Záhada tváře - 12.kapitola - Jako dřív

„To na nás nemůže počkat?!“ hudroval naštvaně Sasuke, když nemohli dohonit Tenshi, která naprosto klidně skákala před nimi ze stromu na strom a oni neměli šanci ji dostihnout.
„Tak hele, Sasuke, co proti ní máš? Náhodou se jako jediná snaží, abychom tam byli co nejdřív. A brzdíš nás ty!“ odsekl Naruto.
Sasuke chtěl něco peprného odseknout, ale Sakura je přerušila.
„Nechte toho, oba dva… co se to s námi stalo?! Jen se hádáme a navzájem se urážíme. Prostě toho necháme a budeme se chovat tak, jako dřív!“ sykla Sakura.
„Ok!“ souhlasil nadšeně Naruto.
„Fajn,“ podřídil se Sasuke.
„Sasuke… stalo se něco?!“ zeptal se Naruto najednou naprosto vážně svého nejlepšího kamaráda.
„Nechci o tom mluvit,“ odsekl Sasuke.
„Nám můžeš věřit,“ položila mu ruku na rameno Sakura mile.
„Ty nám taky… tak nám pověz, kdo se ti líbí,“ pustil se do protiútoku Sasuke.
„Kiba… ale to je teď jedno. Co se stalo?“ zajímalo Sakuru. Sasuke a Naruto jen valili oči.
„T-tobě se líbí Kiba?“ šokovaně se zastavil Naruto. Sakura zrudla a kývla.
„Ale jestli to někomu řeknete, tak vám dám!“ ukázala jim z legrace pěst Sakura, ale všichni tři se zasmáli a běželi dál. Tenshi však stále měla velký náskok.
„Zajímalo by mě co!“ uchechtl se Sasuke a dostal hranou ránu do zátylku. Kdyby hraná nebyla, tak by už ležel o několik metrů dole a Sakura by ho musela pěkně dlouho křísit.
„Tak povídej, Sasuke,“ pobídl Naruto Sasukeho.
„Až mi řekneš, která z našich kunoichi okouzlila tebe,“ mrkl na něj Sasuke.
„Žádná,“ zavrtěl hlavou Naruto, ale pěkně zrudl.
„No tak… povídej, my to nikomu neřekneme!“ šťouchla do něj Sakura.
„No dobře… je milá, hodná a přátelská…“ zasnil se Naruto.
„A známe ji všichni?“ zajímalo Sasukeho. Naruto kývl.
„Byla s námi někdy na misi?“ optala se ho Sakura.
„Teď to nevím jistě, ale já s ní byl několikrát na misi i bez vás dvou,“ pokrčil rameny Naruto.
„Má nějakou kekkei genkai?“ položil poslední otázku Sasuke.
„Jasně… tu nejlepší na celým světě…“ zasnil se znovu Naruto.
„Nejlepší je Sharingan, takže lituji, že tě musím zklamat,“ podotkl Sasuke a dostalo se mu šťouchance od Naruta.
„Takže je to… Hinata?“ zajímalo Sakuru.
Naruto zasněně přikývl.
„Ááááá, zamilovanej až po uši… vím, jak se cítíš, Naruto,“ usmál se Sasuke na kamaráda a v jeho černých očích se také zaleskla melancholická vzpomínka.
„Ty a zamilovanej?!“ šokovaně si ho prohlédl Naruto.
„Co tě na tom překvapuje?! Prostě mě oslovila… no spíš já ji,“ pokrčil rameny Sasuke.
„A?“ napjatě si ho měřila Sakura.
„Bylo to krásný… ona byla krásná. A milá… přátelská… vzdělaná…“ nevěděl co říct chlapec s temně modrými vlasy. V očích se mu zaleskla vášeň ze vzpomínek.
Sakura s Narutem ho tak nikdy neviděli, ale byli za to rádi. Tohle byla určitě změna k lepšímu. Právě tu Sakura myslela, když na něj předtím ve vesnici řvala.
„Proč mluvíš v minulým čase?“ došla Sakuře mírná drobnost v jeho vyprávění.
„No, jednou… řekla mi, že mě miluje,“ pousmál se smutně Sasuke.
„Ale vždyť to je super!“ namítl Naruto nadšeně.
„Bylo by to super… kdyby tam v tu stejnou chvíli nevstoupila Karin a nezačala řvát něco o miláčkovi Sasukem. Za to jsem si ji samozřejmě pořádně podal. Ale ona… zmizela. Hledal jsem ji, ale jakoby se po ní zem slehla… chci ji najít pořád. Asi proto jsem tak protivný a naštvaný. Protože ji chci najít… jenže nevím jak…“ sklopil smutně hlavu Sasuke.
„My tě chápeme,“ položila mu ruku na rameno Sakura.
„A pomůžeme ti,“ poplácal ho Naruto povzbudivě po zádech.
„Proč byste to dělali?“ nevěřícně si je prohlížel Sasuke.
„Neptej se tak blbě!“ seřvala ho Sakura jako malého kluka. Byla by mu jednu vrazila, kdyby ji Naruto nezastavil.
„Jsi náš kamarád, Sasuke. Nejlepší kamarád. Jako jsme ti slíbili, že spolu s tebou najdeme Itachiho a ty ho pak zabiješ, tak s tebou najdeme i tu tvou milovanou. Přísahám, že pro to udělám, co budu moct!“ ukázal kamarádovi zvednutý palec Naruto.
„Díky… já… mám vás rád…“ objal je oba kolem pasu Sasuke a tak běželi spolu v jednom chumlu. A kupodivu byli tak synchronizovaní, že se jim nic nestalo.
„Kde jste se poznali?“ zeptala se ho Sakura.
„Bylo to v ten večer, co jste zabili Juuga…“ nedokončil Sasuke, protože mu do řeči skočil Naruto. „My ne, to byla Tenshi.“
„Ona sama?!“ nevěřil vlastním uším Sasukem.
„Jo, my jsme bojovali se Suigetsuem a Karin. A ještě před tím Tenshi zastavila Zanbatou kunaiem,“ pochlubil se Naruto.
„Kunaiem?!“ podivil se opět Sasuke. To už bylo i na něj moc. Šokovaně se podíval na Tenshi. Vypadala tajemně, to ano, ale že by dokázala zabít největšího zabijáka a zastavit nejsilnější meč?! To se mu skutečně nechtělo věřit.
„Zachránila tím Narutovi život… ale teď vyprávěj,“ kývla na něj Sakura.
„Tak dobře… vydal jsem se na své oblíbené místo u řeky, abych si pročistil myšlenky a tam jsem ji uviděl sedět na břehu řeky. Její husté modré vlasy povlávaly v lehkém větříku a stříbřitě se leskly v záři úplňku a kolem jejího těla plápolaly stříbrné šaty… vypadala jako nějaká víla nebo anděl… ihned mě zaujala. Vydal jsem se k ní a začali jsme spolu mluvit… byla to krásná noc. Ale pak ráno musela odejít. A já ji celý měsíc neviděl… jenže následující úplněk tam najednou zase byla, krásnější než jsem si ji pamatoval. Pak jsme se scházeli každou noc a já nepotřeboval vůbec spát…“ vzpomínal Sasuke.
„Sasuke… kdyby sis měl vybrat…“ oslovil Naruto zasněného Sasukeho a on se na něj podíval, „co by sis vybral?! Ji nebo Itachiho?! Pomstu nebo lásku?!“
Sasuke se zamyslel… těžké rozhodování pro zamilovaného blázna, co pro pomstu udělal tolik.
„Před takovou volbu nebudu nikdy postaven!“ usmál se rozhodně Sasuke.
„Jsem rád, že to bereš takhle!“ poplácal ho Naruto opět po zádech. Správná odpověď.
Tehdy doběhli Tenshi. Překvapeně se na ni podívali a až pak si uvědomili, že se už stmívá a je bolí nohy. Najednou se rozpršelo.
„Sasuke, rozdělej oheň, my zkusíme postavit stan!“ křikl Naruto. Ze svého stanu vytáhl stan a nahodil dívkám kolíky a lana, kterými se stan ukotvoval k zemi. Ale moc jim to nešlo. Najednou zavál prudký vítr a byli bez stanu. A oheň nehořel.
„Naruto… obětuji svůj plášť na širák, ale na víc nezbyde,“ sykla Tenshi na kamaráda.
„To budeš moc hodná,“ usmál se na ni Naruto. Pak s napětím čekal, až odhalí svou tvář, ale ona si ze zad stáhla batoh a z něj vytáhla dlouhý tmavě modrý hábit.
„Ty nosíš něco tak dlouhýho?“ nevěřila vlastním očím Sakura.
„Jinak nemůžu…“ pokrčila Tenshi rameny.
Během pár minut plášť natáhl mezi větve dvou stromů a ukryli se pod nimi, kde bylo relativní sucho. Sasuke stále rozdělával oheň.
„Už mě štve,“ sykla Tenshi směrem k Narutovi a Sakuře a přistoupila k modrovlasému zezadu. Zaklepala mu na rameno a pokynula mu, aby poodstoupil za svými přáteli.
Pak si z pravé ruky sundala rukavici a najednou se v ní objevila ohnivá katana. Právě ta, která zničila Deidaru z Akatsuki. Jedním švihem svou ohnivou zbraní pak zažehla oheň a katana pak zmizela. A ona si rukavici natáhla zpátky na ruku.
„Už přestává pršet!“ zaradovala se Sakura, aby zarazila Sasukeho, který se chystal seřvat Tenshi. Uklidnil se a raději se otočil k Narutovi.
Tenshi se k ní naklonila. „Dnes je ta pravá noc a blíží se půlnoc… vyrůstá spousta bylinek. Zajdu si jich pár nasbírat, ano?“
„Jasně. Hlavně na sebe dávej pozor,“ usmála se na kamarádku Sakura a ona odešla. Naruto se Sasukem mezitím vybírali něco vhodného na jídlo z Narutových megalomanských zásob.
„Kam šla?“ zajímalo Naruta.
„Na bylinky,“ odvětila Sakura.
„Ona už se s tebou baví?“ nechápal Sasuke.
„Jo, od dnešního odpoledne… ale to je teď jedno. Pokračuj ve vypravování. Zajímá mě to,“ vyzvala ho Sakura.
„Kde jsem to skončil… aha už vím! Bez našich schůzek už jsem pak vůbec nemohl být… ale šli jsme na misi. Už jsem byl od ní pryč tři týdny a děsně mě to trápilo, ale pak, jeden večer… šel jsem se vykoupat a uviděl jsem ji pod jedním vodopádem. Tak jsme se pošťuchovali ve vodě, ale pak… málem jsem ji utopil. Děsně mě to dostalo a já jsem z toho byl patřičně mimo, ale vytáhl jsem ji ven a probral ji. Když otevřela oči, tak jsme se políbili a bylo to krásný… pak mi řekla, že mě miluje a já jí chtěl říct, že to cítím zrovna tak, ale pak tam vběhla Karin a když jsem se otočil, tak tam už nebyla… někdy si myslím, že to byl jenom sen. A někdy mi to zas připadá jako naprostá skutečnost!“ sklopil oči Sasuke a znaveně se opřel o kmen stromu a zadíval se do plamenů.
„Máš nás, my ti pomůžeme!“ slíbil mu Naruto.
„Přesně! Takže začneme s pátráním… byl jsi se znovu podívat na tom místě, kde jste se normálně scházeli?“ zajímal Sakuru.
„Jo, byl a hodněkrát… ale nic jsem tam nenašel. Hlavně jí chci všechno vysvětlit…“ zakroutil hlavou Sasuke.
„A kde to bylo? Můžeme si rozdělit hlídky a snažit se ji tam někdy přistihnout,“ navrhl Naruto.
„Dvě hodiny z vesnice na severo-západ. Menší louka, ze všech stran obehnaná lesem, skrz ni teče řeka a na jejím břehu je velký kámen…“ zavzpomínal opět Sasuke.
„Tam před bránou… čí hlas jsi slyšel?“ optala se ho Sakura, když si na to vzpomněla.
„Myslel jsem si, že její… ale to je blbost. Jdu si pročistit hlavu, pak si vezmu hlídku,“ řekl Sasuke a opustil je.
Sakura se pak zamyslela, zatímco Naruto měl hlídku. Pak se najednou Sakura vyšvihla dosedu a plácla se do čela.
„Co se děje?“ nechápal Naruto její počínání a díval se na ni jako na někoho nenormálního.
„Asi tuším, kdo to je…“ pousmála se Sakura.