Když je něco jinak 01

         „Přiveďte mi ho konečně!“ zařval rozčileně Pein a všichni se mu klidili z cesty.
         Pein rozčileně chodil tam a zase zpět místností. Byla středně velká, tmavá a bylo v ní jen jedno křeslo. Pein k němu došel a naštvaně do něj klesl.
         „Je mi jedno jak. Už mi uniká tak dlouho! Vymyslete něco a doveďte mi ho!!“
         „Ano,“ odpověděli všichni jednohlasně a odešli.

         „Dneska má zas náladu,“ zapředl Deidara.
         „A ty se mu divíš?? Už jsme ho zkoušeli dostat mnohokrát, ale vždy nám unikl,“ zklidňoval ho Itachi.
         „Jo, pořád je obklopený nějakými jounini,“ souhlasil Kisame.
         „Vůbec se nedivím, že se z nich klepeš strachy, když tě vždy porazí,“ řekl klidně Dedara.
         V tu chvíli ho Kisameho ohromná zbraň přitiskla ke stěně.
         „Ale no tak, máme úkol. Tak se nechte a použijte tu sílu na Jinchuuriki,“ řekla klidně Misa, která dosud seděla hluboce zamyšlená, jak to u ní bylo obvyklé.
         Všichni členové Akatsuki se na ni podívali a pak souhlasně zamručeli.
         „Správně, jdeme ho sledovat. Jednou určitě nastane náš čas,“ řekl svým klidným hlasem Itachi.
         „Fajn, tak jdeme,“zakončil tento rozhovor Kisame.

         „Už jsme čekali tak dlouho a konečně se nám to snad vyplatí,“ zaradoval se Deidara.
         „Ano,“ řekla nezúčastněně Misa.
         „Já nechápu jak můžeš být vždy tak klidná,“ kroutil hlavou Kisame. „Tak dlouho jsme čekali a naše chvíle konečně nastala, musíš být přece aspoň trochu vzrušená.“
         „Ale já jsem,“ řekla a v očích se jí zablesklo a potvrdilo její slova.
         „Pšt, myslím že už jde,“ řekl Itachi.
         Všichni se ze svých úkrytů v keřích podívali tím směrem. Viděli jak k nim přichází nějaká postava. Byla sama. To vykouzlilo na jejich tvářích úsměv.
         Ona postava si to pomalu šinula k řece. Byl to asi šestnáctileý blonďatý klučina, mile vyhlížející. Na čele měl čelenku se znakem své vesnice Konohy a na sobě měl oranžově černou bundu s kalhotami. Na bundě na zádech měl znak svého klanu-spirálu.
         Tento klučina si sedl na břeh, vytáhl nějaké papíry z batohu. Začal do nich něco psát.
         Můžeme už začít? Zeptal se pomocí znamení Deidara.
         Ještě ne, odpověděl mu stejně Itachi.
         Chvíli ještě čekali, ale když vycítili, že za ním nikdo nejde, vylezli z úkrytu a dopadli za ninju z Konohy. Ten se prudce otočil a vyskočil na nohy.
         „Konečně se zase setkáváme, Naruto Uzumaki,“ řekl Kisame.
         „Akatsuki! Co zas chcete?“ zeptal se, i když věděl, co bude za odpověď, Naruto.
         „No samozřejmě tebe. Dnes tu nemáš žádného ochránce, takže ti můžeme navrhnout, aby si šel s námi dobrovolně, abychom ti ještě neublížili,“ řekl sarkasticky Kisame.
         „Ani mě nehne!“ odsekl Naruto a připravil se k těžkému boji. Složil ruce k sobě do pečeti a okolo něj se objevilo několik klonů. Ty zaútočily na Akatsuki. Chvíli spolu bojovali, když se tam najednou zjevil další ninja.
         „Co tu chceš kopírovací ninjo?“ vyštěkl na něj Deidara.
         „Slyšel jsem, že jste nám přišli navštívit Naruta, tak jsem se přišel podívat, copak se to tu děje,“ řekl Kakashi.
         „Zemřeš!“ zuřil Deidara, protože jim zase chtěl zhatit plán. Vrhl se na Kakashiho. Kisame zatočil svojí velkou katanou a vrhl se na Naruta a Itachi s Misou na ty bitvy jen klidně hleděli.
Kisame se oháněl svou katanou a rychle zničil Narutovy klony. Naruto pak udělal čtyři klony. Dva se rozběhly proti Kisamemu. Chytly ho a odpoutaly pozornost, zatímco zbylý dva klony udělaly v ruce rasengan a rozběhly se proti němu. Kisame se zbavil obou klonů, ale hned jak zmizely, se tam objevil Naruto s rasenganem a už nestihl uhnout. Naruto mu ho strčil do hrudi. Kisame, ač to přežil, tak padl na zem.
         Kakashi sundal svou pásku z oka a objevila se červená barva sharinganu a zaútočil.
         Najednou se tam objevili Sakura a Sai.
         „Akatsuki!“ řekla Sakura.
         „Á koukám, že se to tu nějak zalidňuje. „Miso, můžeš začít,“ rozkázal Itachi a rozběhl se k Sakuře a Saiovi. Kisame už nemohl dále bojovat a tak Naruto běžel k ostatním, aby jim pomohl. Cestu mu však zatarasila Misa.
         „Myslím, že tvůj boj ještě neskončil.“
         Naruto si ji prohlédl. Hlas a výška naznačovaly, že je asi stejně stará jako on. Ale nemohl si být jistý, protože ji celou halil plášť Akatsuki.
         „Kdo jsi?“ zeptal se, když se nic nedělo.
         „Jmenuji se Misa a budu tě muset zastavit,“ řekla klidně Misa. Naruto udělal pár klonů a chystal se zaútočit, ale Misa zvedla ruku a okolo něho se začala zvedat zemina. Utvořila se do tornáda. Narutovy klony to zničilo. Vítr byl tak silný, že se ostatní zastavili v boji a dívali se, co se děje. Ti, co to věděli se na ni dívali s úsměvem. Všem členům Akatsuki vítr shodil klobouky z hlavy, který jim kryly obličeje. Všichni z Konohy je hned poznali, ale jednu postavu nepoznali.
         Misa zvedla druhou ruku a všechny z Konohy omráčila takovou silou větru, že se nemohli bránit. Naruta chytlo tornádo do svého chřtánu. Nakonec dala ruce zpátky volně dolů. Vše hned ustalo. Naruto dopadl v bezvědomí na zem.
         „Skvělí, konečně někdo, kdo přinesl kladný výsledek,“ řekl však s kamennou tváří Itachi. „Úkol jsme splnili. Jdeme!“ Akatsuki se přemístili k Narutovi. Kisame si ho ztěžka naložil na záda a všichni zmizeli.