Dvě lišky - 11.kapitola - Rozuzlení 1/2

„Kam to jdete?“ zajímalo první hlavu, která se vyvinula z Kitina krku.
„Snaží se zdrhnout,“ řekla druhá hlava posměšně.
„To se jim nepovede,“ usmála se třetí hlava.
„Nikdy se jim to nepovedlo,“ dodala čtvrtá hlava.
„Možný je všechno,“ namítla pátá hlava.
„Drž tlamu. Proč jsi vždycky tak pesimistická?“ nechápala šestá hlava.
„Protože je blbá,“ rozchechtala se sedmá hlava. Všichni přítomní čekali ještě osmou hadí hlavu, ale pak si uvědomili, že osmá, je hlava Kitsune.
„Monstróznosti, máš Kisameho, Duše schytala Konan, Zabíjení Kabuta, Ďábel Peina, Záhrobí Hidana, Zlo Zetsua a Smrt Orochimara. Já jako Duch jsem ode všeho očištěna. Konejte,“ prohlásila Kitina hlava a jejich nepřátelé už začali zdrhat. Rozběhli se do různých směrů, ale každá hlava (až na tu Kitinu) měla neuvěřitelně dlouhý krk, a tak je lehce chytila.
Každá hlava chytila svou oběť a ocasy je svázaly. Snažili se odtamtud ještě dostat, ale nedařilo se jim to.
„Pečetící síla sedmi hlav!“ vykřikla Kitsune a všechny ostatní hlavy najednou chytly svou oběť, vyhodily si je nad sebe a nechaly je pohodlně spadnout do svých tlam. Pak je chvilku žvýkaly, než polkly a zmizely. Kit ztratila možnost je ještě někdy vyvolat.
Vyčerpaně se proměnila zpět do své podoby a zhluboka se nadechla. Tohle jutsu použila poprvé a naposled. Bylo šíleně vyčerpávající.
„Je ti dobře?“ hned se k ní rozběhli Naruto s Hinatou, Sakura i Kakashi. Ostatní stáli opodál a přemýšleli, zatímco Sasuke si přísně měřil svého staršího bratra, který se prazvláštně díval na Kitsune.
„Jsem v pořádku. Ale musíme se ihned vydat do vesnice, než ji zničí jejich vojsko,“ prohlásila rozhodně Kitsune.
„Proč jste se za námi vydali?“ zeptal se Gaara Masako, která stála opřená o strom a o něčem přemýšlela.
„Neměl jste dorazit do vesnice. Báli jsme se o vás. Ihned jak jsem se to dozvěděla jsem sebrala tým a vydala se za vámi. Naštěstí jsme to stihli,“ odpověděla Masako.
„Masako-hime, hlásím se do aktivní služby,“ prohlásil Itachi a klekl si před ni na jedno koleno.
„Známe. Včera jsem ti říkala o pravidlech tvého návratu. Jen si musíš promluvit s Hokage,“ odsekla Masako. Stále na něj byla naštvaná.
„A to si s ní jako nemůžeš promluvit ty?“ nechápal líný Itachi a povzdechl si.
„Tak hele po tom, co se stalo dneska ráno, můžeš zapomenout na mou pomoc. Sám sis to zavinil. Nebudu za tebe všechno dělat,“ prohlásila naštvaně. Ostatní se na ně zaměřili.
„Měla jsi mi odpovědět. Kdybys to přede mnou pořád netajila, tak by se to nestalo,“ namítl Itachi rozzuřeně. Porušil svůj univerzální pohled a začala mu na čele pulzovat žíla.
„Mám dobrý důvod to před tebou tajit!“
„Jaký?“
„Nemusí tě zajímat! Nemusí tě zajímat nic o mě.“
„Jak vidím, tak tě někdo očkuje proti mně.“
„To ani nepotřebuju, ty mě štveš věčně!“
„Nemusel jsem ti pomáhat.“
„Dělal jsi to dobrovolně.“
„Nechtěl jsem.“
„Musel jsi.“
„Zničilo mi to život.“
„Mě taky spousta lidí zničila život a nijak si nestěžuju.“
„Už jsi vykonala pomstu, takže máš klid.“
„Nemám! Nic o mě nevíš, tak buď zticha.“
„Tak mi dovol něco o tobě vědět, abych tě pochopil.“
„Nesnaž se pochopit mě, ale to, že naše komunikace nesmí přesáhnout profesionální hranici.“
„Už se stalo. Tehdy, když jsi mi dovolila, abych ti tykal.“
„To jsi navrhl ty!“
„Souhlasila jsi.“
„Co jiného jsem měla dělat? Byla jsem rozhozená a měla moc práce.“
„A přitom jsi na mou otázku ohledně jména zareagovala bleskově.“
„A zase jsme se k tomu vrátili! Přestaň! Tohle už přesahuje všechny meze. Nemá cenu se s tebou vůbec o něčem bavit. Mám dost svých starostí, než abych se musela zaobírat s tebou.“
„Ale jako má šéfová bys mi s tím mohla pomoct.“
„Pomoct, ale ne dělat všechno za tebe! Osobní problémy s Hokage a ostatními si vyřeš sám!“ zařvala na něj Masako. Už jí docházely hlasivky.
„Ale já…“ chtěl něco zařvat Itachi, ale Kitsune mezi ně rozzuřeně vletěla.
„Tak a dost! Konoha je v nebezpečí a vy se tady dohadujete o kravinách. Místo toho, abyste spolu diskutovali o obraně vesnice, tak se hádáte. Masako-hime, buď rozumná a nenech se vyprovokovat. Itachi, ty si na ni nedovoluj. Je výše postavená než ty a měl bys jí být za hodně věcí vděčný,“ prohlásila rozhodně Kitsune.
„Ty se do toho nepleť. Víš za kolik věcí můžeš?“ utrhl se na ni Itachi.
„Nevím, tak mi to řekni,“ vyletěla Kitsune. Strhla se nová hádka.
„Totálně jsi rozhodila mé postavení v Akatsuki, když jsi tam byla,“ odsekl Itachi a stoupl si pouhý metr od ní. Vypadali oba jako rozzuření býci. Samozřejmě nadneseně.
„Tohle období sem nepleť. Udělala jsem za ním pěkně tlustou čáru a všechny jeho aktéry zapudila. Tobě bych udělala to samé, kdyby… kdyby se za tebe Masako-hime nepřimluvila!“ prohlásila výhružně Kit.
„Já za nic nemůžu. To ty jsi odešla,“ namítl Itachi.
„Můžeš za všechno. Odešla jsem kvůli tobě!“ zařvala na něj Kit jako smyslů zbavená. A on už dál nevěděl co říct. Ona se od něj odvrátila a rozešla se směrem k Masako a ostatním ANBU.
„Jdeme do vesnice,“ kývla na ně Masako. Pak se otočila na ostatní a řekla: „Je jen na vás, jestli půjdete s námi. Nechávám vám svobodnou volbu. Ale nedoporučovala bych vám to.“
A tak se Masako, Kit, Kakashi a jeho tým a kousek za nimi i Itachi rozběhli zpátky do vesnice. Ostatní jim nestačili a smířili se s tím, že půjdou jako poslední, aby jim když tak mohli pomoct.
„Do vesnice dorazíme až za dva dny,“ řekl Kakashi nejistě.
„Mají náskok. S tím jsem počítala už když jsme tam běželi. Všechno má na starosti Hokage, mé asistentky a plány, které dostal každý ANBU,“ odvětila Masako.
„Já ne,“ namítl Itachi.
„Promiňte, ale pro vás tady nic nemám,“ odsekla chladně Masako. I s Kakashim (na toho byla stále naštvaná) se bavila hezčím tónem.
„Tak my si vykáme? To je mi novinka,“ uchechtl se Itachi.
„Jestli nebudeš zticha, tak ti takovou vrazím, že doletíš do Konohy před námi,“ vyhrožovala mu Kit, kterou už to nebavilo. Její klon už byl celkem dost opotřebovaný a skoro si vyřval hlasivky. A to jen kvůli Itachimu.
„Nějaká agresivní,“ vysmál se jí Itachi.
„Jestli okamžitě nezmlkneš, tak tě necháme napospas Sasukemu,“ křikl na něj Kakashi. Už se neudržel. A Itachi kupodivu zmlkl.
„Tímhle sis to u mě vyžehlil,“ usmála se Kit na Kakashiho. Ostatní nechali běžet vepředu a společně s jejím klonem běželi vzadu.
„To jsem rád,“ oddechl si Kakashi. Konečně měl o starost míň. Pak jeho tvář pod maskou nabrala vážný výraz.