Jen normální holka - 4.Nepatříš k nám 1/2

„Bude v pořádku?“ optal se červenovlasý mladík s tykví na zádech sestřičky, která právě vyšla z operačního sálu, kde už celých osm hodin bojovala Antisha o život.
„Její zranění jsou rozsáhlá. Měla ošklivě poraněné plíce už dříve a tohle tomu moc nepřidalo,“ opáčila sestřička. Najednou ale byla nalepená na zdi a pod krkem ji držel Gaara.
„Uzdraví se?“ zopakoval svou otázku.
„Šance je padesát na padesát…“ odpověděla sestřička a najednou padla k zemi. Gaara si nechtěl připustit, že by za něj někdo položil život. Ještě ke všemu holka, která ho vůbec neznala.
Smutně se posadil na lavičku.
„Tsunade se o ni postará,“ uklidňovala ho sestřička, ale on po ní hodil tak hnusným pohledem, že raději odešla a nechala ho tam samotného.
„Tak co?“ zeptal se Gaary Naruto, který tam s ním jako jediný zůstal. Nechápal proč, ale ten kluk se mu líbil, když dával najevo své emoce. Věděl, že už je hodný. Ostatní šli bojovat.
„Už tam vězí osm hodin. Má poloviční šanci, že přežije…“ řekl Gaara. Takhle řečeno mu to připadalo jako bolestivá skutečnost.
„Boje už skončily. Hokage zemřel. Zabil ho Orochimaru,“ oznámil jim Jiraya, který tam právě přišel. Hledal svého studenta.
„Kdo tam je?“ zeptal se svou zachmuřelých chlapců a kývl k sálu.
„Antisha…“ šeptl Gaara.
„Uchi… Kotuzi?“ opravil se ihned Jiraya, ale oba chlapci si toho všimli a pozorně se na něj podívali.
„Co jste chtěl říct?“ nechápavě se ho zeptal Naruto.
„To už je teď stejně jedno. Až se Antisha probudí, tak jí její opatrovníci řeknou pravdu. Naše milá kunoichi je z Uchiha klanu,“ prozradil jim Jiraya.
„Ale vždyť všechny až na Sasukeho zabil Itachi,“ namítl Naruto.
„Tak v tom případě vám povím celý ten příběh… vůdci celého klanu a jeho ženě se po jejich prvorozeném synovi narodila dvojčata – chlapec a dívka. Pojmenovali je Sasuke a Antisha. Dívka měla dost neobvyklé jméno, a tak si ji skoro každý zapamatoval. Když byl dvojčatům jeden rok, tak do jejich domu vtrhla organizace známá jako Akatsuki. Všichni si myslí, že jejich původním cílem bylo zabít vůdce klanu, ale oni místo toho unesli jeho tři děti. Ale Itachi jim, pomocí nějakého jutsu uprchl a dostal od nich i Sasukeho. Ale svou sestřičku nezachránil. Akatsuki ji tehdy odnesli pryč. Následujících pět let ji hledali, ale nenašli. Pak to vzdali. Podle informací od Sanaty a jejích adoptivních rodičů, se k nim dívka dostala celá pomlácená a s velkou ránou na hlavě. Ale zalíbila se jim, a proto se o ni postarali. Ztratila paměť, takže nevěděli jaké je její celé jméno. Pamatovala si jen to, že jí říkali Antisha. Nic víc. Dali jí své příjmení a starali se o ni jako o vlastní. To je celý ten příběh,“ vyprávěl Jiraya.
„Takže Antisha je dvojče Sasukeho? Páni,“ vydechl Naruto překvapeně.
„Ano, je. Ale doposud to ani jeden z nich nevěděl. A ani se to nedozví, dokud se Antisha neprobudí,“ prohlásil rozhodně Jiraya.
„Mám hlad, jdu se najíst,“ prohlásil Naruto a odešel i se sanninem. Chvilku po jejich odchodu se otevřely dveře sálu a zevnitř vyvezli na posteli Antishu. Smrtelně bledou a celou obvázanou jako mumii. Ale oči neměla otevřené.
„Jak je jí?“ optal se Gaara léčitelky.
„Stav stabilizovaný. Měla by se brzy probrat,“ usmála se žena. Jo, jak snadno se člověk může zmýlit…
Následující dva měsíce byla Ant v komatu. Moc lidí za ní nechodilo, ale jeden u ní strávil celou tu dobu. Gaara. Pořád měl pocit viny.
„Nedávej si to za vinu, Gaaro. Vrhla se před tu ránu dobrovolně,“ chlácholila Temari svého mladšího bratra. Měla ho ráda. Vždycky. A věděla, že on ji taky. Proto mu nyní pomáhala.
„Chci tady být až se probudí a poděkovat jí, Temari. Mrzí mě, že to dopadlo takhle,“ odvětil Gaara a nepouštěl dívčinu ruku. Byl jí tak vděčný za svůj život…
„Hele, Gaaro, teď mi odpověz fakt upřímně. Děláš to, protože ji miluješ nebo se chceš omluvit za záchranu života?“ optala se ho Temari a pohlédla mu zpříma do očí. Než ale stihl něco povědět, tak se Antishi zachvěla víčka a její šedé oči, konečně po dlouhé době, uviděly světlo světa.
„Antisho! Jak ti je?“ vyskočil Gaara šťastně na nohy a podíval se jí do očí. Překvapeně se na něj podívala.
„D-dobře. Kde to jsem?“ nechápala Ant a dezorientovaně se rozhlížela okolo sebe.
„Myslím si, že se tomu dá říkat přechodné bydliště, Antisho,“ prohlásila Tsunade, která tam právě dorazila. Temari ji totiž přivolala.
„Tak často tu nejsem, Tsunade. Jen když se stane něco vážného,“ opáčila Ant a nechala se vyšetřit. Každý pohyb ji bolel, ale nedávala to na sobě znát.
„Myslím, že ti zítra už sundáme všechny obvazy. Ale stejně tu ještě nějakou dobu zůstaneš,“ řekla Tsunade.
„Ach jo… co jsem komu udělala…“ povzdychla si Ant a svalila se do peřin.
„Za chvíli k tobě přijde Hokage. Já už musím jít,“ řekla Tsunade a odešla.
„Proč zrovna Hokage?“ optala se Ant Temari a Gaary.
„Ty to nevíš. Orochimaru zabil Třetího a teď je Hokage nějaký Sanata nebo co… ale daří se mu dobře. Já už musím, Kankurou na mě čeká venku. Jsem ráda, že jsi se probudila. Ahoj,“ prohlásila Temari a odešla.
„Antisha-chan,“ oslovil dívku Gaara, když Tsunade a Temari odešly pryč.
„Ano?“ usmála se na něj mile Ant. Na to, že kvůli němu musela být šíleně dlouho v nemocnici se k němu chovala neskutečně mile.
„Děkuji ti, že jsi se vrhla před tu ránu, co byla určena mě,“ řekl Gaara a díval se do země.
„Nemáš zač. Kdyby tě jeho rána zasáhla, tak by byla vesnice zničena. Musela jsem zachránit vesnici…“ zarazila se Ant. Gaara si myslel, že už nebude pokračovat, a proto se zvedl a vydal se ke dveřím.
„A tebe,“ špitla potichu Antisha, ale on ji stejně slyšel. Tázavě se na ni otočil.
„Pro přátele udělám cokoli, Gaaro,“ řekla Ant a stále se mu dívala do jeho nebesky modrých očí.
„Já jsem tvůj… přítel?“ opáčil nevěřícně Gaara.
„Jestli chceš… žádného nemám…“ šeptla Ant a on se posadil vedle ní na postel a pohladil ji na ruce.
„Jistěže chci. Proč ale nemáš žádného jiného kamaráda? Jsi přece hezká a chytrá,“ řekl Gaara. Ant začaly téct slzy.
„To mi ještě nikdy nikdo neřekl!“ rozplakala se Ant a vrhla se mu okolo krku. Byl z toho lehce mimo, ale po chvilce ji útěšně pohladil po vlasech, čímž ji uklidnil.
„Promiň, já tě tady objímám, ale ty už určitě musíš jít,“ vzlykla Ant, když se od něj odtáhla.
„Nemusím. Jsem tu dva měsíce, pár hodin ještě počkají,“ pověděl jí Gaara a znovu ji pohladil po hustých vlasech.
„Díky,“ usmála se Ant.
„Já…“ chtěl něco podotknout Gaara, ale přerušily ho otevírající se dveře. Do jejího pokoje vešli Sanata se Siannou a její rodiče.
„Tak já mizím. Dnes sice odcházíme domů, ale určitě se ještě někdy potkáme. Ahoj,“ rozloučil se Gaara.
„Dokud se zase nepotkáme,“ mávla za ním Ant a sledovala, jak se za ním zavírají dveře. Mezitím se její rodina posadila na židle okolo ní.
„Konečně jsi se probrala,“ řekli všichni s úsměvem. Ant kývla a pozorně se podívala na svého strýčka. Měl na sobě plášť se symbolem ohně. Plášť Hokage.
„Slyšela jsem, že jsi povýšil,“ usmála se na něj Ant. Sanata jí úsměv oplatil, ale vzápětí nasadil přísný výraz.
„A ty jsi zase spadla níž,“ pokáral ji Sanata.
„Cože?! Jak to?“ nechápala to Antisha.
„Protože při jedné z těch tvých záchranných akcí, kdy jsi riskovala život pro nějakého pitomého ninju, co se snažil zničit naši vesnici, tak ti sklouzla maska. Už nejsi ANBU!“ prohlásil přísně Sanata a dodal: „A jouninem taky nebudeš. Nedovolím ti znovu riskovat život!“
„Budu jouninem a ty mi v tom nezabráníš! Jo a mám pro tebe malou vysvětlivku – kdyby Shukaku zabil Gaaru, tak by se od něj odpoutal a mohl sám zničit vesnici. Takhle jsem zachránila kamaráda a zabránila Shukakovi v jeho plánech. Má někdo ještě něco proti?“ odsekla Ant, ale ne naštvaným tónem. Mluvila naprosto klidně.
„Takhle se mnou nemluv, mladá dámo,“ prohlásil naštvaně Sanata.
„Víš jak mě bolí hlava? Takhle mi můj zdravotní stav jen zhoršuješ,“ sykla Ant a popadla se za hlavu. Měla pocit, že jí na ni někdo narazil hrnec a mlátí do něj klackem. Bylo to hrozné.
„Mám dost práce, než tady poslouchat tvoje pubertální výlevy. Odcházím. Až se vzpamatuješ, tak se u mě stav. Něco jsi zdědila po Třetím,“ opáčil a naštvaně odešel.
„Nevšímej si ho. Od té doby, co tu ležíš má dost pocuchané nervy. Teď si to vylévá na tobě, ale určitě za nějakou dobu přijde a omluví se ti,“ řekla Sianna.
„Uvidíme. Moc bych v to ale nedoufala…“ pokrčila rameny Antisha.
„Antie… musíme ti něco říct,“ začala vážně mluvit její matka.
„Ano, mami?“ odvětila Ant a ona ji objala a rozbrečela se.
„Co se děje?“ otočila se Ant na svého otce.
„Musíme ti říci pravdu,“ odpověděl a chytil ji za levou ruku. Pravou objímala matku.
„Jakou?“ nechápala Ant.
„Nejsi naše dcera,“ řekl stručně.
„Protože jsem zachránila vesnici?“ odvětila Ant.
„Ne, ty hlupačko. Prostě jsi se nám nenarodila. Našli jsme tě v šesti letech, kdy jsi stála u prahu našeho domu a brečela jsi. Ztratila jsi paměť a bylas vážně zraněná. Ujali jsme se tě a přijali za vlastní. Až nedávno jsme se dozvěděli, kdo skutečně jsi,“ vysvětlil jí to její adoptivní otec.
„A-ale proč jste mi nic neřekli?“
„Když jsi u nás byla, byla jsi šťastná. Nechtěli jsme ti kazit tvé dětské iluze o rodině. Nechtěli jsme ti to povědět ani teď, ale po tom, co víme, kdo jsi, jsme si to rozmysleli. Máš právo na svou rodinu,“ usmál se.
„Juno, víš co se s nimi stalo,“ přerušila ho Sianna.
„Ano, ale stále má své bratry,“ namítl Juna.
„Jo – jeden je u organizace, která ji unesla skoro jako miminko a ten druhý zradil ji i celou vesnici. Oba hledaní ninjové třídy S,“ prohlásila Sianna a Antishi zatrnulo. Jistě, chtěla poznat svou rodinu, ale takhle… to by raději dál žila v iluzi.
„Řekněte mi to už prosím celé. Jsem unavená,“ vyzvala je Ant.
„Povím ti jeden příběh, miláčku,“ povzdychla si její adoptivní matka a Ant souhlasně přikývla.
„Před třinácti lety se vůdci jednoho z velevážených klanů zde, narodila dvojčata. První přišel na svět chlapec a po něm dívka, ale to už nyní nikdo neví jistě. Možná to bylo naopak. Rodina si klidně žila a rodiče učili svého prvorozeného syna lásce ke svým mladším sourozencům. Avšak, když byl dvojčatům jeden rok, tak do jejich domu pronikla zločinecká organizace zvaná Akatsuki. Plánovali unést všechny tři děti, ale ten nejstarší se zachránil a spolu s ním unikl i jeho bratr. Dívku si však k sobě odnesli oni ninjové. Nikdy se nenašlo její tělo, proto si nikdo nemyslel, že je mrtvá. Akatsuki totiž rádi své oběti vystavují. Celá rodina ji následujících pět let hledala, ale nakonec to vzdala. Ovšem pár dní po jejich vzdání se osudu se pár jouninů z toho klanu vydalo do boje. A napadli Akatsuki. Hledali dívku, ale nenašli ji. I když si byli jistí, že ji v boji zahlédli. Ale vypařila se. Ovšem nedávno se našla. Ta dívka se jmenovala Antisha Uchiha. A to jsi ty, zlatíčko,“ vyprávěla Kima a pohladila ji po tváři.
„J-já jsem z klanu Uchiha?“ vydechla vyděšeně Antisha.
„Netvař se tak, drahoušku. Slyšela jsem, že je to vážený klan,“ namítla Kima.
„Byl. Všechny je zabil Itachi. Z té tvé řeči hádám, že je to můj starší bratr,“ řekla Ant.
„Cože?! To jste mi neřekli! Kdybych to věděla, tak by se to Antie nikdy nedozvěděla,“ zakřičela Kima na svého manžela a snachu.
„Nejsem malé dítě. Jsem ráda, že to vím. Jo a mám dotaz. Jak jste to mysleli s tou zradou mého druhého bratra?! Počítám, že to je Sasuke,“ optala se Ant Juny a Sianny.
„Odešel z Konohy. A přidal se k Orochimarovi,“ prozradila Sianna.
„Ach ne… proč?!“ rozvzlykala se Antisha. Všichni tři ji konejšivě objali.
„Však ty je oba přivedeš na správnou stranu, Antie. My ti vždy budeme nablízku, jako tvá rodina,“ uklidňovala ji Kima. Ant všechny objala, ale plakat nepřestávala.
„Moc vám dě-děkuju…“ šeptla Ant.
„Už půjdeme, ať se můžeš vyspat. Zase se za tebou někdy zastavíme,“ řekl Juno a všichni se rozloučili a odešli pryč