Když ztratíš city! - 12

Naruto s Gaarou se střídali v jeho učení. Jako první začal Gaara, aby ho naučil základní techniky a pořádné ovládání chakry. Michi trénoval opravdu poctivě a za necelé tři dny se naučil základní techniky. Dokázal také vyšplhat na strom bez ruk a to úplně nahorů. Jednou také trénoval chození po vodě, to když narazili na řeku, ale zatím mu to stále moc nešlo. Čtvrtý den začal Michi trénovat s Narutem. S ním zopakoval základní techniky a zároven se učil stínové klony. Michimu se po třech dalších dnech podařilo vytvořit celkem solidní stínové klony, kteří už na sobě byli nezávislí. Udržel je ale jenom deset minut, pak mu došla chakra. Gaara s Narutem Michi chválili a Soul je jen pozoroval nebo spal pod nejbližším stromem.

„Už ti to jde vážně dobře, Michi!“ pochválil ho Naruto a rozcuchal mu vlasy.
„Jen kdybych jich uměl tolik jako vy Naruto-sempai nebo táta!“ posmutněl Michi. Gaara se usmál a klekl si k němu.
„Neboj. Za pár let budeš mít dostatek chakry, abys to zvládl! Možná i dřív, když budeš pilně trénovat!“ povzbudil ho Gaara. Michi přikývl a dál zkoušel vytvořit více klonů. Naruto s Gaarou odešli o pár metrů dál.
„Je opravdu nadaný!“ usmál se Naruto. Gaara kývl.
„Ovládání chakry mu jde stejně jako matce!“ souhlasil Gaara. Najednou Naruta něco napadlo.
„A co kdyby uměl ovládat písek, stejně jako ty? Myslím tím, že by se na něj mohlo přenést, pár tvých genů s démonovými.“ obrátil se na Gaaru Naruto. Gaara se zamyslel.
„Možné to je! Můžeme to zkusit!“ usmál se Gaara a znovu došli k Michimu.
„Tak jak pokračuješ?“ optal se Naruto.
„Pořád mi to nejde!“ posmutněl Michi a sedl si na zem. Gaara si sedl vedle něj.
„A co by jsi řekl umět ovládat písek stejně jako já? Je totiž možné, že to také umíš!“ zeptal se Gaara. Michi překvapeně zamrkal.
„Opravdu je to možné?“ vyhrkl Michi a dychtivě se na něj podíval. Gaara kývl.
„Takže ovládat písek můžeš bud pohybem ruky nebo jen tak myslí! Pro začátek to zkusíš rukou! Je to lehčí ale při boji to trochu zpomaluje.“ vysvětlil mu Gaara a Michi kývl. Stejně jako otec natáhl před sebe ruku.
„Ted soustřeď svou chakru do písku před sebou a promíchej ji s ním! A ted se soustřeď na tu chakru v písku a na tu co ti proudí v ruce. Ted s ní pohni nahoru jako by jsi něco tahal za provaz.“ dával mu instrukce Gaara a Michi tak učinil. Když pohnul rukou chvíli se nic nedělo ale nakonec se písek pomalu začal hýbat. Na Michiho čele se objevili kapičky potu ale na rtech měl široký úsměv.
„Vidíš to tati! Mě se to povedlo! Povedlo se mi to!“ vykřikl šťastně Michi a podíval se na Gaaru. V tu stejnou chvíli písek zase opadl.
„To bylo úžasné Michi!“ usmál se Gaara a držel Michiho v náručí. Naruto se usmál.
„Musí to být skvělé mít rodinu!“ pomyslel si a vzpomněl si na Hinatu. Jak se asi ted má? Co dělá? Stále na mě myslí nebo si už našla někoho jiného?
Tyhle otázky mu ustavičně vířili hlavou a přidělávali mu ještě větší utrpení. Tak moc po ní toužil! Po její vůni, po její náruči. Nic z toho už nikdy nepocítí. Ani hřejivý pocit u srdce, když ji vidí. Nic. Už nikdy.

Naše skupinka se znovu vydala na cestu do Mlžné. Nasadili i trochu svižnější tempo a tak Michi trénoval, jenom ráno a večer. Den ode dne se však stále zlepšoval a jeho ovládání písku a množství chakry se zlepšovalo.
„Soule, za jak dlouho budeme v Mlžné?“ zeptal se jednou Naruto Soula.
„Asi za dva dny! A to spíš na večer.“ odpověděl.
„Hmm ... měli by jsme si sehnat ubytování, když tam dorazíme! A hned druhý den se vydáme na obhlídku. Večer pak půjdeme splnit úkol a přitom se budeme rozhlížet po dalším členovi.“ rozhodl Naruto.
„Michi ty zůstaneš v pokoji, ano?!“ obrátil se Gaara na Michiho. Ten ač nerad přikývl.
„Tak dobře!“ vzdychl.
„Je to jen pro tvé dobro, Michi!“ ubezpečil ho Naruto.

Ve skryté Mlžné se mezitím začalo stmívat a lidé se začali scházet domů. Jen tuláci a opilci zůstávali v ulicích. Mezi nimi byla i záhadná postava v dlouhém kimonu a s katanou u pasu.