Cesta, která nekončí 03

Celou cestu do Ichiraku bylo napětí tak hustý, že by se dalo krájet. Kluci raději mlčeli, nevěděli, co si můžou před členy ANBU dovolit vypustit z pusy, i když to byla úplná blbost.
Holky zas skrz masky propalovaly pohledem Hinatu, která měla tohle všechno na svědomí. Sakura k ní naklusala a zašeptala jí do ucha:
„Co teď uděláme? Chceš jíst ramen skrz masku?“ pokárala ji, jakej blbej nápad to byl, pozvat tam kluky.
„Mno jo, přiznám se, tohle jsem trochu nedomyslela. Něco už vymyslím.“ Bránila se a snažila se ji odehnat.
„Jen aby.“ Pronesla podrážděně a připojila se k holkám. Hinata nahlas vydechla.
„No, to se mi povedlo. Co jsem si ksakru myslela? Co…. Spíš na koho…?“ zvedla hlavu a pohled jí ulpěl na blonďatém chlapci. Chvíli ho jen sledovala, až se jí na tváři objevil úsměv. Když si pak ale uvědomila, co dělá, přešla pohledem k tmavovlasému s uhlovýma očima, které občas měnily barvu za krvavou.
„Je to správné, myslet na něj? Je to fér vůči tobě?“ zamyslela se, když si spojila své myšlenky přítomnosti a to, co se událo v minulosti.
„Akimi?“ Promluvila Sakura tiše. Rozhodně nezapomněla na jejich krycí jména.
„Ano.“ Vzpamatovala se Hinata.
„V pohodě? Děje se něco?“
„Co že se děje?“ vložil se Naruto do rozhovoru. Dívky se zastavily.
„Mno… to… že… hele, jsme u Ichiraku.“ Poukázala na stánek, od něhož se linula vůně ramenu.
„Ra… ra… ramen.“ Vydechl Naruta a s tekoucími slinami ukapávajícími na zem se rozeběhl a zabral si místo.
„Je pořád stejnej.“ Uchechtla se Hinata nad jeho neúnavnou posedlostí.
„Co?“ otočil se na ni zbytek klučičí party. To ji zarazilo a dívky si ji zlostně prohlížely.
„Sakra.“ Zaklela v duchu.
„Pěkný!“ pomyslely si holky.
„Jak co?“ zakecávala.
„No, jak jsi to myslela, stejnej? Vždyť ho neznáš.“ Mířil k ní Sasuke.
„Oh, jasně, tohle, hádám z jeho reakce. Asi byl tím ramenem vždycky posedlej, když se na něj teď tak vrhnul, nebo se mýlím?“ podařilo se jí vymyslet celkem důvěryhodnou výmluvu, ale stále byla nervózní z reakce chlapců.
„Hej, ty máš ale dobrý odhady.“ Uchechtl se Sai. Hinata i holky si v tu chvíli oddechly. Stále ale byly naštvané.
„Tak co, jdete?“ zvolal na ně Naruto, ládující do sebe X átou misku a zval i ostatní.
„Jasně.“ Rozešli se sborově k němu a obsadili zbylá místa.
„Co to bude?“ přiklusal k nim šéfík.
„Um…“ rozhlédla se Ino „to samý, co on. Čtyřikrát.“ Poručila si, když pohledem zůstala na Narutově nenasytné puse.
„Vy si dejte, co chcete.“ Houkla ještě na kluky.
„Jasně, tak… my asi taky. Ještě třikrát.“ Odkýval šéfovi Neji a čekal na jídlo.
Zavládlo ticho. Hinata stále vymýšlela, jak to udělat, aby jim nešlo vidět při jídle do obličeje a kluci zas byli trošku nervózní.
Jako první se sebral Sai.
„Tak co, holky? Řekněte nám něco o sobě.“ Pobízel je.
„Členové ANBU o sobě moc často do světa nevykřikují, co jsou zač.“ uzemnila ho TenTen. Zdá se, že ho to zarazilo.
„Ale no tak, nebuďte takový vydřidušky. Jen něco málo. O vás, ne o vaší profesi, misích ani nic takovýho.“ Rejpal Naruto.
„Ach jo, no fajn.“ Povzdechla si Ino, když si uvědomila, že se jich už asi nijak nezbaví.
„No, věci co máme společný… je nám 22, jsme u ANBU ve Slunné zemi, tady jsme na návštěvě, jsme totální blázni, máme tu společnej dům, máme rády mise a…“ odmlčela se.
„Co?“ naléhali kluci. Holky si ji taky zvědavě prohlížely.
„…každá jsme ztratila někoho, na kom nám záleželo. Svoji lásku….“ Dokončila a po tváři se jí skutálela slza, která ale skrz masku nešla vidět. Dívky na ni upíraly svůj pohled a smutně přikývly.
„Takže… víte, jak se teď cítíme.“ Vydechl Naruto soucitně.
„Docela jo…“ přitkala Hinata a obrátila se k ostatním zády.
„Už se to nese!“ zvolal šéfík zvesela a přihrál všem pod nos misku ramenu. Nikdo ale teď zrovna neměl chuť.
Nastalo ticho, které nikdo nebyl schopný prolomit.
Do doby, dokud k nim nepřiklusala známá tvář.
„Děvčata?“ ozvalo se za dívkami. Zvědavě se otočili i kluci.
„Shizune!“ vyhrkl Naruto s úsměvem, ale holky mlčely. Věděly, že by se jinak prozradily.
„Ah, kluci, taky vás ráda vidím. Jsem tu ale kvůli děvčatům. Chce vás vidět Tsunade.“ Předala vzkaz. Dívky přikývly a vstaly.
„Hej, holky, můžeme s váma?“ vzpamatovali se kluci rychle. Holky tohle zarazilo.
„No, víte kluci, to asi…“ chtěla jim to TenTen zatrhnout, ale Shizune byla rychlejší.
„Vlastně… jo. Tsunade řekla, že můžete taky přijít.“ Odsouhlasila jim a hned potom se vypařila.
„Tak super!“ zajásalo přítomné mužské pohlaví.
„Tak tohle má ta prsatka spočítaný.“ Zaklela Ino rozzuřeně a spolu s ostatníma se vydala do kanclu.

Bez zaklepání jako první vtrhla dovnitř a se slovy mířícími na Tsunade zvýšila hlas.
„Tak, co chceš!“
„Ty jsi ňáká nabroušená.“ Odvětila godaime.
„Divíš se? Vždyť…“
„Hele, uklidni se, jen jsem vám něco chtěla navrhnout. Ale můžou u toho bejt i kluci, jich se to vlastně taky týká.“
„O co jde?“ uklidnila Sakura trochu atmošku.
„Neznám vaše schopnosti a potřebuji si je ověřit. Kluci byli 5 let pryč a vy… no…“ zarazila se.
„… vás zas moc neznám, tak by se mi hodilo, o vás něco vědět. Co kdybyste si daly s klukama malej zápas.? “ Zareagovala celkem rychle a s klidem.
„Co?!“ vyjekly dívky, přičemž na sebe strhly pozornost chlapců.
„To je ale husa, copak neví, že takhle nás prozradí styl boje?“ mihlo se Hinatě v hlavě, vlastně i zbytek děvčat měl stejný názor.
„Hej, to je ale dobrej nápad.“ Zvolal Naruto nadšeně.
„A kde jako podle tebe máme bojovat?“ utrousila Sakura chladně.
„A co tam na tý pláni? Tam, kde jsme vás před chvílí potkaly. I my to tam známe, tak nebude problém, dát si tam souboj.“ Navrhl Sasuke a kluci mu na souhlas kývli.
„Sakra!“
„Fajn, ale nemyslete si, že vás budeme šetřit.“ Zabručela Ino a odebrala se ke dveřím. Holky ji následovaly.
„Um, víte co, kluci? Já se začínám trochu bát.“ Utrousil Sai potichu.
„Když o tom tak přemýšlím, asi to vážně nebyl nejlepší nápad.“ Přitkal Neji, ale už nemělo cenu, vyhýbat se, tak se vydali za děvčaty.
Jakmile opustili kancelář, vedle Tsunade se postavil postarší bělovlasý muž.
„Myslíš, že to bylo moudré, nechat je spolu?“ mířil k blondýnce otázku.
„To nevím, jen jsem se řídila vnitřním hlasem.“ Odpověděla s klidem.
„Ty je chceš znova svést dohromady, že jo?“
„Divíš se mi?“
„Ale ty nevíš, co dívky vede k tomu, aby svou identitu skryly.“
„Jiraiyo, přemýšlej. Kdyby to bylo něco opravdu vážného, určitě by mi to řekly.“
„Jak myslíš, je to na tobě, ale nezapomínej, že tady nejde o tebe.“
„Hm…“ dostalo se mu reakce a rozhodl se kancelář také opustit.

Všichni mezitím už dorazili na pláň, kde chtěli souboj uskutečnit.
„Tak, jak se rozdělíme?“ otázal se Sasuke. Děvčata se po sobě podívaly a Hinata začala.
„Beru si Sasukeho.“ Zvolala. Na ta slova si jmenovaný stoupl naproti ní ve vzdálenosti tak 10 metrů.
„Já Naruta.“ Ozvala se tentokrát Sakura.
„Nejiho.“ Pokynula mu Ino.
„No, na mě si zbyl ty.“ Pronesla TenTen k Saiovi, stojícímu na místě jako sloup.
„Jasně.“ Usmál se a zaujmul stejné postavení jako zbytek.
„Do kdy bojujeme?“ zeptal se Sasuke na malý detail souboje.
„Až jeden nebude mít sílu pokračovat.“ Oznámila Hinata rozhodně. Všichni kývli na znamení, že rozuměli.
„Dobře… teď.“ Vykřikla Ino a nečekaně mrskla po Nejim jeden kunai. Ten se mu jen tak tak vyhnul, byla to téměř rychlost světla.
„Překvápko.“ Usmála se na něj, i když on to zjevně přes masku nepostřehl a rozběhla se na něj s dýkami, v každé ruce svírajíc jednu.
„Nesmím používat jutsu výměny mysli, ani nic jiného, co ovládá smysly. Každý by to poznal.“ Zamyslela se a přesto stihla útočit.

„Hlavně žádný byakugan.“ Zakazovala si Hinata zatímco kolem sebe sekala katanou a snažila se Sasukeho zasáhnout. Ten vytrvale vzdoroval jejím útokům, nebo vytvářel vlastní. Pro oba byla tahle kombinace protivníků prospěšná, každý totiž ovládal katanu. A co víc… měli téměř stejnou taktiku.

„Hinato, pojď sem.“ Zvola na modrovlásku Sasuke.
„Ano.“ Přicupitala k němu poslušně.
„Včera si zvládla techniky ohně, dneska tě naučím jak zacházet při boji s mečem.“
„Vá… vážně? To jsem vždycky chtěla umět.“ Zajásala a postavila se do pozice, kterou jí ukázal.
„Dobře, chytej.“ Hodil jí do ruky katanu. Ostří měla opravdu skvěle nabroušené a karmínovou rukojeť.
„Co teď?“ otázala se zvědavě.
„Teď zaútoč.“ Pokynul jí a sám svíral v rukou svůj meč.
„C-co?“ vykoktala.
„Jen pojď.“ Pobízel ji. Hinata na sucho polkla, ale nakonec se vzpamatovala a rozběhla se. Chtěla seknout z boku, Sasuke jí ale bez problémů pochopitelně zastavil, když útok vykryl svým ostřím.
„Jsi tak rychlý.“ Uchvátila ji jeho blesková reakce. Ani nepostřehla, že zvedá meč.
„To se můžeš naučit.“ Usmál se.
„Vážně?“
„Jistě, teda, jestli chceš.“
„No samozřejmě. Děkuju.“ Zajásala a padla mu kolem krku.
„Nemusíš děkovat.“ Zakroutil hlavou a políbil do vlasů…

„Ty… ty pohyby… jsou skoro jako mé.“ Došlo Sasukemu, když nechápal, že jeho útoky na Hinatu nezabírají. To protože z jejich tréninku ona nejlíp věděla, co udělá.
„Kde ses to naučila?“ namířil k ní, když se srazily ostří jejich mečů.
„Trochu hloupá otázka, nemyslíš? Každý ANBU přece musí precizně ovládat meč.“ Odvětila trošku rozrušeně, ale na tónu jejího hlasu to rozpoznat nešlo.
„Sakra, pozná mé útoky s mečem. Pozná, když použiju techniky ohně, pozná byakugan… mám to.“ Napadlo ji v tu chvíli a začala tvořit znamení rukou.
„Suiton!“ vykřikla a zničeho nic se na Sasukeho začala valit voda, která ho celého pohltila, což by nebyl problém dokud…
„Sa… sakra, co to…?“ klepal se zimou, když se voda přeměnila na led a držela ho v šachu.
„Vyhrála jsem.“ Uchechtla se a přišla k němu.
„Moc hezké, teď mě pusť, mrznu.“ Pronesl obdivně a prosil za zrušení techniky, čehož se mu dostalo.

„Asi máš hodně ráda tyhle hračičky, že jo?“ zvolal na TenTen Sai, když si stačil povšimnout, že nepoužívá skoro nic, krom svých svitků, které jí slouží, aby si vytvořila jakoukoli sečnou zbraň.
„Ty zas tyhle šelmičky.“ Vrátila mu při pohledu na kreslená zvířata, která mu jeden po druhém vyskakovala z pergamenu.
„Možná.“ Kývl jí.
„Ale to máš blbý. Tohle ti stačit nebude.“ Vysmála se mu a ze svitků vylítlo několik shurikenů a kunaiů, které přeměnily Saiovi výtvory zpět na inkoust.
„A teď…“ vytáhla si další svitek, jež jí do ruky přihrál dlouhý řetěz s ostny po celé délce.
„A ku*va.“ Zaklel, když si všiml toho monstrózního výtvoru. Už ale nestačil zdrhnout. TenTen ho po něm mrskla a řetěz ho celého obmotal. Sai spadl nehybně na zem. Nemohl udělat jediný pohyb.
„Snad tě to nebolelo.“ Sklonila se k němu.
„Neštvi mě!“ křikl na ni a snažil se vymanit s řetězu.
„No jo, už tě pouštím.“ Protočila znuděně oči a řetěz zmizel v prachu.

„Hlavně nebuď, surová, nebuď surová…“ opakovala si stále Sakura, aby ji Naruto nepoznal podle její nadlidské síly a agresivity.
„Tohle nikam nevede, skončím to rychle, pokud ti to nevadí.“ Křikla na něj otráveně.
„Zkusit to můžeš, ale asi se ti to nepodaří.“ Vychloubal se.
„Ani trochu se nezměnil.“ Posmála se při pohlednu něj a začala dělat pečetě.
„Mi, Tora, Saru, I, Hitsuji…“ dokončila, chvíli vyčkávala a pak se začal zvedat vítr.
„Co to je?“ přemýšlel Naruto, až pak si stačil všimnout, že se Sakura vznáší asi metr nad zemí a stoupá výš, mnohem výš. Proud vzduchu kolem ní nabral jemně růžovou barvu a stále zrychloval a nabíral na intenzitě.
„Teď!“ zakřičela a vlna silného větru mířila na Naruta. Nebylo kam uniknout. Vlna se dostala až k němu a odmrštila ho do stromu, jehož kmen se okamžitě přelomil v půli. Naruto dopadl s výkřikem na zem do bezvědomí.
„Sakra, možná jsem to přehnala.“ Řekla si, když si uvědomila, co provedla a běžela Naruta vzkřísit.

Tak co, holky, jste hotový?“ volala na všechny Hinata, když konečně vysvobodila Sasukeho mokrýho od hlavy až k patě.
„Jo, to byla rychlovka.“ Zasmála se TenTen a jukla na Saie, jakej asi bude mít výraz… vražednej, jak jinak.
„Jo, taky hotová.“ Ozvala se na její výzvu Sakura, který se konečně podařilo Naruta vzkřísit. Stačilo trošku profackovat a zmínit se o ramenu.
„Hikari?“ houkla Hin na blondýnku.
„Holky, já… já ho asi zabila.“ Vyděsila se, sklánějíc se nad Nejiho nehybným tělem.
„Co to povídáš? Cos provedla?“ přiběhla k ní TenTen ustrašeně, když zaslechla něco o tom, že její milovanej je kaput.
„Já… použila jsem Raiton, schytal to trošku víc, než jsem chtěla.“ Vysvětlila. Ale šlo to vidět. Ještě teď byl Neji trochu zelektrizovanej. Hinata se nad něj sklonila a zkoumala.
„Je živej, jen to trochu schytal.“ Uklidnila je všechny.
„Jak ho probudíme?“ vyzvídal Sasuke.
„Jako Naruta. Pár fackama.“ Odvětila Sakura s klidem a už natahovala ruku.
„Ne.“ Zarazila ji TenTen.
„Uklidni se, dostane jen jednu… teda… jestli se neprobere tak víc.“ Odehnala ji a její dlaň přistála na levé půlce Nejiho tváře.
„Heleme, je vzhůru.“ Zajásala, jak se jí to povedlo.
„Au, kdo to byl?“ posadil se Neji a rozzuřeně se rozhlížel okolo.
„Mno, tak, já asi půjdu.“ Uchechtla se Sak a vzala nohy na ramena.
„Ty!“ vyskočil na nohy a rozběhl se za ní.
„Hehe, to má za tu vzdušnou vlnu, co na mě poslala.“ Smál se Naruto a zvedl se.
„Jo, asi jí to patří. Tak, jdeme?“ pobídla všechny TenTen. Odpor nebyl, takže se všichni vydali zpátky do centra…