Tajemné
1/4; Začátek
2/4; První stať
3/4; Druhá stať -
„Doplácím a… Pět navrch.“
„Nepřeháněj…“
Někdo klepe na dveře; ťuk ťuk, klep klep.
Neslyšeli to, ani jeden z těch dvou. Zaměstnáni hrou totiž nevnímali svět.
„Ale jo, pět. Rovnejch pět,“ přikývl muž a usmál se.
Zazvonil zvonek. Naruto ho nevnímal a dál se blížil k Sasukemu. Zvonek se ozval znovu, ale nikdo nepřicházel otevřít. Osůbka za dveřmi se rozhodla, že čekat je nesmyslné, uchopila kliku a vešla dovnitř.
„Bože, co se to tu dělo?‘‘ vydechla Sakura, když vstoupila přímo do kuchyně. Celá kuchyň poničená, z polic vyházené veškeré věci a jako třešnička na dortu na zemi ležel omráčený Sasuke. Růžovláska na nic nečekala a přiběhla ke svému milému.
Oheň už dávno vyhasol. Sasuke sa prebral. Bolo mu divné, že nikto nie je na stráži. Poobzeral sa po tábore. Nikde nevedel nájsť Sakuru a Itachiho. Kde len môžu byť? Išiel sa pozrieť do lesa. Možno sú tam.
Ako tak išiel, započul hlasy.
„Idem sa pozrieť bližšie. Možno sú to oni.“ A naozaj. Uvidel Sakuru s Itachim ako sa o niečom rozprávajú.
Sedím na lúke a dotieravé slnko mi oblizuje tvár. Jeho lúče sú aj napriek tomu príjemné a vzbudzujú vo mne pocit upokojenia a dokonalej harmónie duše. Konečne ma opustila jedna z mojich horších nálad a ja rozmýšľam ako uhladiť problém, ktorý som si vyrobila. Cítila som sa ako totálna nevyspelá hlupaňa a nie ako devätnásťročná dospelá žena.
Zomrela si, ale prečo? Kôli mne? Iba kôli mne? Kiežby som radšej zomrel ja a ty si žila. Ďalej sa tešila zo života. Ďalej sa usmievala.
Kiežby si sa neobetovala. Nezachránila ma. Nechala ma zomrieť a žila ďalej. Ale ty si ma tu nechala samotného. Samotného s vedomím, že ťa už nikdy neuvidím usmievať sa tým tvojím šibalským úsmevom. Že ťa už nikdy neuvidím červenať sa. Neuvidím tvoje rozpaky.
Že už nikdy nezačujem tvoj nádherny hlas. Že ťa už nikdy nepobozkám. Odišla si bez jediného slova. Bez rozlúčky.
Už to nemohol vydržať. Kyuubi bol až príliš silný a pečať už nedržala tak ako by mala. Ale bol v Konohe, obklopený priateľmi, ktorý nič netušili. Videl ich okolo seba: Sai sedel pri jazere s Ino a Choujim, Shikamaru sa prechádzal s už dobre zaguľatenou Kurenai, Sakura sa trochu ďalej o niečom rozprávala s Hinatou... Boli tu, jeho priatelia a on sa už nedokázal ovládať. Červená chakra ho ovládla a za pár okamihov bol z neho MiniKyuubi so štyrmi chvostmi. A začal zabíjať, po celý čas si to uvedomoval čo robí ale nemohol zastaviť sám seba...
9. Minulost
Sakura seděla ve stejné místnosti, v jaké před chvíli seděl Naruto s Kyuubim. Naproti ní seděl Naruto s Kyuubim po boku a říkal jí celý příběh. Slunce už vyšlo a teď osvětlovalo celou místnost, když Naruto skončil.
"Doufám, že jsi to pochopila, Sakura-chan.
Uplynuly dva roky, co Isis navždy odešla pryč. Sasuke se vrátil do Konohy, kde předal vzkaz. Tsunade po vyslechnutí toho všeho její přání respektovala, a i když jí Naruto a Sakura usilovně přemlouvali, nesvolila. Vše bylo opět ve starých kolejích, jako by Isis do vesnice nikdy nepřišla. Avšak, v poslední době se děli divné věci. Bylo jisté, že nastane velký boj. Akatsuki proti Konoze. Vraždění nevinných vesničanů poblíž Konohy nabíralo na síle a Tsunade s tím nemohla nic udělat.
Naruto sa prechádzal po večernej Konohe a rozmýšľal. Rozmýšľal, prečo Sasuke vtedy prišiel. Čo ho k tomu viedlo a či vôbec tuší, že Sakura čaká jeho dieťa. Myslel na Sakurine zelené oči, ktoré mu nedali spávať, a jej mäkké teplé telo vedľa svojho... Myslel na Sakuru v svojom náručí...
Odkedy sa vzali prešlo už veľa času a Sakura bola v deviatom mesiaci tehotenstva...
Kde? Kde to jsem? Kdo? Kdo mi to udělal? Toto byly první myšlenky, které Sakuru napadly, když přicházela k sobě. Pomalu otevřela oči. Viděla jen zamlženě a sotva rozeznávala neznámý prostor, ve kterém se právě nacházela. Nic z toho, co viděla, jí nebylo nijak povědomé.
Stála na rozcestí u lesa. Právě dneska měla takový volnější den, a proto se rozhodla provětrat, přeci jen je pořád s dvojčaty a ty jí dávají pořádně zabrat. Rozešla se směrem od vesnice, jakoby se tam měla s někým setkat.
„Takže jsi přišla,“ ozvalo se z koruny stromů. Přikývla.
„Nic jiného mi přeci nezbylo, ne?“ chladný hlas se zasmál.
„Až tak hloupá nejsi, co?“ seskočil ze stromu a stál před ní.
Les pomalu mizel až se nakonec Nano s Hirem ocitli na okraji. Před nimi se zjevila rozlehlá poušť.
„Jsme skoro tam!“ zamračila se Nano. Ani se nezastavili a běželi dál. Písečná bouře nebyla, takže jim nic nebránilo v cestě…
Dorazili k Písečné a ztuhli.
„Měla jsi pravdu…“ řekl ztuhle Hiro.
Písečná měla zbořenou půlku hradeb a před ní se hemžilo spoustu lidí.
„V tom případě to byli ti, co jsme viděli minule …“ řekla a rozběhla se k Písečné. Naproti nim vyběhla Temari s Kankurem.
Návrat démonů
Dohasínající strach
V předchozím díle: [i]Všichni tři se probudili ve třídě, v té pravé vesnici, která už takovým testem byla dost odpudivá. Yuske ještě chvíli plakal nad ztrátou svého milovaného království a i Tatsu měla slzy na krajíčku. Jen Isa koukala do neznáma, snad ani nevnímala okolní hlasy, které si šeptaly, že se probudila první skupina.
Díl 12 - Prohra nebo vítěztví aneb boje brzo začnou
Díl 13 - Přípravy na konečný boj započaly aneb zázrak jménem Kushina
„Kushino co to??“
,,Prosím nepoužívej tu techniku. Naruto tu za chvíli bude a vyřídí to s ním.“řekla Kushina a zmizela
Kakashi a Pein šokují
„Momentálně nemám náladu, ani čas na boj, takže mi laskavě řekni, proč jste nás začali bombardovat jídlem a poté jste na nás shodili i jeho.“ Pein ukázal na Naruta.
„Ale Šéfe, přece máme získat co nejvíc Jinchuuriki! Tak proč je jednoduše nezabít?“ otázal se Kisame. Pein ho probodl pohledem a řekl: „Nepodrývej moji autoritu, nebo tě zabiji! Jak jsem řekl tak bude! Navíc všichni jste ještě unavení po tom boji!“
Z minulého dílu:
Narutovi něco došlo. Zastavil. Dívka nechápala, co se děje. Najednou padl Naruto na kolena. Všichni okolostojící nechápali, co se děje. Přistoupila k němu a přiložila mu katanu ke krku.
,,Nevím, proč jsi přestal bojovat, ale já to nevzdám!“zakřičela na něj.
,,Tak mě zabij,“zašeptal. Dívka stiskla ještě pevněji rukojeť meče. Narutovi po krku stekl pramínek krve.
,,Jestli to dokážeš.“
Temari. Došla k hotelu podívala se na nápis na něm.
„Jak já ten nápis nenáviděla... Když si vzpomenu, jak jsem ho shodila a pak jsem musela trénovat, až do konce sil.... A to ještě k tomu s otcem.... No to tenkrát bylo.“ pomyslela si.
„Temari!!! Chvilku... Gaara mi řekl, kam jdeš a chce tě vidět. Prý ti něco zapomněl říct.“ řekl muž v masce.
„Jo... už jdu.“ řekl Temari a otočila se k hotelu zády. Aktivoval chakru do noh a rozběhla se pří do Gaarovy pracovny. Dobře si pamatovala to okno, vždycky přesně do toho okna běhala za otcem.
„Řekni nám proč… vždyť jsme tu stále byli pro tebe!“ chytil dívku na smrtelné posteli za ruku její dlouholetý hnědovlasý kamarád s červenými čárkami na obličeji.
„Všimla jsem si toho až moc pozdě… je mi to líto,“ zavrtěla hlavou Hinata. Pak mu naposledy stiskla ruku. O pár hodin později už nemohla hýbat ani tou. Pouze hlavou.
„Ale proč?“ nechápal zahalený Shino. Pak ale do pokoje vešla růžovovlasá kunoichi, která se o dívku v nemocnici starala. A na oba se zamračila. Moc ji znervózňovali, což viděla na jejím obličeji.
Když se Ayame ráno vzbudila, na židli vedle její postele leželo nějaké oblečení, které jak zjistila bylo přesně na ni.
Poté, co se nasnídala, ji Sakura čekala přímo před dveřmi jejího pokoje. „ Ahoj. Víš radši jsem počkala tady, nebyla jsem si jistá jestli jsi vzhůru,“ řekla zatím co se přátelsky dívala na Ayame. „ Nemusela jsi na mě čekat, jsem zviklá vstávat brzo,“ řekla a oplatila Sakuře její úsměvy. Tu to dost překvapilo, neměla sice o Ayame jasnou představu, ale po včerejšku, kdy na Sakuru zapůsobila dojmem, jako by jí její společnost vadila nebo určitým způsobem překážela, prostě čekala něco jiného.
