Ještě nezmizela ze světa láska - 16. kapitola - Asi blázním

Temari se vzbudila a spatřila nad sebou zamračený obličej. „Co tu chceš?“ vyjekla.
„Říkali, že prý nutně potřebuješ pomoc. Jako tvá osobní stráž jen plním své povinnosti,“ ušklíbl se Shikamaru.
Blonďaté kunoichi už došel význam jeho slov. Hromově zařvala: „Matsuri!“
Měla sto chutí ji za takovou podlost okamžitě poslat zpátky do Akademie nebo alespoň umývat záchody. Místo toho od sebe odehnala černovlasého mladíka s připomínkou, že obtěžovat lady Kazekage se obvykle trestá velmi bolestivě. Na to se jen zamračil, ale poslušně se vzdálil.
Temari se otřásla. Byl u ní tak blízko, že by ho klidně mohla… Ne! Takové myšlenky si musí zakázat. Koneckonců je to cizák a ještě přednedávnem byly jejich vesnice v otevřeném nepřátelství. „Až já tu holku dostanu do rukou, chytnu jí pod krkem a…“
„Lady Temari?“
„Teď ne!“ vyštěkla podrážděně a upřela pohled na mladíka, který bezostyšně zíral na její noční úbor. „Aby ti ta čelenka nepadla do čela!“ Sjela vojáka pohledem a ušklíbla se. Tohle ranní vstávání je vyloženě pro zlost.

Rada od ní opět něco chtěla. Snad posté vysvětlovala, že Kazekage se ztratil a jí bylo jasně řečeno, že v případě potřeby ho má nahradit. Myslí si, že ji nachytají, ale to se pletou. Není tak neopatrná!

Když měla po povinnostech, vyšla na hradby a hleděla do krajiny. Znovu ji přepadly zcela přirozené obavy o život obou bratrů. Usadila se na ochoz, často to dělávala. Párkrát už ji museli zachraňovat, ale byla si jistá, že vítr by ji nezradil. V takových chvílích, kdy se ji myšlenky toulaly všude možně, si připadala straně zranitelná.
Nevšimla si, že se zamyslela příliš. Vnímala jen cizí ruce, které ji zachytily a vytáhly nahoru. Kluk s drdolem ji svíral u sebe tak blízko, že se málem dotkla špičkou nosu toho jeho. Ruce měla volně podél těla. Nevěděla, co ji tak pohánělo, že mu obtočila ruce kolem krku a ještě víc se k němu naklonila. Zamrkal. Skutečně ho políbila? S velkou pravděpodobností ano, ale podle všeho se jí to asi líbí, protože s tím zjevně nehodlá přestat. Chtěl něco říct, ale zároveň by ji nerad přerušil. Ani jemu to totiž nebylo nepříjemné.
Když viděla, jak zavírá oči, uvědomila si, že zašla strašně daleko, a odtrhla se od něj. „Na tohle zapomeň!“ vyjekla a zmizela v rezidenci. Pokrčil rameny. Ženské jsou otravné, ale to věděl už dávno. A tahle obzvlášť!

Temari vběhla do pokoje a vlezla si pod peřinu. Co to zas vyvedla? A ještě ke všemu s ním! A jemu se to líbilo, to je na tom úplně nejotřesnější. Kdyby tu byl Gaara… raději na to nemyslela. S tím klukem by to asi nedopadlo moc dobře. Jak ráda by věděla, kde se její mladší sourozenec právě teď skrývá…