Ještě nezmizela ze světa láska - 8. kapitola - V uniformě rolníka

Ukázalo se, že to s Tayiným zraněním nebude jen tak. Nemohla pořádně došlápnout, a přestože si nohu rychle ovázala, podvědomě tušila, že se bude ještě dlouho hojit. Dívala se zaraženě před sebe, zatímco Gaara stál nad umyvadlem a oplachoval si obličej. Malá Chiko už mezitím vyběhla na zahradu, kde skotačila po svém.
„Omlouvám se. Nechtěl jsem…“ Mladík strčil hlavu do dveří.
„Vždyť to přece nebyla tvá vina!“ ohradila se culíkatá a pokusila se o úsměv.
„Obávám se, že jsem do tebe nechtěně strčil,“ přiznal červenovlasý.
„Asi ano,“ kývla nakonec. „Ale stejně si z toho nic nedělej, to se spraví.“

Tayin otec se velmi zlobil, ale pak souhlasil s tím, že si mladík svou chybu odpracuje. Emi se tvářila pochybovačně, ale pak jen poodstoupila od dveří a vzala do náručí malou Chiko, která měla ruce špinavé od rozmačkaných jablek. Když obě zmizely z pokoje, vložila se do hovoru i Tayina matka.
„Nesmíte nám to mít za zlé, pane, ale jsme chudí a každá taková nepříjemnost nás zasáhne víc, než byste si mohl myslet.“
„Chápu. Přijměte znovu mou omluvu,“ hlesl Gaara a nepřestával Tayu držet za ruku.
„On si to odpracuje, mami. Je nesmírně šikovný. A navíc… já uklouzla,“ zamračila se dívka s copánky.

Rodina Shikari nesla ztrátu pomocnice těžce a nelibě, ale děvče si z toho pranic nedělalo. Trpělivě vysvětlovalo chlapci, jak se co dělá a když bylo potřeba, ukázalo mu to a on ho přitom podpíral.

Poprvé v životě Gaara pocítil skutečnou touhu po „vzdělání“. Nasadil si slaměný klobouk s širokou krempou, zpod něhož prapodivně trčely mladíkovy vlasy. Na sobě měl plátěnou vestu a s vykasanými kalhotami se brodil změklou hlínou. Lil z něho pot, ale ani jedinkrát si nepostěžoval. Místo toho během práce po očku pokukoval po culíkaté dívčině, která ležela opřená o strom a chlácholivými gesty mu dodávala odvahu pokračovat.