Tajemné

Poslední kapitolka... ukápla mi slzička na klávesnici. Jako vždycky, když dopíšu nějakou povídku. Tahle byla taková... divná. A poslední kousek téhle kapitoly je poměrně přeslazený. Snad to není špatný konec. Tak do toho a do komentářů mi napiště, co si o tom myslíte!

Stanuli před vesnicí zrovna tehdy, když tam dorazili ninjové, co měli bojovat za Akatsuki a Orochimara. ANBU skočili mezi ně a Shinobi z Konohy, kterých bylo o hodně míň. Tak třikrát. Ten boj by nedopadl dobře.

Přiznávám, japonsky neumím... jenom jsem si něco zadala do překladače a velezlo mi tohle. Správnost fakt raději neřešte. Ani správnost ostatních japonských slovíček, které tady používám. Ale kdybyste uměli japonsky a věděli, jak se to řekne, tak mi to můžete napsat do komentářů a já to přejmenuju.Vlastně už ani nevím, co to znamená... ale až budu doma na pc, tak se na to mrknu a pak vám to sem napíšu.

Od konce na začátek
2. kapitola – Osudem.
Tehdy, když to všechno začínalo, byl krásný slunečný den. Ani ptáčci se nestyděli zazpívat své krásné písně. Zdálo se, že všechno je dokonalé. Černovlasá holčička na břehu jedné řeky, čachtala ve studené vodě nožkami.
Měla na sobě bílé šatičky na ramínkách. Šťastně se smála a cítila své štěstí. Blankytnýma očima projížděla okolí, nestíhala se ani divit, jak svět může být krásný. Neměla na to, žádné připomínky, tak to taky mělo být.

Ráno Sakuru probudily paprsky slunce, které dopadaly na její tvář. Najednou cítila, jak ji někdo líbá na krku a pak jde přes ramena níž. Slastně se usmála a pomalu otevřela oči.
„Ou, promiň, lásko, nechal jsem se unést,“ usmál se Sasuke na dívku, naklonil se k jejím ústům a něžně ji políbil. Chvíli tam jen tak spolu leželi, zanedlouho se však Sakura odpojila.
„Ehm, kolik je hodin?“ zeptala se s úsměvem.

-------Možná se nikdy neměla narodit, pak by její život nebyl tak složitý. Jenže ona vyrostla s jediným cílem, být nájemný vrah a už nikdy nepocítit lítost či lásku. Tohle není romantický příběh, tohle je život plný krutosti, který zažila.

„Jak je to ještě daleko?“ ozval se otrávený hlas, který nebylo možné s čímkoli zaměnit.
„Dočkej času, jako husa klasu Shiko.“ zasmála se dívka a pokračovala dál po lesní vyšlapané cestičce, která se vinula lesem mezi jednotlivými horami.
„Já nejsem husa El.“ ozvala se ještě otrávenější odpověď.
„Kdybys byl, tak by to s tebou možná bylo i snesitelnější.“ zavrtěla hlavou Elyra a odbočila z cesty na skoro neviditelné schůdky zakusující se do úbočí hory.

„Uchiha Iwahi versus Kamizuru Tsubachi!“ rozlehl se sálem Genmův hlas. Iwahi na pár vteřin strnula, ale pak se několikrát zhluboka nadechla a sestoupila dolů.
Postavily se s Tsubachi proti sobě a rozhodčí odstartoval souboj. Iwahi vytáhla dva kunaie, hodila je po své soupeřce, odskočila stranou a hned tasila další. Tsubachi se lehce vyhnula a vypustila své včelky, které začaly vytvářet genjutsu. Mladá Uchiha jako obranu aktivovala Sharingan, takže tvorečkové po příkazu přešli do přímého útoku.

Začalo se pomalu stmívat a tak se Hiro s Nano zastavili na menším plácku v lese.
„Dojdu pro dřevo,“ nabídla se dívka.
„Ok, já připravim něco k snědku.“ Kývl Hiro a začal skládat na zem klacíky proti sobě, na ohýnek.
Dívka přikývla a zmizela někde mezi stromy.
Když už toho nasbírala dost, vrátila se zpátky na mýtinu. Mezitím už se celkem setmělo. Hiro rozdělal oheň a Nano se posadila k němu. Zadívala se plápolajících plamínků co si spolu hrály a olizovaly polínka ze dřeva.
„Tak co si dáš? Máme tu…“ řekl Hiro a sáhl do báglu.

Vraceli se tedy zpět domů. Sakuře už se udělalo dostatečně dobře. Stále však byla bledá a vyděšená. Sasuke byl jen kousek od ní, tentokrát se k ní bál i přiblížil. Netušil, co má od ní očekávat. Moc ji chtěl chytit za ruku nebo ji obejmout, ale strach mu to nedovoloval. Když došli do Konohy, Sakura se s ním rozloučila a vydala se k sobě domů. Ještě se Sasukem nebydlela, jen u něj párkrát přespala, ale dnes si nebyla jistá, jestli by se dokázala ovládat. Krátce se s ním tedy rozloučila a vydala se opačným směrem.

Ai utíkala celou dobu vedle svého nevlastního bratra, který o ní vlastně nevěděl. Pořád byla myšlenkami u Naruta, nakonec se tak zamyslela, že jí podklouzla noha a ona se řítila k zemi. V poslední chvíli jí zachytily Sasukeho ruce a vytáhly jí nahoru.

Najednou v místnosti nastalo ticho. Rušilo ho jen padání omítky a jiných částí porušené zdi. Skupinka vyděšených lidí teď na sebe hleděla s otevřenou pusou. První, kdo se vzpamatoval, byla Sakura. Ta momentálně dostávala narudlou barvu, vzteky. První, co udělala, tak vrazila Sasukemu. Teď při setkání její pěsti s jeho obličejem, odletěl několik metru dozadu a narazil do zdi.
„Mami..!‘‘ křikla Daisa a rozběhla se naproti Sasukemu. Sakura však voji dceru chytla za ruku a nepustila ji ani na krok. Daisa se tiše rozplakala.

V předchozím díle: Vše bylo zamlžené a v dálce, že nebylo možno zachytit jakýkoli signál popudu, nebo průchodu citů.
Znovu se podívala na test. A tentokrát jen překvapeně vyvalila oči nad větou- nad možná poslední větou v tomto testu, kdy bylo začátkem dvacet otázek- která snad jen k pobavení byla napsána zcela bez formální úpravy:
„Kdo myslí, ale nejedná, je mrtvej ninja!

Sakura si pomaly vybalila všetky svoje veci. Teraz bol každý kúsok oblečenia vzorne uložený vo veľkej Narutovej skrini. Miestnosť bola veľmi pekná. Veľká, slnečná a vkusne zariadená. Veľká manželská posteľ mala červeno-čierne prestieradlo a v rovnakej farbe bola zariadená celá izba.

Sadla si na okraj postele a zahľadela sa von oknom. Bolo to veľké okno, ktorým sa dalo dostať na terasu... už videla, ako tam bude uspávať svoje dieťatko a musela sa usmiať...
Svoje dieťatko...Ich dieťa... Teraz dieťa milované, vďaka Narutovi...

Konečně sem se dostal na třetí díl... ať se vám líbí!

Poté co Naruto převyprávěl vše co mu Itachi svěřil, bylo chvíli ticho. Zanedlouho se Kakashi zvedl a řekl:
„Ať jsou Rudí Mstitelé silní jak chtějí, musíme do země Vodních vírů!“
„Proč?! Stejně tam nic nezmůžeme! Budeme jen další padlí!“ Rozkřikl se beznadějně Naruto.
V ten moment napadla Sakuru a Hinatu stejná myšlenka. Napadlo je, že takhle zoufalého a bezmocného. Naruta ještě neviděli.

Začátek cesty

„Jak dlouho to ještě bude trvat?", zeptal se unaveně Naruto, když všichni běželi lesem. Neji řekl: „Naruto, jdeme teprve tři minuty! Snad už nejsi unavený?" Naruto urychleně zavrtěl hlavou a prohlásil: ,,To tedy nejsem! Já budu Hokage nejlepší ninja v....." Zbytek slov zanikl ve výkřiku, protože mu podjela noha (což bylo divné, protože bylo sucho) a on zapadl do křoví bodláků pod sebou.

Isis cesta netrvala dlouho. Za několik hodin skutečně k Orochimarovi dorazila. Stála před vchodem do skrýše a přemýšlela. Z rozjímání jí však po chvilce někdo vyrušil.“Kdo jsi a co tu chceš?“ vyštěkl na ní jakýsi šedovlasý chlapec.
„Jsem Isis Sachmet z klanu Rin a chci si promluvit.“
„Takže přece jen“ zamumlal chlapec. „Pojď za mnou.“
Stříbrovláska ho následovala.
Procházeli spletitými chodbami, až se dostali do jakéhosi velkého sálu.“
„Počkej tady, Orochimaru-sama za chvíli přijde.“

„Jak to, že jsi se tak dobře naučila ovládat Yamata?“ optal se Kit Kakashi.
„Nenaučila jsem se ho ovládat. Jen jsem pohltila jeho chakru a jeho ducha vypudila ze svého těla. Konečně mám klid a hodně síly k tomu,“ odpověděla Kitsune. Věděla, že ji čeká mnoho otázek.
„Ale jak jsi to udělala?“ nechápal Kakashi.
„Sama ne. Pomohla mi Kaluna se svou starší sestrou Listy. Cvičily mě ty roky po ztrátě mých přátel a zbavily jsme se Yamata. Byl to pak takový krásný klid…“ zasnila se Kitsune.
„A to zapečetění sedmi hlav?“

„Mayo… jsi v pořádku?“ rozběhli se všichni tři za Mayou, když ti dva odešli. Sakura předtím zasadila smrtelnou ránu Kabutovi a bylo to. Už tam jen ležel s vysklenýma brejličkama a tvářil se jako blázen.
„Já… omlouvám se…“ šeptla Maya a nechala se obejmout od svého táty. Poprvé mu ukázala, jak s ní ten rozchod zamával.
„Takže to nebyly žádný slaďárny, ve kterejch se brečelo,“ řekl Kakashi a políbil svou dceru do vlasů. Přitulila se k němu a plakala mu na rameni. Musela to ze sebe dostat.