Dvě lišky - 10.kapitola - Válka 3/3

„Kam jdete?“ zeptal se Sasuke Kit, když ho pozdravila, stejně jako Kibu a Akamaru kolem ní začal nadšeně běhat a nechal se od ní pohladit.
„Jen se projdu. Obhlédnu okolí a zruším naše ochrany. Pak probudíme ostatní a vydáme se dál,“ odpověděla Kit a odešla. Zamířila k táboru Akatsuki a opět tam potkala Itachiho.
„Máš zase hlídku?“ zeptala se ho a šla po jeho boku dál od jejich táboru.
„Ne. Jen jsem jim řekl, že se jdu projít. Půjdeš se mnou? Ukážu ti jedno krásné místo,“ usmál se na ni Itachi.
„Klidně. Měla jsem jít zničit pasti, ale už to mám. Tak jdeme,“ souhlasila Kit. Když šla vedle něj, tak se cítila poměrně nejistě. V jeho blízkosti jí probíhalo zády podivné mravenčení, což ale způsoboval pouze strach, aby se něco nezvrtlo.
Bez jediného slova pak šli do hloubi lesa až došli ke krásnému vodopádu.
„Páni…“ vydechla překvapeně Kitsune. Byla to krása. Voda z vodopádu v jemném hučivém zvuku spadala do jezírka pod ním a narážela do kamenů. Od těchto nárazů se na hladině tvořily jemné vlnky, které vlnily s trávou na břehu jezírka. Kolem břehu se táhla spousta květin a celkově to byl úžasný pohled.
„Krása, že? Už dávno jsem to našel, ale nemám moc příležitostí sem zajít,“ odvětil Itachi.
„Nádherný… jak jsi to našel?“ zajímalo Kit.
„Jednoduše… ještě jako ANBU jsem tady měl misi a náhodou jsem zabloudil,“ pokrčil Itachi rameny a posadil se na kámen na břehu.
„Stále jsi ANBU,“ namítla Kit a sedla si vedle něj. Objala si kolena pažemi a zadívala se do vodopádu. Rudé vlasy měla ve dvou drdolech na stranách hlavy a černou masku na obličeji, což jí dodávalo nebezpečný vzhled. Ale jinak by vypadala zranitelně. To se Itachimu hned prohnalo hlavou, ale zapudil ty pocity. Nemohl si dovolit opět se zamilovat, když ještě nedořešil svůj minulý vztah.
„Ostatní mě neberou,“ odvětil Itachi a zadíval se na ni. Kdyby nevěděl, že Kitsune pracuje pro ni, tak by si myslel, že je to ona. Hrozně mu ji připomínala.
„Budou. Až se dozví, co jsi pro nás udělal,“ řekla Kit a položila mu ruku na rameno a podívala se mu do očí. Ale to neměla dělat. Oči rudě zažhnuly a ona se ocitla ve víru červené, černé a bílé barvy.
„Vítám tě ve svém světě,“ usmál se na ni Itachi mile, když ji lapil do svého genjutsu.
„No nazdar. Čím jsem si zasloužila tu být?“ odsekla Kit a vystrašeně se dívala kolem sebe. Tady pravidla udával on.
„Chci znát pravdu,“ odsekl Itachi a jeho oči se strašidelně přiblížily.
„Jakou?“ nechápala Kitsune.
„O tom, kdo opravdu jsi. Musím to vědět,“ prohlásil Itachi naléhavým hlasem.
„V žádném případě,“ odsekla Kit.
„Tak v tom případě se z mého jutsu dostaň sama,“ vyzval ji Itachi.
„Když chceš…“ pokrčila Kit rameny a použila svou kekkei genkai. Ihned byla z Itachiho hlavy opět ve svém těle.
„To od tebe nebylo hezké. Pro dobro všech sice náš plán bude platit, ale jako obyčejný ANBU budeš v týmu a budeš dostávat normální mise. Žádné sólo. Takhle se ke mně chovat nebudeš!“ prohlásila Kit a rozběhla se zpátky do svého tábora. Itachi tam jen vyjeveně seděl a snažil se vzpamatovat z toho, že se někdo dostal z jeho Tsukuyomi.
„Kdes byla?“ optal se Naruto Kitsune, když se tam konečně vrátila a oni jí podali snídani.
„To tě nemusí zajímat. Ale určitě tě potěší zjištění, že Kazekageho tábor je na druhé straně lesa,“ odpověděla Kit. Naruto pak všechny popohnal a brzy se vydali na cestu za Gaarou.
Do tábora, který se zrovna probouzel dorazili během necelé hodiny, ale do něj se vydali jen Naruto, Sakura, Sasuke, Hinata, Kiba a Shino. ANBU spolu se svou velitelkou čekali skryti v korunách stromů nad nimi.
„Na co tu vlastně čekáme?“ nechápal Kakashi.
„Na Akatsuki a Orochimara. Mají v plánu na něj zaútočit,“ odsekla Kit.
„Už se se mnou bavíš?“ zasmál se lehce Kakashi.
„Situace si to vyžaduje, Inu-sempai,“ řekla Kitsune ledově a dívala se dolů. Najednou se její duše přenesla jinam. Před pádící Akatsuki a Orochimara s Kabutem.
„Už jsou blízko,“ kývla Kit hlavou a jako kočka se přikrčila na své větvi. Všech pět ANBU bylo schováno pod genjutsu, takže je ti, co dorazili na tábořiště, neviděli.
„Ale, ale. Dvě mouchy jednou ranou,“ ušklíbl se ošklivě zrzavý Pein, když uviděl Naruta a Gaaru, kteří stáli vedle sebe. Připraveni se navzájem bránit. Ostatní se seskupili kolem nich, zatímco Sasuke posměšně zíral na Orochimara a Kabuta.
„Hodila by se třetí,“ podotkl Kisame jedovatě.
„Klidni se, Kisame. Nemusíme mít všechno,“ protáhl líně Itachi Uchiha a za to byl probodnutý zlým pohledem svého mladšího bratra.

Mezitím se Kit otočila na své kolegy.
„Poslouchejte mě. Itachiho Uchihy se ani nedotknete. Je to náš spojenec a s vyvražděním svého klanu nemá nic společného. On mě informoval o postupu Akatsuki a Orochimara na Konohu. Při tomto boji se k nám přidá. Ať se stane cokoliv, nesmí se zranit,“ šeptla jim naléhavě Kit.
„Hai,“ kývl celý tým, ale pochybně se na ni dívali. Nevěřili jí, i když by správně měli. Ale každý někdy pochybuje.

„A ani nebudete mít všechno,“ odsekl Sasuke a tasil svou katanu na svého bratra.
„Uklidni se,“ zarazila ho jeho manželka a položila mu ruku na rameno. Věděla, že Itachi je silnější než on a nechtěla, aby se zranil. Poddal se jejímu doteku a ustoupil.
„Sssasssuke, zzzklidni hormon. Ssss tebou sssi to vyřídím já,“ zasyčel Orochimaru. Už byl zvyklý na to, že nemá tak dlouhý jazyk.
„Spíš to bude obráceně, ty hade!“ odsekl Sasuke.
„Jestli se mu něco stane, budeš mít co dělat se mnou,“ podívala se Sakura chladně na Orochimara a jeho věrného nohsleda Kabuta. Byl to medik, jako ona. Věděla, že ona bude mít za protivníka jeho. Naštěstí znala jeho styl boje. Jenže on naneštěstí ten její taky.
„Statečná ta tvá novomanželka. Ale hodně bláhová,“ protáhl Kabuto po vzoru svého učitele.
„Buďte zticha! Přišli jsme si sem pro něco jiného!“ namítl Pein.
„To máš pravdu… Kyuubi a Shukaku. Pak už bude zbývat jen Yamata no Orochi,“ zasmála se chladně Konan. Jediná žena v Akatsuki. Kit ji neměla ráda a zapraskala klouby. Ale naštěstí ji nikdo neslyšel.
„Na všechny ty démony můžete zapomenout. Oni k vám nechtějí a my vám je nedáme!“ odsekla Kitsune Uzumaki, která se tam najednou objevila. Bez své ANBU masky. Byl to jen klon, ale to si uvědomovali jen dva lidé na celé louce. Kit měla své dlouhé rudé vlasy rozpuštěné a na sobě zelené šaty, které zdůrazňovaly její křivky.
„Parta nicek nás nemůže porazit,“ rozesmál se bláznivě Pein.
„To říká ten pravej! Vždyť seš jen velitel jakýsi party hic ve stejnejch županech!“ odsekla Masako (budou takhle rozdělený – Masako skutečná Kit a Kitsune jako klon), která tam právě seskočila ze svého stromu a ostatní ANBU taky.
„Masako, neříkala jsi mi náhodou, že nebudete bojovat?“ vyvalil oči Naruto.
„Hodně se toho změnilo, Naruto. I já jsem slíbila, že vás budu chránit, ale to nyní nemohu splnit. Ty zachraň Gaaru a já pomohu Masako-hime,“ odpověděla Kitsune.
„Tak to ne! My ti pomůžeme!“ prohlásil rozhodně Naruto a stoupl si i s Gaarou po jejím boku. Kiba i Hinata zrovna tak a Shino později taky.
„Tohle je náš boj,“ namítla Masako.
„Cože?!“ nechápala Hinata.
„Musíme se pomstít. Každá oběma stranám. Máme to rozdělené. Ještě s malou pomocí našeho známého,“ usmála se Kitsune. Itachi se uvnitř zachvěl. Její přítomnost v ANBU ho stále znervózňovala. A to ji tam přitom nikdy oficiálně nepotkal.
„Jakého?“ zajímalo Kibu.
„No přece mého démona. Pokud se budou chtít dostat k vám, budou muset přes sílu Yamata,“ zasmála se Kitsune. Ostatní se zachvěli. Netušili, jak je na tom s ovládáním jeho síly.
„Jak?“ otázal se jí Shino.
„Jednoduše. Ustupte. Příteli, ukaž svou pravou tvář a vrať se domů. Ať je mohu spolehlivě zničit,“ prohlásila Masako a připravila si pár znaků. Mezitím se totiž klonem stala ona a Kit byla skutečná. Tedy se mohla převtělit do své druhé podoby.
Všichni nepřátelé se kolem sebe zmateně dívali, ale jeho skutečně nečekali. Každý byl šokován tím, že je jejich spojenec Itachi Uchiha. Ten poklidně přešel na bok Masako a škodolibě se usmál na Akatsuki a Orochimara, kterým málem vypadly oči z důlků.
„Jak…?“ vydechl zcela nečekaně Sasuke. Itachi se k němu otočil a lehce se usmál.
„Já rodinu nezabil z vlastní vůle. Protivit se vůdci klanu končí smrtí. Otec se bál síly ostatních a já je měl zabít. I jeho. Ty jsi také neměl přežít, ale chtěl jsem někoho blízkého mít. Pak se to ale otočilo proti mně a já se s prosbou o pomoc otočil na bývalého velitele ANBU a ten mě přijal. Infiltroval jsem se do Akatsuki a podával hlášení ANBU,“ odpověděl popravdě Itachi. Sasuke měl co dělat, aby to ustál. Tohle si nemyslel.
„Ta osoba v rudém plášti byl také on. Hlásil mi v poslední době vše, co se dělo v organizaci. Dnes ráno i včera večer jsme se sešli a domluvili si plán. Proto jsme dnes tady. Kit… pusť se do toho!“ prohlásila Masako a ustoupila o dva metry vzad a Itachiho táhla za rukáv jeho „županu“ sebou.
„Není nebezpečné uvolnit sílu Yamata? Minule, když to udělala, tak…“ nedokončil Itachi, protože mu Masako skočila do řeči.
„To bylo před šesti lety, génie. Za tu dobu si toho prožila a naučila tolik, že je zlikviduje za pár hodin,“ odsekla Masako a sledovala původní Kit, která se začala měnit do své strašidelnější podoby. Všichni se báli toho, co přijde.
„Za půl hodiny, i když budou zdrhat,“ namítla o něco hlubším hlasem dívka a zvětšila se do neuvěřitelné velikosti Yamata no Orochiho. Zpod šatů se jí uvolnilo osm ocasů, které kolem ní divoce povlávaly.
Akatsuki i Orochimaru s Kabutem se stáhli k lesu a chystali se k úprku. Byla to napjatá situace.