Tajemné
Tsunade byla po probdělé noci naprosto vyčerpaná. Její hlava byla těžší než kámen, a co chvíli bouchla o desku stolu, přeplněnou papíry. Mezi všemi těmi lejstry se povaloval také jakýsi seznam. Na tomhle malém kousku papíru byla zapsána spousta jmen, ale jen čtyři byla podtržena červenou propiskou. Tihle čtyři se měli podílet na nejdůležitější misi. Jejím úkolem bylo získat lék na záchranu Sakury.
"Shizuneee!" zařvala stále ještě rozespalá Hokage. Dveře její kanceláře se rozletěly téměř okamžitě. Dovnitř vběhla Shizune v pyžamu.
Nad Skalnou zapadalo slnko a ja som vysedával na verande domu svojho klanu. Stále som rozmýšľal nad smrťou otca – vodcu klanu. Kedysi nás volali králíčí klan, ale dnes sme len dvaja. Ja a moja sestra. Áno. Naki-chan veľmi ťažko znášala smrť otca. Kto ju teraz bude vychovávať?
Když se Naruto probral, zjistil, že leží v něčí posteli. Otevřel oči. První, co spatřil, byla karavana, kterou viděl přes okno. Zřejmě byla připravena k odjezdu, přesto se zdálo, že tam už pěknou chvíli stojí. Na dřevěných bednách seděly vrány a snažili se proklovat si cestu k jídlu v nich.
„Tak už ses probral?“ ozval se neznámý ženský hlas.
Naruto se leknutím prudce posadil, obraceje se při tom za zdrojem onoho hlasu. Vedle postele seděla mladá pohledná žena s dlouhými, červenými vlasy, sahajícími jí kousek nad lokty.
Nepokojně se převalil na posteli. Odhadl, že už je těsně nad ránem. Ani tuto noc se nevyspal, stejně jako noci několika posledních dní. Karin mu pomoct nedokázala – jak by taky mohla léčit se svou chakrou bolesti hlavy?
„Tati! No tak… prosím… vstaň!“ zaúpěla jsem a klekla k němu. Ležel na zemi, na břichu v kaluži vlastní krve.
Kolem mě zuřil boj, ale já si uvědomovala jen to, že člověk, kterého mám nejraději na celém světě… pro kterého bych umřela… který je mou jedinou rodinou… umírá.
[i]Na rozpálenú vydláždenú cestu padali kvapky vody. Prvé z nich sa vyparili takmer rovnakou rýchlosťou ako dopadli na zem, intenzita letnej búrky rýchlo schladila horúce kamene otesané do tvaru kociek a zem štrbinami hltala vodu, ktorá sa valila odniekiaľ z neba. Vôňa vyrážajúca od práve zmočenej cesty a okolitých domov vrážala do nosa.
Naruto, Hinata, Sakura, Shino a Kiba už byli skoro u své rodné vesnice, když tu na jedné mýtině uviděli postavu. Důvěrně známou postavu.
O kmen stromu tam seděla opřená dívka s hyení maskou na obličeji a jen si házela s kunaiem.
„Tenshi?! Tenshi-san!“ křikl na ni Naruto a s veselým úsměvem na tváři se k ní rozběhl. Rád ji zase viděl.
Zvedla k němu hlavu a kunai si nechala v ruce.
Naruto jí nabídl ruku a ona přijala, a tak ji zvedl na nohy.
„Moc se ti omlouvám za to, co jsem řekla…“ šeptla Sakura kamarádce do ucha, když se objímaly.
„Já se taky moc omlouvám… nemysleli jsme to tak,“ dodal Naruto a spokojeně je obě objal.
„V pořádku… byli jsme všichni naštvaní,“ usmála se Maya a zavřela oči. Ten okamžik souznění se svými přáteli chtěla zachovat. Ale oni se pak od ní odtrhli.
„Stejně to ale od nás bylo hnusné,“ namítl Naruto.
„Tak to tě musím zklamat. Pracuju v týmu s Krushem a dvojčaty,“ zavrhl její návrh Kakashi. I když mu lichotila její snaha.
„Počkej, já něco vymyslím… už vím! Budu ti vařit!“ prohlásila nadšeně Ant.
„A umíš to?“ měřil si ji pochybovačným pohledem Kakashi.
„Ty!“ sykla Ant a hraně ho praštila do ramene. Pak se společně zasmáli. Ale to už byli u jeho domu.
„Vítej doma,“ řekl Kakashi a otevřel jí dveře.
„Máš to tu hezky zařízené,“ pochválila mu Ant dům, když jí ho celý ukázal a sedli si v obývacím pokoji na pohovku.
Najednou Baki ztuhl a nemohl pohnout ani jediným svalem.
„Sakra... Co to je??“ zeptal se vyděšeně.
„Skoro nic, jenom tady urážíš moji holku a snažíš se ji poštvat proti mně. Sice nevím kolik ti ten kluk zaplatil, ale doufám, že do toho započítal i pojištění. Taky se mě už pokoušel zabít, ale nějak mu to nevyšlo. Asi zapomněl, že jsem tak ninja a to nejen nějaký.“ řekl Shikamaru.
„Shikamaru!! Ty.. Jaktože jsi tady tak rychle??“ zeptala se Temari a vrhla se mu kolem krku.
Sasuke i jeho tým je na cestě do Konohy a byly odhodláni zničit Konohu, a byly rozhodnutí zabít každého, kdo by se jim postavil do cesty, když vtom ucítili, že jim něco stojí v cestě.
„Sasuke,“ řekla velice klidně postava zahalena v kápi.
Sasuke a jeho tým který byl asi sto metrů od postavy na kterou se Sasuke chystal v příštích okamžicích zaútočit.
[i]Jízda autobusem domů se obešla bez jakýchkoliv zbytečných slov. Naruto seděl vedle mě s obočím svraštělým, nad něčím usilovně přemýšlel. I já jsem přemýšlela. Snažila jsem se přijít na způsob jakým bychom mohli najít stopu mého zmizelého bratra. Ať jsem se snažila jakkoliv, můj mozek nespolupracoval.
„Páááni,“ zívl Naruto náhle.
Otočila jsem na něj překvapeně hlavu a on se kupodivu vesele zakřenil.
„Z toho neustálého přemýšlení mi nějak vyhládlo,“ postěžoval si. Rozvalil se na sedadle a ruce si založil za hlavu.
„Já se bojím, un,“ řekl za rohem Deidei, když slyšel ostatní u televize, jak se hádají o popcorn.
„Neboj! Přece nejsi žádnej srab!“ uklidnil ho Shormita, „Hlavně na mě nemluv! Oni mě nevidí.“
„Dobře, un...“ vzdych Deidara a nadechl se, „Hej, kluci!“
„Pojď jsem, Deidaro! Péťa Čech to zvoral a lidi po něm hází rajčata! Je to švanda!“ ozval se zpátky Kisame. Deidara se nadechl a vešel dovnitř.
Vystoupili jsme a hned nám řekli, kam máme jít. Tak jsme si tam museli vyslechnout strááášně dlouhý vyprávění o předávání nových dovedností dalším generacím. Blablabla...
Seděla na podlaze, po tváři jí stékal pramínek krve. Po těle měla modřiny, které se nechtěli léčit. A ona věděla, že až se vrátí zpátky, vše zmizí. Jen ta vnitřní bolest bude znovu a znovu nárůstat, dokud ji nezlomí a ona... Nezemře.
„Jak se ti tu líbí, sestřičko?“ nenáviděný hlas se opět ozval. Strach jí svíral srdce a ona brečela. „Asi moc ne, viď?“ Samolibý výraz v jeho tváři ji děsil. To nemohl být on, její bratr. Tohle nebyl ten Sasuke.
.
Co vede k řešení problémů? Činy, které někdo musí vykonat. Jaké jsou ale třeba, aby se vyřešily ty nejhorší problémy?
Bylo ticho, přílišné ticho. Noční obloha byla temná jako vždy; jen se jí zdálo, že hvězdy září daleko víc než je obvyklé. Přešlápla na místě a skrčila se, aby získala vyváženější polohu a nepohybovala se nad krajem hluboké propasti tak neobezřetně.
Rozhlédla se okolo, ale seč se dívala do tmy před sebou sebelíp, neviděla nic než mdlé odlesky v šumícím listí.
Má vůbec cenu hledat...jistě, ten zrádce nemůže uniknout tak snadno, ale...jak ho mám asi najít? Doteď se dobře skrýval...myšlenky se jí motaly, kam neměly. Prostě ho měla jít přivést zpět, sama nevěděla, jak zabít nesmrtelného.
Omlouvám se, že minulý týden nic nepřibylo, ale nějak jsem to nestihl. Přeji příjemné čtení.
„Madara zemře moji rukou!“ řekl vážně Sasuke a pohlédl Narutovi do očí.
„Platí.“ souhlasil Naruto a podali si ruce.
„Je tu ale jeden problém.“ pokračoval Sasuke.
„Jaký?!“ zajímal se Naruto.
„Nevím, kdo se postará o tyhle lidi.“ řekl a ukázal na lidi, kteří už zase vyšli ven.
„Vy náš opouštíte, Sasuke-sama?“ zeptal se jeden starý muž, který poslouchal jejich rozhovor.
„Ano...“ řekl Sasuke.
Bol neskoré, príjemne teplé popoludnie. V posledných lúčoch zapadajúceho slnka kráčala neznáma postava v dlhom, čiernom plášti s kapucňou, ktorej tieň zahaľoval postave oči. Šliapala prirodzene, no pri tom nečujne a medzi stromami sa mihotala ako tieň. Prechádzala v celku opustenou krajinou, sama nevedela kam a ani prečo, jednoducho išla. Upútavala pozornosť každého človeka, ktorého len zriedkavo niekde stretla. Spod plášťa jej totiž vytŕčal dlhý, čierny chlpatý chvost. Svojim výzorom sa nikdy nezaoberala, nevedela prečo sa tak líši od ostatných.
Děvče sedělo pod rozkvetlou, dívala se na západ Slunce. Co se to se mnou děje? Sakra, proč znova vzpomínám na naše poslední setkání? Už je to tady zase, zase si mě tady nechal…Před pár lety jsem ti řekla, co k tobě cítím ale ty jsi mě jen omráčil a nechal na lavičce jako odhozenou fusekli. Občas si říkám, co asi děláš? Teď když jsi bez nás cítíš nějakou bolest z toho že ti nejsme nablízku? Znovu, pořád ty samé otázky…
*křup* rychle jsem se otočila
