá?! Sakura si jí všimla a zapištěla. Sasuke se do ní odtrhnul. Měl červené tváře, bylo jasně vidět, že je opilý.
,,Není to tak, jak to vypadá,“ ospravedlňovala se Sakura.
Aki ji však neposlouchala, rychlostí blesku vyběhla po schodech. Zamkla za sebou dveře a vrhla se ke skříni. Začala si balit své věci. Já jsem taková kráva. Přece by se nevzdal holky, kterou měl jako kluk rád. Jen je mi líto Naruta.
Někdo zabušil na dveře.
,,Aki!“
Byl to Sakuřin hlas. Neměla chuť se s ní bavit. Otevřela okno a vyskočila na ulici. Nejdřív se vydala do kanceláře hokageho. Bylo zamčeno. Nakonec rozbila okno a tiše vlezla dovnitř. Snad se nebude Naruto zlobit. Za chvilku už byla pracovna opět prázdná, na stole zůstala ležet jen bílá obálka.

Ráno se Sasuke probudil se strašnou bolestí hlavy a břicha. Nevěděl, proč ležel na gauči. Něco mu nesedělo, co se včera stalo? Najednou si vzpomněl, co se včera událo.
,,Aki.“ Téměř zakřičel. Z ložnice se vypotácel Naruto. Ještě vypadal jako opilec. Pletly se mu nohy, ale věděl, že jako hokage musí jít lidem příkladem. Posadil se v kuchyni za stůl a probíral se starými novinami. Vyrušil ho ale Sasuke, který začal pobíhat po domě a hrozně křičet.
,,Buď zticha, ty pako! Vzbudíš mi děcko!“ okřikl ho Naruto.
,,Neviděl si Aki?“ Jako by neslyšel, co mu před chvílí řekl.
Vyrušila je, ale Sakura, která vylezla z ložnice. Bylo vidět, že brečela, měla zarudlé oči i nos.
,,Zlato, co se stalo?“ Naruto k ní starostlivě přiskočil, jestli se tomu, jak porazil dvě židle a málem se vyflákl, dalo říkat přiskočit. Jeho objetí způsobilo vodopád slz. Sasuke si uvědomil, že se včera mezi ním a Sakurou nic nestalo, teda až na to líbání. Aki si to, ale asi vysvětlila jinak. Do háje. Vyběhl po schodech do jejich společné ložnice. Otevřel skříň. Všechny její věci byly pryč. Sasuke nevěděl co dělat. Naruto!

Seběhl dolů, Hokage už však v kuchyni nebyl. Na židli seděla jeho přítelkyně a smutně koukala do země. Po chvilce se zvedla a zamířila do pokojíku, odkud se ozýval dětský pláč.
,,Promiň,“zašeptal do ticha. Nakonec si sbalil nejnutnější věci a vydal se do hlavní budovy.

Vešel do dveří, ani nezaklepal. Naruto stál za stolem, kolem něj dva ANBU. Hokage držel v rukou dopis. Jakmile dočetl, pohlédl Sasukemu pevně do očí, jako by mu něco vyčítal.
,,Dobře, že si tady.“ Kývnul na něj Naruto.
,,Už víte něco o Aki?“
,,Dneska brzo ráno se nechala najmout jako ANBU agent na dálkové, dlouhodobé mise. Kvůli jejím schopnostem a taky nedostatku agentů, jsme ji přijali, nechala si vytetovat znak ANBU a přijala stejnokroj.“ Vyložil mu velitel ANBU.
,,To si děláte srandu, ne?“ Vyjel na něj Sasuke.
,,Nevidím v ničem problém.“ Odpověděl mu velitel a pokračoval:,,vzala si dálkovou misi, jen jednu, tvrdila, že se nám ohlásí. Každopádně, i kdyby ne, neztratili jsme nic, kromě oblečení.“ Ukončil svůj výklad a na Narutův pokyn oba agenti zmizeli v závanu kouře.
,,Napsala mi dopis. Neřekla, proč odchází, jen, že to má nějakou spojitost s tebou. Nechci se ti do toho vrtat, ale ona je teď náš ANBU špeh.“ Oznámil mu Naruto, jako by hlásil zprávy v rádiu. Sasuke se s tím nespokojil.
,,Půjdu ji hledat.“ Vykřikl a vrhl se ke dveřím. Hokage mu nebránil, věděl, že to nemá smysl.