Snowflake 07 – Itachi vypráví

Isis seděla vedle Itachiho a snažila se přijmout pravdu.
„Já to nechápu,“ složila si hlavu do dlaní.
„Mám to tedy převyprávět celé?“ dotázal se Itachi.
Věděl, že to právě Isis chce. Pravdu. Chce pravdu o tom, co se před těmi lety událo.
„Prosím, ať je ta pravda jakákoli, nedovol mi nic, kdybych náhodou tu pravdu nechtěla už dál poslouchat,“ vydala ze sebe těžce.
Itachi přikývl.
„Ale pře tím než začnu vyprávět, mohl bych sem pozvat i ostatní.“
Isis překvapeně zvedla hlavu.
„Ano, jsou tu po celou dobu. Myslím, že bys to stejně před nimi neutajila,“ pousmál se Itachi.
„Ale…“
„Co kdybyste sem šli? Myslím, že vás to velmi zajímá.“
Z křoví se vynořilo několik lidí – Kakashi, Sakura, Naruto a Godaime.
„Nemůžu uvěřit…“ šeptala si pro sebe Isis.
Tým z Konohy si tedy sedl kolem dvojice.
Uchiha se nadechl a začal vyprávět:
„Kdysi dávno, před šestnácti lety se ve vesnici Yukikagure no Sato narodila v klanu Rin holčička. Samozřejmě, že to byla velká událost, protože klan Rin byl v té době nejobávanější ze všech klanů v Yukikagure. Holčička se narodila do hlavní rodiny, a tak měla plné právo studovat Akademii a být jednou dobrou kunoichi. Její rodiče, matka Minako a otec Kiyoshi, byli na svou malou dcerku pyšní a věděli, že nebude jen tak obyčejná. V klanu Rin se rodili spíše chlapci než dívky, ale tentokrát tomu bylo jinak. Pojmenovali jí tedy Isis Sachmet. Isis už v raném věku projevovala velké nadání a schopnosti, které kdyby se rozvíjely už v tomto věku, předčila by Isis leckterého jounina. Jenže jednoho dne se stala strašná věc. Isis se všichni začali posmívat, každé dítě ve vesnici Isis závidělo schopnosti. Závist skrývali za posmíváním a to Isis mrzelo. Bylo to právě na její čtvrté narozeniny, když se jí začal posmívat i její nejlepší přítel. Nikdo neví jak se to stalo. Nikdo by u čtyřletého děvčete takovou sílu nepředpokládal. Jak se dalo očekávat, Isis se rozzuřila. Díky tomu, že se narodila v klanu Rin, tak dostala do vínku schopnost zacházet s vodou.
Dívčina rozzuřenost nebrala konce a kdo se k ní přiblížil, byl okamžitě mrtev. Dívka však ze vzteku začala zabíjet jednoho po druhém. Nakonec se dostalo i na její rodiče. Když zabíjela, neznala slitování, ale u rodičů se na chvilku zarazila. Avšak jeden přezivší, který neměl Minako a Kiyoshiho v lásce, dívence nalhal, že i její rodiče jí nenávidí. Isis je tedy zabila bez rozmýšlení. Po jejich zabití se zhroutila a upadla do nečinnosti. Nakonec se po třech dnech sebrala a odešla pryč. Vesnici nechala za sebou a zmizela úplně ze země. Dodnes nikdo neví, kde ta dívka vzala takovou moc, aby ve čtyřech letech zabila celou vesnici. O dívce nikdo dlouhou dobu nevěděl až se začalo povídat, že se dívky ujal Orochimaru. Její příběh pomalu zase vyplouval na povrch a mezi lidmi v Yuki no Kuni se rozšiřovala panika. Přesto dívka nikdy nepřišla a její příběh se stal legendou.“
Itachi s odmlčel a podíval se na Isis.
Ta jen se jen otupěle dívala na hvězdou oblohu. Tým Kakashi nemohl uvěřit, co před chvílí Itachi řekl. Godaime to tušila, jen se teď přesvědčila o pravdě.
„A jak to víš?“ zeptala se po chvilce roztřeseně Isis.
„Já jsem byl při tom. Měl jsem tam misi, která měla trvat docela dlouho. Málem jsi mě zabila také, neměl jsem ke smrti daleko.“
„Takže jeden přežil,“ zašeptala si pro sebe Sakura.
V tom tichu to znělo ale jak výkřik.
„Jak jinak bych to všechno mohl znát?“ ušklíbl se Itachi.
Bylo mu Isis líto, přesto k ní cítil respekt. I po tolika letech, kdy jí neviděl. Pořád měl v živé paměti, jak ho zbila jako štěně. Její zlatavé oči a stříbřité vlasy vyvolávaly opět ten samý strach. Strach, že jí zase popadne vraždící amok.
„Byla jsem tedy u Orochimara?“ zašeptala zdrceně stříbrovláska.
Všichni přítomní se na dívku otočili. Seděla pořád na tom samém místě, jen se nepřítomně dívala do dáli a z očí jí tekly slzy. Ve tváři měla šokovaný výraz a přestože její zlatavé oči byly zalité slzami, bylo v nich vidět smutek a sebepohrdání.
„Asi bych tam měla jít.“
„Blázníš?!“ zděsil se Naruto.
„Přece tam nemůžeš jen tak napochodovat!“ přidala se Sakura.
„Zabil by tě,“ pohlédla na Isis Tsunade. „Věř mi, znám ho až moc dobře,“ dodala.
Isis na protesty nereagovala a dívala se dál do dáli.
„Musí být důvod, proč jsem tam byla,“ namítla pohoršeně a zvedla se. „Vydám se na cestu teď hned a nikdo mi v tom nezabrání,“ propálila vztekle pohledem Kakashiho a rychle se rozeběhla na cestu.
„Vypadá to, že se radši dobrovolně nechá zabít,“ poznamenala Sakura.
„Nejspíš ano,“ povzdechl si Kakashi.
Ta dívka mu za těch pár dní přirostla k srdci…
„A teď mi řekni, proč zrovna ty?!“ vytrhl ho ze vzpomínání křik Godaime.
Naruto a Sakura přiskočili a chytili Itachiho tak, že se nemohl hnout. Nebo mohl, ale nedal to znát.
„Co mám říct?“
„Proč jsi zrovna ty vyvraždil celý svůj klan?! Sasuke je díky tobě tam, kde neměl být!“
„Tsunade-sama, klid,“ mírnil jí trochu Kakashi.
„Byl to rozkaz,“ zašeptal.
„Co prosím?“ nemohl uvěřit Naruto.
„To rozkázal Třetí?“ začala vyzvídat i Sakura.
Itachi zavrtěl hlavou.
„Ne, to rozkázala Rada. Podle nich prý Uchiha klan plánoval vzpouru proti Třetímu. I mě se ten rozkaz nelíbil. Podle nich jsem neměl ušetřit i Sasukeho.“
„To je… odporný,“ vzmohla se na jediné Sakura.
„Takže ty si byl donucen být vrahem celý rodiny a pak si se musel přidat k Akatsuki?“ ujišťoval se Kakashi.
Itachi znovu přikývl a dodal: „Musím dát pozor na největší hrozbu vesnice…“
„Aha, takže by si byl schopný s námi spolupracovat?“ dotázala se Tsunade.
„Byl a moc rád bych spolupracoval, ale samozřejmě tajně.“
„Souhlasím,“ rozzářil se Naruto.
„Ty tu nemáš co souhlasit,“ pleskla ho růžovláska.
„Děcka, pusťte ho,“ mávla rukou Godaime. „Můžeme jít zpátky do Konohy. Isis bychom měli nechat samotnou.“
„Ale to nejde..“ začal protestovat Naruto, ale Sakura ho přerušila pěstí do hlavy.
„To bylo za co?“
„Nemel a šlapej,“ odpověděla stručně dívka a vydala se na cestu.
Blonďák jí pro jistotu následoval.
Jen Kakashi zůstal.
Dlouze si dívali s Itachim do očí.
„Zprávy podávej buď mně nebo Tsunade-sama, ano?“
„Hai, Kakashi,“ přikývl Itachi a rychlostí blesku zmizel.
Kakashi se také otočil a vydal se za ostatními…