Když je něco jinak 02

         Kakashi se konečně vzpamatoval a rozhlédl se kolem sebe. Krajina okolo něj byla v hrozném stavu. Ohromná síla větru zde zanechala svou stopu.
         Co to proboha bylo? Taková ohromná síla, přemýšlel Kakashi.
         „Kakashi-sensei, jste v pořádku?“ běžela k němu Sakura.
         „Myslím, že jo. Jsi zraněná?“ zeptal se Kakashi, když zahlédl jak se drží za bok.
         „To nic není, jen malé škrábnutí. Kde je Sai a Naruto?“ zeptala se Sakura.
         „Co se stalo?“ Objevil se za nimi Sai.
         „Sai, no já nevim, ale byla to ohromná síla. Neviděl si Naruta?“
         „Ta holka od Akatsuki použila větrné ninjutsu, ale nikdy jsem ho neviděl, ani neudělala žádné pečetě, což prostě není možné,“ zamyslel se Kakahi.
         „Neříkejte, že Naruta dostali?!“ zeptala se opatrně Sakura.
         „Promiň, Sakuro.“
         „Ne!“ objevili se ji slzy na tváři.
         „Musíme za nimi!“ rozhodl Sai.
         „A co jim uděláš? Už nemáme chakru a ani předtím jsme neuspěli. Proti té dívce nemáme nyní šanci, vrátíme se do Konohy a půjdeme ho najít společně s ostatními až se uzdravíme.“ Zadržel ho Kakashi.
         Nejdříve se zdálo, že ho neposlechne, nakonec se však otočil a všichni společně odešli do Konohy.

         „Konečně! Potěšili jste mě,“ pochválil je Pein.
         „To Misa, vždycky mě překvapí s čím přijde,“ řekl Itachi.
         „To víš nemohu zůstávat pozadu,“ usmála se Misa.
         „Je skvělé, že ses k nám přidala. Už jsou to dva roky a vše nám vychází od té doby mnohem lépe,“ řekl znovu Itachi.
         „To je pravda, Miso,“ přidal se Pein. „Ale teď máme další problém. Orochimaru si myslí, že si tady může dělat co chce a to mu musíme vysvětlit. Takže si odpočiňte a pak se za ním vydejte.“
         „Dobře,“ souhlasili všichni.