Jedna Kronika...Jeden Osud: Díl 9 - Střet

Les pomalu mizel až se nakonec Nano s Hirem ocitli na okraji. Před nimi se zjevila rozlehlá poušť.
„Jsme skoro tam!“ zamračila se Nano. Ani se nezastavili a běželi dál. Písečná bouře nebyla, takže jim nic nebránilo v cestě…
Dorazili k Písečné a ztuhli.
„Měla jsi pravdu…“ řekl ztuhle Hiro.
Písečná měla zbořenou půlku hradeb a před ní se hemžilo spoustu lidí.
„V tom případě to byli ti, co jsme viděli minule …“ řekla a rozběhla se k Písečné. Naproti nim vyběhla Temari s Kankurem.
„Tak to máme hodně velkej problém!!“ zamračil se Hiro.
„Kde jste se tu vzali????!!! Poslali jsme jestřába do Listové teprve nedávno!! Jak to, že tu jste tak rychle??!!“ vytřeštila na ně oči Temari.
„Měli jsme podezření … trvala jsem nekompromisně na tom, abychom se sem vydali,“ sdělila vážně Nano.
Kankurou s Temari se tvářili nechápavě.
„Vysvětlíme vám to, později, teď rychle za Gaarou!!“ řekl vážně Hiro.
sourozenci zmíněného sklopili hořce zrak.
„To nejde…Unesli ho!!“ řekla sklíčeně Temari.
„Cože?????!“ vyděsila se Nano.
„Kdy odešli?!“vychrlila na ně.
„Nevíme!! Včera večer jsme zaslechli hlasité rány, tak jsme poslali někoho na průzkum a výsledek bylo Gaarovo zmizení a tohle!!“ řekl Kankurou a máchl rukou za sebe.
Nano se zarazila.
„Musíme ihned vyrazit…nebo Gaara zemře…“
Dvojice ztuhla.
„Co chceš dělat??!! Sami proti nim nemáme šanci!!“ rozhodil Hiro rukama a zadíval se na Nano.
„Pobereme co nejvíc Shinobi a vydáme se po jejich stopách. Nemůžeme čekat na posily. Budeme průběžně dávat zprávy a zanechávat za sebou stopy. Vím, že proti nim nemáme šanci, ale alespoň se je pokusíme zdržet, než doběhne pomoct. Je to furt lepší, než čekat tady ve vesnici, dokud Gaara nezemře nebo nám nezmizí z dosahu! Pak už je v životě nedoženeme!!! Jestli vám to nevyhovuje, jdu sama, protože já svého přítele a Kazekageho Písečné nenechám napospas smrti i kdyby mě to mělo stát ŽIVOT!!!“ vychrlila ze sebe a rozmáchla rukama.
„Neblázni, Nano!! Když by se ostatní země dozvěděly že Písečná nemá Kazekageho, mohli by se na ní pokusit zaútočit!! Takže Písečná fakt žádné volné Shinobi mít nebude!! A jít za nimi sama, i kdybych šel s tebou, je hloupost!!! Zabil by nás pohybem jediného prstu a ani bys Gaaru nezachránila!!!“ zvýšil prosebně a domlouvavě hlas Hiro a chytl Nano za ramena.
„Já…já…“ podíval se jí do očí.
„Prostě tě nechci ztratit!!!!“ zakřičel.
Nano se zarazila.
„Tohle je teď vedlejší … nemůžeš mě zastavit … promiň,“ podívala se mu hluboce do očí. Poté uhnula pohledem … všimla si podivného písku na zemi.
„Pro mě jsou mí přátelé přednější …“ naposledy na něj pohlédla. Rychle a prudce se mu vyškubla ze sevření a přeskočila ho. Namířila si to přímo podle Gaarova písku vedoucí směrem do lesa.
Trojice se za ní podívala.
Nano…!!!! Zíral za ní Hiro a přemýšlel. Hlavou se mu honili všechny možné myšlenky.
„Co budeš dělat?“ otázal se ho opatrně Kankurou.
Hiro se na něj nepřítomně podíval.
„…Jdu se nechat zabít!!“ řekl nakonec a vrhl se za Nano.

Měla dost velký náskok oproti Hirovi, ale nebyla dostatečně daleko, aby jí nemohl sledovat. Hnala se nespočetnou rychlostí. A tím tak stihla zdolat za krátkou dobu skoro polovinu pouště.
Když dorazila na okraj lesa, zastavila se. Cesty se dělily. /Sakra …/ zaklela v mysli. Klekla si a pozorovala zem.
/Pao … co myslíš?/ vedle ní se zjevil panter.
´´´ Gaarův písek sleduj …´´´
„Takže prostřední cesta …“ to už jí dohnal Hiro.
„Seš blázen!!!! Výš to???!!!“ řekl zadýchaně.
„Ticho a poběž!“ vyrazila opět kupředu. Proplétala se mezi koruny stromů …
/Jsou blízko!!! Cítím obrovskou chakru !!! / zamračila se.
„Hiro … zůstaň prosím někde v úkrytu a až se naskytne situace tak jí využij!“ poprosila ho a podívala se na něj rozhodným pohledem.
Hiro se zamračil.
„Opovaž se nechat se zabít!!!“ zažertoval.
„Pokud to bude můj osud … tak zemřu pro přítele …“ zatvářila se, jak nejvážněji mohla. Provedla pečetě a seskočila na zem a práskla rukou o zem … znova vyskočila do korun stromů.
Zrychlila. Udělala ruční znamení a zmizela.

Sakirovi se ozval poplach.
„Pozor!!!“ zakřičel a i s Rogenem uskočili zpátky, když před nimi vyrazili liány ze země a snažili se je polapit. To je zastavilo. Než se nadáli, smetla je silná větrná vlna. Oba dolétli na jinou stranu a Gaara skončil někde nehybně pod stromem vedle keře. Před ně na zem doskočila Nano a tak jim zatarasila cestu. Postavila se do bojovné pozice s kunaiem v ruce.
„Dál už se nedostanete!!!“ křikla s kamenným výrazem.
Sakirou se zamračil.
/To je ta kunoichi z Listové./ narovnal se.
„Tak to si jen myslíš, holčičko,“ zavrčel Rogen. Nikdo jim misi nepřekazí …

„Nevadí, jdeme!“ řekl Sakirou a otočil se na odchod.

/Co?/ podivila se a sledovala je… jakýkoliv sebemenší pohyb na útěk a zatarasí jim cestu.
Najednou si všimla Rogenova menšího překvapení a pohledu nad ní.
„Heh!!“ zakřenil se po chvilce Rogen.
Pohlédla nad sebe.
A nad ní plul vzduchem kus země.
Na něm ležel Gaara a plul za Sakirem.
„Tak to teda ne!!!“ zařvala rozčíleně a chystala se dostat před něj. Cestu jí ovšem zastoupil Rogen.
„Já sem tvůj soupeř,“ zablýsklo se mu v očích.
/SAKRA!!!/ zaklela v mysli a modlila se, aby se ukázal Hiro.
Najednou se pod Rogenem zjevil stin.
Rogen ztuhl a vrhl pohled nad sebe.
Na něj se řítil Hiro s dvojitou katanou napřaženou nad hlavou, obklopenou blesky.
„Sakra!!“ zaklel Rogen a uskočil do zadu.
Vytrhl si svojí zbraň z pouzdra a vrazil jí proti Hirovi.
Obě zbraně se střetly a po okolí létali blesky.
Na Rogenově kataně se objevila prasklinka.
Do háje!! Zaklel v mysli Rogen a vložil do své zbraně rychle chakru.
Katana to ustála.

„Vezmi Gaaru a padáme!!!!! Zařval Hiro.
Nano kývla a vyrazila naproti zemi. Už skoro šahala na Gaaru, ale odrazila jí obrovská dlouhá zeď, která se vynořila ze země. Nano to odhodilo zpátky a se žuchnutím dopadla na zem.
„Sakra práce!!!!!!“ vykřikla.
Hiro se podíval po obrovské zdi, co se před nimi vysunula a v tu chvíli schytal ránu pěstí od Rogena.
Odletěl po zemi k Nano.

„Co to má sakra znamenat, Sakirou!!!! Slyšíš???!!!!“ zařval směrem ke zdi Rogen.
Na zdi se vytvořili písmena.
„/Jdu napřed. Obejdi to./“ přečetl Rogen.
„Ten všivej hajzl!!!“ naštval se Rogen a obrátil se na dvojici z Listové.
„Tak se alespoň pobavíme!!“ řekl krvelačně.
„V pohodě Hiro,“ doběhla k mladíkovi, klekla si k němu, ale okem stále sledovala Rogena.
„Jo!!“ řekl Hiro a narovnal se.
„Vypadni odsud!! Já ho zvládnu!!“ řekl Hiro, zatím co sledoval Rogena.
„Hiro … o něj se postarám … tohohle chci já,“ pousmála se na něj.
„Ještě jsme neskončili s tréninkem a tenhle vypadá na boj na blízko!! A to ti moc nešlo že??!!“ namítl Hiro a vrhl po ní letmý pohled přes rameno.
„Nejsem slabá!!!“ řekla tajemně.
Rogen se vyřítil na Nanina záda se svou katanou. Stihla to zaregistrovat a uchopila rukojeť svého meče a prudce se otočila. Jejich katany se střetly. V Naniným meči proudila blesková podstata. Rogenovi plápolal vodní… Otočila se a chtěla ho kopnout. Místo toho na něj poslala větrnou vlnu. Rogen proletěl někam mezi stromy. Hira ten prudký nával chakry odsunul o několik metrů zpátky.
„Měl by ses pokusit obejít tu zeď a radši zachránit Gaaru!“ zakřičela na něj.
Hiro chvíli váhal, ale nakonec kývl.
„Dobře!! Dožeň mě, ok??“
„Až to dokončím tak dorazím…“ v jejích očích zaplál strašidelný plamínek … takový pohled Hiro neznal. Trochu ho to zarazilo. Ale nakonec se vydal ke zdi.

Podívala se na místo, kde zmizel Hiro…/Hodně štěstí …/ pohled zpátky otočila dovnitř lesa.
Koncentrovala větrnou chakru do meče a pokračovala mezi stromy, které měli polámané větve z Rogenova pádu. V pozoru s mečem podél těla se prodírala až došla na menší mýtinku. Akatsuki se zvedal za země. Ovšem plášť už na sobě neměl. Pádem se potrhal o spadl z něj. Zvedl hlavu k dívce a pohlédl jí do očí. Nano ho teď viděla v jeho plné kráse … nejen, že měl dokonalé oči ve kterých se utápěla, ale i jeho uhlově černé vlasy a vypracovaná hruď vyčuhující zpod rozepnuté košile mu dodávala tajemný a nebezpečný vzhled. Sic byl u Akatsuki, ale nemohlo mu být víc jak sedmnáct. Tím si byla Nano jistá. Stála tam a hleděla na něj neschopna se dál pohnout. Ruce se jí mírně zatřásly, ale zahnala to pevnějším uchopením rukojeti své katany.

Rozsekám jí na hadry!!! Zamračil se vztekle Rogen, ale něco uvnitř mu při pohledu na ní říkalo pravý opak…
„Koukám, že tě ten tvůj přítel tady nechal co?“ zašklebila se Nano a dala volnou ruku v bok.
„Radši pracuju sám!! A teď víš proč!!“ řekl Rogen a zvedl se.
„…A taky protože to je větší zábava…!!“ zazubil se na ní temně a krvelačně.
„To bych neřekla …“ oproti němu se na něj zářivě usmála.
„Suiton: Vodní tesáková střela!!“ zvolal Rogen po několika pečetích a kolem Nano se zvedl obklopující kruh z vody. Hned na to se prudce smrskl, s úmyslem rozdrtit jí.
Nano rychle zareagovala : „Větrný vír!!!“
Kruh vody se začal zvětšovat, jak na něj tlačil tlak a prudký vítr až se úplně vypařil.
„Větrná vlna!!!“ máchla rukou a poslala útok na Rogena.
„Suiton: Vodní zeď!!“ zvolal Rogen a hned na to ho obklopila vodní polokoule.
Útok se od ní neškodně odrazil a jizva ne vodním povrchu rychle zacelila.
Zeď zmizela a on se na ní prudce vrhl s napřaženou katanou za ním, připravenou k útoku.
Doběhl až k ní a švihl jí po krku chakrou nabytým mečem.
Jeho katana se zasekla o její.
„Kdo vlastně si?“ zeptala se náhle, odrazila jeho ostří a uskočila dál od něj směrem k okraji mýtiny.
„Ten kdo tě zabije!!“ řekl Rogen, když jí náhle pohltila koule z vody.
„Suiton: Vodní vězení!“ řekl Rogen, stojící za ní s rukou v kouli vody.
Ten před ní se rozplynul v bílý mráček.
Koule s vodou byla plná vody, až na oblast, kde měla Nano hlavu.
Jinak zbytkem těla nemohla ani hnout.
Rogen jí sledoval upřeným a tajemným pohledem.
/Sakra co teď? Ještě to nemůžu použít.
„Jsi tak naivní …“ zachechtala se Nano. Za Rogenovi zády se zjevil Pao a skočil na něj s připravenými ostrými drápy. Zaryli se mu do kůže a tak povolil své Jutsu. Nano využila situace. Panter seskočil z Rogena a vyslal proud chakry ke kouli. Ta se poté rozplynula. Nano dopadla tvrdě na zem celá mokrá. Pao se postavil před ní a vycenil tesáky.
„Dobře!!! Stáhnu vás z kůže oba a udělám si z toho tvého kámoše potah na křeslo!!!“ vykřikl rozzuřeně Rogen, zatím co mu ztekl po rameni proužek krve.
Zvedl ruku a udělal před obličejem pečeť.
Náhle se roztekl na vodu a zmizel.
/CO???Vodní klon??/ zděsila se Nano …
Najednou jí něco škráblo do ramene a odhodilo jí to na zem.
Dopadla o kousek dál. Zvedla se a chytla se za krvácející ránu. Ohlédla se po zdroji.
Nic… Nikde nikdo.
„Co se děje holčičko…?! Upadla si…?“ ozvalo se ozvěnou ze všech stran.
Hned na to schytala tvrdou ránu něčim tvrdým do brady.
Opět spadla na zem. Měla rozseknutý spodní ret. Po bradě jí stekl pramínek rudé krve.
/Co to… sakra!!!/ opět se rozhlížela.
„Kdepak ten padouch asi je…?? Kde jenom může být??“ ozval se sladký a ironicky posměvačný hlas zase ozvěnou.
Tentokrát dostala silnou ránu do břicha.
Odletěla a zabrzdil jí až tlustý kmen stromu. Z úst se jí vydral sten.