Dlouhá cesta za štěstím: 6. Svolávací jutsu!

Svolávací jutsu!

Uplynuli dva dny a Sakura se stále neprobouzela. Sasukeho od jejího lůžka vyháněla až noc. Během dnů přišli snad všichni, kteří se se Sakurou přátelili. Přišla Tenten a Neji, kteří nesli nádherné bělostné lilie a objevil se i Lee s barevnými trvalkami. Dále Sakuru navštívil Sai a Ino s kyticí žlutých narcisů, Shikamaru ( ten tam usnul) a Temari se vzácnými pouštními růžemi, Naruto s Hinatou a třemi miskami ramen, Shino a Kiba bez Akamara ( ten dostal blechy), Choji s obrovským košem ovoce ( Sasuke se divil, že ho nesnědl sám), Kakashi s Anko a karafiáty, Asuma a Kurenai s kopretinami a v neposlední řadě Tsunade s hromadou informačních svitků ( aby se Sakura nenudila- zatím pořád spala) a Jiraya z celou Icha Icha sérií v dálkovém balení s podpisem ( budoucí vánoční dárek pro Kakashiho). Sasuke přinesl Sakuře obrovský puget bílých růží. Za ty dva dny byl její pokoj plný květin od známých a přání k uzdravení od neznámých.
Třetí den po souboji se v nemocnici znovu objevila Tsunade. To že čekala dítě nic nezměnilo na jejích povinnostech hokageho. Dost jí to naštvalo, ale hokage je jednou hokage a sliby ( i ty hokageovské) se musí plnit.
„ Vy dva máte dvoudenní doprovodnou misi kategorie B. Tak se seberte a padejte, sensei na vás čeká u brány,“ vychrlila na ně, když vtrhla do Sakuřina pokoje. Sasuke a Naruto na ní čuměli jak na cvoka.
„ Řekla jsem padejte, nebo by jste tam radši doletěli?“ zeptala se Tsunade a výhružně zachřupala klouby na rukou. Naruto radši sypal pryč, Sasuke vrhl poslední lítostivý pohled na Sakuru a zmizel za ním. Tsunade se sklonila nad svou žačkou a dala se do léčení.
Za dva asi ve tři odpoledne se Sasuke s Narutem vraceli z mise. Kakashi s nimi už nebyl, šel si svou cestou. Když šli kolem cvičiště, slyšeli hlasité rány a výkřiky Tsunade:
„ Musíš do toho dát víc síly!“ Další rána. „ Tomu říkáš úder? I genin by to zvládl líp. Dej do toho všechno, Sakuro!“
Sakuro? Zvuk toho slova zněl v Sasukeho hlavě dunivou ozvěnou. Aniž si to uvědomil, stále zrychloval a za chvíli už se šílenou rychlostí hnal na cvičiště. Nevšímal si opravdu velice hlasité rány, která odtud přicházela ani Narutova užaslého „ Sasuke?“
Cvičiště vypadalo, jako by ho vybombardovali. Uprostřed poničeného cvičiště stála Sakura. Ztěžka oddechovala, byla celá zaprášená a zpocená. Pyšně si prohlížela řadu kráterů, kterou vytvořila poslední ranou. Z posledního kráteru se drápala Tsunade.
„ Promiňte,“ omlouvala se Sakura a rozpačitě se drbala ve vlasech a přiskočila jí na pomoc. Sasukemu připadala velice roztomilá.
Tsunade se se Sakuřinou pomocí konečně dostala ven.
„ Konečně rána, jak má být!“ radovala se Tsunade. „ Pro dnešek konec. Zítra začneme Svolávání, uvidíme jak ti to půjde.“ Sakura nadšeně přikývla a jako horská koza skákala z jednoho ostrůvku pevné půdy na druhý.
„ Vy nepůjdete, Tsunade sama?“ zeptala se, když se konečně dostala na druhou stranu.
„ Ne, ještě to tu musím dát do pořádku,“ odpověděla Tsunade.
„ Chcete pomoc?“ nabídla se Sakura.
„ Jsi hodná, ale ne,“ odmítala Tsunade. Sakura odešla.
Sasukeho zajímalo kam půjde. K jeho překvapení zamířila ke kopcům. Tiše jako stín se plížil za ní. Jednou ho málem přistihla, takže se asi na pět minut musel schovat, než se přestala ohlížet. Když dorazil, spatřil Sakuru dělat jakési ruční znamení.
„ Svolávací jutsu!“ vykřikla a zahalil jí oblak kouře. Z kouře vylétl obrovský modrý pták. Sakura mu seděla na hřbetě. Vítr, který pták způsoboval při máchání křídly, se prohnal krajinou a shodil vyjeveného Sasukeho ze stromu. Ten si v duchu udělal seznam otázek:
1. Jak se Sakura tak rychle uzdravila?
2. Proč trénuje těsně po svém uzdravení, když by měla odpočívat?
3. Kde se naučila svolávací jutsu?
4. Co má znamenat ten pták, kterého svolává?
5. Neměla by náhodou svolávat slimáka?
6. Odkdy je tak silná, že jednou ranou zpustoší půl louky?
Sakura se mezitím proháněla krajinou na ptákovi. Zamávala udivené Tsunade. Pak spatřila Sasukeho, jak se potácí z lesa. Zaletěla pro něj. Když pták začal klesat, Sasuke se vyděšeně rozběhl. Kam se ale jeho rychlost hrabala na modrá křídla Sakuřina ptáka? Jedno zablýsknutí pařátů a Sasuke seděl na hřbetě za Sakurou. Bázlivě se jí chytil kolem pasu. Nesnášel výšky od doby, kdy ho Itachi jako kluka vyhodil z okna. Sakura se zasmála.
„ Co to je?“ zařval na ní Sasuke přes burácení větru. V tu chvíli se Sakura rozhodla, že se proletěla dost. Pták s obláčkem kouře zmizel.
Sakura a Sasuke se šílenou rychlostí řítili k zemi. Asi deset metrů nad zemí se Sakura stočila do kotoulu a elegantně dopadla před Kibu, Shina, Hinatu a Naruta, který se k nim připojil, protože se mu Sasuke ztratil.
„ Zdravím,“ řekla a vesele se zazubila. V tu chvíli do křoví za ní s hlasitým „ Žuch“ dopadl Sasuke. Naruto a Kiba se začali válet smíchy, i Shino se pousmál a Hinata pro jistotu omdlela. Sakura se taky smála a pomohla Sasukemu ven z křoví.
„ Nevím, kdo tě učil lítat, ale zapomněl tě naučit základní rozdíl mezi ninjou a výsadkářem,“ bručel, když mu Sakura z vlasů vybírala větvičky a listy. Po tomto jeho výroku se Naruto s Kibou, kteří, se už jakž takž uklidnili začali zase řezat smíchy a i Shino se rozesmál. Hinata se probrala a když zjistila, že z nebe nespadl meteor, ale Sasuke, uklidnila se. Sasuke to z odstupu také bral jako obrovskou legraci.
Pomalu se vraceli do vesnice. Sasuke se nenápadně přiblížil k Sakuře a vklouzl svou rukou do její dlaně. Usmála se na něj. Když došli do vesnice, zeptal se Naruto:
„ Půjde někdo na ramen?“
„ Musím odblešit Akamara. Promiň, kámo,“ omlouval se Kiba.
„ Dnes nemůžu,“ vymlouval se Shino.
„ Myslím, že Sakura a já máme na dnešek trošku jiný plán,“ zazubil se omluvně Sasuke, stále držící Sakuřinu ruku. Sakura kývla.
„ Ale vím o někom, kdo půjde rád,“ řekla a mrkla na Hinatu.
„ Skvělý nápad! Jdeme, Hinato!“ vykřikl Naruto, popadl Hinatu za ruku a běžel s ní směrem k Ichiraku. Kiba a Shino zmizeli v oblacích dýmu.
„ Co chceš dělat?“ zeptala se Sakura Sasukeho, který jí beze slova vedl ulicemi Konohy.
„ Uvidíš,“ usmál se tajnůstkářsky Sasuke.
Po chvilce chůze Sasuke zavedl Sakuru k nevysokému kopci plnému rozkvetlých třešní. Sakura užasle vydechla. Bylo to to nejkrásnější místo, jaké kdy viděla. Sasuke se jejímu úžasu zasmál.
„ Jsi jako já poprvé, když jsem to tu spatřil,“ řekl. To už došli až na vršek kopce. Sasuke se svalil na měkký koberec tvořený spadanými růžovými lístky. Sakura se pohodlně opřela o strom. Po chvilce váhání jí Sasuke položil hlavu do klína. Kunoichy to nejprve trošku překvapilo, potom ho ale začala hladit po černých vlasech. V té chvíli si rozuměli i beze slov a užívali si přítomnost druhého.
„ Jsem rád, že jsem tady“ šeptl náhle Sasuke.
„ To já taky. Je to nádherné místo,“ odpověděla Sakura.
„ A víš co ho dělá ještě stokrát krásnější? To, že jsem tu s tebou,“ dodal tiše.
„ Sasuke…“ začala Sakura. Sasuke se posadil a položil jí prst na rty.
„ Shh. Teď není čas na slova,“špitl a uzamkl její rty polibkem.
Dlouho tak jen tak seděli, rty přitisknuté k sobě. Potom se Sasuke jemně odtrhl. Pohlédl na Sakuru rozzářenýma očima.
„ Nesedneme si na strom?“ navrhl nesměle. „ Budeme mít lepší výhled.“ Sakura přikývla a za chvilku už oba seděli na stromě. Povídali si všem možném. Sasukeho moc zajímalo, co se se Sakurou dělo, když před čtyřmi lety odešel. Sakura začala vyprávět.