Tajemné

Válka!

Byly už další týden na cestě a Itachi měl stále pocit, že se nepřibližují. Měl dojem, že se museli nějakým způsobem odchýlit z cesty, ale nevěděl kdy a jak.
„Kde jsme teď?“ zeptal se už poněkolikáté Sasuke a bylo na něj vidět, že se mu nelíbí tak dlouhá cesta.
„Pokud se nemýlím, jsme právě v Zemi ohně,“ opověděl Itachi.
„Jak to víš? Už jsi tu byl?“ mrknul po něm malý.
„Vlastně ano. Pocházím odtud,“ hlesnul.
„Aha,“ propustil Sasuke a dál se neptal.

3-Díl
Ráno ji probudily křičící děti z venku. Zamžourala a posadila se na. Sluneční paprsky se drali oknem do pokoje. Noriko se podívala na budík. Bylo půl osmé. Vstala a oblékla si své včerejší oblečení. Vyšla do chodby a po té do kuchyně. V kuchyni u stolu seděl Jiraiya s velkými kruhy pod očima.
„Dobrý ráno.“ popřeji a usměji se na něj.
„Taky ti ho přeju.“ oplatil s námahou.
„Vy jse celou noc nespal že Jiraiyo-dono?“
„Myslím že si půjdu lehnout.“ vstal ze židle (ignoroval její otázku) a mířil ke dveřím.

Ukázalo se, že to s Tayiným zraněním nebude jen tak. Nemohla pořádně došlápnout, a přestože si nohu rychle ovázala, podvědomě tušila, že se bude ještě dlouho hojit. Dívala se zaraženě před sebe, zatímco Gaara stál nad umyvadlem a oplachoval si obličej. Malá Chiko už mezitím vyběhla na zahradu, kde skotačila po svém.
„Omlouvám se. Nechtěl jsem…“ Mladík strčil hlavu do dveří.
„Vždyť to přece nebyla tvá vina!“ ohradila se culíkatá a pokusila se o úsměv.
„Obávám se, že jsem do tebe nechtěně strčil,“ přiznal červenovlasý.

„Pojď, nemámě moc času,“ pobídla překvapenou dívku černovlasá žena.
Kunoichi vstala a podívala se na ženu.
„Ty jsi Smrt?“ zeptala se.
Žena přikývla.
„Musíme jít.“
Modrovláska se naposledy prošla po všech známých místech, podívala se na všechny své přátele a teprve pak se vydala za Smrtí.
„Kam mě vedeš?“
Smrt se na kunoichi otočila, ale dál pokračovala v cestě.
„Vedu tě tam, kam všichni jednoho dne odejdou.“
Po několika promlčených minutách se Smrt zastavila a zamumlala několik nesrozumitelných slov.

Bolo to v čase, ked ninja dediny proti sebe bojovali a len niektoré sa spojili. V Konohe sa všetci shinobi pripravovali na útok ninjov z Bleskovej. Zostavili sa nové tými a Piata im rozdelila miesta na obranu Konohy. Tými boli štyri.
Tým Naruto - Naruto, Hinata, Lee; tým Neji - Neji, Shino, Ten Ten; tým Shikamaru - Shikamaru, Ino, Choji; tým Kiba - Kiba a Akamaru, Sakura, Sai.
Každý tým mal medzi sebou medzery, asi kilometrové. Tým Naruto hliadkoval pred hlavnou bránou.
Lee si práve dával rozcvičku, keď zrazu čosi vybuchlo.

„Kam to jdete?“ zajímalo první hlavu, která se vyvinula z Kitina krku.
„Snaží se zdrhnout,“ řekla druhá hlava posměšně.
„To se jim nepovede,“ usmála se třetí hlava.
„Nikdy se jim to nepovedlo,“ dodala čtvrtá hlava.
„Možný je všechno,“ namítla pátá hlava.

Prudce jsem se otočila a zahlédla jsem, jak na prostředním kůlu sedí zahalená postava. Podle hlasu jsem ihned poznala Sasukeho. Postava seskočila z kůlu a přistoupila pomalu ke mně.
Opravdu to byl Sasuke, i v té tmě jsem ho poznala, jeho bych poznala kdekoli. Malou chvilku jsem přemýšlela, zda ho mám obejmout nebo mu jednu vrazit. Ale kvůli tomu, že jsem teď byla psychicky na dně, jsem první možnost hned zavrhla. V temnotě zaznělo rázné plesknutí. Měl štěstí, zůstal stát na nohou.

Deidara Rain surovo hodil do izby. Ona len padla na zem. Nemala dostatok síl oponoval. Plakala.
„Nerev!“ zhúkol na ňu. Zľakla sa a stíšila plač ale plakať neprestala.
Pomedzi pery potichu pošepla „Itachi!“ a vzlykla ale Dei ju aj tak počul.
„Ten ti teraz nepomôže!“ zhúkol na ňu a pritom sa strašidelne zasmial. Ona sa ešte viac zľakla, veľmi sa ho bála. Snažila sa od neho odliezť čo najďalej. On však pristúpil k nej a dal jej len tak facku. Páčilo sa mu, takto ju trýzniť, chcel si to čo najdlhšie vychutnať. Teraz ho nikto nevyruší.

[i]„Zatraceně, uhni!“ zařval muž.
Jen taktak jsem se vyhnul kataně, která zasvištěla pár centimetrů vedle mě. Muž se ohnal svou zbraní a útočníka zabil.
„Dě-děkuju!“ zakřičel jsem v odpověď. Ale on tam už nestál, nejspíš pronásledoval dalšího nepřítele.
Otočil jsem se a pokusil se soustředit. Bylo mi dvacet a tohle byla moje první bitva! Neočekávaný útok na-

V předchozím díle: [i]„Všude…po celé této místnosti, jsou rozmístěné kamery...“
Jounin vytáhl z přední kapsy na své khaki vestě malou věc, která se podobala malé vysílačce; na konci však byla malá kamera, kterou si Jounin nasadil na oko. Kamera ale byla rozdělena na dvě části. Ta druhá část zůstávala u úst.
„Tady vás vidím…vás všechny.“ ukázal na mini kameru na svém oku.

Bojiště

Noc ... temná a tichá ... avšak přeci jen slabounké cinkání dopadajících kapek krajinou, rušilo podstatu hrobové noci. Temný plášť jenž halil oblohu, skrýval svá tajemství pod mraky. Ani malinkaté světélko hvězd nebylo nikde k nalezení. Ovšem ... kromě měsíce v úplňku, barvící se do ruda jako horká krev. Vítr si bouřlivě pohrával s korunami stromů, prachem, drobnými kamínky a dokonce i s ledovou vodou protékající v nedaleké řece.Narozdíl od předchozích nocí, byla tato jiná ...

„Bude v pořádku?“ optal se červenovlasý mladík s tykví na zádech sestřičky, která právě vyšla z operačního sálu, kde už celých osm hodin bojovala Antisha o život.
„Její zranění jsou rozsáhlá. Měla ošklivě poraněné plíce už dříve a tohle tomu moc nepřidalo,“ opáčila sestřička. Najednou ale byla nalepená na zdi a pod krkem ji držel Gaara.
„Uzdraví se?“ zopakoval svou otázku.

Temari oznámila Bakimu, že ona a Kankurou se ihned vydávají na cestu. Ten však rázně zamítl všechny její argumenty a důrazně ji upozornil na to, že Suna musí mít vůdce, a že tedy loutkář nesmí opustit vesnici, což se pro změnu nelíbilo Temarinu bratrovi.
„Já nejsem stvořený k tomu, abych někomu rozkazoval,“ vymlouval se. „A dokonce ani Gaara mě nikdy neposlechl!“
„Ale jste synem zesnulého Kazekageho a to vás opravňuje k…“
Kankurou divoce zamával rukama. „Tak moment! Nebyla by na to lepší Temari?“

Isis seděla vedle Itachiho a snažila se přijmout pravdu.
„Já to nechápu,“ složila si hlavu do dlaní.
„Mám to tedy převyprávět celé?“ dotázal se Itachi.
Věděl, že to právě Isis chce. Pravdu. Chce pravdu o tom, co se před těmi lety událo.
„Prosím, ať je ta pravda jakákoli, nedovol mi nic, kdybych náhodou tu pravdu nechtěla už dál poslouchat,“ vydala ze sebe těžce.
Itachi přikývl.
„Ale pře tím než začnu vyprávět, mohl bych sem pozvat i ostatní.“
Isis překvapeně zvedla hlavu.

Šedovlasá seděla na zemi v tureckém sedu, rukama opřenýma o kolena si podpírala hlavu a zamyšleně sledovala chlapce dřepícího tři metry od ní. Už nekladl odpor, nebylo to v jeho silách. Celé jeho tělo Hametsu plně ovládala, jelikož mu v žilách kolovalo opravdu velké množství železa. O tomhle neměl Daken ani tušení, věděl jen, že ten tvor před ním... ten ho měl ve své moci. A on s tím nemohl vůbec nic dělat.

         Kakashi se konečně vzpamatoval a rozhlédl se kolem sebe. Krajina okolo něj byla v hrozném stavu. Ohromná síla větru zde zanechala svou stopu.
         Co to proboha bylo? Taková ohromná síla, přemýšlel Kakashi.
         „Kakashi-sensei, jste v pořádku?“ běžela k němu Sakura.

Část desátá - Tady

Část jedenáctá - Přestárlé dítě a příliš mladý dědeček

Sakra, už zase do ní někdo strčil!
Kushina se nervózně podívala po hnědovlasé ženě, která kolem ní proběhla neuvěřitelnou rychlostí a celkem bolestivě ji bez omluvy praštila do ramene.
„Z cesty, z cesty,“ zakřičela žena a důstojně si ve všem tom spěchu stačila ukázat na čelenku uvázanou kolem čela. „Shinobi z Listové, hasíme požár. Z cesty!“

„A je to v háji,“ zazoufal si klučík a opatrně se ohlédl. Vzápětí ulehčeně vydechl, když si ověřil, že dívka je hodně daleko od něho.
„Mně se líbí,“ ozval se slabý hlásek vedle něho.
„To nemůžeš myslet vážně, Sumi. Podívej se na ni. Jak se ti může líbit? Je děsná, panovačná, nesnesitelná a…“

„Chakra nawa!*“ zaburácelo lesním tichem.