Návrat Namikazeho 09

9. Minulost

Sakura seděla ve stejné místnosti, v jaké před chvíli seděl Naruto s Kyuubim. Naproti ní seděl Naruto s Kyuubim po boku a říkal jí celý příběh. Slunce už vyšlo a teď osvětlovalo celou místnost, když Naruto skončil.
"Doufám, že jsi to pochopila, Sakura-chan.
Sakura pouze seděla v křesle, omráčená z toho, co slyšela. Nevěděla, jak těžké břemeno sebou nosí Naruto od narození; vždy se mohla jen domnívat, proč ho všichni, tak nenávidí. Ale teď to dávalo konečně smysl. Naruto měl v sobě zapečetěného Kyuubiho, kterého do něj zapečetil jeho vlastní otec při narození.
"Takže máš v sobě zapečetěnou devíti ocasou lišku?" zeptala se hloupě Sakura.
"Ne, teď už ne. Souhlasil se mnou, že bude přivolávací zvíře. Mám přivolávací svitek a tak ho můžu kdykoliv přivolat. Ale někdy prstě zůstane v našem světě, aby si oddychl. Budu chápat, že už se mnou nebudeš chtít nikdy mluvit." řekl Naruto a do očí se mu začali drát slzy.
"Naruto, já tě nikdy neopustím. Zastavil jsi Kyuubiho, jsi hrdina." řekla Sakura a pohladila ho po líci.
"Neumíš si ani představit, co to pro mě znamená, Sakura-chan" řekl šťastně Naruto a oči měl plné slz
"Vesničané mě vždycky brali, jako schránku pro Kyuubiho a ne jako člověka."
"Co tím myslíš?" zeptala se Sakura.
"Kluku, nech mě, jí to ukázat." řekl Naruto a zamířil směrem k Sakuře, Naruto přikývl.
"Co mi ukážeš?"
"Já mám schopnost ukázat ti Narutovi vzpomínky, jak s ním zacházeli, když byl malý."
"Dobře" přikývla Sakura a jeden z Kyuubiho ocasů se dotkl Narutova čela. Najednou se Sakuřiny nohy odlepili od těla a přpadalo jí, jako by letěla. Potom dopadla prudce na zem. Byl tam ostnatý plot a dvě postavy. Jeden blonďatý, pěti letý chlapec a stará dáma.
"Kde jsme"
"Jsi v jedné z Narutových prvních vzpomínek, Sakura." řekl Kyuubi, který se objevil vedle Sakury.
"Kde je Naruto?"
"Promiň Sakuro, ale nemůžu Naruta dostat do jeho vlastních vzpomínek." řekl a vrátil se zpět k tomu, kde to vlastně jsou.
"Teď jsme v sirotčinci, kde strávil Naruto prvních pět let" Sakura sledovala Naruta, jak jde k té staré dámě.
"Promiňte, ale proč nemůžu jíst, jako ostatní?" zeptal se chlapec a držel se za břicho.
"Protože démoni, jako ty si nezaslouží jíst!" zakřičela žena a začala chlapce mlátit dřevěnou palicí.
"Co to dělá? Vždyť vše, co chtěl bylo jen jídlo!" křičela Sakura a zaťala pěst, když se malý Naruto schoulil do klubka, aby se chránil před palicí, která ho tvrději a rychleji mlátila.
"Vybíjí si zlost za mě na Narutovi." Vysvětlil Kyuubi. Místo, kde stáli se pomalu rozmazávalo. " Sakura, proč si myslíš, že když byl Naruto menší, tak jedl jako prase?"
"Nevím." řekla Sakura, ale to už stáli na jiném místě. Sseděl tam Naruto a jedl něco hnědého a plesnivého
"Jak to může jíst? Je to celé plesnivé."
"To je jediné, co dostal k jídlu. Když byl malý, chtěli aby zemřel hladem."
"Takže proto vždy jedl tolik. Protože si pamatoval, jaké to je umírat hladem, když byl v sirotčinci." řekl, Sakuře se do očí začali drát slzy "a já jsem ho vždy nazývala prasetem." znovu se ocitli jinde. Tentokrát uviděli šesti letého Naruto, jak rychle běží ulicí.
"Na co se to díváme?" zeptala se Sakura, protže se bála toho, co ještě uvidí.
"Dívej se." řekl smutně Kyuubi, když Naruto spadl na zem s kunaiem v noze.
"Mám ho!" zakřičel chlap a objevil se u Naruta i se svým gangem. Naruto se chtěl odplazit pryč.
"Proč mi nedáte pokoj?" zeptal se vyčerpaný Naruto a pořád se chtěl odplazit pryč, ale skupinka ho obklíčila.
"Jako by jsi to nevěděl, démone." zakřičela žena ze skupinky a všichni ho začali být a kopat. Rvalo to jen pár minut. Sakura se cítila jako v hororu. Bezmocně se dívala, jak do něj kopou, jak nejvíc mohli, jak mu rozbili bradu a jak celé jeho tělo byla samá rána a modřina.
"Přestaňte!" zakřičela mladší verze ženy, s kterou pracovala Sakura v nemocnic
"Hokage nařídil, že musí žít, běžte domů."
"Víš, že je to démon a musí zemřít." zakřičel na ní muž, který vrazil Narutovi kunai do nohy.
"BĚŽTE DOMŮ!" zakřičela. Skupinka se tedy začala rozcházet, ale ještě několikrát kopli Naruta do žeber.
"Děkuji bohu, že mu přece jen někdo pomohl." Vydechla si Sakura, když Naruto pomalu vstal ze země. Jednou rukou di sržel žebra a druhá byla celá polámené, jen vysela bezvládně dolů.
"Děkuji vám" řekl Naruto a usmál se na ženu. Ale najednou ho silně udeřila do obličeje a on odletěl do nejbližší stěny. Sakura šokovaně hleděla na tu ženu, kterou znala, pracovala s ní. Byla vždy tak laskavá, starala se o choré děti, ale teď když viděla, že to dítě potřebuje lékařskou pomoc, otočila se na něj zády.
"Nikdy už na mě nemluv ty špinavý démone. Nebo je příště nechám, abytě zabili." řekla žena předtím než odešla. Naruto ležel bezmocně na zemi. Stěna byla zbarvená krví. Začalo pršet.
Sakura už to nevydržela a po obličeji se jí začali kutálet slzy
"Proč, proč mu to dělali? Byl jen dítě!"
"Kvůli mě. Naruto tohle zažíval skoro každý den, až do té doby, než se nestal jako šestiletý ninjou." řekl Kyuubi a Sakuře se rozšířili oči. Nebyla schopná se na to dívat. On tohle vše zažíval celých šest let.
"Nikdo mu neukázal, co je to láska?" zeptala se Sakura, doufajíc, že má Naruto i nějaké šťastné vzpomínky.
"Když Naruto nastoupil na ninja akademii, byla tam jedna osoba,k terá mu ukázala nějakou formu lásky." řekl Kyuubi a z upršené silnice se přemístili do sluncem zalitého parku. Teď tam viděla sedmiletého Naruta, jak sedí pod stromem a dívá se na hrájící si děti. Najednou k němu přišlo malé dítě s kloboukem.
"Ahoj, chceš si hrát?" zeptalo se děvčátko a Naruto se na ní šťastně podíval.
"Ano, rád, já jsem Naruto Uzumaki" řekl Naruto a podal jí ruku.
"Ahoj, já jsem Sakura Haruno." představilo se děvče. Sakura byla v šoku. To malé děvčátko byla vlastně ona. Takže ten klobouk znamená časy, kdy jí všichni odstrkávali kvůli jejím růžovým vlasům a velkému čelu.
"Líbí se mi tvé vlasy. Máš je podobné, jako moje kamarádka Ino."
"Proč nosíš klobouk Sakuro?" zeptal se Naruto.
"Mám odporné vlasy, tak je schovávám."
"Můžu je vidět, prosím." prosil jí Naruto. Sakura si tedy začala pomalu sundavat klobouk a odhalila své růžové vlasy
"Máš krásné vlasy, hodí se ti k očím."
"Vážně si to myslíš?" zeptala se Sakura a Naruto se jí chystal odpovědět.
"Sakuro, kde jsi?" zakřičela Sakuřina máma a tím Naruta přerušila. Když zjistila kde je ihned stála u Sakury a Naruta silně kopla až narazil do stromu.
"Mami, co to děláš?" zakřičela na ní Sakura a rychle běžela k Narutovi
"Jsi v pořádku Naruto?"
"Sakuro, ihned se sem vrať!" okřikla jí matka a když se Sakura nehýbala silně jí vzala a odvedla od Naruta, co nejdál. Najednou vše zčernalo.
"Sakuro, to ty jsi byla první, kdo Narutovi ukázal, co je to láska. Toho dne se do tebe zamiloval. Takže teď už víš jak Naruto vyrůstal. Kdybys se tam neukázala a neukázala mu, že existují u hodní lidé, skončil by jako Gaara. Jako vraždící monstrum." řekl Kyuubi a Sakuře se rozšířili oči překvapením. Teď už seděla znovu v Narutově domě. Bbez jakéhokoli přemýšlení se mu vrhla do náručí a začala plakat.
"Naruto, promiň mi to, já jsem nevěděla." Sakura zabořila tvář do jeho hrudi a Naruto jí pohladil po jejích hebkých vlasech.
"To je dobré Sakura-chan. Nikdy už se tím nebudeme zaobírat. Je to minulost a ta už je dávno pryč." zašeptal Naruto Sakuře do ucha. Ale najednou zpozorněl.
"Co je?" zeptala se Sakura a spolu s Kyuubim se na něho podívali.
"Cítím dým a nějaký rachot." řekl Naruto a rychle se vydali ke dveřím. Otevřel dveře a podíval se oknem na Konohu, uviděl všude kouř a tři obrovské hady. Všichni tři měli čelenku zvučné.
"Sakuro, musíme jít." řekl Naruto. Vrátil se zpět do domů a připravil si věci, Kyuubi zatím zmizel v plamenech.
"Vím Naruto." ozvala se Sakura a vzala si svoje věci
"Ne Juno, ty tady zůstaneš." malé lišče se na ní smutně podívalo.
"Jsi připravená?" zeptala sre Naruto.
"Ano, ale bude to trvat hrozně dlouho, než se dostaneme přes celou vesnici."
"Ne nebude, Sakuro obejmi mě a pevně se drž." řekl Naruto a Sakura se na něj vystrašeně podívala "Věř mi, vím co dělám." ujistil jí naruto a tak se ho Sakura pevně chytila. O sekundu později cítila, že se její nohy odlepili od země a ona jakoby letěla. Když si byla konečně jistá, že stojí na pevné zemi, otevřela oči a uviděla, že stojí před nemocnicí.
"Jak jsme se sem tak rychle dostali?" zeptala se udiveně Sakura a pustila se Naruta.
"Rodinné jutsu. Promiň Sakuro, ale musím jít." řekl Naruto, ale najednou ho Sakura polínila na tvář.
"Jen se vrať živý a zdravý." řekla Sakura s úsměvem a rychle odešla pryč. Naruto tam stál jako opařený a držel se za místo, kde ho Sakura políbila. Po chvíli se konečně probudil a rychle zmizel v záblesku světla.

Příště: Souboj